Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 906 - 1005 of 1468 • previousnext

s-906 Kulisák si pobyl několik týdnů v nemocnici.
s-907 Představení ve Slaném bylo nakonec odměněno dlouhým neutuchajícím potleskem, při kterém celý sál povstal, což je pouze potvrzením rčení, že život je komedie s tragickými následky.
s-908 Koncem jara 1950, když se Balada z hadrů stále ještě úspěšně hrála, jsem nastoupil na talentové zkoušky na DAMU.
s-909 A brzy za mnou vzlykla jedna dáma, o kousek dál popotáhla druhá, i pánové se opírali do zpěvu víc a víc a za chvíli to brečelo všechno a celý sál se otřásal tou chytlavou melodií.
s-910 V demokratickém Československu třicátých let byli totiž lidi naměkko na lusknutí prstů.
s-911 Za kopečkama v Německu Adolf Hitler žádal, aby pod jeho správu přešlo území s německým obyvatelstvem, a hrozil, že jestli československá vláda nevydá Sudety po dobrém, vezme si je po zlém.
s-912 Tu sobotní noc v třicátém sedmém nebo třicátém osmém jsem netušil, že se filmové obecenstvo takhle chová z nějakých zvláštních příčin.
s-913 Vystoupal jsem po schodech k němu a on mi vyšel pár kroků naproti.
s-914 Pohladil po vlasech, takže mi bylo hned jasné, že se něco děje, i když jsem netušil co.
s-915 Mluvil ke mně úplně stejně jako vždycky, ale v jeho chování bylo něco podivného.
s-916 Nezlobil jsi?
s-917 Ne...
s-918 Mamince řekni, že je všecko v pořádku, ano?
s-919 Ano.
s-920 Máš na zítřek nějaké úkoly?
s-921 Mám.
s-922 Máš všecko připravené na hodinu pana profesora Jiráska?
s-923 Ano.
s-924 To rád slyším.
s-925 Můj starý spolužák chviličku zaváhal, když mu v Uckru začaly lítat kulky kolem hlavy, a nakonec ho východní Němci chytli.
s-926 Vrátili ho do Československa, kde byl odsouzen k smrti.
s-927 Kamarád, se kterým jsem seděl v lavici, byl odveden k šibenici a pověšen.
s-928 Jeho tělo spálili a popel vysypali na skládku.
s-929 Jenže tohle všechno se stalo v roce 1953.
s-930 Dávno předtím, na konci čtyřicátých let v Poděbradech, jsem měl sám možnost se poučit, jak zajímavé časy nám revoluce přinesla, a zasloužil se o to jistý Eda.
s-931 Otec Edy byl člen ústředního výboru strany a redaktor Literárních novin.
s-932 Nakonec nastoupil na pódium Steve Spielberg, muž, na kterého jsem tak netrpělivě čekal, a v ruce nesl obálku.
s-933 Cítil jsem, jak mi stoupá tlak - chtěl jsem, aby v obálce bylo jméno - ale zároveň jsem nastavoval bradu úderu zklamání.
s-934 Do tváře se mi vpalovaly reflektory a si chystal svůj rezignovaný úsměv a přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z obálky.
s-935 A Oscara za režii získává...
s-936 Domníval jsem se, že takovéto kolektivní plačky jsou na programu kina Pokrok večer co večer a moc se mi to líbilo.
s-937 Byla to pro spíš legrace.
s-938 Rodiče pak do kina Pokrok vzali ještě jednou.
s-939 Tentokrát se dávala Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků a ten film byl pro zjevení.
s-940 Ty nádherné barvy, božská hudba, známý příběh, který se najednou zdál docela nový, jsem nevěděl, co dělat.
s-941 A tak jsem dělal to, co ostatní: řval smíchy, hýkal radostí, kousal se do rtů, tleskal trpaslíkům, miloval Sněhurku a strašně jsem chtěl, aby ta podívaná nikdy neskončila.
s-942 Na podzim roku 1949 jsem držel svůj život pevně v rukou.
s-943 Věděl jsem, že za pár měsíců odmaturuju, na čtyři roky půjdu studovat na Divadelní fakultu AMU a stanu se divadelním režisérem.
s-944 Vůbec mi nevadilo, že se v Praze neuváděla jediná hra, kterou bych chtěl vidět.
s-945 Revoluce nastolila temnou éru socialistického realismu a četná pražská divadla hrála většinou před prázdnými hledišti, což díky štědrým státním dotacím nevadilo.
s-946 Vláda povolovala pouze agitky, kterých se hrálo na kila.
s-947 Většina z nich byla sovětské provenience a pojednávala o radostném budování přehrad na Sibiři, o převýchově lumpenproletariátu nebo překračování výrobních plánů.
s-948 A v tu chvíli, vteřinu před tím, než na ciferníku deprese měla udeřit půlnoc, jsem si vzpomněl na starý český vtip.
s-949 Manžel se vrátí nečekaně domů.
s-950 Manželka na poslední chvíli stačí ukrýt milence ve skříni.
s-951 Celé dvě hodiny tam sedí, obklopen vůní parfémů, růžových olejíčků, výtažků květů orchideje a vzrušujícího pižma, jasmínových mejdlíček a dětského pudru, různých zásypů a vonných mastí.
s-952 Nakonec se manželce konečně podaří dostat manžela z domu a milenec vyrazí ze skříně s výkřikem:
s-953 Honem, prosím !
s-954 Nemáš tu někde aspoň kousíček hovna?
s-955 ČÁST PRVNÍ
s-956 ČÁSLAV
s-957 NĚMÁ OPERA
s-958 Nikdy jsem se příliš neohlížel zpátky do dětství.
