| s-905
| Opravoval narychlo nějaká světla, dotkl se holého drátu, dostal ránu, spadl ze žebříku a nevědomky tak způsobil oživení v sále. |
| s-906
| Kulisák si pobyl několik týdnů v nemocnici. |
| s-907
| Představení ve Slaném bylo nakonec odměněno dlouhým neutuchajícím potleskem, při kterém celý sál povstal, což je pouze potvrzením rčení, že život je komedie s tragickými následky. |
| s-908
| Koncem jara 1950, když se Balada z hadrů stále ještě úspěšně hrála, jsem nastoupil na talentové zkoušky na DAMU. |
| s-909
| A brzy za mnou vzlykla jedna dáma, o kousek dál popotáhla druhá, i pánové se opírali do zpěvu víc a víc a za chvíli už to brečelo všechno a celý sál se otřásal tou chytlavou melodií. |
| s-910
| V demokratickém Československu třicátých let byli totiž lidi naměkko na lusknutí prstů. |
| s-911
| Za kopečkama v Německu Adolf Hitler žádal, aby pod jeho správu přešlo území s německým obyvatelstvem, a hrozil, že jestli československá vláda nevydá Sudety po dobrém, vezme si je po zlém. |
| s-912
| Tu sobotní noc v třicátém sedmém nebo třicátém osmém jsem netušil, že se filmové obecenstvo takhle chová z nějakých zvláštních příčin. |
| s-913
| Vystoupal jsem po schodech k němu a on mi vyšel pár kroků naproti. |
| s-914
| Pohladil mě po vlasech, takže mi bylo hned jasné, že se něco děje, i když jsem netušil co. |
| s-915
| Mluvil ke mně úplně stejně jako vždycky, ale v jeho chování bylo něco podivného. |
| s-916
| Nezlobil jsi? |
| s-917
| Ne... |
| s-918
| Mamince řekni, že je všecko v pořádku, ano? |
| s-919
| Ano. |
| s-920
| Máš na zítřek nějaké úkoly? |
| s-921
| Mám. |
| s-922
| Máš všecko připravené na hodinu pana profesora Jiráska? |
| s-923
| Ano. |
| s-924
| To rád slyším. |
| s-925
| Můj starý spolužák chviličku zaváhal, když mu v Uckru začaly lítat kulky kolem hlavy, a nakonec ho východní Němci chytli. |
| s-926
| Vrátili ho do Československa, kde byl odsouzen k smrti. |
| s-927
| Kamarád, se kterým jsem seděl v lavici, byl odveden k šibenici a pověšen. |
| s-928
| Jeho tělo spálili a popel vysypali na skládku. |
| s-929
| Jenže tohle všechno se stalo až v roce 1953. |
| s-930
| Dávno předtím, na konci čtyřicátých let v Poděbradech, jsem měl sám možnost se poučit, jak zajímavé časy nám revoluce přinesla, a zasloužil se o to jistý Eda. |
| s-931
| Otec Edy byl člen ústředního výboru strany a redaktor Literárních novin. |
| s-932
| Nakonec nastoupil na pódium Steve Spielberg, muž, na kterého jsem tak netrpělivě čekal, a v ruce nesl obálku. |
| s-933
| Cítil jsem, jak mi stoupá tlak - chtěl jsem, aby v té obálce bylo mé jméno - ale zároveň jsem už nastavoval bradu úderu zklamání. |
| s-934
| Do tváře se mi vpalovaly reflektory a já si už chystal svůj rezignovaný úsměv a přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z obálky. |
| s-935
| A Oscara za režii získává... |
| s-936
| Domníval jsem se, že takovéto kolektivní plačky jsou na programu kina Pokrok večer co večer a moc se mi to líbilo. |
| s-937
| Byla to pro mě spíš legrace. |
| s-938
| Rodiče mě pak do kina Pokrok vzali ještě jednou. |
| s-939
| Tentokrát se dávala Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků a ten film byl pro mě zjevení. |
| s-940
