Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 201 - 300 of 1468 • previousnext

s-201 Markýrovali údery, oťukávali si rukavice a ramena, přešlapovali kolem sebe jak ve zpomaleném filmu.
s-202 Ale dlouho jim to předstírání vydržet nemohlo.
s-203 Ostatní je tak dlouho popichovali, posmívali se jim, zesměšňovali je, drcali jim do zad a vráželi je na sebe, najednou rány začaly být opravdové, z nosů se spustila červená, kopali do sebe a bili se pod pás, sršela z nich nenávist a diváci řičeli zvířeckým nadšením.
s-204 Nerad jsem se na to nekonečné šikanování Perdy díval, ale nikdy jsem se ho nezastal, i když jsem měl v ložnici dost velkou autoritu.
s-205 Přihlášky brali jenom na třech fakultách: na vysoké báňské a hutní, na právech a na scenáristice na FAMU.
s-206 Přihlásil jsem se na všechny.
s-207 První na řadě byla zkouška na FAMU.
s-208 Trvala celý den a vzpomínám si, že jsem musel napsat nějakou kompozici.
s-209 Zadek jsem měl sevřený, ale psal jsem, se ze lilo, a ještě ten večer jsem se dozvěděl, že vzali.
s-210 Ten pocit byl tak skvělý, že se mu žádný Oscar nemůže rovnat.
s-211 Pražská FAMU byla vedena hodně postaru.
s-212 Kudrlinky starodávných rukopisů podávají ve třetí osobě holá fakta o životech pisatelů: jména, data narození, zaměstnání, bydliště a děti.
s-213 Na jiného pak zbývá úkol, aby zápis završil stručnou zmínkou, kdy, kde a jak zemřeli.
s-214 Rukopis vyjadřuje jejich povahy i dojímavé sebevědomí, s nímž stlačují písmenka mezi řádky, aby vybylo dost místa pro generace, které přijdou po nich.
s-215 Kdo byli ti lidé?
s-216 Můj pradědeček býval vězeňský dozorce a dědeček, jehož jsem nikdy nepoznal, úředník na dráze.
s-217 Měl osm dětí, z nichž nejstarší, Rudolf Forman, byl můj otec.
s-218 Jedině vysoká totiž mohla spasit před dvěma roky na vojně.
s-219 Několikrát mi zabouchli dveře před nosem, ale nakonec se mi strejcovský ředitel gymnázia v Bílé ulici kouknul na lejstra a řekl, tedy druhý den ráno přijdu.
s-220 Ten den jsem se seznámil s Tomášem Frejkou.
s-221 Byl jediný ve třídě, kdo seděl sám v lavici, takže posadili vedle něho.
s-222 později jsem zjistil, že s ním nikdo nechtěl sedět.
s-223 Jeho otec byl vysoký tajemný stranický kádr, což ovšem nepředstavovalo ten hlavní důvod.
s-224 Spíš vadilo, že byl tak trochu divný.
s-225 Rezervovaný, slušňácký, neúčastnil se dění ve třídě.
s-226 Nazvali ho Rut a v místě, kde je dnes chat, srubů a letovisek jak naseto, šlo o jedno z prvních zařízení tohoto druhu.
s-227 Čtrnáct pokojíků se pronajímalo na týden či na měsíc.
s-228 Byla tu kancelář, jídelna a k hotýlku patřila i malá cukrárna.
s-229 Dům se na zimu zavíral a sezona trvala pouze od června do září.
s-230 Vždy v květnu opustila maminka mužskou část rodiny a šest hodin se trmácela vlakem z Čáslavi k Máchovu jezeru, přičemž musela dvakrát přestupovat.
s-231 jsem se viděl v uniformě se samopalem a před očima mi tancovaly tanky.
s-232 Několik mladých komunistů z našeho ročníku obdivovalo generalissima Stalina a se bál, že jsem jim dal právě lacinou záminku, aby mohli prokázat, že jsou ještě stalinštější než Stalin.
