| s-1
| Proč je v knize věnované zájmovým konfliktům v mezilidském styku kapitola o intrapersonálních konfliktech. |
| s-2
| Co mají interpersonální konflikty společného s vnitřními osobními konflikty. |
| s-3
| Jsou to nejméně dva momenty. |
| s-4
| Každý konflikt mezi dvěma nebo více lidmi je zároveň i do určité míry intrapersonálním konfliktem těch osob, které se ho účastní. |
| s-5
| Interpersonální konflikt musí nutně mít v sobě i určitou subjektivní intrapsychickou reprezentaci, projekci, jestliže účastníky osobně zasahuje, tanguje, jestliže se jich skutečně dotýká. |
| s-6
| V tom spočívá osobní tíha mezilidských konfliktů. |
| s-7
| V tom je ale i naděje v možnost jejich řešení. |
| s-8
| Těžko by bylo možné představit si nadějnost řešení interpersonálních konfliktů, kdyby se tyto konflikty osobně nedotýkaly osob, které se jich účastní, kdyby je nesužovaly a tím i nevedly ke hledání oboustranně i obecně přijatelných forem řešení. |
| s-9
| Druhý moment je neméně závažný. |
| s-10
| Vnitřní intrapersonální konflikty se velmi často promítají do mezilidských vztahů. |
| s-11
| Lidé s hlubokými a vážnými osobními problémy to nemají v mezilidském styku lehké. |
| s-12
| To, co osobně prožívají, s čím sami bojují, to se často promítá do jejich interpersonálních konfliktů. |
| s-13
| Rozporuplní lidé nejsou plni rozporů jen sami v sobě. |
| s-14
| V jejich styku s druhými lidmi najdeme též plno rozporů a střetů. |
| s-15
| Ideální by bylo, kdybychom mohli odkázat na práci, která by pěkně soustavně pojednávala o problematice intrapersonálních konfliktů. |
| s-16
| Pak by bylo možné na ni navázat a přistoupit rovnou k probírání otázek interpersonálních konfliktů. |
| s-17
| Taková práce ale bohužel neexistuje. |
| s-18
| Nechceme- li ponechat čtenáře zcela bez informací o tom, co je důležité pro porozumění jádru knihy, musíme se zde pokusit podat úvodem stručný přehled toho, co by samo naplnilo řadu knih. |
| s-19
| Pojem konflikt má v kruzích klinických psychologů jasně vymezený obsah a rozsah. |
| s-20
| Rozumí se jím jednoznačně intrapersonální, vnitřní, osobní rozporný stav člověka, individua. |
| s-21
| Vykrystalizování tohoto významu není náhodné. |
| s-22
| Vedla k němu řada klinických studií. |
| s-23
| Stačí jen naznačit některé autory, Freud, Adler, Jung, Horneyová, Frankel, Rogers, Brun, Sullivan, Binswvanger, Bugental. |
| s-24
| Při pojednávání o intrapersonálních konfliktech se nám nabízí velice jednoduchá cesta, vypsat v přehledu to, co výše uvedení klasici a jiní kliničtí psychologové a psychiatři řekli o osobních konfliktech. |
| s-25
| Tento postup by nás však seznámil jen s jediným druhem vnitřních konfliktů. |
| s-26
| Dotkl by se jen střetávání motivačních, hnacích, sil. |
| s-27
| Paleta osobních konfliktů, jak jsme si ji ukázali v první kapitole, je ale podstatně širší. |
| s-28
| Patří sem i konflikty představ a názorů. |
| s-29
| Pokusíme se zde ukázat, jak se studují ty i ony druhy konfliktů, co se o nich ví, co se ví o tom, proč k nim dochází a k čemu vedou. |
| s-30
| Jinými slovy to znamená, že si zde nastíníme nejen přístupy klinické psychologie a psychiatrie, ale i přístupy experimentálně budované, teorie her, teorie detekce signálu v šumu, teorie rozhodování, teorie kognitivní disonance a topologické analýzy. |
