Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 707 - 806 of 1468 • previousnext

s-707 Háček byl v tom, že se nesměly použít ruce.
s-708 A tak se ta bekovka tiskla na zeď hlavou, rameny, zády, člověk se kroutil u zdi a čekal, ostatní ta pitomá nudná hra omrzí a odpadnou.
s-709 Nepřestával jsem vyzvídat na dospělých, jak veliké musí být město, aby mohlo mít tramvaj, ale oni buďto nevěděli, nebo mluvili v hádankách.
s-710 Nakonec jsem narazil na jednoho strýce, který mi dal přímou odpověď.
s-711 Tramvajové koleje se vyplatí postavit pouze ve městě, které je delší než pět kilometrů.
s-712 Hned při první příležitosti jsem odkrokoval délku hlavní třídy, která v klikyhácích protíná celé město.
s-713 Začíná na vyvýšenině na západním konci, spadá dolů, překročí železniční dráhu, vyšplhá se na náměstí a pokračuje východním směrem.
s-714 Ivan pocházel z rodiny, která byla tak bohatá, že na některých bankovkách v oběhu byl podpis jeho dědečka.
s-715 To byl samozřejmě vůbec ten nejhorší původ, uvážíme-li, že komunistický převrat nebyl daleko.
s-716 Také byl napůl Žid, takže si jeho rodina odžila za války peklo.
s-717 Byl velice chytrý, ale ve škole se choval jako zapřisáhlý rebel.
s-718 Odmítal dělat domácí úkoly a podřizovat se jakýmkoli pravidlům, a tak zůstával nekonečné hodiny po škole.
s-719 Přátelství s Ivanem se táhne celým mým životem.
s-720 Slibuji, že budu pracovat kdekoliv, budu vždy pracovat jako oddaný komunista, a vím, že moje nenávist ke všem našim nepřátelům, zvláště pak těm, kteří přímo chtěli zničit náš stále bohatší a radostnější život, a hlavně nenávist k mému otci, bude vždy posilovat v mém boji za komunistickou budoucnost našeho lidu.
s-721 Žádám, aby tento dopis byl předložen mému otci a případně také, abych mu to sám mohl říci.
s-722 Tomáš Frejka
s-723 Tři ze čtrnácti byli odsouzeni na doživotí.
s-724 Frejka mezi nepatřil.
s-725 Byl oběšen krátce nato, co dopis vyšel.
s-726 PŘEDVEĎTE BOJ ZA MÍR, SOUDRUHU FORMANE
s-727 Co jsem viděl, si moc nepamatuju, ale vím bezpečně, že ta produkce naprosto uchvátila.
s-728 Koukal jsem na to jak u vytržení a toužil jsem jít příští večer zas.
s-729 Druhý den bratr zatáhl do zákulisí, což bylo mnohem lepší.
s-730 Byl jsem ještě malý kluk a nikdo si tam moc nevšímal, takže jsem si našel židli, sedl si pěkně do kouta a ani nedutal, a jen jsem valil oči.
s-731 Babička umřela krátce nato, co se jim narodil ten nejmladší, a tak měl tatínek plné ruce práce s výchovou bratrů a sester.
s-732 U dětí zůstal i potom, nejdřív jako vedoucí skautského oddílu a nakonec jako učitel.
s-733 Když dosáhl titulu, našel si místo v učitelském ústavu v Čáslavi, kde vychovával budoucí učitele základní školy.
s-734 S matkou se poznali, když měl pomalu třicet.
s-735 Můj nejstarší bratr Blahoslav se narodil šest měsíců po jejich svatbě, ale o tom, že by se bývali museli brát, se u nás nikdy nemluvilo.
s-736 Ta potvora byla stejně silná jako tvrdohlavá.
s-737 Byli jsme na poloviční cestě do Kutné Hory, když se v dálce proti nám objevila dlouhá kolona ruských náklaďáků a tanků.
s-738 Chtěli jsme uhnout ze silnice, ale ta bestie se rozhodla, že nepůjde, i když jsme všichni čtyři tahali za provaz, jak to jen šlo.
s-739 Jako první k nám přijel důstojník v gazíku.
s-740 Zastavil a chvíli nás pozoroval, jak se hmoždíme, což nás strašně znervózňovalo.
s-741 Jenže velbloud se ani nehnul.
s-742 V tu chvíli se za gazíkem začaly řadit náklaďáky a troubily na klaksony.
s-743 Důstojník vystoupil.
s-744 S nimi odešel i učitel, který se před nimi snažil chránit.
s-745 Vlastně zmizeli všichni Němci.
s-746 Měli na to často jenom čtyřiadvacet hodin a namísto nich přicházeli čeští osadníci a zabírali domy, statky, nábytek, nářadí a všechno to, co Němci tak narychlo opustili.
s-747 Mnozí z nich se chovali jako praví zlatokopové.
s-748 Šlo jim o to nahrabat si a pak fofrem pryč.
s-749 Pročesávali opuštěné vesnice a brali, co unesli.
s-750 Neměli čas počkat, nátěr zaschne.
s-751 My s bratry viděli svou budoucnost jinak.
s-752 Natírali jsme dům vrstvu po vrstvě.
s-753 Na našem hotýlku muselo být všechno tip ťop.
s-754 Po léta jsem si tuhle událost v duchu přehrával, protože mi umožňovala dotknout se v zastoupení skutečné velikosti.
s-755 Nejspíš jsem si sumíroval, že když se můj bratr jako nezletilé dítě dokázal prosadit proti naprosté špičce, možná bude i mně jednoho dne dopřáno totéž.
s-756 Bylo mi v podstatě jedno, v čem a jak vyniknu, hlavní bylo, abych byl někdy někde v něčem jednička.