s-233 Pár dní nato svolal Kratochvíl nad námi soud cti s tím, že by se tak důležité líčení před kolektivem naší skupiny mělo konat v patřičně důstojném prostředí, a navrhl restauraci Vikárka na pražském hradě.
s-234 Byla to oblíbená hospůdka komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, takže nikdo neměl námitky, i když se podobné akce obvykle odehrávaly přímo ve škole.
s-235 Strýc výslovně zakázal, že do domu nesmí nikdo cizí, a tak jsem Anče oznámil, že jedinou šanci, aby se to strýc nedozvěděl.
s-236 Nechala , abych vnořil ruku za blůzku a šáhl si.
s-237 Připadal jsem si jako Rodin sochající nejnádhernější plastiku z nejtvárnější hlíny na světě.
s-238 Anča snášela umělecké vytržení s netečným výrazem v prázdných očích a s pohrdavým úšklebkem ve tváři.
s-239 Nechápal jsem, že ji laskání nechává úplně klidnou, ale radši jsem se na nic neptal.
s-240 To stačí,rozhodla se po chvíli.
s-241 Ne, obě dvě!
s-242 Tak dělej!
s-243 Pak se dveře mého pokojíku pomalu otevřely a se připravoval na smrt, když jsem zaslechl podivný pleskavý zvuk.
s-244 Znělo to, jako by někdo lil na podlahu vodu, a vtom ke mně zavanul zápach moče.
s-245 Dnes vím, že sousedovic dědeček měl nemocné ledviny a v tom neznámém domě se špatně orientoval.
s-246 Nemohl v tmě najít v předsíni vypínač, nemohl najít záchod, a protože dál to vydržet nešlo, otevřel si první dveře, ulevil si a odškobrtal se zpátky do své postele.
s-247 Vlasta Fabianová, hvězda Národního divadla, byla tehdy nádherná ženská, které táhlo na čtyřicítku.
s-248 Umluvili ji, aby to vzala, jen díky tomu, že ve stejné roli vystupovala v době i v Praze.
s-249 Objevila se v Poděbradech na jediné zkoušce a nezakrývala, že celá ta záležitost je pro ni prostě jen kšeft.
s-250 Šel jsem se podívat na obě její vyprodaná představení a to, co jsem viděl, fascinovalo.
s-251 Fabianová nahnala svým poděbradským kolegům takový strach, že snad poprvé v historii se místní soubor naučil text zpaměti.
s-252 Muzikál napsali Voskovec a Werich, ale jejich jména byla v době tabu, protože strávili válku v kapitalistickém New Yorku, a proto jsme hru na plakátech připsali pouze Jaroslavu Ježkovi, autorovi hudby.
s-253 Byli jsme tehdy mladí a nezkušení, takže pro nás nic nebylo problém.
s-254 Vzali jsme to ve velkém stylu a dali dohromady menší orchestr, tanečníky, složitou výpravu.
s-255 Všichni dělali všechno a s obrovským náporem energie jsme to nakonec dotáhli do konce.
s-256 Premiéra v posluchárně naší školy byla opojný úspěch, a proto jsme hned hledali místo, kde by hra mohla běžet pro platící diváky.
s-257 zrovna začal chodit do školy, takže na můj názor se nikdo neptal.
s-258 O nabídce jsem se dozvěděl po válce.
s-259 Rodiče zapsali do učitelského ústavu ve městě, kde otec učil učitele, kteří učili , takže vzdělání bylo naprosto pod otcovskou kontrolou.
s-260 Když si dnes tatínka vybavuju, vidím ho jako obra, který se tyčil vysoko nade mnou.
s-261 Vždycky jsem na něho koukal maximálně tak z úrovně kuchyňského stolu.
s-262 Ve svých padesáti letech byl dost starý na to, aby byl mým dědečkem, a jako nadřízený všech mých učitelů měl u dvojnásobnou autoritu.
s-263 My kluci z Čáslavi jsme ho měli odvést do Kutné Hory a předat místním skautům, kteří s ním měli jít do Kolína a tak dále do klece v pražské zoo.
