| s-101
| Dorazil jsem na nádraží a vzal to prvním vlakem do Prahy, kam už jsem měl stejně léta namířeno. |
| s-102
| ČÁST TŘETÍ |
| s-103
| PRAHA |
| s-104
| LOAJÁLNÍ KOMUNISTA |
| s-105
| Pro studenta z maloměstské internátní školy, který po šesté nesměl vytáhnout paty z baráku, byla Praha zjevením. |
| s-106
| Všude světla, ruch a shon, pořád něco nového a vzrušujícího. |
| s-107
| Neměl jsem peníze, ale stačilo mi jen tak se procházet po ulicích centra a valit oči na všecko kolem. |
| s-108
| Najednou se mihotavý obraz ztratil a místo něj naskočila na plátno náves s vesničany, kteří rovněž otevírali svá ústa neslyšně jako ryby. |
| s-109
| V mžiku byli i oni pryč, nahrazeni bílou stránkou, na níž se na vlnkách not pohupoval text libreta. |
| s-110
| Za chvíli i toto zmizelo a vrátily se opět ty velké hlavy. |
| s-111
| To už se ale postupně kolem mě začínal ozývat zpěv. |
| s-112
| Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili, když nám pánbůh zdraví dá, zdraví dá... |
| s-113
| Ujistil jsem ho, že si s nimi může udělat, co chce, ale že by už měl vědět, jak bude chtít mluvit, protože rozhovor se sice bude vysílat živě, ale musí být předem odsouhlasen patřičnými orgány. |
| s-114
| Ani na tenhle dopis jsem od Homoly odpověď nedostal. |
| s-115
| V den vysílání přišel pozdě, těsně předtím, než jsme měli jít do studia. |
| s-116
| Soudruhu Homolo, ty odpovědi jistě znáte nazpaměť, že ano,zeptal jsem se ho opatrně. |
| s-117
| Začal koktat. |
| s-118
| J-já... t-tento... |
| s-119
| Mám je přece tady, ne?a vytáhl z náprsní kapsy můj dopis. |
| s-120
| Ale to má být spontánní rozhovor. |
| s-121
| No já nějak odpovím,odpalíroval mě. |
| s-122
| Jak jsem se ohlédl, od kmene stromu těsně vedle mne se odrazil velký kámen. |
| s-123
| Deset metrů přede mnou stálo šest německých kluků z naší třídy a mlčky svíralo v rukou šutry. |
| s-124
| Nejmenší z nich se najednou napřáhl a hodil jedním po mně. |
| s-125
| Netrefil se, a tak se rozmáchl další. |
| s-126
| Podařilo se mi uhnout. |
| s-127
| Opodál stálo hejno holek a přihlíželo. |
| s-128
| Vše probíhalo v naprostém tichu. |
| s-129
| Nikdo z nich na mě nekřičel ani mi nenadával. |
| s-130
| Jejich obličeje byly soustředěné a vážné. |
| s-131
| Tohle smažení ve vlastní šťávě jsem si tu v Pavilonu Dorothy Chandlerové už prodělal několikrát. |
| s-132
| V šedesátých létech dvakrát neúspěšně, když mé filmy Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko nezískaly Oscara za nejlepší zahraniční film. |
| s-133
| Ale taky jsem tu už vyhrál: v roce 1976 zde dostal film Přelet nad kukaččím hnízdem Oscara za nejlepší režii a nejlepší film roku. |
| s-134
| Z toho pamětihodného večera mi ale v hlavě zůstává podivný guláš dojmů a pocitů. |
| s-135
| Seděli tu tehdy vedle mě mí dva synové, dvojčata Petr a Matěj, kteří zrovna přiletěli z Prahy a skoro celou tu událost prospali. |
| s-136
| Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že ten děsivý zvuk nevychází z piana, ale z krabice, která ležela tatínkovi u nohou. |
| s-137
| Ten jezevčík byl nejlepší dárek, jaký jsem kdy k Vánocům dostal. |
| s-138
| Pojmenoval jsem ho Rek a stali jsme se velkými kamarády. |
| s-139
| Když jsme se přestěhovali do Rut, nehnul se ode mě na krok. |
| s-140
| Za války bylo Máchovo jezero podivnou končinou. |
| s-141
| V Sudetech nezůstala jediná česká škola, takže jsem musel chodit do německé, v níž mě učitel vykázal do poslední lavice. |
| s-142
| Tehdy se tam prodávaly spíš bylinky, různé čaje a koření než syntetické léky a já se procházel podél regálů a střídal zóny omamných vůní, jako bych proplouval nějakým gigantickým pohárem naplněným tropickým koktajlem. |
| s-143
| Býval bych trávil v lékárně spoustu času, ale takovou volnost jako u strýce Boleslava jsem tady neměl. |
| s-144
| Pan Sládek obstarával obchod zcela sám a ještě mu vybyl čas na hodinový šlofíček po obědě. |
| s-145
| To byla moje nejoblíbenější doba. |
| s-146
| Zatímco pan Sládek spal, každý v tom malém domku si musel najít nějaké tiché zaměstnání. |
| s-147
| Já se pokaždé natáhl na pohovku a četl si. |
| s-148
| Objevilo se tu několik nových tváří a všechno to byli komunisti, vyslaní stranou, aby přivedli k pořádku školu, která se příliš zhlídla ve vzoru anglického, tudíž kapitalistického systému vzdělání. |
| s-149
| Také jsme dostali nové knihy, nová data v dějepise, nová jména v literatuře. |
| s-150