s-757 A přitom jsem nebyl schopný porazit v šachu ani strýce Boleslava.
s-758 Ty věčné porážky tak drtily, že jsem jednou, když se strýc na moment vzdálil od šachovnice, posunul o políčko pěšce.
s-759 Ve Valmontovi, mém filmu z roku 1989, je scéna, ve které se hrdina snaží udělat dojem na ženu, kterou svádí tím, že sebou plácne do jezera.
s-760 Předstírá, že se topí, ale trik nefunguje.
s-761 Žena uteče.
s-762 Potom, když se vrátí do svého pokoje, kape z něj voda a vodní buřina se mu nalepila na šaty, střetává se tváří v tvář s jinou ženou, která se může stát jeho osudem.
s-763 Ten zmáčený směšný muž je překroucenou ozvěnou mého nepodařeného dobrodružství s Martou Franclovou.
s-764 DÍVKA VE VLAKU
s-765 Bavil jsem se a smál, když tu náhle ve třetím jednání uprostřed rozverného kvarteta se všichni čtyři zpěváci rozbrečeli.
s-766 Snažili se pokračovat, bojovali, ale třesoucí hlasy jim selhávaly.
s-767 Nakonec se úplně odmlčeli, stáli tam na jevišti a slzy jim tekly po tvářích.
s-768 Orchestr přestal hrát a celým divadlem dunělo ticho ostré jak diamant.
s-769 Připadal jsem si jak ve zlém snu, ale když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem pouze napjaté tváře.
s-770 Nikdo neprotestoval, nikdo se nedivil, všichni tomu rozuměli, jen nechápal vůbec nic.
s-771 Pak si ti čtyři zpěváci utřeli oči od slz a uklidnili se.
s-772 Nebyl o nic horší o nic lepší než kdokoli z nás, ale všeho se bál a věčně propadal panice.
s-773 Bylo mezi námi pár ostrých hochů, kteří prožili válku na ulici.
s-774 Ti si otipli každého na první pohled a neznali slitování, a tak Perda brzy uklízel ložnici, vytíral chodbu, dokonce čistil jiným boty, když se šlo spát, zhasínal světla v ložnici a dělal svým trapičům poslíčka.
s-775 A za všecku svou námahu sklízel jen posměch a facky.
s-776 Nikdy si nestěžoval, nikdy ránu nevrátil, všecky urážky, ústrky, pošklebky a nespravedlnosti jednoduše spolkl.
s-777 Začal jsem tam chodit i do školy a mohl jsem si tam odvézt i svého psa.
s-778 Byl to hrubosrstý jezevčík, kterého jsem dostal od Ježíška poslední rok, kdy jsme ještě jako rodina byli všichni spolu.
s-779 Vzpomínám si, jak tehdy tatínek usedl k pianu a chystal se s celou rodinou zpívat koledy, což byl štědrovečerní zvyk, který jsem vášnivě nenáviděl, protože jen oddaloval tu krásnou chvíli, kdy se začnou rozbalovat dárky.
s-780 Tatínek zvedl víko, zahrál první akord a vyloudil z piana drásavý jek.
s-781 Čekali jsme a nespouštěli oči z nejvzdálenějšího cípu náměstí, ale bylo jasné, že Havel je opravdu pryč a že se nevrací.
s-782 Asi za deset minut se profesor Hofhans opět vynořil, oblečen do kožených kalhot a kožené bundy, na hlavě kuklu a motocyklistické brýle, na rukou rukavice po loket.
s-783 Odemkl motorku, skopl ji ze stojanu, našlápl motor, přehodil nohu přes sedadlo a nasadil si na oči brýle.
s-784 Teprve pak vyrazil pronásledovat Havla.
s-785 Než ho dojel, Havel byl na půl cestě do Nymburka.
s-786 Profesor zpomalil a jel těsně vedle něho.
s-787 Co to znamenat, Havel?
s-788 Frejku seniora brzy zatkla StB a v listopadu 1952 se společně s třinácti dalšími stranickými papaláši ocitl na lavici obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským, který kola stalinské justice sám roztočil.
s-789 Většina z nich byli Židé.
s-790 Po nekonečných měsících výslechů a psychického i fyzického mučení označili sami sebe za agenty CIA a doznali se k nejnemožnějším zločinům.
s-791 Noviny a rozhlas byly plné rozohněných prohlášení a rezolucí pracovních kolektivů i významných osobností.
s-792 Všechny volaly po krvi.
s-793 Natolik jsme rezignovali, že jsme prostě vytáhli něco ze skladu v divadle ve Slaném a postavili to na scéně.
s-794 Začalo se hrát, ale prokletí pokračovalo.
s-795 Byli jsme ze všeho tak nervózní, že někteří z nás nastupovali dřív, než měli, jiní zas odcházeli dřív, než měli.
s-796 Vráželi jsme do sebe, a abychom zamaskovali, že někdo, kdo být na scéně, je dávno pryč, blábolili jsme hrozné pitomosti.
s-797 A navrch ke všemu se ta zplichtěná scéna celá zřítila.
s-798 Obecenstvo ve Slaném se přišlo podívat na elán a vervu hereckého mládí, ale rychle prokouklo, že na jevišti vládne zmatek.
s-799 U dveří stál ten gestapák, a jak jsme tak seděli na hrubé lavici a povídali, nikdo nevěděl pořádně, o čem mluvit.
s-800 Tak, Miloši, jak to jde ve škole?
s-801 A jak se Čáslav?
s-802 Bylo letos hodně meruněk, Pavle?
s-803 Měl bys je zavařit.
s-804 Jestli seženeš cukr...
s-805 A co paní Procházková?
s-806 Naše konverzace sestávala ze samých banalit, ale bylo to mých posledních patnáct minut u maminky na klíně.

Text viewDownload CoNNL-U