| s-101
| Havel nevěřil ani slova z toho, co doktorka povídala, a byl tak neslušný (či neopatrný), že to bylo z výrazu jeho tváře patrno. |
| s-102
| Doktorka proto pravila: |
| s-103
| 'Vy mi ovšem nevěříte, protože jste přesvědčen, že jsem přišla jenom proto, abych se s vámi vyspala.' |
| s-104
| 'Co se bojíte, pane primáři! |
| s-105
| Uvidíte aspoň, jak má správně vypadat nahá ženská!' hlaholila Alžběta, a pak se zase obrátila k Havlovi, ohrožujíc ho ňadry: |
| s-106
| 'Copak, Havlíčku? |
| s-107
| Jsi tu jak na pohřbu! |
| s-108
| Zvedni tu svou hlavu! |
| s-109
| Copak ti někdo umřel? |
| s-110
| Někdo ti umřel? |
| s-111
| Podívej se na mě! |
| s-112
| Já přece žiju! |
| s-113
| Já neumírám! |
| s-114
| Já zatím ještě pořád žiju! |
| s-115
| Já žiju!' a při těch slovech její zadnice už nebyla zadnice, ale sám žal, nádherně vykroužený žal, tančící pokojem. |
| s-116
| 'Měla byste toho nechat, Alžběto,' řekl Havel směrem k parketám. |
| s-117
| 'Nechat?' řekla Alžběta, 'vždyť tančím kvůli tobě! |
| s-118
| A teď ti předvedu striptýz! |
| s-119
| Pronásleduje mne smůla, protože žiji ve šťastném manželství a nikdy se nebudu moct rozvést. |
| s-120
| A mám nešťastnou lásku, protože žena, kterou miluji, je naneštěstí tato doktorka. |
| s-121
| A přesto se mi líbí na světě, vy chytráku jeden!' |
| s-122
| 'Správně, správně,' řekla doktorka primářovi s nebývalou něhou a chytla ho za ruku: |
| s-123
| 'I mně se líbí na světě!' |
| s-124
| V tu chvíli přišel k trojici lékařů Flajšman a řekl: |
| s-125
| 'Byl jsem u Alžběty. |
| s-126
| Je to úžasně čestná žena. |
| s-127
| Všechno zapřela. |
| s-128
| Všechno vzala na sebe.' |
| s-129
| 'Vidíte,' smál se primář, 'a tady Havel nás bude všechny lákat k sebevraždě!' |
| s-130
| 'Ovšem,' řekla doktorka a přistoupila k oknu. |
| s-131
| obcházela všechny své čtyři diváky, vypínajíc postupně nad každým z nich imaginární nahotu svého poprsí. |
| s-132
| Nakonec se zastavila před Havlem, znovu se začala vrtět v bocích, a mírně se shýbajíc, sunula obě ruce podél boků dolů a zase (jako před chvílí) pozvedla nejdřív jednu, potom druhou nohu, a pak se vítězně vztyčila, vzpažujíc vzhůru pravou ruku, na níž k sobě tiskla palec a ukazováček. |
| s-133
| Tou rukou zase plavně hodila směrem k Havlovi. |
| s-134
| Oba obrazy stále prosvítaly jeden přes druhý a mladík chápal, že dívka se jen na povrchu odlišuje od jiných, ale ve svých rozsáhlých hlubinách je stejná jako jiné ženy, plná všech možných myšlenek, pocitů, neřestí, které dávají za pravdu všem jeho tajným pochybám a žárlivostem; |
| s-135
| že dojem kontur, které ji vymezují jako individualitu, je jen klam, jemuž podléhá ten druhý, ten, kdo se dívá, on. |
| s-136
| Zdálo se mu, že ta dívka, tak jak ji miloval, byla jen výtvorem jeho touhy, jeho abstrakce, jeho důvěry a že skutečná dívka stojí teď před ním a je beznadějně cizí, beznadějně jiná, beznadějně mnohoznačná. |
| s-137
| 'Flajšmánku,' řekl primář rozněžněle, 'chápu to od vás jako mimořádný projev přízně stárnoucímu šéfovi.' |
| s-138
| Stáli pak oba pod platanem provádějíce úkon, který primář s neustávajícím patosem a v nových a nových obrazech nazýval bohoslužbou. |
| s-139
| Druhé jednání |
| s-140
| Krásný mladý sarkastický muž |
| s-141
| Potom se spolu vraceli dlouhou chodbou a primář držel medika bratrsky kolem ramene. |
| s-142
| Medik nepochyboval o tom, že žárlivý plešatec odhalil doktorčin signál a teď se mu svými přátelskými výlevy vysmívá. |
| s-143
| Nemohl ovšem šéfovi shodit ruku z ramene, ale tím víc zlosti se hromadilo v jeho nitru. |
| s-144
| Byl tentokrát dmutím jednak omámen, jednak (v tom koutku mysli, kam už omámení nedosáhlo) udiven: jak to, že jeho touha má takovou sílu, že na její zavolání skutečnost pokorně přiběhne připravena se stát? |
| s-145
| Divě se nadále své síle, dával pozor, až se rozhovor stane vzrušenější a debatéři si ho přestanou všímat. |
| s-146
| Jakmile se to stalo, vytratil se z místnosti. |
| s-147
| Krásný mladý muž s rukama složenýma v klíně |
| s-148
| Oddělení, kde se odbývalo toto improvizované symposium, bylo v přízemí pěkného pavilónu, stojícího (poblíže jiných pavilónů) ve velké nemocniční zahradě. |
