| s-1
| V oblasti společenských věd platí, že chceme- li správně pochopit základní podstatné souvislosti a orientovat se tak ve složité a rozporné problematice, musíme zkoumanou otázku zasadit do širší historické souvislosti. |
| s-2
| Tento pohled nám dovolí nalézt klíč k rozlišení nejpodstatnějších rysů od rysů povrchních, jevových, které často podstatu různě zkreslují. |
| s-3
| Z toho důvodů považujeme za účelné začít zkoumání nejpodstatnějších charakteristických rysů kapitalismu tím, že začleníme kapitalismus do dějinného sledu střídajících se výrobních způsobů. |
| s-4
| Výrobní způsob je jedním ze základních pojmů marxistické politické ekonomie a historického materialismu. |
| s-5
| Vyjadřuje jednotu výrobních sil a výrobních vztahů, v jejichž dialektickém vzájemném ovlivňování marxismus našel objasnění objektivní nutnosti střídání jednoho výrobního způsobu jiným výrobním způsobem. |
| s-6
| Historie dosud poznala tyto výrobní způsoby, prvobytně pospolný, otrokářský, feudální, kapitalistický a komunistický, jehož první fází je socialismus. |
| s-7
| Charakter výrobních sil, který si vynucuje určité výrobní vztahy, je vždy určován řadou faktorů a jejich komplexní rozbor není úkolem tohoto tématu. |
| s-8
| Zde se soustředíme jen na jeden moment, který nám umožní pochopit historickou nutnost a současně historickou přechodnost výrobních způsobů, jež charakterizujeme jako vykořisťovatelské a k nimž řadíme i kapitalismus. |
| s-9
| Vykořisťovatelským výrobním způsobem pak rozumíme takový výrobní způsob, v němž si jedna třída bezpracně a bez ekvivalentu přisvojuje část produkce, kterou vyrobila třída zabývající se produktivní prací. |
| s-10
| Prvobytně pospolný výrobní způsob neznal vykořisťování v tom smyslu a z hlediska našeho tématu je důležité si uvědomit, že charakter výrobních sil ani neumožňoval vznik vykořisťovatelských vztahů. |
| s-11
| Bylo tomu tak především vzhledem k nízké produktivitě práce, jež ještě nevytvářela žádný přebytek nad tím, co lidé nutně potřebovali k životu. |
| s-12
| Jinak řečeno, práce vzhledem ke své nízké produktivitě vytvářela jen nutný výrobek, ale nic nad to čili žádný nadvýrobek. |
| s-13
| Tuto podmínku lapidárně vyjádřil Marx. |
| s-14
| Dokud produktivita práce nedosáhla určité výše, nemá dělník takový volný čas, bez něhož není možná nadpráce, a tudíž nejsou možní nejen kapitalisté, ale ani otrokáři, feudální baroni, zkrátka jakákoliv třída velkých vlastníků. |
| s-15
| Kdyby chtěl někdo v podobných podmínkách jinému pravidelně odnímat jeho podíl na společné práci čili nutný výrobek na něho připadající, odsoudil by ho vlastně k smrti hladem, a tím by ovšem zničil i zdroj vlastní obživy. |
| s-16
| Společná práce byla objektivně nutnou, ale ze zcela jiných důvodů než v epoše, do níž jsme vstoupili v tomto století. |
| s-17
| Společná práce byla nutná nikoli vzhledem k zespolečenštěnému charakteru výrobních prostředků a celého složitého výrobního procesu, ale vzhledem k primitivnosti výrobních prostředků, slabosti jedince, který sám nebyl schopen účinně bojovat s přírodními silami, a v neposlední řadě z toho důvodu, že produktivita takto nedostatečně vyzbrojené práce nedávala vzniknout nadvýrobku. |
| s-18
| Po rozpadu prvobytně pospolného výrobního způsobu nastoupily na dlouhá tisíciletí, a tedy na naprosto převažující část historického období, výrobní způsoby, které můžeme souhrnně charakterizovat jako vykořisťovatelské výrobní způsoby. |
