| s-203
| Ostatní je tak dlouho popichovali, posmívali se jim, zesměšňovali je, drcali jim do zad a vráželi je na sebe, až najednou rány začaly být opravdové, z nosů se spustila červená, kopali do sebe a bili se pod pás, sršela z nich nenávist a diváci řičeli zvířeckým nadšením. |
| s-204
| Nerad jsem se na to nekonečné šikanování Perdy díval, ale nikdy jsem se ho nezastal, i když jsem měl v ložnici dost velkou autoritu. |
| s-205
| Přihlášky brali už jenom na třech fakultách: na vysoké báňské a hutní, na právech a na scenáristice na FAMU. |
| s-206
| Přihlásil jsem se na všechny. |
| s-207
| První na řadě byla zkouška na FAMU. |
| s-208
| Trvala celý den a vzpomínám si, že jsem musel napsat nějakou kompozici. |
| s-209
| Zadek jsem měl sevřený, ale psal jsem, až se ze mě lilo, a ještě ten večer jsem se dozvěděl, že mě vzali. |
| s-210
| Ten pocit byl tak skvělý, že se mu žádný Oscar nemůže rovnat. |
| s-211
| Pražská FAMU byla vedena hodně postaru. |
| s-212
| Kudrlinky starodávných rukopisů podávají ve třetí osobě holá fakta o životech pisatelů: jména, data narození, zaměstnání, bydliště a děti. |
| s-213
| Na jiného pak zbývá úkol, aby zápis završil stručnou zmínkou, kdy, kde a jak zemřeli. |
| s-214
| Rukopis vyjadřuje jejich povahy i dojímavé sebevědomí, s nímž stlačují písmenka mezi řádky, aby vybylo dost místa pro generace, které přijdou po nich. |
| s-215
| Kdo byli ti lidé? |
| s-216
| Můj pradědeček býval vězeňský dozorce a dědeček, jehož jsem nikdy nepoznal, úředník na dráze. |
| s-217
| Měl osm dětí, z nichž nejstarší, Rudolf Forman, byl můj otec. |
| s-218
| Jedině vysoká mě totiž mohla spasit před dvěma roky na vojně. |
| s-219
| Několikrát mi zabouchli dveře před nosem, ale nakonec se mi strejcovský ředitel gymnázia v Bílé ulici kouknul na lejstra a řekl, ať tedy druhý den ráno přijdu. |
| s-220
| Ten den jsem se seznámil s Tomášem Frejkou. |
| s-221
| Byl jediný ve třídě, kdo seděl sám v lavici, takže mě posadili vedle něho. |
| s-222
| Až později jsem zjistil, že s ním nikdo nechtěl sedět. |
| s-223
| Jeho otec byl vysoký tajemný stranický kádr, což ovšem nepředstavovalo ten hlavní důvod. |
| s-224
| Spíš vadilo, že byl tak trochu divný. |
| s-225
| Rezervovaný, slušňácký, neúčastnil se dění ve třídě. |
| s-226
| Nazvali ho Rut a v místě, kde je dnes chat, srubů a letovisek jak naseto, šlo o jedno z prvních zařízení tohoto druhu. |
| s-227
| Čtrnáct pokojíků se pronajímalo na týden či na měsíc. |
| s-228
| Byla tu kancelář, jídelna a k hotýlku patřila i malá cukrárna. |
| s-229
| Dům se na zimu zavíral a sezona trvala pouze od června do září. |
| s-230
| Vždy v květnu opustila maminka mužskou část rodiny a šest hodin se trmácela vlakem z Čáslavi k Máchovu jezeru, přičemž musela dvakrát přestupovat. |
| s-231
| Už jsem se viděl v uniformě se samopalem a před očima mi tancovaly tanky. |
| s-232
| Několik mladých komunistů z našeho ročníku obdivovalo generalissima Stalina a já se bál, že jsem jim dal právě lacinou záminku, aby mohli prokázat, že jsou ještě stalinštější než Stalin. |
| s-233
| Pár dní nato svolal Kratochvíl nad námi soud cti s tím, že by se tak důležité líčení před kolektivem naší skupiny mělo konat v patřičně důstojném prostředí, a navrhl restauraci Vikárka na pražském hradě. |
| s-234
