| s-2
| Nechal jsem ho od sebe opisovat a nestaral se o něj. |
| s-3
| Jednoho dne mě ale Frejka překvapil. |
| s-4
| Hele, nechceš k nám zítra přijít na oslavu?zeptal se mě zničehonic. |
| s-5
| Mám pár nových desek a tak. |
| s-6
| Rád,řekl jsem, protože mě zajímalo, jak jeho rodina žije. |
| s-7
| Předpokládal jsem, že Frejka má na mysli oslavu něčích narozenin nebo podobně, ale ukázalo se, že jde o oslavu Prvního máje. |
| s-8
| V životě by mě bylo nenapadlo, že někdo může doma slavit státní svátek. |
| s-9
| Frejkovi bydleli v přepychové vile, jejíž bránu střežili dva svalnatci v civilu. |
| s-10
| Měli jsme najatý autobus, ale když se mělo odpoledne odjet, čtyři herci nepřišli a nebyli nikde k sehnání. |
| s-11
| Hrát se muselo, takže jsem se rozhodl, že já přiberu další roli, náš kulisák vzal taky jednu a něčí přítelkyně se odvážně nabídla, že zaplní další dvě díry v obsazení. |
| s-12
| Chvíli nám trvalo, než jsme to všechno promysleli, takže jsme vyjeli se zpožděním. |
| s-13
| Záskoky jsme zkoušeli v autobusu, a protože nám to zrovna moc nešlo, strávili jsme celou jízdu škrtáním a přepisováním textu. |
| s-14
| Když jsme dojeli do Slaného, zjistili jsme, že naše hlavní dekorace zůstala v Praze. |
| s-15
| Jedinou věcí, kterou jsem na Poděbradech nenáviděl, byly nudné neděle, a proto jsem si záhy vymyslel důvod, jak se o víkendech ze zámku ztratit. |
| s-16
| Každou sobotu po dopoledním vyučování jsem nasedl na vlak a vydal se do domku, který měl můj bratr Blahoslav se svou ženou Boženkou pronajatý poblíž hotelu Rut. |
| s-17
| Musel jsem dvakrát přesedat, a když všecko dobře klaplo, trvala mi cesta pět hodin. |
| s-18
| Stávalo se ale, že mi třeba ujel přípoj, a pak jsem se k bratrovi a švagrové dostal až o půlnoci. |
| s-19
| Já sám jsem předtím, než jsem se na tu práci přihlásil, viděl tu velkou bednu s miniaturní baňatou černobílou obrazovkou jen asi dvakrát nebo třikrát. |
| s-20
| Během pohovoru mi řekli, že místo vynáší kromě několika stovek platu hlavně spoustu průšvihů a že je to prostě skvělý džob, a týden nato jsem měl svůj vlastní televizní pořad. |
| s-21
| Musel jsem samozřejmě ukazovat povinnou kvótu sovětských filmů, ale snažil jsem se taky protlačit do pořadu dobré předválečné filmy Otakara Vávry a Martina Friče nebo progresivní díla západních filmařů, jakými byli například italští neorealisti. |
| s-22
| Měli strach, a přesto našli způsob, jak mi pomoct. |
| s-23
| Poslali telegram matčinu bratrovi do Náchoda a dědečka nechali na noc spát u nás, abych nebyl sám. |
| s-24
| Vybral si pokoj nahoře hned vedle mě. |
| s-25
| Myslím, že jsem tu noc ani oka nezamhouřil. |
| s-26
| Byla nekonečná a děsivá jako z Goyových obrázků. |
| s-27
| Byl jsem nemocný, zalitý potem, strašlivě jsem maminku potřeboval a myslel jsem, že se nedočkám rána. |
| s-28
| Najednou jsem uslyšel z předsíňky za dveřmi nějaké zvuky. |
| s-29
| Cosi velkého se tam pohybovalo a naráželo do věcí. |
| s-30
| Za pár let se ukázalo, že zlatokopové měli lepší nos na to, co se v zemi bude dít. |
| s-31
| V roce 1948 nám komunisti hotel znárodnili. |
| s-32
| Nazvali ho rekreačním střediskem a obsadili ho svými kádry a úderníky. |
| s-33
| Protože jsem byl nezletilý a neměl kde bydlet, vyhradili mi tam do roku 1953 jeden pokoj. |
