| s-2
| Musím do kuchyně.' |
| s-3
| Hlavní sestra zmizela za dveřmi, ale mně bylo jasné, že neodešla daleko a poslouchá náš rozhovor. |
| s-4
| Dala jsem ukazováček na rty, vzala ho tiše za předloktí a táhla za ohyb chodby, kam nebylo ze skladu vidět. |
| s-5
| Možná mi chce říct něco nepříjemného o Valentýně a každý to nemusí slyšet. |
| s-6
| Za rohem jsem jeho paži pustila. |
| s-7
| 'Co se děje?' zeptala jsem se potichu, protože jsme stáli nedaleko proskleného okénka z kuchyně, kudy se vydávaly obědy, a mohl za ním někdo stát. |
| s-8
| 'Táta ti vzkazuje, že s tebou musí nutně mluvit!' |
| s-9
| 'Filip? |
| s-10
| Potom jsem si lehla na pohovku pro hosty, přikryla se dvěma bílými plášti a usnula. |
| s-11
| K ránu mě probudil hluk na chodbě. |
| s-12
| Třesouc se zimou jsem vyskočila. |
| s-13
| Nemohla jsem si uvědomit, kde to jsem. |
| s-14
| Hrneček se jménem Simona stál na stole a od večera čekal, že ho zaliji horkou vodou. |
| s-15
| Měla jsem kdysi ještě podobný hrneček s nápisem 'Kdo se chce milovat, ať se usměje', ale už jsem ho dávno rozbila. |
| s-16
| Zapnula jsem tedy opět varnou konvici a poslouchala s uchem přitisknutým ke dveřím, co se děje na chodbě. |
| s-17
| Kluk, který stál za pultem, si mě přátelsky prohlížel. |
| s-18
| 'Co si dáte?' zeptal se zdvořile. |
| s-19
| Rozhlédla jsem se po prostorném krámu a můj zrak padl na tvarohový šáteček. |
| s-20
| I přes to, že už bylo odpoledne, vypadal lákavě. |
| s-21
| 'Dva tyhle kousky,' ukázala jsem na pečivo a uvědomila si, že jsem řekla dva, což znamenalo, že automaticky myslím na Valentýnu. |
| s-22
| Jsem zvyklá kupovat všechno i pro ni. |
| s-23
| Chlapec s černými kučeravými vlasy a černýma očima nemotorně vzal do ruky kleštičky, kterými šátečky vsunul do rozevřeného mikrotenového sáčku. |
| s-24
| 'Ještě něco, paní Hartmanová?' otázal se opět slušně. |
| s-25
| 'My se známe?' řekla jsem překvapeně. |
| s-26
| Zaváhal. |
| s-27
| Magda mi zamávala před obličejem nějakým papírkem, abych ji konečně vzala na vědomí. |
| s-28
| 'Promiň, zamyslela jsem se. |
| s-29
| Co jsi to povídala?' |
| s-30
| Dietní sestra zakroutila mrazivě hlavou. |
| s-31
| 'Kdybych vás neznala tak dlouho, myslela bych si, že jste zamilovaná, nebo řešíte fatální otázku.' |
| s-32
| Ani netušila, jak blízko je pravdě. |
| s-33
| Jak by se asi tvářila, kdybych se přiznala, že jsem řešila otázku nového života. |
| s-34
| Mít dítě, nebo jeho život ukončit ještě před narozením? |
| s-35
| Odhrnula jsem si vyčerpaně vlasy z čela a v duchu mínila, že řeším nesmyslné věci. |
| s-36
| Přece ještě ani nevím, jestli v jiném stavu jsem, či nikoliv. |
| s-37
| Tvoje máma je docela milá ženská. |
| s-38
| Nebýt jí, tak bychom to všechno nezvládli. |
| s-39
| Jak bys dokončila školu?' |
| s-40
| 'Třeba jí nechci dodělat,' vybuchla vzdorovitě. |
| s-41
| 'Ale měla bys. |
| s-42
| Přece chceš mít nějaké vzdělání.' |
| s-43
| 'Aha. |
| s-44
| A je to tady. |
| s-45
| Takže kdybych vzdělání neměla, nechtěl bys mě?' |
| s-46
| 'Poslyš, miláčku, přestaň se chovat jako dítě.' |
| s-47
| 'Tak já se chovám jako dítě?' |
| s-48
| 'Ano. |
| s-49
| Vezmi si příklad z tvojí mámy. |
| s-50
| Co všechno zvládá.' |
| s-51
| 'A už je to tady!' |
| s-52