| s-19
| Z hlediska našeho tématu je opět důležité si uvědomit, který faktor umožnil vznik vykořisťovatelských výrobních vztahů. |
| s-20
| Byl to takový stupeň rozvoje výrobních sil, jenž pozvedl produktivitu práce natolik, že práce počala dávat nadvýrobek, byť zprvu relativně malý ve srovnání s nutným produktem. |
| s-21
| Objevení se nadvýrobku vytvořilo možnost vykořisťovatelských vztahů. |
| s-22
| Relativní malost tohoto nadvýrobku, podmíněná stále ještě velmi nízkou produktivitou práce, vytvářela nutnost těchto vztahů. |
| s-23
| Tuto souvislost výstižně objasňuje Engels. |
| s-24
| Je jasné, dokud ještě byla lidská práce tak málo produktivní, že poskytovala jen málo přebytku nad nutné životní prostředky, bylo stupňování výrobních sil, rozšiřování obchodního styku, vývoj státu a práva, vytvoření umění a vědy možné jen stupňovanou dělbou práce, jejímž základem musela být velká dělba práce mezi masy obstarávající jednoduchou práci ruční a malý počet privilegovaných řídících práci, zabývajících se obchodem, státními záležitostmi a později uměním a vědou. |
| s-25
| Nejjednodušší přirozenou formou této dělby práce bylo právě otroctví. |
| s-26
| Za dějinných podmínek starého, hlavně řeckého světa mohl se dít pokrok společnosti založené na třídních protikladech jen ve formě otroctví. |
| s-27
| I pro otroky to byl pokrok. |
| s-28
| Váleční zajatci, z nichž se rekrutovala masa otroků, podrželi nyní aspoň život, místo aby byli, jak se dálo dříve, zavražděni, nebo dokonce jako ještě dříve, upečeni. |
| s-29
| Dodejme při této příležitosti, že všechny dosavadní dějinné protiklady mezi vykořisťujícími a vykořisťovanými, vládnoucími a potlačenými třídami nacházejí vysvětlení v téže poměrně nevyvinuté produktivitě lidské práce. |
| s-30
| Dokud je skutečně pracující obyvatelstvo tak zaneprázdněno svou nutnou prací, že mu nezbývá čas k obstarávání společenských záležitostí společnosti, řízení práce, státních a právních záležitostí, umění, vědě, dotud vždycky musela být zvláštní třída, jež, jsouc osvobozena od skutečné práce, obstarávala tyto záležitosti, přičemž nikdy nezapomněla nakládat pracujícím masám k svému vlastnímu prospěchu stále větší břímě práce. |
| s-31
| Pro úplnost se zamysleme ještě nad podmínkami zániku vykořisťovatelských výrobních způsobů. |
| s-32
| Rozvoj výrobních sil a jím podmíněný růst produktivity práce vede k tomu, že velikost nadvýrobku relativně vzrůstá ve srovnání s nutným výrobkem. |
| s-33
| To ovšem znamená, že možnost vykořisťování trvá a zánik vykořisťovatelských výrobních způsobů není způsoben tím, že by se nějakým způsobem vývoj vrátil do situace, kdy vykořisťování bylo prostě nemožné, poněvadž nadvýrobek neexistoval, ale z toho důvodu, že při určité velikosti nadvýrobku se objevuje možnost volby mezi větším množstvím výrobků vyráběným v původní pracovní době, nebo zkrácením pracovní doby a zmenšením produkce, konkrétněji vyjádřeno zmenšením nadvýrobku při současném vytvoření většího volného času. |
| s-34
| Volný čas, který je takto vytvořen stupňovanou produktivitou práce, znamená pak, že i pracujícím zbývá čas na obstarávání společných záležitostí společnosti, a tedy mizí nutnost toho, aby tato činnost byla privilegiem nepracující, vykořisťovatelské třídy. |
