| s-2
| Nakonec jsem se rozhodla, že nejpraktičtějším darem bude nějaká solidní hotovost. |
| s-3
| Ať si sami koupí, co budou považovat za nutné sami. |
| s-4
| V bance jsem založila účet na jméno svojí dcery a převedla na něj sto tisíc. |
| s-5
| Bude to stačit? |
| s-6
| Kartičku od konta jsem vložila do obálky a v Markově stínu předala po obřadu Valentýně. |
| s-7
| Vypadala pohuble. |
| s-8
| Propadlé tváře, fialové kruhy pod očima. |
| s-9
| Objala mě a rozplakala se. |
| s-10
| 'Díky, mami!' |
| s-11
| Leoš mě upřeně pozoroval, jak lovím z cestovní tašky plechovku s kávou a připravuji ji do dvou porcelánových hrníčků se zlatým okrajem. |
| s-12
| 'Sladíš?' |
| s-13
| Přikývl. |
| s-14
| 'Tak to máš smůlu,' odvětila jsem, 'já cukr nemám.' |
| s-15
| 'Nevadí. |
| s-16
| Pokusím se to vypít hořké. |
| s-17
| Možná to přežiju.' |
| s-18
| 'Vlastně počkej,' něco mě napadlo. |
| s-19
| Došla jsem ke starému kredenci a otevřela ho. |
| s-20
| V cukřence s pokličkou, na níž se modraly pomněnky, leželo pár kostek zvlhlého cukru. |
| s-21
| Musel zde ležet několik let. |
| s-22
| Nevzpomínám si, že bych ho kupovala. |
| s-23
| 'Zkus tenhle. |
| s-24
| Je mokrý, ale určitě sladí.' |
| s-25
| 'Nevím,' pokračovala pasivně. |
| s-26
| 'Co to znamená, nevím?' táži se vzrušeně a cítím, jak se mi zrychluje dech i tep. |
| s-27
| 'To znamená, že asi tak dva nebo tři měsíce,' odpověděla a mně se zatmělo před očima. |
| s-28
| 'To ne. |
| s-29
| To nemyslíš vážně, Týno, máš rozum?' |
| s-30
| 'Mám Leoše ráda,' prohlásila. |
| s-31
| Prudce jsem oddychovala a marně si lámala hlavu, jak na tohle odpovědět. |
| s-32
| 'Kdo všechno to ví?' |
| s-33
| 'Zatím jen ty a já,' zašeptala. |
| s-34
| Stojím 'na koberečku' v pracovně ředitele nemocnice, mého milence číslo dvě, dívám se do jeho hladce oholené tváře, vdechuji citlivým nosem drahou kolínskou a přepadá mě nostalgie. |
| s-35
| Hodila pohledem po Leošovi, který stál se svojí matkou u okna a poslouchal, co mu vypráví. |
| s-36
| Okamžitě přišel k nám. |
| s-37
| 'Co je to?' zeptal se nechápavě, sleduje ono psaníčko. |
| s-38
| 'Přece svatební dar, miláčku.' |
| s-39
| Vyndal kartičku a otočil ji několikrát v ruce. |
| s-40
| 'Kolik tam je?' otázal se. |
| s-41
| 'Doufám, že dost,' slyším se říkat a vzápětí mě zchladí ženichova odpověď. |
| s-42
| 'Nás si nekoupíte,' uzemnil mě a moje tváře polilo horko. |
| s-43
| Zrudla jsem jako pivoňka a Marek stojící za mnou se snažil situaci zachránit. |
| s-44
| 'Ostatně, vy byste se ani nedali, že?' |
| s-45
| Co když je to jen taková kamufláž? |
| s-46
| Nevím, jak Neurol ve skutečnosti vypadá. |
| s-47
| Je to doopravdy takováhle titěrná bílá pilulka? |
| s-48
| Leoš by mi dozajista dokázal říct, jestli je to ta pravá, nebo ne. |
| s-49
| Ale přece za ním nepůjdu o půlnoci, i když vím, že taky nespí. |
