s-2
| Jak mi může pomoct plavání?' |
s-3
| 'Špatný plavec se musí velmi namáhat, aby se udržel nad vodou. |
s-4
| Dobrého plavce voda nese.' |
s-5
| Obtížná cesta |
s-6
| K mistrovi přišel nový žák a vyprávěl, že na své cestě došel na skryté místo v Himalájích. |
s-7
| Tam žil guru, který měl dar vidět do minulosti i do budoucnosti. |
s-8
| Měl i několik žáků, které vyučoval svým schopnostem. |
s-9
| 'Velmi to na mě zapůsobilo a zůstal jsem nějaký čas. |
s-10
| Ale pak jsem cítil, že to není to, co hledám, a vydal jsem se dál. |
s-11
| Teď jsem přišel k tobě a ptám se tě, jakému vědění vyučuješ.' |
s-12
| A určitě existuje ještě mnoho takových zvyků, o kterých nikdo nepřemýšlí. |
s-13
| Kdyby se o nich ale vědělo a lidé se jich vzdali, byli by pak schopni překonat svůj žalostný stav.' |
s-14
| Poznatek |
s-15
| 'Pověz mi, mistře, co musím dělat, abych se přiblížil Bohu?' prosil žák. |
s-16
| 'Abys dosáhl k Bohu, musíš vědět dvě věci: |
s-17
| Za prvé, že veškeré tvé snažení bude marné.' |
s-18
| 'A za druhé?' |
s-19
| 'Za druhé, jednej přesto tak, jako kdybys o tom prvním vůbec nevěděl,' doporučil mistr. |
s-20
| Vědění |
s-21
| Intelektuál se ptal mistra: |
s-22
| 'Znáš nějakou pravdu, která je uznávána a respektována všemi živými tvory?' |
s-23
| 'Jak bych ji mohl znát?' řekl mistr. |
s-24
| Znenadání před ním začalo tančit světýlko a z jeho mihotání sem a tam poznal, že mu svítí světluška. |
s-25
| Ulevilo se mu a zeptal se: |
s-26
| 'Řekni mi, světluško: |
s-27
| Proč svítíš jenom ve tmě?' |
s-28
| 'Vy lidé nás vidíte, jenom když je kolem vás tma. |
s-29
| Ale my svítíme pořád. |
s-30
| Když je světlo, vůbec si nás nevšimnete. |
s-31
| Proti slunci ale nic nezmůžeme.' |
s-32
| Život po životě |
s-33
| Dva roky po narození dcery otěhotněla mladá matka znovu, v jejím lůně rostla dvojčata. |
s-34
| Stejně jako se vyvíjela jejich tělíčka, rostlo i jejich vědomí a tu si všimli jeden druhého. |
s-35
| Naplnila je radost ze života. |
s-36
| Mistr mu stroze a drsně přikázal, aby neprodleně zanechal studia a ihned opustil jeho dům. |
s-37
| Sotva návštěvník odešel, zeptal se mistra jeden dosti vyděšený žák, co ho přimělo k takovému neobyčejně příkrému chování. |
s-38
| Zatímco mistr přemýšlel, jak to žákovi co nejsrozumitelněji vysvětlit, vletěl do místnosti pták, poletoval sem a tam a hledal cestu ven. |
s-39
| Mistr vyčkal, dokud se pták vyčerpaně neusadil blízko otevřeného okna - a najednou hlasitě zatleskal. |
s-40
| Vyděšený pták vyletěl přímo na svobodu. |
s-41
| 'Moje zatleskání způsobilo ptákovi šok,' řekl mistr, 'a snad i moje chování tomu návštěvníkovi.' |
s-42
| Zvyk |
s-43
| Jdi tedy a střež pramen mým jménem.' |
s-44
| Stráž vyvedla beduína potmě a tajnými chodbami ven z paláce i z města, aby jeho uši nezaslechly zurčení vodotrysků a jeho oči nezahlédly ani jedno z četných jezírek v kalifově parku. |
s-45
| Tajemství |
s-46
| Mistře, prosím tě,' řekl žák, 'prozraď mi tajemství života.' |
s-47
| 'To nemohu,' odmítl mistr. |
s-48
| 'A proč ne?' |
s-49
| 'Protože to je tajemství.' |
s-50
| Skromnost |
s-51
| Rybář vytáhl síť a našel v ní starou láhev. |
s-52
| Otevřel ji a zle se vylekal, když z ní vystoupil mocný duch. |
s-53
| 'Osvobodil jsi mě, proto ti splním tři přání. |
