Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 508 - 607 of 1468 • previousnext

s-508 Pár let nato v Praze, když náš věkový rozdíl přestal hrát roli, jsme se s Václavem skamarádili.
s-509 V každém případě ale bratr musel trávit válku po úkrytech.
s-510 Zrovna ten rok měl papíry jakž takž v pořádku, a tak to risknul a šel maminku navštívit společně s námi.
s-511 Ocitli jsme se v proslulé Pečkárně, v budově, která na působila hrozivěji a depresivněji než cokoli, co jsem do doby zažil.
s-512 Před válkou to bývala banka a podzemní trezory začalo gestapo používat jako zvukotěsné mučicí komory.
s-513 Později, po válce, tu zřídili svou fabriku na doznání zase komunisti a jejich Státní bezpečnost.
s-514 Jeden gestapák nás vedl dolů podzemním schodištěm.
s-515 Všude byly mříže a těžké dveře.
s-516 I on byl pod parou a měl krhavé oči.
s-517 Jeho gorila mu zrovna podávala nějakou obálku.
s-518 Kopecký si ji nacpal do zadní kapsy, bafnul mladíka kolem ramen a zatáhl ho do sálu.
s-519 Jak jsem odcházel, zaslechl jsem zpoza dveří výtrysk filmové hudby a hlasy hovořící anglicky.
s-520 Frejka mi později řekl, že si stranická smetánka ten večer pouštěla Ritu Hayworthovou ve filmu Gilda a že ta obálka v zadní kapse Kopeckého byl jeho májový projev, který navzdory kocovině přednesl následující ráno národu.
s-521 Do opulentní vily nikdy nikdo nepozval, ale moc dalších nudných večírků tam Frejkovi neuspořádali.
s-522 Sice jsem se nepomiloval se svou láskou, svou inspirací, svýma Moravskýma očima, ale stejně jsem byl na sebe dost pyšný.
s-523 Příští ráno jsem vstával pozdě a modelky se mezitím sbalily a odjely.
s-524 Cítil jsem se sice jako chlap, ale netroufal jsem si ukázat se ani před Moravskýma očima, ani před učitelkou, a tak jsem zůstal v posteli a poslouchal, jak se domem rozléhá dupání a jak dole bouchají dveře.
s-525 Protahoval jsem se a přehrával si všechny podrobnosti předešlého večera.
s-526 Konečně před domem zastavil autobus.
s-527 Přesto jsem doufal ve vítězství, ale tak tajně, že bych to snad nepřiznal ani sám sobě.
s-528 Sice jsem krátce předtím získal cenu Amerického sdružení režisérů, která s výjimkou dvou let předcházela Oscara po všechna ta léta, co tyto dvě ceny existovaly vedle sebe, jenže si tu historickou statistiku vykládal leda tak, že stát se může cokoli.
s-529 Otíral jsem si zpocené dlaně do hebkého potahu křesla, a pokaždé když se na pódiu zrovna nic nedělo, jsem si v duchu drmolil řeč, kterou jsem si pracně sesumíroval.
s-530 Rád jsem strýci pomáhal a on často nechal umývat vrácené láhve, doplňovat zboží do regálů anebo vážit všelijaké pokroutky na obrovské váze.
s-531 A když nebylo co dělat, sedával jsem na zpola odsunutém víku na sudu kyselého zelí, pozoroval zákazníky, poslouchal, o čem jde řeč, a čas od času hrábl za sebe, nabral hrstičku zelí, omatlal ji v cukru, který byl šikovně přichystaný v pytlíku za sudem, a mlsal.
s-532 To byla moje nejoblíbenější pochoutka.
s-533 Ale nejpříjemnější chvíle nastávala, když se pražila káva.
s-534 V době války to bývala vzácnost.
s-535 Proto strýc Boleslav k práci nikoho nepustil a dělal ji sám.
s-536 Před tímhle představením by ani nenapadlo zpochybňovat umělecké mistrovství vyhlášené herečky, ale ten večer jsem si uvědomil, že kritici, veřejné mínění a celý divadelní svět se můžou mýlit.
