s-101
| 'Ale jak tedy vysvětlíme skutečnost, že chybí půl libry? |
s-102
| Možná je tvoje váha rozbitá, nebo jsi vzal špatné závaží?' |
s-103
| 'Moje váha je sice stará, ale tak jednoduše sestavená, že se žádný díl nemůže porouchat, aniž bych si toho všiml. |
s-104
| A závaží jsem k vážení másla ještě nikdy nepoužil.' |
s-105
| 'V tom to tedy vězí. |
s-106
| Jak můžeš přesně odvážit máslo pro pekaře, když nepoužíváš závaží? |
s-107
| Podle citu snad?' |
s-108
| 'V žádném případě,' odvětil sedlák už trochu vyvedený z míry. |
s-109
| Ale chtěl se s námi podělit o to nejcennější, co má. |
s-110
| Nech ho proto ke mně přivést, až bude tma. |
s-111
| A ať mu přinesou jídlo, ale žádnou vodu, aby se musel spokojit jen s obsahem svého měchu.' |
s-112
| Když se beduín posilněný dobrým jídlem ocitl znovu před kalifem, ten mu daroval váček s valounky zlata. |
s-113
| 'Abych tě uchránil před závistivci, předávám ti tento váček teprve nyní. |
s-114
| A jmenuji tě také strážcem objeveného pramene a ať každý, kdo k tobě na své cestě pouští přijde, ví, že pramen je pod tvou ochranou a ty pod mou. |
s-115
| Chopil se ho a překvapilo ho, že mu padne jako ulitý: nebyl těžký jako olovo, nikde nenarážel, žádný trn ho nebodal do šíje. |
s-116
| Cítil ho sice, ale byl si jistý, že bude schopen ho nést. |
s-117
| A když si ho pozorně prohlédl a osahal, zjistil, že je to jeho vlastní kříž, který nesl až dosud. |
s-118
| Dobrý plavec |
s-119
| 'Mistře,' řekl žák, 'prosím tě o radu, protože mi připadá těžké soustředit se delší dobu na jednu věc. |
s-120
| Pořád bych chtěl dělat něco jiného, než právě dělám a myslet na něco jiného, než na co bych měl.' |
s-121
| 'Snaž se stát dobrým plavcem,' odpověděl mistr. |
s-122
| 'Tak jako jsem se choval já, by se choval i každý dobře cvičený pes. |
s-123
| Když ho zavoláš, přijde, když ho pošleš pryč, tak jde. |
s-124
| Takové chování není známkou dobrého člověka. |
s-125
| To bylo docela snadné.' |
s-126
| Suverénnost |
s-127
| Když známý mistr meče cítil, že se blíží jeho konec, přemýšlel, kterému ze svých tří synů by měl předat svou cennou zbraň. |
s-128
| Rozhodl se, že pomocí jednoduchého triku otestuje chování a vlastnosti svých dětí. |
s-129
| Na zárubeň dveří položil polštář tak, aby při jejich otevření spadl. |
s-130
| Potom k sobě zavolal svého nejmladšího syna. |
s-131
| Při příštím novoluní běžte do zahrady a zavažte si oči, abyste se mohl lépe soustředit. |
s-132
| Pak vezměte do obou rukou vrbový proutek a zcela soustřeďte svou pozornost na jeho pohyb. |
s-133
| Mezi půlnocí a jednou hodinou vás dovede na správné místo. |
s-134
| Ale nesmíte ani pomyslet na hrochy!' |
s-135
| Při novoluní udělal hledač pokladu vše, co mu bylo řečeno. |
s-136
| Se zavázanýma očima, pevně svíraje vrbový proutek se prodíral tmou. |
s-137
| Najednou bylo slyšet tiché zaklení. |
s-138
| Potom výkřik! |
s-139
| Strhl si z očí šátek a mnul si čelo. |
s-140
| 'Už podruhé se to snažím vytlouct z hlavy!' láteřil. |
s-141
| 'Nikdy v životě mě nenapadlo myslet na hrochy. |
s-142
| Dvořané zahanbeně hleděli stranou. |
s-143
| Někteří se cítili podvedeni. |
s-144
| Jiní byli uraženi. |
s-145
| Ale nikdo se neodvážil nic namítat, když si král zavolal lovce k sobě a řekl: |
s-146