| Byla to oblíbená hospůdka komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, takže nikdo neměl námitky, i když se podobné akce obvykle odehrávaly přímo ve škole. |
| s-235
| Strýc výslovně zakázal, že do domu nesmí nikdo cizí, a tak jsem Anče oznámil, že má jedinou šanci, aby se to strýc nedozvěděl. |
| s-236
| Nechala mě, abych jí vnořil ruku za blůzku a šáhl si. |
| s-237
| Připadal jsem si jako Rodin sochající nejnádhernější plastiku z té nejtvárnější hlíny na světě. |
| s-238
| Anča snášela mé umělecké vytržení s netečným výrazem v prázdných očích a s pohrdavým úšklebkem ve tváři. |
| s-239
| Nechápal jsem, že ji mé laskání nechává úplně klidnou, ale radši jsem se na nic neptal. |
| s-240
| To stačí,rozhodla se po chvíli. |
| s-241
| Ne, obě dvě! |
| s-242
| Tak dělej! |
| s-243
| Pak se dveře mého pokojíku pomalu otevřely a já už se připravoval na smrt, když jsem zaslechl podivný pleskavý zvuk. |
| s-244
| Znělo to, jako by někdo lil na podlahu vodu, a vtom ke mně zavanul zápach moče. |
| s-245
| Dnes už vím, že sousedovic dědeček měl nemocné ledviny a v tom neznámém domě se špatně orientoval. |
| s-246
| Nemohl v té tmě najít v předsíni vypínač, nemohl najít záchod, a protože dál už to vydržet nešlo, otevřel si první dveře, ulevil si a odškobrtal se zpátky do své postele. |
| s-247
| Vlasta Fabianová, hvězda Národního divadla, byla tehdy nádherná ženská, které táhlo na čtyřicítku. |
| s-248
| Umluvili ji, aby to vzala, jen díky tomu, že ve stejné roli vystupovala v té době i v Praze. |
| s-249
| Objevila se v Poděbradech na jediné zkoušce a nezakrývala, že celá ta záležitost je pro ni prostě jen kšeft. |
| s-250
| Šel jsem se podívat na obě její vyprodaná představení a to, co jsem viděl, mě fascinovalo. |
| s-251
| Fabianová nahnala svým poděbradským kolegům takový strach, že snad poprvé v historii se místní soubor naučil text zpaměti. |
| s-252
| Muzikál napsali Voskovec a Werich, ale jejich jména byla v té době tabu, protože strávili válku v kapitalistickém New Yorku, a proto jsme hru na plakátech připsali pouze Jaroslavu Ježkovi, autorovi hudby. |
| s-253
| Byli jsme tehdy mladí a nezkušení, takže pro nás nic nebylo problém. |
| s-254
| Vzali jsme to ve velkém stylu a dali dohromady menší orchestr, tanečníky, složitou výpravu. |
| s-255
| Všichni dělali všechno a s obrovským náporem energie jsme to nakonec dotáhli do konce. |
| s-256
| Premiéra v posluchárně naší školy byla opojný úspěch, a proto jsme hned hledali místo, kde by hra mohla běžet pro platící diváky. |
| s-257
| Já zrovna začal chodit do školy, takže na můj názor se nikdo neptal. |
| s-258
| O té nabídce jsem se dozvěděl až po válce. |
| s-259
| Rodiče mě zapsali do učitelského ústavu ve městě, kde otec učil učitele, kteří učili mě, takže mé vzdělání bylo naprosto pod otcovskou kontrolou. |
| s-260
| Když si dnes tatínka vybavuju, vidím ho jako obra, který se tyčil vysoko nade mnou. |
| s-261
| Vždycky jsem na něho koukal maximálně tak z úrovně kuchyňského stolu. |
| s-262
| Ve svých padesáti letech byl dost starý na to, aby byl mým dědečkem, a jako nadřízený všech mých učitelů měl u mě dvojnásobnou autoritu. |
| s-263
| My kluci z Čáslavi jsme ho měli odvést do Kutné Hory a předat místním skautům, kteří s ním měli jít do Kolína a tak dále až do klece v pražské zoo. |
| s-264
