Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 309 - 408 of 1468 • previousnext

s-309 Provdala se za lékárníka Sládka a měli spolu pět dětí.
s-310 Tři z nich byli dospělí a v domě zůstali jen dva nejmladší kluci, Jiří a Jaroslav, takže na dokonce vybyla samostatná postel.
s-311 Rodině patřila lékárna, což byla nejmíň stejná slast pro můj nos jako ten potravinářský krámek strýce Boleslava.
s-312 To ještě nebývala v lékárnách ta sterilní vůně, s jakou se tam setkáváme dnes.
s-313 Nikdo,odpověděl Ivan bez špetky zaváhání, a než jsem stačil ocenit, jakého to máme mezi sebou hrdinu, mihla se vzduchem Kristova levačka a srazila Ivana k zemi podruhé.
s-314 Ivan vstal a podíval se na Kristu stejně tvrdě jako předtím, takže Kristovi svitlo, že u něho nepochodí, a obrátil se na nás.
s-315 Príma, tak to zkusíme odjinud.
s-316 Kdo z vás pomáhal panu Passerovi ničit školní majetek?
s-317 Hluboké ticho.
s-318 Vidím, že jste banda pěkných hrdinů.
s-319 Nástup!
s-320 Seřadili jsme se spěšně do dvojstupu a Krista nás odvelel na dvůr, kde jsme museli stát v pozoru tak dlouho, dokud se další vandalové nepřiznají.
s-321 Zuřivě mával taktovkou proti zdi, zatímco jeho gramofon vyřvával na plné pecky nějaký ten klasický opus.
s-322 Makal, se z něho lilo, a když dodirigoval, sedl si k bicím a bušil do nich do deseti večer, než ho zarazil noční klid.
s-323 Jedinou výhodou bylo, že jsme bydleli na pokoji jenom dva.
s-324 Většina místností na koleji byla pro tři a některé pro pět lidí.
s-325 Proto jsem se ani nesnažil spolubydlícího vyměnit.
s-326 Měl jsem tehdy velké ambice psát, ale na koleji se psát nedalo.
s-327 Začal jsem tedy shánět podnájem, jenže i malá místnost u někoho v bytě vycházela na strašné peníze.
s-328 Jak jsme si razili cestu dlouhou řadou podél dřevěných lavic, byl jsem blíž jejich naleštěným botám než slavnostním tvářím.
s-329 Usadili jsme se, světla v sále zhasla a tmu protnul svazek ostrých paprsků.
s-330 Vycházel z dírky v zadní stěně, tak malé, že by ji snad ucpala mince, a rozšiřoval se v mohutný kužel světla, který na bílé plátno vpředu dopadal v podobě podivuhodných obrázků.
s-331 Popelavé tváře velké jako dům otevíraly ústa zvíci vrat a opět je zavíraly, ale nevydaly ani hlásku.
s-332 Nebylo slyšet nic víc než vrčení mašiny odkudsi zezadu.
s-333 Tvrdě po mně řezali kameny, ale nebyla v tom stopa nějaké emoce, chovali se, jako by vykonávali úkol, který jim kdosi nařídil, jako by provozovali jakýsi experiment.
s-334 Byl jsem z toho zmatený a nevěděl, co mám dělat.
s-335 Jen jsem tam stál a uskakoval před jejich střelami.
s-336 Nikdo z nich proti mně nevyrazil, aby zmlátil, ale s kamenováním nepřestávali.
s-337 Nakonec jsem to koupil jedním velkým balvanem přímo do břicha a odpotácel se domů, kde jsem mamince ukázal obrovskou modřinu.
s-338 Moje matka byla ženská, která se jen tak nedala.
s-339 Příští ráno nechala doma a sama se vydala za učitelem.
s-340 Obojí obecenstvo se velkoryse smálo všem gagům, které jsme si pro vymysleli, a řičelo smíchy, kdykoli se přihodil nějaký nevyhnutelný lapsus.
s-341 Pokřikovali na nás různé fórky, užívali si a nakonec nám uspořádali mohutný aplaus.
s-342 Bavilo hrát, ale ještě víc bavilo oblékat se do kostýmu a líčit.
s-343 Když jsem hrál Harpagona nebo Hadriána, musel jsem se přeměnit ve starce, a vždycky jsem se třásl na to, budu mít v ruce kostým nebo štětec s barvami nebo směšnou paruku.
s-344 Od chvíle se soustředili hlavně na to, kdy přijde další karambol.
s-345 Brzy měli o zábavu postaráno.
s-346 Lapali po dechu a div smíchem nepraskli na náš účet.
s-347 My, celí vyděšení z toho trapasu, jsme na sebe za vachrlatými kulisami hystericky syčeli a nadávali si.
s-348 Přestávka přinesla sérii vzájemného obviňování.
s-349 Nakonec kapela spustila předehru k druhému jednání.
s-350 Ještě se ani nezvedla opona, když se z jeviště ozvala strašlivá rána.
s-351 Hlediště vybuchlo smíchem.
s-352 Diváci byli tak dychtiví vidět, jaká další katastrofa nás potrefila, že začali tleskat, dupat nohama a skandovat:
s-353 O-po-nu!
s-354 O-po-nu!
s-355 O-po-nu!
s-356 Matka se zase za otcův návrat usilovně modlila.
s-357 Ale ani dopis, ani modlitby nic nezmohly, a tak nám nezbylo, než shánět jídlo, které jsme párkrát do roka směli otci v balíčku poslat, i když jsme sami neměli nazbyt.
s-358 Můj život za války nemá nic společného s tím, co člověk vídává ve filmech nebo o čem čte v knížkách.
s-359 Zažil jsem pár momentů lepkavé hrůzy, ale to byla jen intermezza v nezáživném rytmu všedního života.
