| s-1005
| V Čáslavi se narodil, v Čáslavi žije a v Čáslavi i umře. |
| s-1006
| Celí ztuhlí koukali kamsi přes mé rameno a mě polil děs, který na člověka padne, když je náhle vytržen z ochranné anonymity davu. |
| s-1007
| Zmlkl jsem, protože to už jsem taky cítil, jak příčlemi dřevěného roštu pod mýma nohama táhne studený průvan. |
| s-1008
| Dveře za mnou byly otevřeny dokořán. |
| s-1009
| V nich stál profesor Masák, jeden z nových kádrů, které přišly na zámek, a s obvyklým výrazem plaza na mě zíral, načež se otočil, práskl za sebou dveřmi a zmizel. |
| s-1010
| Tu noc jsem toho moc nenaspal. |
| s-1011
| Připravoval jsem si řeč. |
| s-1012
| Strávil jsem u strýce Boleslava rok, ale on pak přišel o starého podnájemníka z malého bytu naproti přes chodbu, kde jsme bydleli, a vyvěsil do okna ceduli: |
| s-1013
| K PRONAJMUTÍ. |
| s-1014
| Zakrátko se objevili dva němečtí mladí mužové, místo si prohlédli a okamžitě byli ochotni platit mnohem víc, než kolik strýc dosud dostával. |
| s-1015
| Neodvážil se jim odmítnout, takže se brzy nastěhovali. |
| s-1016
| Ti Němci neměli skoro žádný nábytek a často se v noci ani nevraceli domů. |
| s-1017
| Možná to byli homosexuálové, možná je tam nasadilo gestapo. |
| s-1018
| Možné bylo vše a strýc Boleslav dostal strach. |
| s-1019
| Co stojí v tom dopise? |
| s-1020
| Matka mi neřekla, že otce zatklo gestapo. |
| s-1021
| Řekla mi jen, že bude pár dní pryč, ale že se určitě vrátí. |
| s-1022
| Možná tomu opravdu věřila. |
| s-1023
| Kdosi jí namluvil, že se takové věci stávají a že gestapo lidi jen vyslechne a brzy propustí, takže za pár dní bude určitě otec z gestapáckého vězení v Kolíně zase doma. |
| s-1024
| Ten někdo se ji snažil trochu uchlácholit, ale maminka se k té mizivé naději upjala celým srdcem. |
| s-1025
| Co jiného jí zbývalo? |
| s-1026
| Druhý den mě nechala doma a místo do školy mě odvedla na nádraží. |
| s-1027
| Podezíravě na mě koukali, když jsem zazvonil na zvonek, ale Frejka mi přišel otevřít a kývl na ně, že je všecko v pořádku. |
| s-1028
| Měl obrovský pokoj sám pro sebe, gramofon a fantastickou sbírku amerických jazzových desek. |
| s-1029
| Zrovna jednu z nich přehrával třem nebo čtyřem dalším klukům a dvojici holek, z nichž jsem nikoho neznal. |
| s-1030
| Bylo jim taky zhruba sedmnáct nebo osmnáct, ale chovali se strašně koženě. |
| s-1031
| Do pokoje vstoupila nějaká paní a přinášela tác s chlebíčky. |
| s-1032
| Myslel jsem, že je to Frejkova máma, a představil jsem se. |
| s-1033
| Byla to ale služka. |
| s-1034
| Překvapilo mě to. |
| s-1035
| Zachumlal jsem se až po krk pod peřinu a čekal. |
| s-1036
| Někdy později odpoledne se na schodech ozvaly kroky, jichž jsem se obával. |
| s-1037
| Těžké, dunivé, slévající se do zlověstného dusotu. |
| s-1038
| Dva muži vtrhli bez zaklepání do mého pokojíku. |
| s-1039
| Usmáli se na mě. |
| s-1040
| Na první pohled zaregistrovali skříň odsunutou od zdi, prosmýkli se kolem ní a zmizeli v přístěnku. |
| s-1041
| Slyšel jsem je, jak se tam v něčem přebírají. |
| s-1042
| Teď věděli vše. |
| s-1043
| Jenže když se zas vynořili, nic s sebou nenesli, jen na mě opět vycenili ten svůj úsměv a zmizeli ze dveří. |
| s-1044
| Že by si nevšimli těch brambor? |
| s-1045
| To není možné. |
| s-1046
| Ivan mu podal dýku a Krista si ji potěžkal v ruce. |
| s-1047
| Německá dýka. |
| s-1048
| Hm. |
| s-1049
| Moc pěkné! |
| s-1050
| Došel až ke skříňce a prohlédl si hluboké záseky a ďobance, kterými byla poseta. |
| s-1051
| Tohle je taky nádhera! |
| s-1052
| Vrátil se k Ivanovi a zabodl se do něho očima. |
| s-1053
| Ivan tam stál v pyžamu a sahal tomu pořezovi sotva po ramena. |
| s-1054
| Tak kdo ještě házel tím nožem, Passere? |
| s-1055
| Šlo čistě o řečnickou otázku, protože Krista viděl dost, aby mu bylo jasné, že se házení zúčastnili všichni. |
| s-1056
| Ale Ivan mlčel. |
| s-1057
| Na něco jsem se tě ptal, Passere! |
| s-1058
| Nikdo. |
| s-1059
| Já sám,odpověděl Ivan. |
| s-1060
| Klid nastal až někdy k ránu, kdy horníci tak na hodinu na dvě odpadli, než zase začala další směna. |
| s-1061
| Mí spolubydlící byli horníci na celý život. |
| s-1062
| Sjeli se do Rakovníka ze všech koutů země jenom na léto, ale nezdálo se, že by kdekoli kohokoli postrádali. |
| s-1063
