| s-805
| A co paní Procházková? |
| s-806
| Naše konverzace sestávala ze samých banalit, ale bylo to mých posledních patnáct minut u maminky na klíně. |
| s-807
| Tak to stačí,řekl náhle gestapák. |
| s-808
| Otevřel dveře a pokynul mámě. |
| s-809
| Bitte! |
| s-810
| Maminka nás všechny políbila, pohladila po rukou. |
| s-811
| V té době byl největší honorací města Čáslav jistý pan Pick, majitel továrny na mýdla, která vyráběl i v podobě barevných figurek Disneyových trpaslíků. |
| s-812
| Už několik let jsem si umýval ruce Prófou, Šmudlou, Kejchalem, Stydlínem... |
| s-813
| Tohle ale muselo okamžitě skončit. |
| s-814
| Napochodoval jsem domů a všem jsem nařídil, že napříště se trpaslíků nikdo v domě ani nedotkne. |
| s-815
| Sundal jsem je z poličky v koupelně a uložil je do ozdobné krabice. |
| s-816
| Všude jsem je tahal s sebou. |
| s-817
| Často jsem zvedl víko, zálibně si je prohlížel a očuchával. |
| s-818
| RODINNÁ BIBLE |
| s-819
| Jenže dělat na něčem dlouho, dávat do toho všecko, co v člověku je, okouzlit, dokopat, zmanipulovat lidi, aby do toho šli taky, a dokázat, že tomu taky uvěří a že se tomu taky upíšou, a pak najednou vidět, jak to zdechne na něčím psacím stole a provinilý hlas po telefonu, samozvaný cenzor a lhář, prostřednictvím překladatele či prostřednictvím úsměvu vám sdělí šmytec - tak tohle mě uvrhne do zimního spánku. |
| s-820
| Najednou nemám sílu ráno vstát, denní světlo mě pálí v očích jako mýdlo a já je od sebe neodlepím. |
| s-821
| Změřil jsem ji několikrát, ale ať jsem kroky zkracoval, jak chtěl, nikdy mi to nevyšlo na víc než čtyři a půl kilometru. |
| s-822
| A tak jsem pochopil, že je pro mě naše městečko malé a že ho jednou budu muset opustit. |
| s-823
| VEJCE A KAMENY |
| s-824
| Během války rekvírovali Němci na okupovaných územích, co mohli, aby měli čím vyživovat armádu. |
| s-825
| Vedli přesné účetnictví o všech zemědělských zvířatech a všechna vajíčka nad určitou kvótu se musela odevzdávat eráru. |
| s-826
| Třeba je jim to jedno. |
| s-827
| Třeba je pořád ještě nějaká naděje. |
| s-828
| Nic neříkali. |
| s-829
| Třeba jsou hodní, třeba jim je nás líto, třeba taky mají děti. |
| s-830
| Třeba bude opravdu všecko v pořádku. |
| s-831
| Zdola ještě chvíli zaznívaly tlumené hlasy, přecházení a bouchání dveří. |
| s-832
| Pak jsem slyšel, jak vycházejí z předsíně ven, hlavní dveře se zabouchly, branka před domem zavrzala, auto nastartovalo a odjelo pryč. |
| s-833
| Dům oněměl. |
| s-834
| Ležel jsem pod peřinou, ztuhlý strachem, propocený, horečka mnou lomcovala a snažil jsem se odehnat z mysli, co jsem věděl až příliš dobře, a představoval jsem si, že když se nepůjdu přesvědčit, všecko bude zase dobré. |
| s-835
| Během mého pobytu v Poděbradech byl šéfem školního souboru profesor Sahula, učitel kreslení, a rok co rok jsem pod jeho vedením sehrál nějakou roli. |
| s-836
| Obsadil mě jako manžela v Gogolově Ženitbě, jako Harpagona v Molierově Lakomci, jako Hadriána v Klicperově hře Hadrián z Římsů. |
| s-837
| A nejen že jsme hráli, ale šili jsme si i kostýmy, stavěli kulisy a dělali všecky další práce. |
| s-838
| Konečně přišla ta sobota, kdy se konalo představení. |
| s-839