s-360 Protektorát Čechy a Morava si uchoval i svá tradiční atletická mistrovství a jeden borec byl z Čáslavi.
s-361 Klika cvakla a nahoru do mého pokojíku dolehl zvuk několika tlumených hlasů, které rázem naplnily chodbu.
s-362 Po chvíli se rozeznělo domem dupání těžkých bot, bouchání a vrzání dveří, skřípění otvíraných skříní a šuplat, šoupání nábytkem.
s-363 Ležel jsem v posteli a měl strach.
s-364 Nevěděl jsem, kdo jsou ti návštěvníci, a nechtěl jsem to vědět, protože mi to bylo příliš jasné.
s-365 Snažil jsem se nedívat na masivní dřevěnou skříň, odtaženou na půl metru od zdi a pouze zčásti zakrývající vchod do malého arkýře, v němž byla naše tajná spíž.
s-366 Pár dní nato, co Hitler spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu a Čáslaví se prohnala Rudá armáda, vyhlédl jsem jednou oknem naší plynárny a spatřil div podobný tomu, že válka je konečně za námi.
s-367 Plynárna stála na kraji města a měl z okna výhled na šťavnatě zelené pole táhnoucí se k obzoru.
s-368 A na tom poli se pokojně ládoval čerstvými výhonky pšenice dvouhrbý velbloud.
s-369 Zvířena v zemi byla silně zdecimována válkou a třeba prase jsem léta neviděl.
s-370 Vzácností byl i pes.
s-371 Když se zvedám z postele, kolena z rosolu mi vypovědí službu a se zhroutím zpátky - ale pak se mým tělem rozline nepopsatelná záplava blaženosti.
s-372 A bizarní je, že tenhleten pocit je tak skvostný, že se mu žádné ovace bližních, žádné vavříny a odměny nemůžou rovnat.
s-373 Ten večer si Amadeus vedl velice dobře.
s-374 Peter Shaffer dostal Oscara za nejlepší scénář podle předlohy, F. Murray Abraham si odnesl poctu za hlavní mužský herecký výkon a další Oscary jsme dostali za výpravu, kostýmy, zvuk a masky.
s-375 Vždyť vidím, jak v tom okně vysedáváš jako mlsnej kocour.
s-376 Měla ze legraci, ale slíbila, že Moravské oči přivede na lavičku u jezera v osm večer.
s-377 Večer jsem obvykle hrával karty s partou starších kamarádů, a tak jsem se jim letěl omluvit.
s-378 Pardon, pánové, ale mám dneska rande.
s-379 Nekecej!
s-380 A s kým?
s-381 Všimli jste si modelky z Moravy?
s-382 Hele, třeba z tebe konečně udělá chlapa, co?smáli se.
s-383 Třeba,řekl jsem a odešel.
s-384 Nechtěl jsem ponechat nic náhodě.
s-385 Vypral jsem si propocené kalhoty a triko, vydrbal tenisky a přihnal se k jezeru s půlhodinovým předstihem.
s-386 Počkali jsme, si namydlí obličej, a pak jsme na něj začali močit.
s-387 Eda stál pod proudem horké vody, takže nic necítil.
s-388 My se chechtali a Eda, aby nezůstal o nic pozadu, taky.
s-389 Měl děsivě hýkavý smích, a jak jsme se chechtali, přidával k našemu smíchu své hýkání, i když netušil, že příčinou toho veselí je on sám.
s-390 Jestli byl Eda někdy na zámku opravdu šťastný, pak jedině ve chvíli, kdy mu banda kluků močila na nohy.
s-391 Jednou večer jsem zrovna takhle očurával Edovo koleno a halekal s ostatními, když jsem si náhle uvědomil, že všichni ostatní zmlkli.
s-392 Modlil jsem se, abych na schodech zaslechl zase ty nejlehčí ze všech kroků, modlil jsem se, aby se dveře otevřely, objevila se maminka a sevřela v náručí.
s-393 Nic.
s-394 Dlouhé, dlouhatánské nic.
s-395 Ticho.
s-396 Nakonec zadrnčel zvonek dole u domovních dveří.
s-397 Ležel jsem nehnutě a ani nedýchal.
s-398 Slyšel jsem, jak zvonek vyzvání, a z celého srdce jsem si přál, abych zaslechl maminku, jak jde otevřít.
s-399 Místo toho se ale dál ozývalo to dlouhé přerývané zvonění, promlouvalo ke mně, jako by vědělo, že jsem v domě a že moc dobře slyším.
s-400 Ano, ano, jdu!
s-401 Čáslav, jejíž historie sahá do třináctého století, měla tehdy zhruba deset tisíc obyvatel.
s-402 Vedle velkého gotického kostela, kam chodívali katolíci, a menšího protestantského kostelíka, kam chodívala v neděli na bohoslužby celá moje rodina, tu k největším pamětihodnostem patří náměstí, zabírající plochu menšího letiště.
s-403 Tady se za středověku šikovaly celé armády, než vyrazily do boje.
s-404 A v tomto malém městě s velkým náměstím jednou jako čtyřletého či pětiletého vyvedli rodiče do jakéhosi obrovského sálu plného lidí.
s-405 Muži měli kravaty, ženy róby, kouřilo se tu, povídalo, ozýval se smích.
s-406 Ohlížím-li se dnes zpátky, uvědomuju si, že mi škola dala právě to, co dávala mým učitelům, šanci přečkat za větrem stalinské běsnění, které jinak v zemi rozvracelo všechny a všechno.
s-407 Můj tehdy nejmladší profesor Milan Kundera byl jen o pár let starší než my, ale si získal jméno jako básník.
s-408 Byl elegantní, vtipný a holky po něm šílely.

Text viewDownload CoNNL-U