Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 605 - 704 of 1468 • previousnext

s-605 Tehdy to ráno v roce 1949 se zamyslel nad mou ožehavou situací a pokrčil rameny.
s-606 Co kdybys to načas zkusil bydlet u mámy v Praze,navrhl.
s-607 Pak se ukáže.
s-608 Na kus papíru mi načmáral adresu s krátkým vzkazem.
s-609 Nahoře jsem měl ještě zamknutou krabici s nějakými cennostmi, ale ani jsem se neobtěžoval hledat školníka.
s-610 Spojení bylo přerušeno a cítil podivné vakuum.
s-611 Dlouho jsem se snažil do Prahy dostat, třeba jen na pár dní, na krátkou návštěvu, letmo ji obejmout, ujistit se, že vůbec ještě existuje, ale po deseti letech mi vyšel ten plán s Amadeem.
s-612 To jsem přijížděl jako americký občan, který bude točit americký film, na kterém komunistická vláda vydělá americké peníze - právě ty dolary byly hlavním důvodem, proč do země vůbec pustili.
s-613 A i když po dobu natáčení neustále sledovali, alespoň jsem se mohl načas podívat domů.
s-614 Všude se válely pracovní hadry, špinavé boty a prázdné flašky.
s-615 V ubikaci pro sezonní pracovníky nebyla sprcha ani vana.
s-616 Na mytí tu byla jedině plechová výlevka na chodbě, kde smrděl věčně ucpaný a přetékající záchod.
s-617 V šest ráno společně s hloučkem mžourajících horníků nahnali do klece a spustili do šachty.
s-618 Štajgr, z kterého to páchlo jak ze sudu, mi podal pneumatickou vrtačku a ukázal mi, jak ji nasadit proti zdi sloje.
s-619 Byla to těžká a zlá bestie, která naklepávala jak řízek po celých osm hodin.
s-620 Na konci šichty bolelo celé tělo a ruce se mi vyčerpáním klepaly.
s-621 Nejbližší zoo bylo v Praze, vzdálené asi osmdesát kilometrů, a v zemi byl chaos.
s-622 Vlaky nejezdily.
s-623 Oddíly Rudé armády křižovaly po celé zemi a konfiskovaly hodinky.
s-624 Zbloudilci od wehrmachtu se snažili proklouznout do Německa.
s-625 Silnice a cesty byly plné lidí vyštvaných válkou z domovů a váleční vězni, koncentráčníci, totálně nasazení, ti všichni se vraceli domů pěšky, v žebřiňácích, v automobilech na uhlí nebo na armádních náklaďácích.
s-626 Jediný způsob, jak dostat velblouda do Prahy, bylo dovést ho tam pěšky, a proto se po telefonu zorganizovala velbloudí štafeta.
s-627 Němec nás zavedl do zatuchlé kobky, beze slova za námi zabouchl dveře a zamkl nás tam.
s-628 V koutě holé místnosti stála dřevěná lavice.
s-629 Posadili jsme se na ni.
s-630 Jediným světlem tu byla žárovka visící na drátě ze stropu, ale ten cákanec krve na zdi mi padl do oka ihned.
s-631 Všimli jsme si ho všichni, ale nikdo se o něm slovem nezmínil.
s-632 Kobka nebyla zase tak malá, ale měl rázem pocit, jako by zavřeli do truhly a spustili na dno důlní šachty.
s-633 Marta na určitě nebude čekat, jestli nepřijdu včas, ale v Poděbradech nebyl žádný jiný most, žádný brod, žádný přívoz, nic.
s-634 Pak jsem si vzpomněl, že pod mostem bývají pramice, a letěl jsem tam.
s-635 Na betonové navigaci ležely těžké loďky, obrácené nadehtovaným dnem vzhůru a řetězem se zámkem připoutané k obrovským železným kruhům.
s-636 Zbývala poslední cesta, jak se k Martě dostat.
s-637 Svlékl jsem se do trenýrek, nastrkal šaty pod jednu pramici a vydal se proti dravému proudu řeky.