| Hráli jsme vždycky dvakrát, odpoledne pro studenty a večer pro rodiče. |
| s-840
| Naopak tu poslední noc si dávala sakra pozor, aby ji nespustila z očí, a osobně dohlídla na to, aby šla po večerce rovnou do postele. |
| s-841
| Nemohl jsem věřit tomu, že je někdo schopen takové podlosti, a tak jsme šli do kavárny probrat všechny detaily učitelčina podvodu, což vedlo k celé sérii událostí, na jejímž konci Moravské oči otěhotněly, ale to už zase předbíhám. |
| s-842
| ZMIZ A AŤ PO TOBĚ NEZŮSTANE ANI STOPA! |
| s-843
| Vrátil jsem se do Poděbrad sice jako muž, ale ve škole panovalo zvláštní napětí. |
| s-844
| Stáli jsme tam a klepali kosu až do rána. |
| s-845
| Myslím, že do léta už nebylo daleko, ale vzpomínám si, že mi byla zatraceně zima. |
| s-846
| Kroutil jsem palci u nohou, posmrkával a díval se, jak na východě obloha bledne a růžoví, až se objevilo modré nebe, a jak jsem tam mrznul v pyžamu, uvědomil jsem si několik základních věcí. |
| s-847
| Za prvé: že nejsem žádný hrdina. |
| s-848
| Za druhé: že mi nevadí, že nejsem žádný hrdina. |
| s-849
| Za třetí: že skuteční hrdinové, ti, kteří prostě jinak nemůžou, jsou skvělí, i když nadělají ve svém okolí spoustu zbytečných trablů. |
| s-850
| Krásné mladé ženy tam přede mnou pobíhaly v podprsenkách, podvazkových pásech a kalhotkách a vůbec se nežinýrovaly blýskat bělostnými prsy a zadnicemi, když se v tom kalupu převlékaly z jednoho načinčaného kostýmu do jiného. |
| s-851
| Všichni vtipkovali, smáli se, vládla tam atmosféra kamarádství a dělného zmatku. |
| s-852
| Ze scény zaznívala živá muzika a já nevěděl, kam se dřív koukat. |
| s-853
| Ten erotický náboj i sama atmosféra by stačily, aby mě nadosmrti vtáhly do světa show-businessu, ale bylo v tom i něco navíc. |
| s-854
| Snad ta vůně make-upu, která dočista přebila vůni pražené kávy, jíž jsem se kdysi hodlal upsat. |
| s-855
| Jenže pak se válečná vlna obrátila a nacistický polír musel narukovat na východní frontu, kde ho zastřelili. |
| s-856
| Měl-li štěstí, jeho mrtvolu nahrnuli buldozerem do hromadného hrobu, ale možná měl smůlu a ještě žil, když mu ukrajinské vrány zaživa klovaly oči. |
| s-857
| Tatínek zemřel na skvrnitý tyfus, když do konce války zbýval bez jediného dne rok. |
| s-858
| A tak nezemřel v Čáslavi, jak se kdysi zapřisáhl. |
| s-859
| ČÁST DRUHÁ |
| s-860
| ČECHY |
| s-861
| STRÝC BOLESLAV A TETA ANNA |
| s-862
| Bylo cítit, jak se ta stará divadelní budova probouzí k životu. |
| s-863
| Brzy se to rozneslo a banda středoškoláků měla rázem nejpopulárnější představení v celé Praze, což jenom dokazuje, jak zoufalá byla nouze o nějakou zábavu. |
| s-864
| Začali jsme i se zájezdy po menších městech, takže jsem poprvé v životě vydělával peníze. |
| s-865
| Když jsem patnáct let nato obsazoval svůj třetí film Lásky jedné plavovlásky, vzpomněl jsem si na dva kluky, kteří s námi hráli v Baladě. |
| s-866
| Z Ivana Kheila se mezitím stal zubař a Jiří Hrubý prodával kožichy v pražské Labuti. |
| s-867
| Homola šátral dlouho v náprsní kapse saka a pak přečetl další perfektní odpověď na můj improvizovaný dotaz. |
| s-868
| Takto, v ryze dadaistickém duchu, pokračoval rozhovor až do konce. |
| s-869
| Den nato si mě vedení povolalo nahoru na kobereček. |