| s-31
| S ohledem na to, že intrapersonální konflikty zde nejsou středem naší pozornosti, bude nutno omezit se jen na nejzákladnější orientační body. |
| s-32
| Kdo by se o tuto problematiku zajímal více, najde odkazy na podrobnější zpracování této tematiky pod čarou. |
| s-33
| Řada lidí zabývajících se odborně intrapersonálními konflikty věnovala prvořadou pozornost poznávací, kognitivní, stránce. |
| s-34
| Kladla si otázky. |
| s-35
| Jak člověk poznává svět. |
| s-36
| Které faktory ovlivňují jasné a přesné poznání a které naopak nejasné a zkreslené poznání. |
| s-37
| Za jakých podmínek poznání žije člověk v jistotě a za jakých podmínek žije v nejistotě. |
| s-38
| Jak se člověk chová v situaci, kdy mu vše, co poznává, hraje, a jak se chová, když mu to nehraje. |
| s-39
| Podíváme se zde v přehledu na nejvýraznější oblasti tohoto přístupu, na studie vzniku experimentálních neuróz, na rozhodování člověka v pravděpodobnostně definované situaci, na zjišťování existence nejasného signálu, na teorii individuálního rozhodování a na sociální teorii kognitivní disonance. |
| s-40
| Přehled kognitivních intrapersonálních konfliktů zde uvedeme klasickým příkladem tohoto druhu konfliktu. |
| s-41
| Je znám pod názvem experimentální neuróza. |
| s-42
| Tento název zřetelně ukazuje, kam tyto konflikty vedou. |
| s-43
| Podívejme se, jak se zrodilo toto pojetí konfliktu, v němž rozhodující se subjekt neví přesně, zda podnět je toho či onoho druhu. |
| s-44
| Tímto subjektem v původní podobě laboratorního pokusu však nebyl člověk, ale pes. |
| s-45
| * * Pavlov uváděl při vypracování diferenciace, odlišování, podnětů pomocí podmíněných reflexů do situací vnitřních konfliktů psy. |
| s-46
| Pavlov při tom postupoval dvěma způsoby, postupným zmenšováním odlišnosti podnětů, expozicí dvou jen velice málo se od sebe lišících podnětů. |
| s-47
| Podívejme se na tyto pokusy blíže. |
| s-48
| Prvý případ demonstrují Gubergricovy pokusy. |
| s-49
| Experiment. |
| s-50
| Pokusnému zvířeti byl exponován kruh bílého papíru, podnět. |
| s-51
| Po určité době expozice kruhu byla zvířeti podána potrava. |
| s-52
| Tím se cestou podmínění stal z kruhu, podnětu žádoucí podnět. |
| s-53
| Vedle tohoto žádoucího podnětu byl pokusnému zvířeti jindy exponován jiný podnět. |
| s-54
| Tím byla elipsa. |
| s-55
| Byla z téhož druhu bílého papíru jako kruh. |
| s-56
| Měla stejnou plochu jako kruh. |
| s-57
| Poměr poloos však byl při prvé expozici # : # . |
| s-58
| Po tomto podnětu pes ale nažrat nedostal. |
| s-59
| Velice rychle se zde vytvořila diferenciace. |
| s-60
| To znamená jinými slovy, že při expozici kruhu, podnětu pes vylučoval sliny, kdežto při expozici elipsy, podnětu pes žádné sliny nevylučoval. |
| s-61
| Jakmile se vytvořila diferenciace, bylo místo původní elipsy s poloosami # : # použito jiné elipsy s poloosami # : # . |
| s-62
| Zjistilo se, že pes na ni nereaguje, že nevylučuje žádné sliny, přešlo se v pokusech na další elipsu s poloosami v poměru # : # , pak na další s poloosami # : # a pak na konečnou elipsu s poloosami # : # . |
| s-63
| K úplnému oddiferencování této poslední elipsy bylo při tomto postupu zapotřebí celkem # pokusů, # expozic různých dvojic podnětů a * . |