s-638 Tím ovšem problémy nekončily, neboť se stávalo, že podvyživené slepice nedokázaly ani tu předepsanou normu naplnit, a pak se muselo chodit po úřadech a vysvětlovat a shánět potvrzení a razítka, protože tyhle naturální daně, to byla zatraceně důležitá věc.
s-639 Stačilo chovat si načerno prase a hrozil trest smrti.
s-640 Ze všech domácích zvířat jedině slepice liliputky nepodléhaly registraci.
s-641 Jejich vajíčka jsou tak malá, že ani Němcům posedlým účetnictvím se nevyplatilo je rekvírovat.
s-642 Když tatínka zavřeli, silně se nám ztenčily příjmy, a proto maminka za poslední peníze nakoupila šest liliputek a jejich miniaturní vajíčka jsme jedli každé ráno k snídani.
s-643 Někteří otevřeně rejpali stran jeho mimořádné zabedněnosti, ale nechat ho propadnout si netroufl žádný.
s-644 Na jiné studenty se ovšem obdobná benevolence nevztahovala, takže velice brzy tenhle dvojí metr způsobil, že všichni spolužáci z naší třídy začali Edu nenávidět.
s-645 Nejsem si jistý, jestli si toho ten dobrosrdečný ňouma vůbec všiml.
s-646 Nikdy mu tak úplně nedocházelo, co se kolem něho děje, a tak jsme vymysleli způsob, jak své pohrdání projevit.
s-647 Dvakrát týdně jsme se všichni kluci z naší třídy chodili společně sprchovat.
s-648 V obrovské sprchárně celá naše parta Edu obstoupila.
s-649 Na ulicích vše vypadalo jako dřív a rádio jsem neměl, takže jedinou známkou proměny bylo, že starší studenti začali najednou horovat pro komunismus.
s-650 Pořádali bouřlivé schůze, zpívali, vykřikovali hesla, mávali transparenty a mluvili o konci vykořisťování člověka člověkem.
s-651 Byl jsem jen o rok mladší než oni, ale kupodivu z mých vrstevníků tomu nikdo nepropadl.
s-652 Chladným zrakem jsme sledovali to teatrální nadšení svých starších druhů.
s-653 V létě 1942 postupovali ještě Němci dále do nitra Ruska a zabírali nová území na severu Afriky, Japonci se vylodili na Quadalcanalu, a byl dítětem nepřátel třetí říše.
s-654 Pro strýce Boleslava bylo tedy značně riskantní, když vzal k sobě.
s-655 Navíc mu přibyl další hladový krk a další tělo, které bylo třeba šatit a udržovat v teple.
s-656 A přece u strýce Boleslava přijali jako vlastního.
s-657 V jejich malém bytě nad konzumem, který jim patřil, jsem se cítil jako doma.
s-658 Spával jsem na pohovce v kuchyni, a kdykoli to bylo možné, okouněl jsem dole v krámku.
s-659 Nevzpomínám si, že bych v těch dnech vůbec chodil do školy.
s-660 Připadá mi, jako bych nekonečnou řadu týdnů doprovázel matku denně na nádraží, což zřejmě nebyla pravda.
s-661 Snad jsem tam chodil po škole, nebo začaly prázdniny.
s-662 V každém případě se otec neobjevil a ty nezáživné cesty na nádraží začaly nudit.
s-663 jsem nečekal vedle maminky, vlak zastaví a všichni vystoupí.
s-664 Hned jak jsme přišli, vyběhl jsem po schodech nahoru na lávku a postavil se nad hlavní kolej.
s-665 Ani pasažéry jsem moc nezkoumal.
s-666 Takže to byla pravda.
s-667 Gestapo slídí po domě a se nedalo doufat, že to, co se děje, se možná neděje, a na mně bylo, abych sám zakryl vchod do arkýře.
s-668 Po špičkách jsem se odkradl ke skříni, aby prkna v podlaze nevrzala.
s-669 Skříň stála na nožičkách ve tvaru beraních rohů.
s-670 Sehnul jsem se, bafnul za ty nejbližší a snažil se je odlepit od země, ale ani se nehnuly.
s-671 Napjal jsem všechny síly a pořád nic.
s-672 A tak jsme měli po válce několik vděčných návštěvníků, jimž otec zachránil život, protože o skupině neprozradil ani slovo.