| 'Tento mladý muž je novým správcem. |
s-147
| Považujte si ho stejně, jako si vážíte mne. |
s-148
| Byl jediný, kdo se nenechal odradit ani úkolem, ani vašimi názory. |
s-149
| Rozhodující pro něj nebylo to, co viděl a slyšel, ale to, čemu sám věřil a co sám vyzkoušel.' |
s-150
| Vzdálenosti |
s-151
| 'Tři měsíce jsem putoval, abych došel až k sem tobě. |
s-152
| Rád bych, abys mi ukázal, jak kráčet cestou osvícení' řekl horlivý žák mistrovi. |
s-153
| Nechci ti oplácet stejným, protože nevlídnost nelze překonat nevlídností ani nenávist nenávistí. |
s-154
| Tady pomůže jen velkorysost a proto ti udělám radost: |
s-155
| Protože už po tvém nevlídném přivítání nemám chuť tvé pozvání přijmout, můžete sníst všechno sami.' |
s-156
| Pozitivní myšlení |
s-157
| Po celodenní jízdě dorazil poutník do města, které nikdy dřív nenavštívil. |
s-158
| Jeho obyvatelé nosili cizokrajné oblečení zářivých barev, jejich řeč byla prostoupena zvláštními zvuky. |
s-159
| Domy měly okrově žlutou, modrou nebo červenou omítku a na tržišti nabízeli plno zboží. |
s-160
| Poutníkovi jen oči přecházely. |
s-161
| Osvěžil se u prodavače vody a když procházel kolem stánku s pamlsky, zmocnila se ho nesmírná chuť na něco sladkého. |
s-162
| 'Napsal jsi tam už i moje jméno?' zeptal se Tomáš. |
s-163
| 'Proč se mě na to ptáš? |
s-164
| Víš přece, že nepatříš mezi přátele Boha,' odpověděl anděl. |
s-165
| 'To je pravda, že nejsem boží přítel,' připustil Tomáš. |
s-166
| 'Ale jsem přítel přátel Boha!' |
s-167
| Mlčky a zamyšleně se anděl podíval na Tomáše, a potom řekl: |
s-168
| 'Stejně jsem byl pověřen, abych napsal tvé jméno na začátek seznamu. |
s-169
| Neboť víra se rodí z beznaděje.' |
s-170
| Nadšení |
s-171
| Dědeček měl revma. |
s-172
| Seděl ve své lenošce a sotva se mohl pohnout. |
s-173
| Jednou ho návštěva poprosila, aby vyprávěl o svém slavném učiteli. |
s-174
| Zpočátku dědeček vyprávěl rozvážně. |
s-175
| Potom se ale nechal vzpomínkami strhnout. |
s-176
| Hostitel nedal jinak, než že ho bude sám obsluhovat a stále ho pobízel, ať si ještě vezme, že je všeho dost. |
s-177
| Překypoval zdvořilostí, laskavostí a pozorností, takže i přes svou nedůvěru zůstal host ještě další tři dny a noci. |
s-178
| Svého hostitele musel velmi důrazně přesvědčovat, že opravdu musí nezbytně odjet. |
s-179
| Nakonec to vypadalo, že zraňuje starcovo dobré srdce, protože ten s povzdechem pozvedl oči k nebi a odevzdaně přikývl. |
s-180
| Pár mladíkových věcí bylo za chvilku naloženo v autě a nastal čas rozloučení. |
s-181
| Dojat starcovou pohostinností potřásl mu srdečně rukou. |
s-182
| 'Ne, o tom jsme nikdy nemluvili,' odpověděl žák. |
s-183
| 'Ale v tom to právě je: |
s-184
| Když nedostanu odpověď na tyhle otázky, tak je mi celé studium k ničemu!' |
s-185
| 'No, tak přemýšlej o přirovnání, které ti teď budu vyprávět,' vyzval ho mistr. |
s-186
| 'Jeden muž byl v boji raněn šípem. |
s-187
| Doplazil se do stínu stromu a když k němu konečně přišel lékař, raněný mu řekl: |
s-188
| 'Nevytahuj ještě ten šíp. |
s-189
| Chci nejdřív přijít na to, kdo mě postřelil, kde stál, když mě trefil, jaký luk použil a z jakého dřeva je šíp.' |
s-190
| Kdyby chtěl raněný čekat na tyto odpovědi, mezitím by zcela určitě zemřel. |