| Valentýna praštila něčím, co měla zřejmě po ruce, a malá Janička se rozplakala. |
| s-53
| 'Tak sis měl vzít moji mámu, když jí tak obdivuješ!' |
| s-54
| Přitiskla jsem si ruku na prsa. |
| s-55
| Přes košili má rozepnutou džínovou bundu s bílým kožešinovým límcem a nedbá, že mu od úst stoupá pára. |
| s-56
| Dlouhé vlasy má čerstvě umyté, vepředu upravené v kotlety. |
| s-57
| Vlní se mu po zádech a on neustále trhá hlavou na různé strany, aby neposlušné vlny sklepal z obličeje, do něhož mu je vháněl vítr. |
| s-58
| Na očích má velké sluneční brýle, přestože je zamračený lednový den. |
| s-59
| Na chodníku se černá špinavé náledí a já vedle něj v norkovém kožichu vypadám jako jeho matka, a ne přítelkyně. |
| s-60
| Vůbec se k sobě nehodíme. |
| s-61
| Nechápu, proč to s ním neskončím. |
| s-62
| Chlapec vybaloval pécéčko a já jsem se tvářila, že pracuji. |
| s-63
| Po očku jsem sledovala, co se děje u protějšího stolu, a těšila se, až ti dva odejdou. |
| s-64
| Nainstalovali přístroj během půlhodiny. |
| s-65
| Okoukla jsem obrazovku počítače, mrkla na hodinky a chtěla vyrazit na kontrolu do kuchyně, neboť se mi zdálo, že se do místnosti šíří podezřelý zápach z připáleniny. |
| s-66
| Učísla jsem si před zrcadlem vlasy do culíku, aby mi nepadaly do jídla, a přibarvila rty líčidlem, když se ozvalo opětovné zaklepání. |
| s-67
| 'Dále,' vybídla jsem příchozího netrpělivě, neboť jsem návštěvu kuchyně nechtěla již dlouho odkládat. |
| s-68
| Ve dveřích se objevil Leoš. |
| s-69
| Opět jsem se vyklonila, ale telefon se ozýval dost hlučně a mě napadlo, že může být slyšet až do bytů na tomto patře. |
| s-70
| Je to panelák. |
| s-71
| Zdi jsou tenké, jako z papíru. |
| s-72
| Vrátila jsem se nohama zpět na zem v domnění, že přístroj vypnu. |
| s-73
| Ukazoval mi, že po mně touží Filip. |
| s-74
| Zaváhala jsem. |
| s-75
| Co pořád chce? |
| s-76
| Je to tak důležité, že už mě shání od včerejška? |
| s-77
| A když ano, tak proč mi nezavolal v době, kdy jsem byla v zaměstnání? |
| s-78
| Už už jsem chtěla hovor přijmout, když telefon utichl. |
| s-79
| Tak moje holčička na mě žárlí! |
| s-80
| Kdo by to řekl? |
| s-81
| Stiskla jsem balíček v náručí a chtěla odejít. |
| s-82
| V tu chvíli se dveře otevřely a Valentýna se zastavila na prahu. |
| s-83
| Natáhla jsem ruku. |
| s-84
| 'Přinesla jsem Janičce bryndáček.' |
| s-85
| Valentýna mi strčila do paže jako zběsilá. |
| s-86
| 'My žádnej od tebe nechceme. |
| s-87
| Nech nás na pokoji!' |
| s-88
| 'Ale Týno!' zbledla jsem. |
| s-89
| 'Co jsem provedla? |
| s-90
| Já se jen snažím ti pomoct!' |
| s-91
| 'To není pravda!' zavřeštěla jako smyslů zbavená. |
| s-92
| 'Chceš nás rozeštvat. |
| s-93
| Ty jsi ta krásná, chytrá, dokonalá. |
| s-94
| Natřásáš se tady v minisukních, které už se pro tebe dávno nehodí. |
| s-95
| Rozparek máš až bůhví kam. |
| s-96
| Dnes už ne.' |
| s-97
| Podíval se na hodinky. |
| s-98
| Potom sáhl do kapsy u modré košile s rozhalenkou a vyndal z ní malou krabičku, kterou mi hodil na stůl, přímo na rozevřený jídelní lístek. |
| s-99
| 'Co je to?' otázala jsem se vcelku zbytečně, neboť jsem si jednoduše přečetla na obale nápis NEUROL. |
| s-100
| 'To jsou léky na nervy. |
| s-101
| Potřebuješ je jako sůl.' |