s-537 Nikdy nezapomenu na ten moment náhlého prozření, stejně děsivého jako povznášejícího.
s-538 Domnívám se, že tehdy jsem si začal vytvářet svůj cit pro civilnost a přirozenost v umění.
s-539 Dodnes mi nesedí jakékoli velikášství, operní emoce, patos, gesta a postoje, které přesahují meze každodennosti.
s-540 Myslím si, že díváme-li se pozorně, obyčejné chování obsahuje v sobě dramatičnosti dost.
s-541 NA KŘÍDLECH LÁSKY
s-542 Kristova pravačka vystřelila od boku a pleskla Ivana do tváře.
s-543 Rána byla tak prudká, že ho srazila k zemi.
s-544 I se přikrčil, i když jsem se jen díval.
s-545 Věděl jsem, jak Krista nesnáší, když mu někdo odporuje, a Ivan to musel taky vědět, a jestli to nevěděl dřív, tak teď určitě.
s-546 Jenže se podle toho odmítl chovat.
s-547 Ten cvok se postavil na nohy a podíval se Kristovi zpříma do očí.
s-548 Dávám ti poslední šanci, Passere.
s-549 Kdo ještě házel tím nožem?
s-550 A tak ještě dřív, než byl Amadeus natočen, a dlouho před všemi těmi nominacemi se mi ten film vyplatil.
s-551 Samozřejmě že se mi vyplatil i finančně.
s-552 Byl vytvořen v nezávislé produkci na základě krajně neobvyklé domluvy mezi autorem Peterem Shafferem, producentem Saulem Zaentzem a mnou.
s-553 Shaffer dal do banku svou hru a filmový scénář, dva roky života a Zaentz veškerý základní kapitál.
s-554 A vlastnictví dosud neexistujícího filmu jsme si rozdělili na tři díly.
s-555 Celou tu transakci vymyslel můj agent Robby Lantz.
s-556 To je v pořádku!hlaholili ti dva pokrytci a nakonec všichni tři odkráčeli směrem na náměstí.
s-557 Bylo skoro půl sedmé a s Martou jsem se měl sejít ve staré oboře na protější straně řeky.
s-558 Vzal jsem to sprintem přes náměstí, střihnul to za roh k mostu a tak tak že jsem se před ním stačil zastavit.
s-559 Uprostřed mostu totiž stál profesor Hrubý a klábosil s naší krásnou češtinářkou.
s-560 Otočil jsem se na fleku, zapadl do vchodu u nejbližšího domu a proklínal svou smůlu.
s-561 Na kamna připevnil kovový bubínek s klikou a nahřál ho na určitou, pečlivě vědecky ověřenou teplotu.
s-562 Nádobu pak naplnil ještě zelenými zrnky a pomalu a vytrvale otáčel klikou, takže se zrnka rovnoměrně zahřívala a zbarvovala do čokoládové hnědi.
s-563 Krámek se začal naplňovat božskou vůní, která rázem zastavila obvyklý hon a shon.
s-564 Uspěchaní zákazníci postávali teď očarovaně za pultem, jako by nevěděli, co si to vlastně chtěli koupit, a usilovně přitom nasávali tu slast.
s-565 Jinou mojí oblíbenou zábavou bylo dívat se na prsa Anči, dívky, která pracovala ve strýcově domácnosti.
s-566 Nevzpomínám si, kdy ve mně ten zájem o prsa propukl.
s-567 Německy jsem neuměl, žádné z dětí jsem neznal, a tak jsem tam jen tak seděl a snažil se pochytit, o čem je řeč.
s-568 Celá třída třeba vyprskla smíchy a nevěděl proč.
s-569 Ještě štěstí, že si nikdo nevšímal.
s-570 Stýskalo se mi po Čáslavi.
s-571 Myslel jsem na to, co asi dělá Rek.
s-572 Pak konečně zazvonilo a bylo po vyučování.
s-573 Šel jsem domů cestou, která se kroutila mezi vysokými borovicemi.
s-574 Loudal jsem se, kopal do šišek a díval se do země, když zničehonic bodla v rameni prudká bolest.
