| s-406
| Ohlížím-li se dnes zpátky, uvědomuju si, že mi škola dala právě to, co dávala mým učitelům, šanci přečkat za větrem stalinské běsnění, které jinak v zemi rozvracelo všechny a všechno. |
| s-407
| Můj tehdy nejmladší profesor Milan Kundera byl jen o pár let starší než my, ale už si získal jméno jako básník. |
| s-408
| Byl elegantní, vtipný a holky po něm šílely. |
| s-409
| Učil literaturu a měl rád Francouze. |
| s-410
| Jednou nás nechal číst román v dopisech od autora, který sloužil pod Napoleonem jako generál při jedné italské výpravě. |
| s-411
| Malebné zákoutí uprostřed borového hájku asi dvacet metrů nad hladinou vybral otec. |
| s-412
| Bylo to jeho místečko, kam od dětství jezdíval tábořit. |
| s-413
| Jezeru se odedávna říkalo Velké jezero, ale otci ten název připadal moc fádní. |
| s-414
| Napsal článek do místních novin, v němž navrhoval, aby se jezero přejmenovalo podle slavného romantického básníka, pro něhož se stalo inspirací k jeho nejlepšímu dílu. |
| s-415
| Místo začínalo zrovna táhnout jako módní letovisko, nápad se uchytil a od té doby se mu říká Máchovo jezero. |
| s-416
| Se stavbou hotýlku se začalo v roce 1927 a byl to bezesporu největší podnik v životě mých rodičů. |
| s-417
| Slavný syn města, český král z patnáctého století Jiří z Poděbrad, seděl na bronzovém hřebci uprostřed náměstí a pod nosem mu čadily autobusy. |
| s-418
| Škola sídlila přímo ve starém královském zámku nad řekou a mostem. |
| s-419
| Snažil jsem se udělat dojem na dobrosrdečného pana Jahodu, který školu založil, a zřejmě s úspěchem, protože mě pozvali, abych se na podzim vrátil jako student. |
| s-420
| Když jsem v září 1945 přijel do Poděbrad, překvapilo mě, kolik žáků školy pro válečné sirotky má tátu i mámu. |
| s-421
| Je to babice s drápy místo prstů, s černými rakovinnými bradavicemi ve tváři, zachumlaná do hader páchnoucích močí. |
| s-422
| Vypadá odporně, ale jak se tak krčí u zadní zdi naší zahrady, nějakých třicet kroků ode mě, nemám z ní strach. |
| s-423
| Dívá se mi přímo do očí, ale já prozíravě svírám kliku dveří, a kdyby bylo třeba, snadno jí je můžu zabouchnout před nosem. |
| s-424
| Z kuchyně za mnou se ozývají hlasy táty, mámy a mých velkých bratrů. |
| s-425
| Cítil jsem se jako ostřílený profesionál, který už na jevišti zvládl všechno od úplatků až po rány osudu (a elektriky), a čím víc jsem na to myslel, tím mi bylo jasnější, že mě nakonec stejně musí přijmout. |
| s-426
| Odjel jsem tedy k Máchovu jezeru a zažil tam další nádherné léto. |
| s-427
| V polovině srpna mi přišlo z DAMU zamítnutí. |
| s-428
| Na zadní kolečka jsem nemyslel, většina škol už měla přijímačky za sebou, a jestli jsem nechtěl jít na dva roky na vojnu, musel jsem rychle něco udělat. |
| s-429
| Zamkli jsme dům, nasedli na vlak a vyrazili směr Náchod. |
| s-430
| MAMINKA |
| s-431
| Sedmého srpna 1942 zatklo gestapo v Čáslavi dvanáct žen a moje matka byla jednou z nich. |
| s-432
| Všechny byly váženými zákaznicemi místního hokynáře pana Havránka. |
| s-433
| Počátkem toho týdne kdosi zastrčil za roletu Havránkova krámku protiříšské letáky a pan Havránek nesplnil svoji povinnost a nenahlásil to úřadům. |
| s-434
| Byl to hrozně upovídaný člověk a každému, kdo k němu přišel do kšeftu, historku s letáky vyklopil. |
| s-435
| Brzy se objevili pánové od gestapa a chtěli ji taky slyšet. |
| s-436
| Není jasné, co gestapáci panu Havránkovi udělali, než jim prozradil jména oněch dvanácti žen. |
| s-437
| Prostě se nám nezdálo možné, aby zničehonic každý začal pracovat podle svých schopností a nechal si platit podle potřeb, že by ti schopnější a silnější dělali ochotně a rádi na slabé a neschopné, že by revoluce šmahem potlačila v člověku touhu prosadit se v konkurenci. |
| s-438