| Já s Karlem a ještě další dva kluci jsme velbloudovi přehodili kolem krku provaz a táhli ho z pšeničného pole. |
| s-265
| Byla to dřina. |
| s-266
| Museli jsme všichni čtyři makat ze všech sil, než se nám ho podařilo dostat na silnici. |
| s-267
| Kdykoli uviděl nějaký listnatý keř, byli jsme nahraní. |
| s-268
| To jsme pak museli čekat, až obere pár větví, a až potom jsme mu mohli odervat hlavu pryč. |
| s-269
| Profesor Masák byl velké zvíře ve straně, Edův rudý tatík byl velké zvíře v Praze a stihomam zuřil všude. |
| s-270
| Jen před pár měsíci kluci vedle v ložnici blbli se sirkami a náhodou zapálili polštář. |
| s-271
| Jeden z nich ho popadl a vyhodil z ložnice oknem. |
| s-272
| Zachránil sice zámek před požárem, ale ten čadící chuchvalec přistál kousek od jiné pedagogické posily a tento soudruh profesor to pochopil jako kontrarevoluční útok na svou osobu. |
| s-273
| Byla povolána StB. |
| s-274
| Polštářová bomba na sebe brzy nabalila obrovské vyšetřování se spoustou výslechů a ověřování přítomných i minulých postojů. |
| s-275
| Sklonil jsem se nad papírem a podepsal. |
| s-276
| Naučil jsem se číst lidem myšlenky a uhadovat jejich nálady dřív, než si oni sami dokázali srovnat v hlavě, co vlastně chtějí. |
| s-277
| Všiml jsem si, že lidi často nevěří příliš tomu, co dělají, a že je často větší či menší propast mezi tím, co si o sobě myslí a jací ve skutečnosti jsou. |
| s-278
| Tehdy jsem to nevěděl, ale teď je mi jasné, že moje putování s kufrem mi dalo dokonalou průpravu pro mou budoucí profesi. |
| s-279
| ŽIVOTNÍ VZOR |
| s-280
| Protože po mém bratru Pavlovi šlo gestapo, nikdy nechtěl moc dlouho zůstávat na stejném místě. |
| s-281
| Dál jsem si s tím klukem povídal a brzo mi došlo, proč mi ani tak nevadí, že se fotbal odehrává beze mě. |
| s-282
| Ten kluk byl totiž nejlepší vypravěč, jakého jsem dosud zažil. |
| s-283
| Byl chytrý, vtipný a nic mu neušlo. |
| s-284
| Jmenoval se Ivan Passer. |
| s-285
| Když se blížila večerka a ramena už jsme měli celá obolavělá, dohodli jsme se, že až odpočítáme tři, oba tu čepici pustíme. |
| s-286
| Hra na čepici skončila remízou a my se s Ivanem sestěhovali do stejné ložnice. |
| s-287
| Nedlouho nato se vidím, jak se uprostřed noci trefuju přes celou ložnici dýkou wehrmachtu do skříňky na šaty. |
| s-288
| A najednou kde se vzal tu se vzal tenhle exotický tvor z asijských pouští a dlabe mi pod oknem. |
| s-289
| Hodil jsem na sebe šaty a letěl ven, celý vyděšený, že vidím fatu morganu. |
| s-290
| Ale kdepak. |
| s-291
| Velbloud byl skutečný. |
| s-292
| Opatrně jsem se k němu přikradl. |
| s-293
| Zdálo se, že je na lidi zvyklý a dál si cpal hubu lahodnou pšenicí. |
| s-294
| Běžel jsem tedy za svým kamarádem Karlem Bochníčkem a přibrali jsme i další kluky. |
| s-295
| Všichni byli tím objevem nadšeni. |
| s-296
| Dáme ho do zoo,navrhl kdosi. |
| s-297
| Byl to prima nápad, který měl pouze jedinou vadu. |
| s-298
| Poukazoval jsem v ní na to, jak je nespravedlivé, když se někdo po zádech svého stranického tatínka dostane tam, kam očividně nepatří. |
| s-299
| Ráno jsem zasedl do lavice a čekal, kdy si mě zavolají, ale nic se nestalo. |
| s-300
| Uplynulo několik dní a mně se ulevilo, když tu náhle pro mě přišli, že se mám dostavit do ředitelny. |
| s-301
| Za svým obrovským psacím stolem stál ředitel Jahoda. |
| s-302
| Mlčky si mě prohlédl. |