| s-34
| Jako plnoletý jsem pak přišel i o něj, a tak i o jediné pouto s rodinným majetkem. |
| s-35
| Ale pak ji obsadili se mnou do jedné školní hry a najednou byla svolná, že tedy půjde. |
| s-36
| Neodpustila si ovšem, aby mi to neztížila. |
| s-37
| Mohla bych až v půl sedmý,řekla, přičemž musela vědět, že brána zámku se zavírá na noc už v šest. |
| s-38
| Bydlela ve městě, takže jí jakýkoli internátní řád mohl být fuk. |
| s-39
| Príma,vzal jsem ji za slovo. |
| s-40
| Věděl jsem, že na jednom schodišti je okno přímo nad baštou a představoval jsem si, že bych mohl vylízt na zeď a pak se spustit na otevřené nádvoří po lampě, která byla do zdi zasazena. |
| s-41
| Tohle podepsat nemůžu, pane řediteli. |
| s-42
| Nepopírám, že jsem udělal odpornou a hnusnou věc, za kterou si zasloužím potrestat, ale rád bych, abyste se na celou tu věc podíval ze širšího hlediska... |
| s-43
| Ke konci svého proslovu jsem se nikdy nedostal. |
| s-44
| Pan Jahoda na mě chvíli jen tak koukal a pak tiše řekl: |
| s-45
| Nech si ode mě poradit, Miloši. |
| s-46
| Zmiz a ať po tobě nezůstane ani stopa. |
| s-47
| Jeho tichá slova jako by mě už podruhé v tomhle týdnu vytrhla ze sna. |
| s-48
| Náhle mi totiž došlo, že Jahoda má naprostou pravdu. |
| s-49
| Tohle už nebyla klukovská hra. |
| s-50
| Za ním stála fronta kluků, kteří čekali, až přijdou na řadu, ale byli tak zaujati sérií perfektních hodů, že si nikdo nevšímal dveří. |
| s-51
| A najednou mezi námi stál profesor Krista. |
| s-52
| Krista byl přísný učitel se sadistickými sklony, a proto se každý vrhl co nejrychleji do postele. |
| s-53
| Jen Ivan, který byl středem pozornosti a stál v plném světle, neměl šanci uniknout. |
| s-54
| Navíc se právě napřahoval k dalšímu hodu, držel dýku za špičku u ucha a mířil na skříňku. |
| s-55
| Ostatní se rozprchli, ale on jen spustil ruku a ani se nesnažil dýku schovat. |
| s-56
| Krista k němu přistoupil. |
| s-57
| Ukaž, co to máš? |
| s-58
| Jediný člověk, s kterým se Perda v Poděbradech utkal, byl jeho nejlepší kamarád Zach. |
| s-59
| Zach byl otrokem vedlejší ložnice a čas od času, vždycky pozdě navečer, byl ostrými hochy donucen si to s kamarádem Perdou rozdat. |
| s-60
| Byla to scéna jak z Jacka Londona: hulákající upocené obecenstvo, sázky, které se nikdy nevyplatily, slzy zlosti a krev. |
| s-61
| Začalo to jednoho zimního večera, když si někdo tajně vypůjčil z tělocvičny dva páry boxerských rukavic. |
| s-62
| Perda a Zach si je museli navlíknout. |
| s-63
| Pak je ostří hoši dostrkali doprostřed rozvášněného hloučku a nařídili jim boxovat. |
| s-64
| Perda se Zachem se snažili se navzájem šetřit. |
| s-65
| Moje původní představa byla, že si osm hodin denně budu v šachtě tužit svaly, abych měl postavu a kondičku, trochu se tam v tom podzemí porozhlídnu, zjistím, co v těch lidech je, vyfárám, oblíknu si čistou košili a namířím si to do dělnické putyky. |
| s-66
| Po večerech budu pít pivo, hrát karty, povídat si a svádět venkovské holky. |
| s-67
| Hned, jak jsem se v dolech ohlásil, bylo mi jasné, že jsem udělal chybu. |
| s-68
| Zavedli mě do obrovské noclehárny s pětadvaceti plesnivými slamníky rozhozenými rovnou na zasviněné podlaze. |
| s-69
| Mezi nimi byly roztroušeny židle, skříňky na šaty, otevřené kufry a krabice. |