| s-64
| Uvádíme zde tyto pokusy z toho důvodu, že na ně navázaly experimenty, jimiž se podařilo vyhrotit, eskalovat, vnitřní konflikt rozhodujícího se zvířete natolik, že se u něho projevilo chování, které bylo případně nazváno experimentální neurózou. |
| s-65
| Oč v těchto pokusech šlo. |
| s-66
| V podstatě o vystupňování požadavků na diferenciační schopnost až na nejvyšší stupeň. |
| s-67
| Ke zhroucení nervové činnosti došlo tehdy, když pokusné zvíře již nebylo s to odlišit jeden podnět od druhého. |
| s-68
| Při tom je třeba podtrhnout, že nešlo jen o jakousi izolovanou poznávací činnost, o jakési neúčastněné hraní a zkoušení, ale o činnost motivovanou. |
| s-69
| V pozadí diferenciační hry je třeba vidět psa drženého na hladové dietě a konfrontovaného s možností nažrání. |
| s-70
| U některých psů bylo hranicí schopnosti odlišení kruhu od elipsy to, co jsme uvedli u elipsy # : # . |
| s-71
| U některých psů se šlo ještě o krok dále, k elipse s poměrem poloos # : # . |
| s-72
| Dostalo- li se zvíře do situace, jejíž požadavky přesahovaly jeho diferenciační možnosti a schopnosti, pak nejprve kroutilo hlavou, štěkalo a projevilo celkový neklid. |
| s-73
| Ten se u některých zvířat vystupňoval tak, že neobyčejně divoce kousala a trhala všechno, co jim bylo na dosah. |
| s-74
| U jiných zvířat přešlo toto napětí v celkový útlum, který se projevil ztrátou zájmu o jakékoliv podněty a celkovou nehybností zvířete. |
| s-75
| Důležité přitom je, že nešlo o chvilkové dočasné jevy, ale o projevy, které přetrvávaly i po ukončení pokusů. |
| s-76
| Neuróza se tak zavedla, etablovala. |
| s-77
| Aby nevzniklo nedorozumění. |
| s-78
| Pes byl sice držen na hladové dietě, ale ta nebyla tak krutá, že by zašel, kdyby se při pokuse nenažral. |
| s-79
| To mu zdaleka nehrozilo. |
| s-80
| Co tedy vedlo ke zhroucení nervového systému. |
| s-81
| V čem je třeba vidět hlavní konfliktogenní faktor. |
| s-82
| Není možno formulovat odpověď jednoznačně. |
| s-83
| Nevěděl, na čem je, a proto se zhroutil. |
| s-84
| Dnes se touto problematikou obtíží poznávání, co je co, zabývá celá vědní oblast, teorie her, a zvláště pak její části zvané detekce signálu v šumu a teorie individuálního rozhodování. |
| s-85
| Podívejme se na ně blíže. |
| s-86
| V životě jsou chvíle, kdy si velice zřetelně uvědomujeme konfliktní situaci, ve které se nacházíme. |
| s-87
| Obrazně řečeno. |
| s-88
| Hádá se to v nás. |
| s-89
| Některé důvody mluví pro, jiné proti. |
| s-90
| Máme se rozhodnout tak, či onak. |
| s-91
| Rozhodování v řadě her je této povahy. |
| s-92
| Příklady. |
| s-93
| Hráč se rozhoduje, zda má, či nemá v příštím tahu vynést poslední trumf. |
| s-94
| Šachista se rozhoduje, má- li zvolit tu, či onu strategii. |
| s-95
| Rozhoduje se i záložník fotbalového mužstva, zda má přihrát tomu, či onomu hráči. |
| s-96
| O hře je možno hovořit v konkrétních případech společenských her. |
| s-97
| Je o ní ale možno hovořit i v situacích, kde na to nejsme běžně zvyklí, jako při testování hypotéz v laboratorní vědecké práci. |
| s-98
| Řešení zde bylo donedávna záležitostí ryze osobní. |
| s-99
| Někomu stačilo jen několik pokusů a byl si jist. |
| s-100
| Jinému nestačily ani stovky pokusů. |