| s-149
| Do ní teď vstoupil Flajšman. |
| s-150
| 'Bude zas krásný den. |
| s-151
| Venku je tak modro. |
| s-152
| Co tomu říkáte, Flajšmánku?' |
| s-153
| Ještě před chvílí si Flajšman málem vyčítal, že jednal chytrácky, když všechno odbyl jen kyticí růží a několika pěknými slovy, ale teď byl rád, že se neunáhlil. |
| s-154
| Slyšel doktorčin signál a znamenitě mu rozuměl. |
| s-155
| Nit dobrodružství se navazuje na tom místě, kde byla včera přestřižena, když jeho setkání s doktorkou zmařil plyn. |
| s-156
| Neudržel se, aby se na doktorku neusmál i před tváří žárlivého primáře. |
| s-157
| Příběh tedy pokračuje tam, kde včera skončil, a přece se Flajšmanovi zdá, že do něho vstupuje mnohem starší a mnohem silnější. |
| s-158
| 'Naše krásná paní kolegyně, která dnes úplně září mládím, podala možná opravdu nejsprávnější výklad událostí,' řekl primář doktorce a Havlovi, když se všichni tři sešli na oddělení. |
| s-159
| 'Alžběta si vařila kávu a usnula. |
| s-160
| Aspoň to sama tvrdí.' |
| s-161
| 'Vidíte,' řekla doktorka. |
| s-162
| 'Nic nevidím,' oponoval primář. |
| s-163
| 'Nakonec totiž nikdo nic neví, jak to doopravdy bylo. |
| s-164
| Kastrólek mohl stát na sporáku už předtím. |
| s-165
| Když si chtěla Alžběta pustit plyn, proč by ho kvůli tomu dávala pryč?' |
| s-166
| 'Ale vždyť to tak sama vysvětluje!' namítla doktorka. |
| s-167
| 'Když se nám patřičně předvedla a patřičně nás postrašila, proč by to nakonec nesvedla na kastrólek? |
| s-168
| a prosakovalo pozorností nesčetných kolegů a kolegyň i do jeho časově chudičkého soukromí, které nikdy nezůstalo utajeno a stalo se ostatně už několikrát předmětem klepů i veřejného jednání. |
| s-169
| Ani dva týdny dovolené neposkytly mu pocit osvobození a dobrodružství; |
| s-170
| šedý stín přísné plánovanosti ležel i tu; |
| s-171
| nouze o letní byty ho donucovala, že si musil zamluvit pokoj v Tatrách už před půl rokem a že k tomu potřeboval doporučení od závodní rady svého podniku, jehož všudypřítomná duše o něm tedy nepřestala ani na chvíli vědět. |
| s-172
| Byl s tím vším smířen, přesto ho však občas přepadala hrozná představa silnice, po které je hnán, na níž je všemi viděn a ze které nesmí odbočit. |
| s-173
| Ta představa se mu vybavila i nyní; |
| s-174
| podivným krátkým spojením se mu ztotožnila obrazná silnice se skutečnou silnicí, po níž jel - a to ho přivedlo k náhlé ztřeštěnosti. |
| s-175
| 'Kam jste říkala, že chcete jet?' zeptal se dívky. |
| s-176
| 'Do Banské Bystrice,' odpověděla. |
| s-177
| 'A copak tam budete dělat?' |
| s-178
| 'Mám tam schůzku.' |
| s-179
| 'S kýmpak?' |
| s-180
| 'S jedním pánem.' |
| s-181
| Auto přijíždělo právě na velké rozcestí; |
| s-182
| řidič zmírnil rychlost, aby si mohl přečíst tabule označující směry; |
| s-183
| pak odbočil doprava. |
| s-184
| Všechno, co následovalo, odehrálo se pak už v rychlé věcnosti: umělé dýchání, telefon na interní oddělení, vozítko pro přesun nemocné, předání lékaři, bdícímu na interně, další umělé dýchání, vzkříšení, transfúze krve a konečně hluboké vydechnutí, když se Alžbětin život ukázal nad vší pochybu zachráněn. |
| s-185
| Třetí jednání |
| s-186
| Co kdo řekl |
| s-187
| Když vyšli všichni čtyři lékaři z interny na dvůr, vypadali vyčerpaně. |
| s-188
| Primář řekl: |
| s-189
| 'Pokazila nám symposion, Alžbětka.' |
| s-190
| Doktorka řekla: |
| s-191
| 'Neukojené ženy přinášejí vždycky smůlu.' |
| s-192
| Havel řekl: |
| s-193
| 'To je zvláštní. |
| s-194
| Musela si pustit plyn, abychom poznali, že má tak krásné tělo.' |
| s-195
| Na ta slova se podíval Flajšman na Havla (dlouze) a řekl: |
| s-196
| Sabotáž jeho těla ho uvedla pokaždé do neuvěřitelné paniky a nesl ji jako neodčinitelnou hanbu, ať už by byla jejím svědkem krásná tvář či tvář tak ohavná a komická, jako byla tvář ředitelčina. |
| s-197
| A ředitelka byla už krok od něho a on, vystrašen a nevěda, co si počít, řekl najednou, ani nevěděl jak (byl to spíš plod vnuknutí než lstivé úvahy): |
| s-198
| 'Ne, ne, proboha ne! |
| s-199
| Ne, to je hřích, to by byl hřích!' a uskočil. |
| s-200
| Ředitelka se k němu dále přibližovala a mumlala temným hlasem: |