| s-70
| Myslel jsem si, že po komunistickém převratu už služky vymizely. |
| s-71
| Radši jsem zmlkl a šel si prohlížet knihovnu. |
| s-72
| Někdo do pokoje vpašoval láhev laciného vína. |
| s-73
| Nahýbali jsme si přímo z flašky, ale vyšly tak dva loky na jednoho, což nás sotva stačilo rozehřát. |
| s-74
| Mezitím už dům hlaholil hlasy nově příchozích, kteří dorazili z nějaké významnější oslavy, a tenhle dům byl pro ně až druhá štace. |
| s-75
| Pár starších pánů v oblecích nakouklo dovnitř, aby nás pozdravili. |
| s-76
| A hala se zaplňovala pořezy s nízkými čely. |
| s-77
| Netušil jsem, že se velbloudi a koně nesnášejí, ale jakmile ti dva valášci spatřili našeho velblouda, propadli panice. |
| s-78
| Tak je to vyděsilo, že přeskočili přes příkop a hnali si to přes pole pryč. |
| s-79
| Dodnes vidím tu rachotící polní kuchyň, jak poskakuje po poli a trousí kuchyňské náčiní. |
| s-80
| Nejdřív odpadl plechový komínek, pak vyskákaly pokličky a za nimi už to šlo všecko: hrnce, rendlíky, kastróly, a rozprskly se na všechny strany po zapleveleném poli. |
| s-81
| V Kutné Hoře jsme velblouda předali skautům, ale jestli došel až do pražské zoo, to dodnes nevím. |
| s-82
| Měla tvar staré lucerny a trčela přímo nad branou. |
| s-83
| Přestože už bylo uprostřed zimy, počasí bylo nepřirozeně vlahé. |
| s-84
| Smrákalo se a já se zrovna spouštěl z vrcholu zdi na držák lampy, když se mi pod nohama ta lampa rozsvítila. |
| s-85
| Než jsem se z toho šoku stačil vzpamatovat, vrzla brána a otevřela se pode mnou dokořán. |
| s-86
| Ztuhl jsem. |
| s-87
| Dva profesoři vypochodovali ven a postávali na chodníku, hlavy pár desítek centimetrů od mých bot. |
| s-88
| Kde ta stará drbna může zase vězet?povzdechl si jeden z nich. |
| s-89
| Možná zase zapomněla. |
| s-90
| Poslední dobou je čím dál senilnější, nevšim sis ?pravil druhý. |
| s-91
| Jednoho dne si nás zavolal náš hlavní profesor, spisovatel Miloš V. Kratochvíl, a sdělil nám, že na příkaz rektora AMU prof. A. M. Brousila nás musí postavit před stranický soud, neboť Brousilovi se doneslo, že vyznáváme dekadentní způsob života a jako takoví nemáme samozřejmě co dělat na vysoké škole, neboť dekadence je v přímém rozporu se socialistickou morálkou nového člověka. |
| s-92
| Zda z obdivovatelů francouzských básníků udělal vyznavače dekadentního způsobu života sám rektor nebo ten spolužák, který nás udal, nevím. |
| s-93
| Fakt je, že A. M. Brousil zřejmě potřeboval zrovna projevit svoji ideologickou bdělost, a tak se mu náš případ velice hodil. |
| s-94
| Dýku jsem našel na jedné z našich vlastivědných procházek a cílem téhle povznášející činnosti bylo zabodnout ji do dřevěných dvířek skříňky. |
| s-95
| Za každý podařený zásah byl jeden bod a házelo se tak dlouho, dokud dýka nespadla na zem. |
| s-96
| Byla to skvělá zábava, ale dala se provozovat jedině v noci, když profesor, který měl službu, šel spát. |
| s-97
| Ivan byl na házení dýkou machr a porazit ho nebylo lehké. |
| s-98
| Právě byl na řadě a každým švihnutím zápěstí si přičítal další a další bod. |
| s-99
| Poděkoval jsem Klímovi, bafnul kufr a pospíchal ze zámku pryč. |
| s-100
| Ani jsem se s nikým nerozloučil. |
| s-101
| Dorazil jsem na nádraží a vzal to prvním vlakem do Prahy, kam už jsem měl stejně léta namířeno. |