s-959 V tu chvíli se proud emocí přepnul a ucítil záplavu hřejivého štěstí, nádherný elektrický šok, který vymrštil ze sedadla, a pádil k pódiu a kolem se míhaly šmouhance dojmů, neskutečný sál, Spielberg jako stín potřásající mi rukou, a pak svírám v dlaních těžkého Oscara, záruku nezávislosti, dalších filmů, které si udělám po svém, jistotu ještě svobodnějšího života.
s-960 Řekl jsem více méně to, co jsem si připravil, ale při proslovu mi ta myšlenka zase vrtala v hlavě.
s-961 Proč ?
s-962 Proč zrovna ?
s-963 Proč musím mít takovou kliku?
s-964 Než jsem přišel do Náchoda, žil jsem pouze v kruhu rodinném, takže teprve tady jsem se vlastně musel učit, jak vycházet s jinými lidmi, a právě v tom mi strýc Boleslav dal jednu z největších lekcí mého života.
s-965 Stalo se to nad šachovnicí.
s-966 Strýc Boleslav byl výtečný šachista a často jsme spolu hráli.
s-967 Nikdy jsem ho ale nebyl s to porazit a to přivádělo k zuřivosti.
s-968 Připadalo mi, že zrazuji rodinnou tradici, protože můj bratr Pavel kdysi sehrál partičku s José Raúlem Capablancou, jedním z největších šachových mistrů všech dob.
s-969 Na nic víc jsem se nezmohl.
s-970 Podal jsem mu ten dopis a utekl.
s-971 Po tomhle jsem se snažil Perdovi pomáhat, i když jen tajně, aby si ze nikdo nedělal legraci, že se paktuju s takovým jelitem.
s-972 Vylezl jsem z postele a zhasl dřív, než ostatní poslali Perdu, aby to udělal.
s-973 Párkrát jsem za něj vytřel chodbu, ale jenom tehdy, když jsem byl stejně na řadě.
s-974 Ale nikdy jsem se ho otevřeně nezastal.
s-975 Dodnes se za to stydím.
s-976 DIVADLO NA KOVÁRNĚ
s-977 Jen co jsem se v Poděbradech trochu rozkoukal, začal jsem hledat způsob, jak se dostat k divadlu.
s-978 Tam jsme měli ulitý pytel brambor a možná i nějaký špek, všechno, co matka nakoupila načerno v okolních vesnicích a co jsme správně mít nesměli, ačkoli tyhle nakřečkované zásoby měli v každé rodině.
s-979 Skříň jsme nechávali odtaženou, aby do přístěnku mohl vzduch, a přirazili jsme ji ke zdi pokaždé, když se nám zdálo, že by mohl přijít nějaký čmuchal.
s-980 Nakonec jsem zaslechl kroky stoupající vzhůru po schodech.
s-981 Bylo jich mnoho a duněly, ale rozpoznal jsem mezi nimi i jedny lehké kroky, o nichž jsem doufal, že patří mamince.
s-982 A skutečně se za chvíli ve štěrbině dveří objevila její utrápená tvář.
s-983 Pojďme se podívat na film,navrhl Frejka a odhalil mi tak další nevídaný luxus - promítací sál ve vlastním domě!
s-984 Promítač nám pustil nějaký přírodovědný film, krátkometrážní, ale k nepřečkání.
s-985 Bylo po půlnoci a zoufale toužil být doma.
s-986 Rozloučil jsem se, a jak jsem čekal u dveří na kabát, viděl jsem, jak se dospělí s rozepnutými saky a povolenými kravatami hrnou na svoje promítání.
s-987 Dva z nich byli natolik opilí, že se motali.
s-988 Náhle mi padla do oka tvář, kterou jsem znal z novin.
s-989 Ten odulý obličej s pleší patřil Václavu Kopeckému, ministru kultury.
s-990 Byli dost bohatí a mohli si dovolit živit líp než tady.
s-991 Do Čáslavi jsem se vrátil na podzim 1944, ale ne do našeho starého domu.
s-992 Tam jsem nebydlil nikdy.
s-993 Jako sirotka se ujala rodina Hluchých, staří přátelé mých rodičů.
s-994 Pan Hluchý dělal po večerech hokejového sudího a ve dne byl ředitelem městské plynárny.
s-995 Bydlel přímo v objektu závodu, takže jsem se tam mohl poflakovat a všecko si důkladně prohlédnout.
s-996 Čekal jsem tam nahoře, vlak projede pode mnou a roztřese tu rezavou železnou konstrukci, na které jsem stál, jako by ta hlomozící, funící, skřípějící železná bestie projížděla skrze a zahalovala do oblaku čmoudu, který čpěl sírou a uhlím, lnul vlhce ke kůži a na tváři zanechával mastný povlak sazí.
s-997 Stál jsem v tom oblaku, a když jsem se podíval pod sebe na ubíhající stříšky vagonů, náhle mi připadlo, že se nepohybují ony, že to se na tom železném mostku řítím vpřed a vznáším se přímo nad nimi.
s-998 Vždycky to chvíli trvalo, než kouř zmizel.
s-999 Na podzim roku 1938 získal Hitler po mnichovském diktátu Sudety a všem bylo jasné, že je pouze otázkou času, kdy zhltne i zbytek osekaného Československa.
s-1000 Naši staří rodinní přátelé Koukolovi odjeli do Švédska a do Anglie, kde měli nějaký majetek.
s-1001 Brzy nám vzkázali, abychom se vypravili za nimi, že nám v začátcích pomůžou.
s-1002 Nabídli naší rodině nový pohodlný život v cizině.
s-1003 Matka by bývala odjela ihned, ale otec byl zásadně proti.
s-1004 Neopustí přece svou zemi, když je nejhůř.
s-1005 V Čáslavi se narodil, v Čáslavi žije a v Čáslavi i umře.

Text viewDownload CoNNL-U