| Ty nádherné barvy, božská hudba, známý příběh, který se najednou zdál docela nový, až jsem nevěděl, co dělat. |
| s-941
| A tak jsem dělal to, co ostatní: řval smíchy, hýkal radostí, kousal se do rtů, tleskal trpaslíkům, miloval Sněhurku a strašně jsem chtěl, aby ta podívaná nikdy neskončila. |
| s-942
| Na podzim roku 1949 jsem držel svůj život pevně v rukou. |
| s-943
| Věděl jsem, že za pár měsíců odmaturuju, na čtyři roky půjdu studovat na Divadelní fakultu AMU a stanu se divadelním režisérem. |
| s-944
| Vůbec mi nevadilo, že se v Praze neuváděla jediná hra, kterou bych chtěl vidět. |
| s-945
| Revoluce nastolila temnou éru socialistického realismu a četná pražská divadla hrála většinou před prázdnými hledišti, což díky štědrým státním dotacím nevadilo. |
| s-946
| Vláda povolovala pouze agitky, kterých se hrálo na kila. |
| s-947
| Většina z nich byla sovětské provenience a pojednávala o radostném budování přehrad na Sibiři, o převýchově lumpenproletariátu nebo překračování výrobních plánů. |
| s-948
| A v tu chvíli, vteřinu před tím, než na ciferníku deprese měla udeřit půlnoc, jsem si vzpomněl na starý český vtip. |
| s-949
| Manžel se vrátí nečekaně domů. |
| s-950
| Manželka na poslední chvíli stačí ukrýt milence ve skříni. |
| s-951
| Celé dvě hodiny tam sedí, obklopen vůní parfémů, růžových olejíčků, výtažků květů orchideje a vzrušujícího pižma, jasmínových mejdlíček a dětského pudru, různých zásypů a vonných mastí. |
| s-952
| Nakonec se manželce konečně podaří dostat manžela z domu a milenec vyrazí ze skříně s výkřikem: |
| s-953
| Honem, prosím tě! |
| s-954
| Nemáš tu někde aspoň kousíček hovna? |
| s-955
| ČÁST PRVNÍ |
| s-956
| ČÁSLAV |
| s-957
| NĚMÁ OPERA |
| s-958
| Nikdy jsem se příliš neohlížel zpátky do dětství. |
| s-959
| V tu chvíli se proud emocí přepnul a já ucítil záplavu hřejivého štěstí, nádherný elektrický šok, který mě vymrštil ze sedadla, a já pádil k pódiu a kolem mě se míhaly šmouhance dojmů, neskutečný sál, Spielberg jako stín potřásající mi rukou, a pak už svírám v dlaních těžkého Oscara, záruku nezávislosti, dalších filmů, které si udělám po svém, jistotu ještě svobodnějšího života. |
| s-960
| Řekl jsem více méně to, co jsem si připravil, ale už při proslovu mi ta myšlenka zase vrtala v hlavě. |
| s-961
| Proč já? |
| s-962
| Proč zrovna já? |
| s-963
| Proč já musím mít takovou kliku? |
| s-964
| Než jsem přišel do Náchoda, žil jsem pouze v kruhu rodinném, takže teprve tady jsem se vlastně musel učit, jak vycházet s jinými lidmi, a právě v tom mi strýc Boleslav dal jednu z největších lekcí mého života. |
| s-965
| Stalo se to nad šachovnicí. |
| s-966
| Strýc Boleslav byl výtečný šachista a často jsme spolu hráli. |
| s-967
| Nikdy jsem ho ale nebyl s to porazit a to mě přivádělo k zuřivosti. |
| s-968
| Připadalo mi, že zrazuji rodinnou tradici, protože můj bratr Pavel kdysi sehrál partičku s José Raúlem Capablancou, jedním z největších šachových mistrů všech dob. |
| s-969
| Na nic víc jsem se nezmohl. |
| s-970
| Podal jsem mu ten dopis a utekl. |
| s-971
| Po tomhle jsem se snažil Perdovi pomáhat, i když jen tajně, aby si ze mě nikdo nedělal legraci, že se paktuju s takovým jelitem. |
| s-972
| Vylezl jsem z postele a zhasl dřív, než ostatní poslali Perdu, aby to udělal. |
| s-973