s-575 Ukázalo se, že po pražském přelíčení se tatínkovy spisy vrátily na gestapo v Kolíně, kde právě ten člověk, který měl na svědomí uvěznění matky, právě ten polír z hotelu Rut, dal opět na fascikl razítko NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ a otce poslali do pekla koncentračních táborů.
s-576 Prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem.
s-577 Lidé, kteří se odtud vrátili, o něm vždy promlouvali s láskou.
s-578 Říkali, že měl pevnou víru v Boha a nikdy se nepoddal bestialitě, která ho obklopovala.
s-579 Pomáhal ostatním, utěšoval je a do samého konce se choval důstojně a noblesně.
s-580 Stalo se to stejně přirozeně a nepozorovaně, jako když člověk vyroste ze šatů nebo z bot.
s-581 Najednou vás začne tahat rukáv košile nebo tlačit stará bota a je to.
s-582 A si jednoho rána zničehonic všiml, že Anča senzační prsy a že to moc zajímá.
s-583 Byly velké a pevné a si důvtipně plánoval pohyby po bytě, abych se o mohl otírat.
s-584 Anča byla prostá holka z hor, což mi umožnilo dopřát rukám to, na čem jsem se dosud pásl jen očima.
s-585 Jednou odpoledne jsem ji načapal, jak si do skladu za krámem přivedla kluka.
s-586 Nebyl jsem zrovna na tahu, ale potřeboval jsem posílit křídlo a předpokládal jsem, že si toho nenápadného obchvatného manévru nevšimne.
s-587 Strýc se vrátil a sedl si na židli.
s-588 Přelétl očima šachovnici.
s-589 Pak se na vteřinu zadíval na .
s-590 Sklonil hlavu a další vteřinu věnoval hře.
s-591 Načež jedním zlostným gestem ruky smetl všechny figurky.
s-592 Víc jsme spolu šachy nehráli.
s-593 Další partii mi nikdy nenabídl a sám si netroufl o ni požádat, ale taky jsem nikdy takhle drze nešvindloval.
s-594 Ta doba pro zůstávala jen jakousi vzdálenou absurdní vidinou, podivnou směsicí děsivých, ale i nádherných vzpomínek.
s-595 Narodil jsem se ve středních Čechách v městečku Čáslav přímo na masivní dubové posteli svých rodičů.
s-596 Psal se rok 1932 a ta postel stála v patrovém domku, který tvořil roh dvou prašných uliček nedaleko od místního nádraží.
s-597 Okna shlížela na jedné straně do malého parčíku se stříbrnými smrky a duby a na druhé straně na cihlové domky s béžovou omítkou, které stály za okrasnými ploty v zahrádkách s květinovými záhony a ovocnými stromy.
s-598 Nebyl sice na tom nejžhavějším seznamu sledovaných, ale přece jen se snažil vyhnout situaci, kdy by chtěl někdo zblízka studovat jeho papíry a porovnávat je se zakonzervovanými údaji policejních kartoték.
s-599 Problém vyřešil tím, že se připojil ke kočovné herecké společnosti Východočeská opereta.
s-600 Navrhoval dekorace a jako kulisák s putoval mezi nevytopenými sálky a zaprášenými tělocvičnami různých českých městeček, kde společnost uváděla zaručené tutovky hudební scény, jakými byly Die Fledermaus, Polská krev nebo Perly panny Serafínky.
s-601 Jednoho dne dorazil Pavel se svou společností do Náchoda a vzal na představení.
s-602 Byl to shodou okolností jeden ze tří ze čtyř lidí v Poděbradech, s kterými jsem mohl mluvit otevřeně, a tak jsem mu to vysypal.
s-603 Jmenoval se Jan Klíma.
s-604 Dnes pracuje v Praze jako lékař s vynikající pověstí.
s-605 Tehdy to ráno v roce 1949 se zamyslel nad mou ožehavou situací a pokrčil rameny.
s-606 Co kdybys to načas zkusil bydlet u mámy v Praze,navrhl.
s-607 Pak se ukáže.

Text viewDownload CoNNL-U