s-1
| Máša vrtí hlavou a bere ho za ruku, Láďa ji svírá v dlani. |
s-2
| Sedí vedle ní a představuje si, jak skolí docela sám obrovského medvěda, jenom pro ni, aby jí udělal radost, budou pak žít spolu... |
s-3
| Někdo do něj šťouchá. |
s-4
| 'Co je?' otáčí se. |
s-5
| 'Co blázníš?' |
s-6
| 'Učitelka tě volá,' gestikuluje nenápadně soused přes uličku a ukazuje k tabuli. |
s-7
| Skutečně, učitelka Láďu propichuje očima, které srší za skly brýlí. |
s-8
| 'Zase nedáváš pozor! |
s-9
| Pojď zopakovat, co jsem říkala! |
s-10
| A vstaň, když s tebou mluvím!' |
s-11
| Láďa rozpačitě vstane, jako by se právě probudil, nemá ani potuchy, co říkala, natož aby to mohl opakovat. |
s-12
| 'Neboj se, dobře to dopadne,' chlácholí ho paní Mourková, ale v jejím hlase zní těžko potlačovaná nejistota. |
s-13
| 'Kdybyste něco potřebovali, přijďte nahoru.' |
s-14
| Zastaví se a rozhlédne kolem. |
s-15
| 'Kde máš sestřičku?' |
s-16
| 'V pokoji.' |
s-17
| Veronika, umouněná zavařeninou, vyhlédne ze dveří. |
s-18
| 'Jak si teď poradíme,' spráskne ruce paní Mourková. |
s-19
| Veronika se na ni zvědavě dívá a cucá palec. |
s-20
| Láďa stojí u stolu a také ji sleduje mlčky. |
s-21
| 'Víte co, já ještě přijdu, buďte tu zatím hodní,' řekne paní Mourková, aby vůbec něco řekla. |
s-22
| Běží znovu schodištěm vzhůru, jen podpatky klapou. |
s-23
| 'Můžu si umýt ruce?' ptá se Veronika. |
s-24
| 'Jo, a pak půjdeš spát.' |
s-25
| 'Už?' |
s-26
| V operačním sále i v předsálí je nedýchatelné horko. |
s-27
| Havlena cítí jakousi hořkou pachuť v ústech. |
s-28
| Pečlivě si drhne kartáčkem obvyklými krouživými pohyby předloktí, dlaně, klouby, prst po prstu. |
s-29
| Když skončil a sestra mu polila ruce dezinfekcí, vklouzne do připraveného empíru, operační uniformy, navlékne si rukavice a odchází do sálu. |
s-30
| Anestezioložka už dávno zapojila ventilátor, kyslík se mechanicky prohání plícemi a na obrazovce naskakuje podivná deformovaná křivka, nejistě blikající. |
s-31
| Dívka leží na operačním stole, bledá, zarouškovaná a ztuhlá. |
s-32
| Nad ní září umělé, oslňující slunce. |
s-33
| Profesor pohlédne na lékařku obsluhující všechny dýchací aparáty. |
s-34
| Je zkoušen u tabule každou hodinu a pětek vůčihledě přibývá, už je ani nepočítá. |
s-35
| Je mu to jedno, vzdorovitě mlčí. |
s-36
| A jako každé ráno: nejdřív s Veronikou do školky. |
s-37
| Naučila se sama svlékat i zouvat, snaží se. |
s-38
| 'Láďo, přijdeš pro mě brzy?' drží se ho pevně za ruku a svírá, jako by hledala oporu, 'já nechci odpoledne spát.' |
s-39
| 'To víš, že přijdu.' |
s-40
| 'Ale brzo, určitě!' |
s-41
| Do školky jdou kolem kina; |
s-42
| visí tu barevné obrázky z filmu, který právě hrají. |
s-43
| Dvakrát týdně promítají odpoledne pohádku. |
s-44
| 'Já bych chtěla jít na Sněhurku,' říká Veronika. |
s-45
| 'Nemáme peníze.' |
s-46
| 'A proč?' diví se holčička. |
s-47
| 'V kolik hodin máte být v kasárnách?' |
s-48
| 'Ve dvanáct.' |
s-49
| A jako by se voják chtěl ospravedlnit, okamžitě začal vysvětlovat další podrobnosti. |
s-50
| 'Byl jsem doma a vlak měl zpoždění, takže autobus z Prahy mi taky ujel, ani jsem neměl jinou možnost než riskovat stop. |
s-51
| Abych nevlít do průšvihu.' |
s-52
| Okna pomalu osychala. |
s-53
| 'Kam až s vámi můžu jet?' zeptal se konečně voják s jednou peckou na náramenících a se dvěma zlatými proužky, což znamenalo svobodník absolvent, tedy vysokoškolák, který slouží vojenskou prezenční službu hned po promoci. |
s-54
| 'Třeba ještě někde chytnu nějaké spojení, abych dorazil...' |
s-55
| Nejdřív ze všeho zatopit a pak si uvařit snídani na malém elektrickém vařiči, umýt se a obléknout. |