s-673 Protáhli ho vězeními v Kolíně, České Lípě, Budištíně, Zhořelci, Ulmu a Praze, a když ho gestapo nedokázalo zlomit, předalo ho civilní soudní mašinerii, takže se zdálo, že se z toho přece jen dostane.
s-674 Celá naše rodina byla v době rozmetána a na soud v Praze mohl přijít jedině Pavel, a i ten pouze inkognito.
s-675 Při přelíčení prý tatínek vypadal vyzáblý a přepadlý, ale byl to on.
s-676 Usmál se na Pavla a Pavel mu z divácké galerie úsměv opětoval.
s-677 Oba ansámbly ale notně spoléhaly na nápovědu a ani v jejich hereckých výkonech, ani ve volbě repertoáru jsem neviděl valný rozdíl.
s-678 Zkoušel jsem se dostat do obou, ale nebyl zájem.
s-679 Nakonec se mi přece jenom podařilo utrhnout menší roli ve venkovském dramatu, které dávali ti leví.
s-680 Hrál jsem chlapce, jehož tiskne v objetí jakási přelétavá matrona, a jediná vzpomínka, která mi z toho utkvěla, je intenzivní pach česneku táhnoucí obstarožní diblici o premiéře z úst.
s-681 Největší divadelní událostí poděbradského divadla ve čtyřicátých letech ale bylo, když si ta buržoazní společnost najala jako hosta na své představení slavnou Vlastu Fabianovou.
s-682 Odemkla dům, vyhnala myši, které se tu uhnízdily na zimu, vymetla pavučiny, smetla z parapetů závěje zdechlých much, vybalila prostěradla a talíře, nechala vymalovat interiér a najala cukráře.
s-683 Začátkem července, když skončila škola, jsme se za my kluci i s tatínkem vypravili.
s-684 A tam jsme vařili hostům, prodávali pamlsky kolemjdoucím, opravovali, co bylo třeba, chodili po lese a koupali se v jezeře.
s-685 Byla to nádherná léta a navíc to vynášelo.
s-686 DO EMIGRACE SE NEJEDE
s-687 První velký předěl v mém životě nastal krátce nato, co přišli Němci a otec učinil své osudové rozhodnutí.
s-688 Po pravdě řečeno, pasažéři se vždycky vytratili rychleji než ta těžká sírovnatá deka čmoudu.
s-689 A pokaždé když se kouř rozplynul, stála na vylidněném peroně maminka sama.
s-690 Ty naše denní pouti na nádraží trvaly asi tři měsíce.
s-691 Staly se jakýmsi matčiným soukromým rituálem.
s-692 Naráz však ustaly, když přišla zpráva, že otce přemístili z Kolína do vězení v České Lípě.
s-693 Ale život musel jít dál, takže se vrátil do školy a maminka začala vyhlížet listonoše.
s-694 Přicházel pouze jednou denně a tu a tam přinesl i list od tatínka.
s-695 Před tehdejšími Vánocemi jsem napsal úpěnlivý dopis Ježíškovi, aby mi tatínka vrátil domů.
s-696 Viditelnost v okolí ohlušující příšery byla tak čtyři metry a nikdo mi nedal masku ani filtr, přes které by se dalo dýchat.
s-697 Ústa mi to tak vysušilo, že jsem si je před jídlem musel důkladně propláchnout, jinak bych nepozřel ani sousto.
s-698 Když jsem se vysmrkal, kapesník byl brzo jak kámen.
s-699 Po směně se ostatní horníci vždycky něčím nadlábli a šli spát, ale pozdě navečer ožívali a začínali chlastat.
s-700 Kolem půlnoci celá ubikace burácela smíchem, řinčením skla a pleskáním karet.
s-701 Pak se začalo zpívat a hulákat a všecko to končilo nadávkami, rvačkou a blitím.
s-702 Brzy bylo zřejmé, že tu vzniká nejlepší škola v republice a nová komunistická i stará kapitalistická elita se ruku v ruce snažily protlačit mezi sirotky i své ratolesti.
s-703 Zkrátka natrefilo se mi velice slušné vzdělání.
s-704 HRDINA

Text viewDownload CoNNL-U