| s-35
| Možnost odstranění vykořisťování na tomto stupni vývoje se objevuje tedy v tom smyslu, že vykořisťování již není funkčně nutné. |
| s-36
| V přímém navázání na výše citovanou úvahu říká Engels. |
| s-37
| Teprve ohromný vzrůst výrobních sil vyvolaný velkým průmyslem dovoluje rozdělit práci na všechny členy společnosti bez výjimky a tím zkrátit pracovní dobu každého z nich do té míry, že pro všechny zbývá hojně volného času, aby se mohli účastnit obecných záležitostí společnosti, teoretických i praktických. |
| s-38
| Teprve teď se tedy stala každá vládnoucí a vykořisťující třída zbytečností, ba přímo překážkou společenského vývoje a teprve teď bude bez milosti odstraněna. |
| s-39
| Vraťme se však k vykořisťovatelským výrobním způsobům, jejichž společnou charakteristiku z hlediska problematiky, kterou sledujeme v tomto tématu, jsme si vymezili tak, že se v nich práce produktivně pracující třídy rozdělí na nutnou práci, která slouží reprodukci vlastní pracující třídy, a na nadpráci, v níž se vyrábí nadvýrobek, jenž je bezpracně přisvojován vykořisťovatelskou třídou. |
| s-40
| Způsob přisvojování nadvýrobku jednotlivými vykořisťovatelskými výrobními způsoby je značně rozdílný. |
| s-41
| Dělení práce na nutnou práci a nadpráci se nejzřetelněji projevuje za feudalismu. |
| s-42
| Když nevolník pracuje na svém vlastním pozemku, vykonává nutnou práci, a když robotuje na panském, vykonává nadpráci. |
| s-43
| Podobně při přechodu z pracovní formy renty k naturální či později peněžní formě renty je zřejmé, že to, co jako rentu odvádí feudálnímu pánovi, církvi, je plodem nadpráce, neboť bezekvivalentnost těchto dávek či plateb je zřejmá. |
| s-44
| I v otrokářském výrobním způsobu bylo vykořisťování zřejmé. |
| s-45
| Zde se však nutná práce jakoby ztrácela v nadpráci, na první pohled totiž situace budila dojem, že otrok pracuje jen na svého pána. |
| s-46
| I když jeho veškerá práce byla nedobrovolná a byl k ní mimoekonomickými prostředky nucen, z ekonomického hlediska nesmíme zapomínat na to, že část práce otroka byla prací nutnou, kdy vytvářel životní prostředky pro svou vlastní reprodukci. |
| s-47
| Vzhledem k nízké produktivitě otrocké práce byl pak podíl práce nutné poměrně vysoký a podíl nadpráce byl zvyšován jen tím, že nutný produkt byl snižován pod úroveň nutnou k reprodukci otrocké pracovní síly. |
| s-48
| Otrok umíral předčasně a reprodukce třídy otroků se dála na úkor okolí, válečným výbojem. |
| s-49
| Z této úvahy si ovšem zapamatujme metodicky významný poznatek, že míru vykořisťování, poměr, v němž se práce dělí na nadpráci a práci nutnou, nemůžeme posuzovat z povrchu jevů, z krutosti forem, jimiž je pracující k práci na vykořisťovatele nucen. |
| s-50
| Ve srovnání s otrokářským a s feudálním výrobním způsobem je vykořisťování za kapitalismu maskováno. |
| s-51
| Jevové formy kapitalistického výrobního způsobu dovolují dokonce jeho obhájcům předstírat, že kapitalismus neexistuje. |
| s-52
| Apologeti kapitalismu se ptají. |
| s-53
| Je někdo k práci nucen. |
| s-54
| Kdo nechce pracovat, ať nepracuje, toto je svobodná společnost. |
| s-55
| Přes tuto formální svobodu zjišťujeme, že ti, kdo nemají jiný zdroj příjmů, dividendy z akcií, se zcela pravidelně rozhodují pro práci, a když ji nemohou nalézt, dostávají se do obtížné situace nedobrovolně nepracujících, nezaměstnaných. |