s-56
| Velikou knihovnu v přízemí bude třeba urovnat, přivezl si přece spoustu knih! |
s-57
| A pak rozvěsit obrazy. |
s-58
| Dokud jsou venku závěje sněhu a celá zahrada je přikryta téměř metr vysokým kobercem, bude žít mezi dovezenými vzpomínkami, číst nebo něco studovat. |
s-59
| Potrvá nejméně dva měsíce, než slunce rozpustí sníh na stráních a zem otevře jaru. |
s-60
| Pak teprve bude žít, jak si představoval. |
s-61
| Bude se hrabat v zemi, sázet, kropit, okopávat, hnojit, ošetřovat, stříhat a křížit. |
s-62
| Celý den na vzduchu, na slunci. |
s-63
| Nad tím vším svítí elektrické vánoční svíčky a rozvěšené smrkové větvičky pomalu opadávají, jehličí se snáší na všechny hračky ve výkladní skříni jako prach. |
s-64
| 'Já bych chtěla tříkolku,' tahá Veronika Láďu za rukáv. |
s-65
| 'A proč?' |
s-66
| 'Jiřina má taky tříkolku.' |
s-67
| Jiřina bydlí u nich ve třetím patře a prohání se na tříkolce v průjezdu i na dvoře, přímo před okny přízemního bytu. |
s-68
| Veronika na ni krásně vidí, když si vyleze na stoličku a opře o okenní tabulku. |
s-69
| 'Ještě jsi malá,' řekne Láďa s převahou. |
s-70
| Veronika jediná bytost na světě, která si ho váží a uznává ho. |
s-71
| Mimo Máši ovšem. |
s-72
| Co na tom, že skutečná cena byla mnohem vyšší, hlavně že zbylo na pití, o ostatní se Láďův otec nestaral. |
s-73
| Bylo mu jedno, co může nastat, hlavní věc, že měl na pivo. |
s-74
| Při první kontrole se na všechno pochopitelně přišlo. |
s-75
| Stačil prodat tři rádia a jeden holicí strojek, což mu vyneslo šest měsíců. |
s-76
| Už potřetí. |
s-77
| A k tomu protialkoholní léčení hned po skončení trestu. |
s-78
| Ve výkonu trestu mu aspoň strhávají výživné, takže každý měsíc přinese pošťačka několik stokorun. |
s-79
| Podobat se otci by Láďa rozhodně nechtěl. |
s-80
| A maminka? |
s-81
| Pracuje jako pomocnice v kuchyni, v hotelu Květ, přímo na náměstí. |
s-82
| Nakonec postavila na každý připravený stolek natištěnou cedulku Zadáno a zmizela v kuchyni. |
s-83
| Voják si svého společníka prohlížel a mimoděk ho odhadoval. |
s-84
| Díval se chvíli na jeho ostrou, rozhodnou tvář, šedivé vlasy a nakonec se zahleděl na jeho ruce. |
s-85
| Byly drobné a nervózní, s tenkými prsty, které se nepokojně chvěly. |
s-86
| Profesor postřehl vojákův pohled a zrozpačitěl. |
s-87
| 'Taky proto jsem odešel,' řekl jako by mimochodem tomu neznámému mladíkovi ve vojenské uniformě, jehož jméno vlastně neznal. |
s-88
| Copak ten mládenec proti němu může vědět nebo vůbec pochopit, co pro chirurga znamenají třesoucí se ruce! |
s-89
| Co když je podvržený? |
s-90
| V pohádkách se přece takové příhody stávaly! |
s-91
| Když v posledních týdnech postával na skále pod zříceninou, kolikrát ho napadla myšlenka, že uteče z domova. |
s-92
| Ani doma, ani ve škole ho nic nedrželo, vlastně skoro nic. |
s-93
| Už by to jistě udělal, ale bránila mu v tom malá Veronika - a pak počasí. |
s-94
| V takovéhle zimě, v mrazu a sněhu se utíkat z domova dlouho nedá. |
s-95
| Kde by spal? |
s-96
| Co by jedl? |
s-97
| A především - kam utéci? |
s-98
| Už teď se nedočkavě těší na chvíli, kdy poprvé dosedne na lavičku pod košatým javorem. |
s-99
| A dovede si představit takový večer: z louky za domem zavoní jetel a mateřídouška, z mezí a strání donese vítr lehounké, ale pronikavé cvrčící muzicírování, a než slunce zapadne za protější kopec, celé rudé, nebe se zbarví červánky a rozestře je obzorem. |
s-100
| Unavený po celodenní manuální práci si bude jistě připadat stejně šťastný a spokojený jako dříve po dlouhotrvající náročné operaci. |