| s-870
| Řvali na mě, že zesměšňuju komunistickou stranu, a předseda závodního výboru strany mi vynadal do reakcionářských sviní. |
| s-871
| Přesto mě nevyhodili, a tak jsem se dál ucházel o kariéru sportovního reportéra. |
| s-872
| Asi po roce mě konečně pozvali na Štvanici, kde jsem měl vyzkoušet své schopnosti při komentování hokejového mače. |
| s-873
| Přivítal mě Staňo Mach, skvělý komentátor, jehož dramatické kulometné líčení výrazně vylepšovalo průběh zápasu na kluzišti. |
| s-874
| A tam najednou objevil mezi jmény dvanácti zatčených Češek také jméno paní Formanové, té Formanové, pro kterou on, příslušník nadřazené rasy, kdysi pracoval jako polír. |
| s-875
| Zřejmě tuto vzpomínku neunesla jeho národní hrdost, a tak ke jménu mé matky připsal dvě slova: |
| s-876
| NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ. |
| s-877
| S maminkou jsem se pak viděl už jenom jednou. |
| s-878
| Jistého časného podzimního rána roku 1942 jsme se strýcem Boleslavem nasedli v Náchodě na vlak a vydali se ji navštívit do vězení, což zdaleka neznamenalo, že ji opravdu uvidíme. |
| s-879
| Měli jsme sice všechna lejstra a razítka, ale člověk si nemohl být nikdy jist. |
| s-880
| O naší naivní drzosti svědčí už ta skutečnost, že jsem se vydal zrekognoskovat rovnou jeden z největších sálů v Praze - Divadlo E. F. Buriana. |
| s-881
| Šel jsem tam v sobotu večer a zhlédl hru z prostředí zemědělského družstva. |
| s-882
| Obloukovité linie zvednutých sedadel narušovaly pouze tu a tam osamocené hloučky diváků, kteří se v té obrovské klenuté haluzně takřka ztráceli. |
| s-883
| Většinou šlo o důchodce, kteří spíš než na divadlo přišli ušetřit za topení. |
| s-884
| Herců mi bylo líto. |
| s-885
| Byli ve výrazné přesilovce, a tak jim to šlo ztuha a bolestně. |
| s-886
| Konečně spadla těžká opona a hrstka diváků se mlčky trousila k východům. |
| s-887
| Na začátku jednoho školního roku mě ustavili rádcem nad skupinou mladších kluků. |
| s-888
| Byli mladší o celé čtyři roky a já měl fungovat jako jejich starší bratr a vychovatel. |
| s-889
| Vykroutit se z toho nešlo, i když zrovna hrát si na tatíka bylo to poslední, po čem jsem toužil. |
| s-890
| Mí noví spolubydlící byli ještě ve věku, kdy jim holky byly protivné. |
| s-891
| A jejich debaty, když se zhaslo, mě nudily tak, že jsem radši hned usnul. |
| s-892
| Jejich zájmy a záliby mi lezly na nervy. |
| s-893
| Připadali mi naivní a dojemní jako děti a chtěl jsem s nimi trávit co nejmíň času. |
| s-894
| Nech mě! |
| s-895
| Naval! |
| s-896
| Teď už mi bylo jasné, že jde o nějakou levotu, takže jsem ho vyděsil tak, až mi ten papír vydal. |
| s-897
| Milá mami,četl jsem. |
| s-898
| Moc a moc Tě pozdravuji. |
| s-899
| Nemusíš se o mě bát a prosím tě, nijak si nevyčítej, že jsi mě na tuhle školu poslala. |
| s-900
| Moc se mi tady líbí a všichni kluci jsou na mě hodní. |
| s-901
| Mám tady spoustu kamarádů, víc, než jsem měl kdykoli předtím, a všichni mě mají moc rádi... |
| s-902
| Stál přede mnou a třásl se strachy před dalším pokořením, ale nejvíc pokořený jsem se cítil já. |
| s-903
| Promiň, Perdo. |
| s-904
| Za oponou ale v tratolišti krve a v bezvědomí ležel náš kulisák. |