| To jaro byl náš hotýlek Rut společně se všemi hotely v zemi znárodněn jako nástroj kapitalistického vykořisťování proletariátu. |
| s-439
| Nic nevadilo, že jsme neměli žádné zaměstnance a že šlo pouze o sezonní zařízení. |
| s-440
| Nechali mi ale dočasně k užívání jeden pokoj, protože bych neměl kam jít. |
| s-441
| Když začaly prázdniny, vypravil jsem se tam. |
| s-442
| Tatínek se nejspíš z Kolína vrátí vlakem,tvrdila. |
| s-443
| Musíme mu jít přece naproti, kdyby přijel. |
| s-444
| Čáslavské nádraží nebývalo nikdy příliš frekventované. |
| s-445
| Je tu pár nástupišť překlenutých lávkou. |
| s-446
| Každý den sem z Kolína, nejbližšího železničního uzlu, přijížděly tři vlaky. |
| s-447
| Organizaci železnice převzali Němci, a tak lesknoucí se černá parní lokomotiva s pěti vagony v barvě khaki přijela vždy na minutu přesně. |
| s-448
| Maminka mi svírala dlaň, zatímco lokomotiva se zaskřípěním zastavovala. |
| s-449
| Dívali jsme se, jak vedoucí soupravy vyhazuje na peron pytel s poštou, dívali jsme se, jak se otevírají dveře a z nich vystupují pasažéři. |
| s-450
| Nakonec z vlaku vyskočil poslední. |
| s-451
| Ale v té chvíli jsem si pořád nemohl srovnat v hlavě, proč se přišel vyčurat právě do mé ložnice, a děsil jsem se, co dalšího se od něj dá čekat. |
| s-452
| A tak jsem tam ležel v štiplavém zápachu a strachoval se až do rána. |
| s-453
| A než se v té loužičce moči zableskly první růžové paprsky rána, které přece jen nakonec přišlo, jeden její čůrek dotekl od dveří až ke skříni. |
| s-454
| Ještě to ráno se objevil strýc Boleslav a pomohl mi spakovat kufr, který se měl stát mým průvodcem pro příštích třicet pět let. |
| s-455
| Na takové hry jsem neměl žaludek, ale v divadle jsem dělat chtěl. |
| s-456
| Spojil jsem se teda s Jaromírem Totěm a několika dalšími divadlem potrefenými kamarády z Dejvic a secvičili jsme amatérské představení předválečného muzikálu Balada z hadrů. |
| s-457
| Hra je aktualizovaný příběh ze života francouzského básníka Francoise Villona, který v předvečer popravy složil čtyřverší tohoto znění: |
| s-458
| Františku, už tě nepotěší, že Francouz jsi, a ze vsi zdejší, teď oprátku ti na krk věší, ať hlava pozná, oč je zadek těžší. |
| s-459
| Jmenoval se Jaroslav Oliva a stovku dokázal uběhnout za 11,1 vteřin. |
| s-460
| Ve finále skončil beznadějně poslední, ale i tak to byl šestý nejrychlejší muž v zemi, takže kdykoli jsem ho pak zahlídl kráčet u nás po ulici, přešel jsem na jeho chodník a stydlivě ho pozdravil. |
| s-461
| Vzpomínám si, že jsem v té době toužil bydlet ve městě, kde jezdí tramvaje. |
| s-462
| Zřejmě mi tak učarovala nějaká fotografie Prahy a já dennodenně snil o tom, jak v plné jízdě naskakuju na plošinu červené tramvaje nebo z ní vyskakuju na dlažbu ulice. |
| s-463
| Jezdily tu tramvaje, o nichž jsem snil už jako malý kluk, procházely se tu krásné ženy, byli tu cizinci, taxíky, sportovní bouráky, elegantní černé limuzíny politiků a estébáků, byly tu kavárny, prostitutky, muzea a divadla. |
| s-464
| Paní Klímová se jedním okem mrkla na Honzův vzkaz a rovnou mi šla ukázat, jak se obrovské křeslo v malé pracovně dá rozložit, až je z něho postel. |
| s-465
| Na první pohled to byla andělská bytost. |
| s-466
| Zůstal jsem u ní celé dva roky. |
| s-467
| Mým druhým úkolem bylo najít v Praze gymnázium, kde bych dokončil poslední ročník a odmaturoval, abych mohl jít dál na vysokou. |
| s-468
| Celou tu dobu nikde nehráli, ale pro role dvou nadržených záložáků ve středních letech se hodili perfektně, a já věděl, co v nich je. |
| s-469
| Oba si vzali volno z práce a ty dvě postavy nám sehráli, nebo spíš se ty dvě postavy z Lásek staly jimi. |
| s-470
| Jsou v tom filmu přesně tak, jak jsem si to představoval. |
| s-471