s-54
| Vyslov své první.' |
s-55
| Pokud mi budete důvěřovat, každý dostane, po čem touží a nikdo nepřijde zkrátka. |
s-56
| Ze čtyř přání udělám jedno a čtyři rozhádaní muži budou jako jeden šťastný!' |
s-57
| Ohromeni tímto zásahem, provázeným záplavou cizích slov, kterému bůhvíjak, ale rozuměli, podali mu s určitou nedůvěrou své peníze, doufajíce v zázrak, který jim slíbil. |
s-58
| Domorodec šel s jejich penězi k prodavači a přinesl celou náruč toho, čeho se dožadovali: hroznového vína. |
s-59
| Začátek |
s-60
| Všude se mluvilo o válce. |
s-61
| Bojovalo se sice daleko, rodiče si ale stejně nevěděli rady, jak mají svým dětem vysvětlit tu hrůzu, která se vtírala do jejich domova. |
s-62
| Mezitím se dozvěděly, že na vedlejším domě má být instalována pamětní deska na památku velkého hudebníka, který žil v tomto domě tři roky během svých studií. |
s-63
| Aby se jedna před druhou nezesměšnila, každá zvlášť si předem zjistila, co má být na tabuli vyryto. |
s-64
| Po cestě do své oblíbené kavárny se zastavily před sousedním domem. |
s-65
| Navzájem se upozorňovaly na krásnou pamětní desku. |
s-66
| 'Zde žil ten slavný hudebník.' předčítala jedna, a druhá doplnila: |
s-67
| 'Vespod je letopočet a v rohu vpravo dole menším písmem stojí 'Městský úřad' a jméno našeho města.' |
s-68
| Holčička ze sousedství obě dámy užasle poslouchala a pak se smíchem vykřikla: |
s-69
| 'Dvanáct říkáš?' |
s-70
| Teď spočítala pytle i matka a zakřičela: |
s-71
| 'Starosto!' |
s-72
| Ruch se utišil a starosta se vynořil z davu. |
s-73
| 'Starosto! |
s-74
| Tady stojí dvanáct pytlů mouky. |
s-75
| Takže se muselo vrátit dvanáct mužů. |
s-76
| Přesně tolik, kolik jich odešlo.' |
s-77
| Pak počítal osobně sám starosta a došel ke stejnému výsledku. |
s-78
| 'Skutečně! |
s-79
| Dvanáct pytlů! |
s-80
| Ten ztracený se musel vrátit!' uzavřel nekompromisně. |
s-81
| 'Opravdu! |
s-82
| Přemohl medvěda úplně sám!' křičeli rolníci. |
s-83
| 'Vrátil se! |
s-84
| Úplně beze zbraní, jen holýma rukama a vlastní silou zabil nejmocnějšího medvěda v tmavém lese! |
s-85
| Ať žije přemožitel medvěda! |
s-86
| Jaká čest pro naši vesnici, že má ve svém středu takového hrdinu!' |
s-87
| Počítal jen ty, které viděl, a když se opakovaně dopočítal pouze jedenácti, krve by se v něm nedořezal. |
s-88
| 'Pomoz nám samo nebe!' křičel: |
s-89
| 'Jeden chybí!' |
s-90
| 'Jak může jeden chybět? |
s-91
| Pořád jsme se přece drželi pohromadě! |
s-92
| Co se mohlo stát?' volali jeden přes druhého. |
s-93
| 'Sám nevím! |
s-94
| Počítejte sami!' |
s-95
| A protože každý z nich stejným způsobem kontroloval počet přítomných, bylo jejich zděšení brzy obrovské, každý totiž skutečně napočítal jen jedenáct. |
s-96
| Jeden se ztratil. |
s-97
| A začali hořce bědovat. |
s-98
| Semkli se k sobě a ustrašeně se rozhlíželi kolem. |
s-99
| 'Posledního z nás určitě lapil medvěd!' přemýšlel nahlas jeden z nich. |
s-100
| Zavedl svého syna k nenápadným dveřím, otevřel je a společně vstoupili do místnosti bez oken, která snad už skromněji vybavena být nemohla. |
s-101
| Stál tam jen starý zašpiněný psací stůl přitlučený na ocelové konstrukci, oprýskaná dřevěná židle a před ní na desce stolu ležel velký opotřebovaný poznámkový blok. |