| Staří profesoři tápali, jak se ve svých výkladech orientovat, ačkoliv to bylo tak jednoduché: |
| s-151
| Namísto Churchilla a Woodrowa Wilsona se dosadil Lenin a Stalin, namísto Ibsena a Whitmana Gorkij a Stalin, a namísto pánaboha marx-leninismus a Stalin. |
| s-152
| Ten školní rok jsem seděl v lavici se Zbyňkem Janatou. |
| s-153
| Šel na stejnou filmovou školu jako já, úzce se mnou spolupracoval na některých mých filmech a skončil jako já v Americe. |
| s-154
| Režíroval tady filmy jako Cutter's Way ( Cutterova cesta), Law and Disorder (Zákon a nepořádek) a Stalin. |
| s-155
| Ale ještě dávno předtím, uprostřed šedesátých let, natočil Intimní osvětlení, dokonale autentický film plný jemného humoru, který podle mě patří k desítce nejlepších filmů, jaké kdy byly natočeny. |
| s-156
| OTROK |
| s-157
| Zatímco hrdinou naší ložnice byl Ivan, na opačném konci společenského žebříčku se jako otrok krčil Perda Fíla. |
| s-158
| V jakém světě jsem se to ocitl? |
| s-159
| Ve světě, kde jsem pár dní nato vytřel střídkou chleba zbytky liliputčího žloutku z talíře a zatoužil po nášupu. |
| s-160
| ČARODĚJNICE |
| s-161
| Jako klukovi se mi neustále vracel stejný sen. |
| s-162
| Zdál se mi celá léta, bez ohledu na to, jestli jsem spal doma nebo u známých, na pohovce, na gauči nebo v cizí posteli. |
| s-163
| Nezdál se mi každou noc, ale často, a pokaždé jsem se z něho probudil hrůzou, s bušícím srdcem a splavený potem. |
| s-164
| Zdávalo se mi toto: |
| s-165
| Stojím ve dveřích na zahradu v našem čáslavském domě a koukám na čarodějnici. |
| s-166
| Nechal dramatickou pauzu, během níž jsem se rozhodl, že toho Oscara vlastně ani nechci, protože v tu ránu jsem ucítil, jak do mě udeřil pohled sta milionů očí, celá planeta civěla na mě a já, vyděšen náhle představou všech těch neodbytných fotografů, vlezlých obdivovatelů a akademiků, v záchvatu paniky ztuhl. |
| s-167
| Konečně Spielberg pohlédl mým směrem a přivolal mě k sobě. |
| s-168
| Boty jsem si od něho čistit nenechal, ani nosit knihy, ale u jiných jsem to přehlížel. |
| s-169
| Jednou odpoledne jsem natrapíroval Perdu, jak sedí v koutě v klubovně a něco smolí na list papíru. |
| s-170
| Normálně bych si ho nevšiml a šel klidně dál, kdyby se tak strašně nelekl. |
| s-171
| Ten jeho provinilý výraz mě zarazil. |
| s-172
| Zamířil jsem si to k němu a kouknul mu do očí. |
| s-173
| Zbledl jako stěna. |
| s-174
| Hned mě napadlo, že asi sepisuje nějaké udání. |
| s-175
| Co to píšeš?zeptal jsem se ho. |
| s-176
| Nic,špitl, celý ztuhlý děsem. |
| s-177
| Ukaž! |
| s-178
| Ne! |
| s-179
| No tak, Perdo. |
| s-180
| Po dobrým, nebo po zlým. |
| s-181
| Prosím tě, ne. |
| s-182
| Byl zářivý jarní den a básník s tváří havrana nás přijal v pokoji se staženými roletami. |
| s-183
| Svítila tu jediná lampa, která vrhala na zdi expresionistické stíny. |
| s-184
| Holan mi připomínal jezevce, ale byl přátelský a zajímal se o to, co děláme. |
| s-185
| Když jsme sebrali dost odvahy a požádali ho, jestli by nám něco nepřečetl, zdál se být polichocen. |
| s-186
| Své složité, drsné, hluboce spirituální verše přednášel civilně, bez jakékoli teatrálnosti a bombastičnosti, a přitom s obrovskou procítěností. |
| s-187
| Už řadu let mě pronásleduje pocit, že si všechno to bláznivé štěstí, všechny ty pocty a ceny nezasloužím a že na tomhle podivném kontě štěstí okrádám jiného o jeho podíl. |
| s-188
| Jedinou chabou odpovědí, která mě kdy v této souvislosti napadla, je věta, kterou kdysi kdosi řekl a která zní: |
| s-189
| Co tě nezabije, to tě posílí. |
| s-190
| Možná tady je ten důvod. |
| s-191
| Možná proto zrovna já. |
| s-192
| A protože se na vítězství vždycky dost namakám, hned druhá věc, která mi prolítla hlavou, zněla asi takto: |
| s-193
| Tak jsem vyhrál, fajn. |
| s-194
| Ale tím jsem taky skončil. |
| s-195
| Štěstí nikdy nevydrží. |
| s-196
| Lidé viseli očima na těch obrovských rtech na plátně a zpívali, nejprve potichu, nesměle, ale brzy se osmělili a za chvíli už hlaholili z plných plic. |
| s-197
| To, na co jsme se dívali, byl dokumentární záznam opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, ale byl to němý dokument. |
| s-198
| Zřejmě se předpokládalo, že hudbu si obecenstvo domyslí. |
| s-199
| Já tehdy o existenci jakékoli opery neměl ani ponětí. |
| s-200
| Slýchával jsem sice lidi zpívat v kostele, ale tohle bylo něco dočista jiného, zvláštního. |