| Ze všech představení Balady z hadrů si nejvíc vzpomínám na zájezd do Slaného. |
| s-472
| Od samého začátku byl ten den samá katastrofa. |
| s-473
| Byli jsme amatéři, takže kdykoli se někdo rozhodl, že se mu nechce hrát, tak si nedělal násilí. |
| s-474
| Seznámil jsem vždy diváky s tím, jak film vznikl, nebo jsem jim v rozhovoru představil nějakého herce, a pak jsem film pustil. |
| s-475
| Pořad jednou měsíčně končil krátkým kvizem pro filmové zasvěcence. |
| s-476
| Pustil jsem jim třeba úryvek z nějakého klasického filmu a žádal je, aby určili, co je to za film a kdo v něm hraje. |
| s-477
| Diváci pak měli posílat odpovědi do studia, já v následujícím pořadu ohlásil výherce a cenu, kterou byla většinou nějaká obrázková knížka o Praze. |
| s-478
| Všechno se vysílalo živě. |
| s-479
| Technologie byla dosud primitivní, pořad nešlo zaznamenat, nic se nedalo předtočit, nebylo tu žádné pětivteřinové zpoždění. |
| s-480
| Pro jeho buržoazní původ ho nepustili na univerzitu, a proto doháněl vzdělání ve večerních kurzech, jenže stejně znal skoro každého od kumštu. |
| s-481
| Oba jsme v té době smolili básničky a Havel mě zavedl na návštěvu ke dvěma největším českým básníkům tohoto století: k Vladimíru Holanovi a Jaroslavu Seifertovi. |
| s-482
| Nejvíce si vzpomínám na odpoledne, které jsme strávili u Holana. |
| s-483
| Vladimír Holan bydlel se svou ženou a retardovanou dcerou na Kampě. |
| s-484
| Léta už z toho bytu nevyšel,informoval mě Václav cestou. |
| s-485
| Zařekl se, že odtud nevytáhne paty, dokud je ve vězení jediný český básník. |
| s-486
| Vešla se na pouhé dvě stránky obyčejného dopisu a neměla právně o moc větší váhu, než kdybychom si jednoduše plácli. |
| s-487
| Oscar přináší milionové zisky, takže konkurence bývá mimořádná. |
| s-488
| S Amadeem jsem měl proti sobě tři skvělé režiséry: |
| s-489
| Roberta Bentona, Rolanda Jaffea a Woodyho Allena, a navíc, jako by to nestačilo, jednu skutečnou legendu filmového umění. |
| s-490
| V roce 1984 vytvořil David Lean výtečnou filmovou adaptaci klasického románu E. M. Forstera Cesta do Indie. |
| s-491
| Bylo mu dvaasedmdesát a z čistě sentimentálních důvodů by právě starý mistr měl být tím, koho si Akademie vybere. |
| s-492
| Něco z toho kmenového pocitu prosáklo i do mě, a když jsem se najednou ocitl daleko od své země, kultury - a také od rodiny, která uvízla v Praze, pořád mě to táhlo zpátky. |
| s-493
| Jsem natolik sentimentální, že nemůžu být dost dobře sám sebou, když mě cokoli odřízne od krajiny mého dětství a já si nemůžu ověřit vzpomínky na to, co mě utvářelo. |
| s-494
| Cítil jsem se podivně neúplný, když jsem ztratil kontakt s místy, kde jsem dal svůj první gól nebo první pusu, kde jsem se naučil vařit guláš, kde jsem se prvně opil a kde poprvé zakřičel: Stop! |
| s-495
| Abych se zbavil sbíječky, nechal jsem se přeřadit k vozíkům a nakládal na ně lupek, který se pak vyvážel nahoru. |
| s-496
| Brzy jsem se tak připravil o polovinu kůže na dlaních. |
| s-497
| Neměl jsem mozoly, co by mě chránily proti ostrým hranám břidlice, kterou jsem musel lovit holýma rukama ze studené špinavé vody ve žlabu táhnoucím se celou šachtou. |
| s-498
| Obrousil jsem si a rozdrásal prsty do krvava, takže jsem se dobrovolně přihlásil k drtičce. |
| s-499
| Tahle hřmotící mašina pracovala na povrchu, a když mi to přiklepli, myslel jsem, že mám vyhráno. |
| s-500
| Místo toho jsem stál celý den v obrovském mračnu uhelného prachu. |
| s-501
| Okamžitě zastav a slez z toho kola! |
| s-502
| Pane profesore, když já neumím zatočit,omlouval se Havel. |
| s-503
| Už jsem chtěl mockrát zastavit, ale nedosáhnu na zem. |
| s-504
| Tak co mám dělat? |
| s-505
| Nohy měl krátké, zatočit se bál a ještě větší hrůzu měl z toho, že se vybourá, a tak prostě šlapal pořád dál. |