s-264 s Karlem a ještě další dva kluci jsme velbloudovi přehodili kolem krku provaz a táhli ho z pšeničného pole.
s-265 Byla to dřina.
s-266 Museli jsme všichni čtyři makat ze všech sil, než se nám ho podařilo dostat na silnici.
s-267 Kdykoli uviděl nějaký listnatý keř, byli jsme nahraní.
s-268 To jsme pak museli čekat, obere pár větví, a potom jsme mu mohli odervat hlavu pryč.
s-269 Profesor Masák byl velké zvíře ve straně, Edův rudý tatík byl velké zvíře v Praze a stihomam zuřil všude.
s-270 Jen před pár měsíci kluci vedle v ložnici blbli se sirkami a náhodou zapálili polštář.
s-271 Jeden z nich ho popadl a vyhodil z ložnice oknem.
s-272 Zachránil sice zámek před požárem, ale ten čadící chuchvalec přistál kousek od jiné pedagogické posily a tento soudruh profesor to pochopil jako kontrarevoluční útok na svou osobu.
s-273 Byla povolána StB.
s-274 Polštářová bomba na sebe brzy nabalila obrovské vyšetřování se spoustou výslechů a ověřování přítomných i minulých postojů.
s-275 Sklonil jsem se nad papírem a podepsal.
s-276 Naučil jsem se číst lidem myšlenky a uhadovat jejich nálady dřív, než si oni sami dokázali srovnat v hlavě, co vlastně chtějí.
s-277 Všiml jsem si, že lidi často nevěří příliš tomu, co dělají, a že je často větší či menší propast mezi tím, co si o sobě myslí a jací ve skutečnosti jsou.
s-278 Tehdy jsem to nevěděl, ale teď je mi jasné, že moje putování s kufrem mi dalo dokonalou průpravu pro mou budoucí profesi.
s-279 ŽIVOTNÍ VZOR
s-280 Protože po mém bratru Pavlovi šlo gestapo, nikdy nechtěl moc dlouho zůstávat na stejném místě.
s-281 Dál jsem si s tím klukem povídal a brzo mi došlo, proč mi ani tak nevadí, že se fotbal odehrává beze .
s-282 Ten kluk byl totiž nejlepší vypravěč, jakého jsem dosud zažil.
s-283 Byl chytrý, vtipný a nic mu neušlo.
s-284 Jmenoval se Ivan Passer.
s-285 Když se blížila večerka a ramena jsme měli celá obolavělá, dohodli jsme se, že odpočítáme tři, oba tu čepici pustíme.
s-286 Hra na čepici skončila remízou a my se s Ivanem sestěhovali do stejné ložnice.
s-287 Nedlouho nato se vidím, jak se uprostřed noci trefuju přes celou ložnici dýkou wehrmachtu do skříňky na šaty.
s-288 A najednou kde se vzal tu se vzal tenhle exotický tvor z asijských pouští a dlabe mi pod oknem.
s-289 Hodil jsem na sebe šaty a letěl ven, celý vyděšený, že vidím fatu morganu.
s-290 Ale kdepak.
s-291 Velbloud byl skutečný.
s-292 Opatrně jsem se k němu přikradl.
s-293 Zdálo se, že je na lidi zvyklý a dál si cpal hubu lahodnou pšenicí.
s-294 Běžel jsem tedy za svým kamarádem Karlem Bochníčkem a přibrali jsme i další kluky.
s-295 Všichni byli tím objevem nadšeni.
s-296 Dáme ho do zoo,navrhl kdosi.
s-297 Byl to prima nápad, který měl pouze jedinou vadu.
s-298 Poukazoval jsem v na to, jak je nespravedlivé, když se někdo po zádech svého stranického tatínka dostane tam, kam očividně nepatří.
s-299 Ráno jsem zasedl do lavice a čekal, kdy si zavolají, ale nic se nestalo.
s-300 Uplynulo několik dní a mně se ulevilo, když tu náhle pro přišli, že se mám dostavit do ředitelny.

Text viewDownload CoNNL-U