| s-50
| Před chvílí jsem slyšela nahoře pláč Janičky a šouravé kroky. |
| s-51
| Jistě byl v kuchyňce a ohříval jí mléko. |
| s-52
| Pokud mě vyzve, abych mu s něčím pomohla, učiním tak ráda. |
| s-53
| Aktivní nebudu. |
| s-54
| Ráno jsem zatelefonovala do nemocnice a požádala o dva týdny dovolené. |
| s-55
| Hlavní sestra mi vyhověla skoro okamžitě, jako by už na to čekala. |
| s-56
| Jsou to ty prášky, co jsem ti dala?' |
| s-57
| Pokrčil rameny. |
| s-58
| 'Vypadaly tak.' |
| s-59
| Začalo mi svítat. |
| s-60
| 'Vypadaly? |
| s-61
| To znamená, že už je nemáš?' |
| s-62
| 'Ne. |
| s-63
| Ztratily se mi z kufříku. |
| s-64
| Nevím kdy a kde.' |
| s-65
| Aha. |
| s-66
| Je mi to vcelku jasné. |
| s-67
| Svěřil se tatínkovi a ten léky pro jistotu ztopil. |
| s-68
| 'Filipovi jsi je, pokud správně předpokládám, ukázal?' |
| s-69
| 'Ehm... |
| s-70
| Ano.' |
| s-71
| 'Takže ti je mohl sebrat jedině on,' konstatovala jsem. |
| s-72
| 'Není to jasný důkaz?' |
| s-73
| 'Důkaz čeho?' |
| s-74
| 'Toho, že není s těmi léky všechno v pořádku. |
| s-75
| Že je zlikvidoval, abychom proti němu neměli průkazný materiál.' |
| s-76
| Ruka, v níž stále svíral sklenici, se pohnula. |
| s-77
| Jedním dlouhým pohybem vypil všechno ze sklenice a dával si náležitě na čas. |
| s-78
| Vypadalo to, jako by se o něčem rozhodoval. |
| s-79
| 'Chci to vědět. |
| s-80
| Mám na to jako matka právo?' |
| s-81
| 'Ne.' |
| s-82
| 'Když mi to nepovíš, seberu se a všechno za tepla vyklopím policii,' vysoukala jsem ze sebe připravenou větu. |
| s-83
| 'Proč policii?' |
| s-84
| 'Nevím.' |
| s-85
| Pokrčila jsem neurčitě rameny. |
| s-86
| 'Ale třeba by je zajímalo, jestli ty léky jsou schváleny k oficiální léčbě. |
| s-87
| Jestli nemají vedlejší účinky a jestli je náhodou nebereš od Honzy.' |
| s-88
| Filip vykulil oči. |
| s-89
| 'Co to říkáš za nesmysly, Simono?' |
| s-90
| Vyměnila jsem zvonové kalhoty a bílou halenku za propínací džínové šaty, na zádech se šněrováním, které byly bez rukávů a končily mi nad koleny. |
| s-91
| Vzala jsem oranžovou dětskou vaničku, vložila ji do velké vany v koupelně a napustila vlažnou vodu. |
| s-92
| Teploměrem jsem zkontrolovala, zda má správnou teplotu, požadovaných sedmatřicet stupňů. |
| s-93
| Na desku pračky jsem si připravila žínku, dětské mýdlo a šampon. |
| s-94
| Vrátila jsem se do pokoje a zaznamenala dvě věci. |
| s-95
| Valentýna seděla v nezměněné poloze a Leoš stál beze slova nad ní a pokládal na zem svůj lékařský kufřík. |
| s-96
| Při šramotu se otočil. |
| s-97
| 'Dobrý večer.' |
| s-98
| Zamračeně zvedla srostlé obočí a naježila knírek pod obřím nosem. |
| s-99
| 'Jakou velikost?' |
| s-100
| 'Čtyřicet,' odvětila jsem a špičkami prstíků prohrábla saka na ramínkách. |
| s-101
| Marek sundal brýle. |