| s-301
| Bohatý měšťan pozval mistra na oběd. |
| s-302
| Když ten však v určený čas dorazil, pán domu ho přijal rozezleně. |
| s-303
| Po bohoslužbě se ještě chvíli zdržel a modlil se ke svatým . |
| s-304
| Potom vztáhl ruce k obrazu Pantokratóra Všemohoucího a prosil, aby mu seslal něco k jídlu, trochu masa a zeleniny, chleba a sýra a pár oliv by velmi potřeboval. |
| s-305
| Ano, a aby nezapomněl, láhev ouza by byla nanejvýš vítána. |
| s-306
| Jeho prosby slyšela kostelnice a řekla: |
| s-307
| 'Neměl bys ve svém věku radši prosit Boha, aby posílil tvou víru a ochránil tě před hříchy, abys v den posledního soudu neupadl do věčného zatracení, než žádat o láhev kořalky?' |
| s-308
| 'Milá paní,' řekl stařec, 'prosil jsem Boha o to, co mi chybí k životu. |
| s-309
| 'Opakuji přece stále dokola, že jsem máslo zvážil stejně jako vždycky, a když to předtím bylo v pořádku, musí to být v pořádku i teď.' |
| s-310
| 'A jak tedy vážíš máslo bez závaží?' |
| s-311
| 'Na jednu misku vah položím jeden z třílibrových bochníků chleba od pekaře, a na druhou dám tolik másla, aby váha byla v rovnováze. |
| s-312
| Co na tom tedy může být špatně?' |
| s-313
| 'Špatná je váha chleba,' řekl rychtář a nechal zatknout pekaře. |
| s-314
| Beze slov |
| s-315
| Každé slovo toho druhého bylo chápáno jako obvinění, každá omluva jako výčitka. |
| s-316
| Zdálo se, že manželé si nikdy nemohou porozumět. |
| s-317
| Kořeny těchto příběhů sahají až k předbudhistickým časům Indie, starověké Číny, Japonska a k zemím raného islámu a židovství. |
| s-318
| Prošly starými kulturami a středověkem a byly vyprávěny stále znovu a pokaždé jinak - jako poučné rozpravy, přirovnání, podobenství a bajky, jako japonské zenové koany, najdeme je ve spisech křesťanských poustevníků, můžeme je dokonce zaslechnout jako frašky a anekdoty. |
| s-319
| Složení se měnilo, ale pro život nezbytný vitamín zůstal. |
| s-320
| Jako pozitivní vzpruha působí na rozum a duši a přispívají k potěše srdce, která je nezbytná k tomu, aby byl zdravý celý člověk, ne jen tělo. |
| s-321
| 'Když už jste mi všechno vzali, udělejte mi na odškodněnou aspoň malou laskavost,' vybídl kupec vůdce banditů. |
| s-322
| 'Co by to mělo být?' zeptal se ten velkoryse. |
| s-323
| 'Chci, aby všichni tví muži dali jeden po druhém pořádnou facku tady tomu hlupákovi Omarovi.' |
| s-324
| 'Bude nám potěšením,' řekli lupiči a první z nich uhodil Omara silně do tváře. |
| s-325
| Ten se při tomto pohlazení větru ani nepohnul. |
| s-326
| Lupiči byli stále troufalejší, protože otrok jejich rány přijímal se stoickým klidem, jako by mu na kůži dopadaly dešťové kapky. |
| s-327
| Když se do něj pustili pažbami pušek, odháněl jejich rány jako dotěrné mouchy. |
| s-328
| Sousedé se ji snažili utěšit a poradili jí, aby vyhledala známého mudrce, který bydlel v klášteře vzdáleném dva dny cesty. |
| s-329
| Doufali, že tato krátká cesta alespoň trochu zmírní zármutek truchlící matky. |
| s-330
| Zoufalá žena dorazila do kláštera a mezi vzlyky úpěnlivě prosila mistra, aby jejímu synovi vrátil život. |
| s-331