| s-56
| Většina však pracovní příležitost zpravidla nalézá a vzniká námitka. |
| s-57
| Jakápak nadpráce, vždyť dělník je za práci placen, a to úměrně počtu odpracovaných hodin nebo úměrně vykonané práci. |
| s-58
| Základním úkolem tohoto tématu je odhalit pod naznačenými jevovými formami podstatu kapitalistického vykořisťování a prozkoumat i mechanismus zastírání tohoto podstatného vztahu jednotlivými vrstvami jevových forem. |
| s-59
| Jelikož všechny podstatné i jevové souvislosti jsou v kapitalistickém výrobním způsobu zprostředkovány zbožně, peněžními vztahy, musíme do obzoru svého zkoumání zahrnout zbožní výrobu. |
| s-60
| Zboží je výrobek, který není vyráběn pro vlastní spotřebu, ale za účelem směny, a zbožní výroba je tedy takový typ výroby, v němž se výrobky vyrábějí za účelem směny. |
| s-61
| Zbožní výroba vznikla již v době rozkladu prvobytně pospolného výrobního způsobu a existovala za otrokářství i za feudalismu, nebyla však dominujícím znakem těchto výrobních způsobů. |
| s-62
| Proto jsme také mohli naznačit jejich nejpodstatnější vztah a současně od zbožní výroby abstrahovat. |
| s-63
| Při rozboru kapitalistického výrobního způsobu však podobná abstrakce již není možná, neboť kapitalismus představuje nejrozvinutější formu výroby zboží. |
| s-64
| Na tuto skutečnost nás Marx upozorňuje hned první větou svého Kapitálu. |
| s-65
| Bohatství společností, v nichž vládne kapitalistický výrobní způsob, jeví se jako ohromný soubor zboží, jednotlivé zboží jako jeho elementární forma. |
| s-66
| Naše zkoumání začíná proto rozborem zboží. |
| s-67
| Připomeňme si hlavní poznatky Marxovy analýzy zboží, jež jsou nutné pro sledování dalšího rozboru. |
| s-68
| Každé zboží musí být především užitnou hodnotou, musí mít určité vlastnosti, jimiž uspokojuje tu či onu lidskou potřebu. |
| s-69
| Je zřejmé, že nikdo nemůže přijít na trh a s nadějí na úspěch nabízet k prodeji něco, co neuspokojuje žádnou lidskou potřebu. |
| s-70
| Lidské potřeby zde ovšem musíme chápat v širším slova smyslu. |
| s-71
| Užitnou hodnotu mají nejen předměty spotřební, předměty sloužící bezprostřední spotřebě, jako jídlo, šaty, byt, ale i výrobní prostředky, jež slouží jejich výrobě. |
| s-72
| Spotřební předměty pak zahrnují nejen nezbytné předměty, ale i širokou škálu předmětů relativně zbytných, o jejichž koupi uvažujeme zpravidla po uspokojení potřeb základních, kulturní potřeby, přepychové výrobky. |
| s-73
| V soudobé kapitalistické společnosti intenzívní reklama vytváří dokonce v jistém smyslu uměle další a další potřeby. |
| s-74
| Užitnou hodnotu ovšem mají i ty výrobky, které nejsou vyráběny pro směnu, a nejsou proto zbožím, vše, co si vyrábí naturálně hospodařící zemědělec. |
| s-75
| Vedle užitné hodnoty má zboží hodnotu směnnou, že nejen uspokojuje nějakou lidskou potřebu, ale je současně směnitelné v určitém kvalitativním poměru za jiné zboží. |
| s-76
| Směnná hodnota se tedy projevuje jako kvantitativní poměr, v němž se jedno zboží směňuje za jiné, sekyra za obilí. |
| s-77
| V dalším rozboru se soustředíme právě na problém směnné hodnoty, užitná hodnota nás zajímá v této souvislosti jen potud, že je nutným nositelem hodnoty směnné. |
| s-78
| Obilí má určitou směnnou hodnotu, může být směněno za sekyru jen v tom případě, má- li užitnou hodnotou obilí, hodí se buď k výrobě mouky a pak pečiva, či jako osivo pro výrobu dalšího obilí. |