| Párkrát jsem za něj vytřel chodbu, ale jenom tehdy, když jsem byl stejně na řadě. |
| s-974
| Ale nikdy jsem se ho otevřeně nezastal. |
| s-975
| Dodnes se za to stydím. |
| s-976
| DIVADLO NA KOVÁRNĚ |
| s-977
| Jen co jsem se v Poděbradech trochu rozkoukal, začal jsem hledat způsob, jak se dostat k divadlu. |
| s-978
| Tam jsme měli ulitý pytel brambor a možná i nějaký špek, všechno, co matka nakoupila načerno v okolních vesnicích a co jsme správně mít nesměli, ačkoli tyhle nakřečkované zásoby měli v každé rodině. |
| s-979
| Skříň jsme nechávali odtaženou, aby do přístěnku mohl vzduch, a přirazili jsme ji ke zdi pokaždé, když se nám zdálo, že by mohl přijít nějaký čmuchal. |
| s-980
| Nakonec jsem zaslechl kroky stoupající vzhůru po schodech. |
| s-981
| Bylo jich mnoho a duněly, ale rozpoznal jsem mezi nimi i jedny lehké kroky, o nichž jsem doufal, že patří mamince. |
| s-982
| A skutečně se za chvíli ve štěrbině dveří objevila její utrápená tvář. |
| s-983
| Pojďme se podívat na film,navrhl Frejka a odhalil mi tak další nevídaný luxus - promítací sál ve vlastním domě! |
| s-984
| Promítač nám pustil nějaký přírodovědný film, krátkometrážní, ale k nepřečkání. |
| s-985
| Bylo po půlnoci a já už zoufale toužil být doma. |
| s-986
| Rozloučil jsem se, a jak jsem čekal u dveří na kabát, viděl jsem, jak se dospělí s rozepnutými saky a povolenými kravatami hrnou na svoje promítání. |
| s-987
| Dva z nich už byli natolik opilí, že se motali. |
| s-988
| Náhle mi padla do oka tvář, kterou jsem znal z novin. |
| s-989
| Ten odulý obličej s pleší patřil Václavu Kopeckému, ministru kultury. |
| s-990
| Byli dost bohatí a mohli si dovolit mě živit líp než tady. |
| s-991
| Do Čáslavi jsem se vrátil na podzim 1944, ale ne do našeho starého domu. |
| s-992
| Tam už jsem nebydlil nikdy. |
| s-993
| Jako sirotka se mě ujala rodina Hluchých, staří přátelé mých rodičů. |
| s-994
| Pan Hluchý dělal po večerech hokejového sudího a ve dne byl ředitelem městské plynárny. |
| s-995
| Bydlel přímo v objektu závodu, takže jsem se tam mohl poflakovat a všecko si důkladně prohlédnout. |
| s-996
| Čekal jsem tam nahoře, až vlak projede pode mnou a roztřese tu rezavou železnou konstrukci, na které jsem stál, jako by ta hlomozící, funící, skřípějící železná bestie projížděla skrze mě a zahalovala mě do oblaku čmoudu, který čpěl sírou a uhlím, lnul vlhce ke kůži a na tváři zanechával mastný povlak sazí. |
| s-997
| Stál jsem v tom oblaku, a když jsem se podíval pod sebe na ubíhající stříšky vagonů, náhle mi připadlo, že se nepohybují ony, že to já se na tom železném mostku řítím vpřed a vznáším se přímo nad nimi. |
| s-998
| Vždycky to chvíli trvalo, než kouř zmizel. |
| s-999
| Na podzim roku 1938 získal Hitler po mnichovském diktátu Sudety a všem bylo jasné, že je pouze otázkou času, kdy zhltne i zbytek osekaného Československa. |
| s-1000
| Naši staří rodinní přátelé Koukolovi odjeli do Švédska a do Anglie, kde měli nějaký majetek. |
| s-1001
| Brzy nám vzkázali, abychom se vypravili za nimi, že nám v začátcích pomůžou. |
| s-1002
| Nabídli naší rodině nový pohodlný život v cizině. |
| s-1003
| Matka by bývala odjela ihned, ale otec byl zásadně proti. |
| s-1004
| Neopustí přece svou zemi, když je jí nejhůř. |