| 'Přineseš-li mi hořčičná semínka z domu, kde ještě nikdy nikdo nezažil trápení, a já nasadím všechny své síly, abych tvého syna znovu přivedl k životu,' vyzval matku. |
| s-332
| Plna nové naděje opustila žena klášter a vstoupila hned do prvního domu, aby přednesla svou žádost. |
| s-333
| 'Žádné trápení - co tím myslíš? |
| s-334
| 'To je ta pravá.' |
| s-335
| 'Ale jak jsi poznal?' zeptala se nanejvýš zaskočená dáma. |
| s-336
| 'Není vždy snadné být považován za mistra a nazýván moudrým. |
| s-337
| Ale mnohem těžší je být včelou a neomylně poznat to pravé - stejně jako tato včelička, která přiletěla a usadila se na květu této rostliny. |
| s-338
| Ale nejtěžší ze všeho je být pravou květinou.' |
| s-339
| Argument |
| s-340
| Mladý muž znal ve svém sousedství starého pána, který nepřetržitě četl. |
| s-341
| Jednoho dne ho mladík oslovil: |
| s-342
| 'Vidím tě sedět dnem i nocí nad knihami. |
| s-343
| Řekni mi, proč pořád tak vytrvale čteš?' |
| s-344
| 'Čtu proto, abych se dostal do nebe,' odpověděl muž. |
| s-345
| Posaďte pak prostě syna do čekárny, já si ho vyzvednu.' |
| s-346
| Když zůstali sami, vybídl terapeut chlapce, aby si lehl na lehátko. |
| s-347
| Pak se natáhl vedle něj, objal ho tak, že chlapcovo ucho přitiskl ke svému srdci a neřekl ani slovo. |
| s-348
| Když uplynula hodina, dovedl chlapce do čekárny a požádal ho, aby počkal, že by ještě rád mluvil s jeho matkou. |
| s-349
| O něco později postrčila čerstvě načesaná matka svého syna znovu do ordinace. |
| s-350
| 'Chtěl jsem vám jen říct, že jsem vašemu synovi promluvil do duše. |
| s-351
| Bude teď klidnější. |
| s-352
| Ale stejně myslím, že bych ho měl vídat častěji.' |
| s-353
| Shoda |
| s-354
| 'Idiote!' křičel továrník, uvědomil si, že když ostatní selhali, musí jako vždy všechno udělat sám a pospíchal za mistrem. |
| s-355
| Tak rychle neběžel už celá léta a když se k mistrovi přiblížil na dvacet metrů, zavolal: |
| s-356
| 'Zastav se konečně!' |
| s-357
| Ale mistr klidně pokračoval dál. |
| s-358
| 'Tak stůj přece!' křičel podnikatel a ačkoli teď mohl mistra pohodlně dohonit, zdálo se, že se vzdálenost mezi nimi nezmenšuje. |
| s-359
| 'Zůstaň stát, ať si s tebou mohu promluvit!' znovu zakřičel továrník. |
| s-360
| 'Já stojím klidně,' odpověděl mistr. |
| s-361
| 'Kdo nestojí, jsi ty! |
| s-362
| Ty se zastav.' |
| s-363
| Asi mě chce vodit za nos, pomyslel si podnikatel. |
| s-364
| Když přešlo období smutku a syn se vrátil ke svému běžnému životu, dostal jednoho večera chuť zajít do hospody a vypít s přáteli pár skleniček. |
| s-365
| Vzpomněl si ale na svůj slib a počkal, a až ve dvě hodiny po půlnoci vstoupil do své oblíbené hospody. |
| s-366
| Jeho radostné očekávání se rázem proměnilo v pravý opak, když viděl své kamarády z mokré čtvrti namol opilé válet se v rozích a na podlaze. |
| s-367
| Znechucen odešel pryč a přísahal si, že už tam nikdy v životě nevkročí. |
| s-368
| Pár dní mu trvalo, než se s tímto zážitkem vyrovnal, ale potom ho napadlo navštívit nevěstku. |
| s-369
| Ale to přece není možné, nemůže mě takhle nechat ve štychu, koneckonců jsem přece na auto odkázaný, rozčílil jsem se. |