| s-79
| Jestliže je naše obilí zkaženo stykem s jedovatou chemikálií, takže se nehodí ani k jednomu, ani k druhému účelu, zmizela jeho užitná hodnota a současně s ní i hodnota směnná. |
| s-80
| Směňující subjekty věnují pozornost nejen hodnotě užitné, ale v jistém smyslu daleko více hodnotě směnné. |
| s-81
| Není lhostejné, zda za vyrobenou sekeru donese # * obilí, nebo jen # * obilí. |
| s-82
| V procesu smlouvání, s nímž se setkáváme například na trzích, kam své výrobky přivážejí drobní výrobci zboží, je zřejmě hledána rovnost směňovaných zboží, vyjádřená pro náš příklad touto rovnicí * a * . |
| s-83
| Formulování podobné rovnosti ovšem předpokládá, že ve směňovaných zbožích je něco stejného, jakýsi společný jmenovatel, co se může vzájemně kvantitativně rovnat. |
| s-84
| Je zřejmé, že tímto společným nejsou užitné hodnoty. |
| s-85
| Směňovat stejné užitné hodnoty obilí za totéž obilí co do druhu, kvality, by nemělo smysl. |
| s-86
| Podnětem ke směně je různost užitných hodnot a skutečnost, že co má jeden v relativním nadbytku, tím chceme říci, že normálně přichází na trh se sekyrami výrobce seker, který jich vyrobil více, než sám na štípání potřebuje, druhý potřebuje. |
| s-87
| Při směně zpravidla oba směňující, pokud jde o užitnou hodnotu, vydělají, zde však jde o jejich subjektivní ocenění, jež nesmíme zaměňovat s objektivním jevem směnné hodnoty. |
| s-88
| Oním společným jmenovatelem, základem pro porovnávání zboží, jež jsou co do užitné hodnoty nesrovnatelná, je lidská práce vynaložená na jejich výrobu. |
| s-89
| K tomuto poznatku se dopracovala již klasická buržoazní politická ekonomie reprezentovaná zejména Adamem Smithem a Davidem Ricardem a jejich analýzu důsledně dovršil Karel Marx, který napsal. |
| s-90
| Abstrahujeme- li od užitné hodnoty zbožních těles, zbude jim již jen jediná vlastnost, totiž že jsou produkty práce. |
| s-91
| Společenská práce vtělená do zboží je jeho hodnotou. |
| s-92
| Poznali jsme tři pojmy, a to užitnou hodnotu, směnnou hodnotu a hodnotu. |
| s-93
| Je důležité chápat jejich vzájemný vztah v marxistické ekonomii. |
| s-94
| Mezi hodnotou a směnnou hodnotou je vztah obsahu a jevové formy. |
| s-95
| Směnná hodnota je kvantitativní poměr, v němž se zboží směňují, a je tedy jevovou formou. |
| s-96
| Analyzováním otázky, co se za touto jevovou formou skrývá, jsme dospěli k poznatku, že hodnota, již jsme vymezili zatím ještě ne zcela přesně jako společenskou práci vtělenou ve zboží. |
| s-97
| Hodnota i její jevová forma směnná hodnota jsou historicky přechodné ekonomické kategorie, čili kategorie spojené jen s existencí zbožní výroby. |
| s-98
| Na výrobu výrobků se pochopitelně vždy vynakládá lidská práce, ale ta vytváří hodnotu a jeví se jako směnná hodnota jen v podmínkách zbožní výroby, kdy se výrobky vyrábějí za účelem směny. |
| s-99
| Ve srovnání s hodnotou a směnnou hodnotou jeví se užitná hodnota kategorií obecné platnosti, to znamená, že má význam všude, kde existuje lidská společnost, ať jsou panující výrobní vztahy jakékoli. |
| s-100
| Historická proměnlivost zde závisí na technickém a technologickém pokroku výroby, nafta, která nesporně existovala i před staletími, stala se užitnou hodnotou obrovského významu až s rozvojem chemie, spalovacích motorů. |