s-201
| Podala mi ruku, ale sotva jsem se dotkla špiček jejích prstů, protože ihned ucukla, jako by se mě štítila. |
s-202
| Okno se s mohutným vrznutím otevřelo a já se z něj naklonila ven. |
s-203
| Teď musím jednat rozhodně. |
s-204
| Možná se někdo dívá nebo poslouchá. |
s-205
| Nesmím přeceňovat lhostejnost lidí. |
s-206
| Pod okny se rozkládalo dětské hřiště. |
s-207
| Stálo tam několik prázdných pochroumaných laviček okolo navršeného pískoviště. |
s-208
| Vedle se křivil malý kolotoč, pod nímž byla hlína vyšoupaná dětskýma nožičkama, takže se v mělké prohlubni držela napršelá voda. |
s-209
| Hřiště zelo prázdnotou, jen tu a tam prošel po mokrých chodnících osamělý důchodce či projela maminka s kočárkem. |
s-210
| Vzduch voněl po dešti a mě napadlo, že možná v tomto vlhkém, ale teplém počasí porostou houby. |
s-211
| 'Pokud jsou to hlouposti, tak se předem omlouvám,' pravila jsem vážně, vylovila z kapsy léky z Valentýnina batohu a přidržela mu je před jeho zelenýma očima. |
s-212
| 'Řekni mi, co je to za léky?' |
s-213
| Nehnul ani brvou. |
s-214
| 'Kde jsi to vzala?' |
s-215
| 'Já se ptala první.' |
s-216
| 'Nemohu ti říct, co to je, když to nemá etiketu.' |
s-217
| 'Nemá to etiketu,' papouškovala jsem. |
s-218
| 'A proč?' |
s-219
| 'To by měl vědět jejich majitel. |
s-220
| Možná mu sklenička navlhla a cedulka odpadla. |
s-221
| Špatné lepidlo. |
s-222
| Nic víc za tím nehledej.' |
s-223
| Najednou vyvinul dosti prudký pohyb. |
s-224
| 'Dej to sem.' |
s-225
| Byla jsem ve střehu a stačila ucuknout. |
s-226
| 'Proč?' |
s-227
| 'Podívám se dovnitř. |
s-228
| Víš, že už váží skoro pět kilo?' |
s-229
| 'Tak jo,' souhlasil. |
s-230
| Natáhl po malé do postýlky ruce ve stejné chvíli jako já a naše prsty se dotkly. |
s-231
| Ucuknul, jako by se spálil. |
s-232
| Koketovala jsem s myšlenkou Janičku vyndat a svléknout, ale udělal to za mě. |
s-233
| Zabalil ji do velké osušky a přenesl mi ji do vaničky. |
s-234
| Celou dobu, co jsem ji s láskou koupala, stál za mými zády a já cítila, jak nás obě propaluje pohledem. |
s-235
| Valentýna se ani neukázala a já myslela na to, proč je Týna taková divná a proč si mě Leoš tak prohlížel. |
s-236
| Byl to můj milenec číslo jedna a nikdy na něj nebyl spoleh. |
s-237
| 'Kde je?' ptám se dotčeně, s velkou chutí té holce vyškrábat kukadla, lemovaná modře namalovanými řasami. |
s-238
| Soustředěně nakrčila malý nosánek. |
s-239
| 'Musel odejít.' |
s-240
| To bylo všechno. |
s-241
| Posadila se ke stolu a věnovala se psaní. |
s-242
| 'Kam šel?' naježila jsem se výhružně. |
s-243
| Dívka ustala ve své činnosti. |
s-244
| 'Odvolali ho k nutnému případu. |
s-245
| K sebevrahovi, co chce skočit ze železničního mostu,' pokračovala vážně. |
s-246
| Doufám, že si ta holka ze mě nedělá legraci. |
s-247
| Takže co dál? |
s-248
| Vyšla jsem na denní světlo, na ulici, která se mi ještě ráno zdála příjemně podzimní. |
s-249
| Tam se určitě k jídlu něco najde. |
s-250
| Domů se nevrátím za žádnou cenu. |
s-251
| Už nikdy! |
s-252