| s-370
| Nemohl jsem pochopit, jak někdo může být takhle pohodlný. |
| s-371
| 'Pochopte, pane,' uvolil se k odpovědi, 'když máme ještě tolik peněz, nebudu přece teď pracovat. |
| s-372
| A krom toho, vaše auto přece pořád jezdí!' |
| s-373
| Co se dá na tohle říct? |
| s-374
| Pašerák |
| s-375
| Omar byl pašerák. |
| s-376
| To věděl u hranic každý. |
| s-377
| Jenom ho nikdo nikdy nechytil při činu. |
| s-378
| Pokaždé, když Omar dorazil na hranice s oslem obtíženým nákladem, prohledali celníci velmi pečlivě všechny koše s nákladem i jeho samotného. |
| s-379
| Ale většinou našli jen pár datlí nebo otepi slámy, které prozkoumali kousek po kousku, ovšem nic zakázaného v nich nenašli. |
| s-380
| 'Jen počkej, ty šibale, jednou tě dostaneme,' bručeli mrzutě, když ho stejně jako vždycky předtím museli nechat projít. |
| s-381
| Omar ale zároveň bohatl a to dráždilo jejich ctižádost ještě víc, protože si nikdo neuměl vysvětlit, jak si může dovolit život na vysoké noze, který si dopřával. |
| s-382
| Jakmile Omar vydělal dost peněz, přestěhoval se do sousední země. |
| s-383
| Postavil si velký dům s překrásnou zahradou a žil tam příjemně a spokojeně. |
| s-384
| Rozplakal se a naléhavě prosil, aby ho pustil dovnitř. |
| s-385
| Otec v zajetí svého smutku jen křičel: |
| s-386
| 'Zmiz konečně a nech mě o samotě!' |
| s-387
| Zklamaný a vyčerpaný vzdal nakonec chlapec své snažení a pomyslel si, že bude možná lepší přijít znovu ráno. |
| s-388
| Uložil se do rohu mezi domy a po několika hodinách spánku znovu zaklepal na dveře otcovského domu. |
| s-389
| Volal a prosil, ale otec byl neoblomný, v domnění, že s ním někdo z vesnice chce hrát podivnou hru. |
| s-390
| 'Dej mi konečně pokoj a koukej, ať už jsi pryč,' opakoval stále dokola. |
| s-391
| Jednoho dne při svém putování narazili na malý potůček, který tam předtím nebyl. |
| s-392
| Pod jejich nohama vyrazil ze země a jim připadal jako dar, který seslalo samo nebe. |
| s-393
| Voda byla trochu kalná a mírně slaná, ale jim připadalo, že je to voda přímo z ráje, protože něco tak lahodného již dlouho nepili. |
| s-394
| 'Takovou úžasnou vodu si nemůžeme nechat sami pro sebe,' řekl muž. |
| s-395
| Donesu ji našemu pánovi, který takovou lahůdku jistě dokáže ocenit.' |
| s-396
| Naplnil dva měchy, jeden pro sebe na cestu a druhý pro vládce, a vyrazil na cestu. |
| s-397
| Viděl ho vyrůstat ve svém sice ne zrovna zámožném, ale přesto váženém domě, hýčkaného a rozmazlovaného ženami z celé rodiny, a proto mu nevěřil jeho pózu odříkání a askeze, kterou před časem zaujal spolu s některými svými kamarády. |
| s-398
| Nechávali si narůst vlasy i sotva rašící vousy, oblékali pouze bílou bederní roušku, jedli jen něco málo zeleniny, pili jedině vodu a nezabývali se ničím jiným než čtením náboženských knih a nekonečnými diskuzemi. |
| s-399
| Rozhodl se tedy, že se o svých pochybnostech přesvědčí, a poslal syna k jednomu nesmírně bohatému příbuznému, který byl v celé rodině považován za milovníka života. |
| s-400
| I když mistrovi takové hry nebyly vůbec po chuti, kvůli chudým se přece jen o to chtěl pokusit. |