| Dokázala je rozehřát snad jedině zoufalá snaha udělat bugr a vykřesat trochu srandy z té věčné otročiny, ale jediným způsobem jejich zábavy byl alkohol a rvačky. |
| s-1064
| Já se o nikoho nestaral a horníci mi dali pokoj. |
| s-1065
| Nevěděli, co si o mně mají myslet, a já měl strach se jim nějak přiblížit. |
| s-1066
| Byl mezi nimi i jeden prcek s inteligentníma očima, který byl tak laskavý a slušný, až si tím sám škodil. |
| s-1067
| Předpokládal jsem, že si z něho brzy místnost udělá svého otroka, ale nakonec se z něho žádný Perda Fíla nestal. |
| s-1068
| Naopak s postupem času jsem si všiml, že se k němu bažanti chovají s přátelským respektem. |
| s-1069
| Jmenoval se Václav Havel a už tehdy v něm musela být ta vnitřní síla, která mu později umožnila přežít léta tvrdého věznění, desetiletí ústrků a pronásledování komunistickou policií a trampoty demokratického prezidentování. |
| s-1070
| Stála přímo nade mnou, opírala se o ten miniaturní stoleček a přímo nad ním se jí pod upjatou sukní jasně rýsoval Venušin pahorek. |
| s-1071
| Položil jsem nenápadně pravačku na stolek. |
| s-1072
| Nevěnovala mi žádnou pozornost. |
| s-1073
| Sunul jsem ruku co nejblíž k ní, až jsem se, jakoby náhodou, dotkl její sukně. |
| s-1074
| Zase nic. |
| s-1075
| A tak jsem jí začal jemně hladit podbřišek. |
| s-1076
| Dál se zhluboka nadechovala čerstvého vzduchu. |
| s-1077
| Doteď si pamatuju, jak se ta našponovaná látka poddávala, když jsem ji hladil po sukni. |
| s-1078
| Telegrafní dráty se ztrácely a vynořovaly za obzorem, zatímco já jí přes sukni masíroval huňatý chomáč jejího ohanbí. |
| s-1079
| S Tomášem Frejkou už jsem v té době v kontaktu nebyl, a kdykoli jsem tyhle strašné věci četl a slyšel, litoval jsem ho a představoval jsem si, jakým asi prochází peklem. |
| s-1080
| Jednoho dne všechny noviny v zemi otiskly otevřený dopis předsedovi státního soudu. |
| s-1081
| Vážený soudruhu, |
| s-1082
| žádám pro svého otce nejtěžší trest - trest smrti. |
| s-1083
| Vidím teprve teď, že tento tvor, kterého nelze nazvat člověkem, protože v sobě neměl ani kouska citu a lidské důstojnosti, byl mým největším a nejzavilejším nepřítelem. |
| s-1084
| Součástí zkoušky byla etuda, při níž adept dostal situaci, například požár, a jeho úkolem bylo ji zdramatizovat, zrežírovat a za pomoci dalších adeptů sehrát před porotou. |
| s-1085
| Jednomu například přisoudil roli kuřáka, který usne s cigaretou v posteli, jiní představovali hasiče, kteří hrají na stanici karty ve chvíli, kdy se ozve hlášení, byla tu matka, která ze střechy do záchranné plachty hází své robě, neteční diváci a podobně. |
| s-1086
| Předstupoval jsem před porotu profesionálních posuzovatelů talentu klidně a sebejistě. |
| s-1087
| Předseda poroty si mě přeměřil. |
| s-1088
| Soudruhu Formane, sehrajte nám tady boj za světový mír,pravil jakoby nic. |
| s-1089
| V tu chvíli mě polil pot. |
| s-1090
| Vyměněné úsměvy i náš krátký rozhovor mi byly dostatečnou inspirací pro krátkou báseň, kterou jsem napsal a nazval Moravské oči, ale než jsem měl šanci jí básničku ukázat, už se dvoutýdenní školení pro marx-leninské modelky chýlilo k závěru. |
| s-1091
| Poslední den jsem si vyčíhl jednu z vedoucích, že jí vysypu, jak tuze toužím po tom setkat se s Moravskýma očima, protože ji osudově miluju a mohl bych ji navěky ztratit. |
| s-1092
| Vedoucí měla na horním rtu knírek a předkus, ale byla starší a zkušenější a hned jí bylo všecko jasné. |
| s-1093
| Neblbni mi hlavu,šklebila se. |
| s-1094
| Vejral přímo na mě a dost dlouho, takže jsem se už hotovil, že seskočím, když kupodivu pohled odvrátil a mně došlo, že mě proti světlu lampy zřejmě neviděl. |
| s-1095
| Musel mě ale nad sebou nějak vycítit, protože vzápětí jeho pohled zas putoval vzhůru, a to už by mě byl určitě objevil, kdyby mě v tu chvíli nezachránilo zavrzání brány. |
| s-1096
| Z brány vyšla profesorka dějepisu. |
| s-1097
| Byla to starší dáma a pohybovala se těkavě jako ptáček. |
| s-1098
| Odpusťte mi! |
| s-1099
| Netušila jsem, že mi to bude tak dlouho trvat. |
| s-1100
| Nic se neděje! |
| s-1101
| Eda ale sotva mohl kráčet v jeho šlépějích. |
| s-1102
| Byl to nemotora hrubých způsobů a mdlého intelektu. |
| s-1103
| Sotva dokázal překoktat text z učebnice. |
| s-1104
| Zřídkakdy chápal, o čem je řeč, a v hlavě neudržel skoro nic, takže na střední škole neměl evidentně co dělat. |