| Cestou jsem zapnula mobilní telefon, abych zjistila, jestli mě Leoš nebo Valentýna nehledali. |
s-253
| Na displeji jsem měla tři zmeškané hovory od Filipa. |
s-254
| Vrtalo mi sice hlavou, co chtěl, ale nezavolala jsem mu. |
s-255
| Možná ho o tuto službu požádal Leoš. |
s-256
| Třeba má o mě strach. |
s-257
| Co jiného mohlo Filipa přimět, aby mi telefonoval? |
s-258
| Autobus mě hezky ukolíbal a já začala usínat, když v našem městě zastavil. |
s-259
| Vůbec se mi nechtělo vystupovat. |
s-260
| Neustále poprchávalo a zároveň foukal docela studený vítr. |
s-261
| Vztekle jsem jimi mrskla do kouta a vyhrabala v botníku kotníčkové boty z loňské zimy. |
s-262
| Musím si koupit nové. |
s-263
| Dveře do ordinace byly dokořán. |
s-264
| Nakoukla jsem zvědavě dovnitř a spatřila okatou Kateřinu, jak něco zapisuje do karty pacienta. |
s-265
| Hned mě poznala a okamžitě vyskočila na své dlouhé štíhlé nožky. |
s-266
| 'Pan doktor tu již není!' oznámila mi prostě a napjatě očekávala moji reakci. |
s-267
| Tahle odpověď mě znechutila. |
s-268
| Jak to? |
s-269
| Před chvílí jsem s ním mluvila! |
s-270
| Že by přede mnou prachsprostě utekl? |
s-271
| To by mu bylo podobné! |
s-272
| Znám Filipa dost dobře. |
s-273
| Než se moje dcera narodila, chodili jsme spolu. |
s-274
| S ní jsem už vůbec neměla v úmyslu se setkat. |
s-275
| Stačilo mi, že jsem k ní chodívala celé těhotenství s Valentýnou. |
s-276
| A tak jsem váhala, trápila se, zvracela a hubla. |
s-277
| Magda si všimla, že se něco se mnou děje, po několika týdnech. |
s-278
| 'Paní vedoucí, nejste nemocná?' |
s-279
| 'Ach ne, proč se ptáš?' |
s-280
| 'Nějak jste zhubla. |
s-281
| Možná je to tím, že v noci vstáváte k miminu a ráno jdete do práce nevyspalá,' konstatovala moudře. |
s-282
| 'Možná,' souhlasila jsem a nedala mrknutím oka najevo, že problém bude zapeklitější. |
s-283
| Přemýšlela jsem, jak se zachovám, jestli jsem skutečně v jiném stavu. |
s-284
| 'Mám moc práce. |
s-285
| Jsem v jednom kole. |
s-286
| Valentýna se učí na závěrečné zkoušky a Magda onemocněla. |
s-287
| Chtějí po mně, abych se vrátila do práce, alespoň po dobu prázdnin. |
s-288
| Pracovní neschopnost dietní sestry prý bude dlouhodobá.' |
s-289
| 'Jestli mě už máš, Simono, dost, řekni to na rovinu a nevytáčej se.' |
s-290
| Markův hlas zněl smutně, ale rozhodně. |
s-291
| Chtěl mít jistotu. |
s-292
| 'Já se nevytáčím, ale opravdu na tebe nemám čas.' |
s-293
| Dopřála jsem mu ještě naději, i když jsem věděla jasně, že se náš vztah chýlí ke konci. |
s-294
| 'Co Leoš, jak to s ním vypadá?' projevil dávku zvědavosti. |
s-295
| 'No, víš, vrátil se k Valentýně. |
s-296
| Chlapec jménem Robert, který mě s přístrojem učil zacházet, mi sestavil tabulku, kterou mám mít k ruce, a věnoval mi obsáhlou příručku. |
s-297
| Když prý budu mít problém, mohu se na něj s důvěrou obrátit. |
s-298
| Stačí vytočit číslo mzdové účtárny. |
s-299
| Upravil si rozčepýřené hnědé vlasy, pokynul rukou a odporoučel se. |
s-300
| Tak morduji přístroj a jsem ve skluzu. |