| s-1
| viděl ji jako čáru rozpitou v pijavém papíře: bez kontur, bez tvaru. |
| s-2
| To tělo se mu opravdu líbilo. |
| s-3
| Když Alice ráno vstala, donutil ji, aby zůstala nahá, a ona, ačkoli ještě včera trvala urputně na zavřených okenicích, neboť jí vadil i šerý svit hvězd, teď na svůj stud docela zapomněla. |
| s-4
| Eduard si ji prohlížel (vesele poskakovala, hledajíc balíček čaje a sušenky na snídani) a Alice, když se na něho po chvíli podívala, zpozorovala, že je zamyšlený. |
| s-5
| Zeptala se ho, co mu je. |
| s-6
| Eduard jí odpověděl, že si musí po snídani zajít za bratrem. |
| s-7
| Věřil ve své štěstí, věřil ve svou hvězdu lásky a věřil v doktorku. |
| s-8
| Hýčkán svou sebejistotou (sebejistotou vždy poněkud udivenou), oddával se příjemné pasivitě. |
| s-9
| Viděl totiž sám sebe vždycky jako muže přitažlivého, dobývaného, milovaného, a těšilo ho očekávat dobrodružství s rukama tak říkajíc složenýma v klíně. |
| s-10
| Věřil, že právě tento postoj dráždivě provokuje ženy i osud. |
| s-11
| Stojí snad při této příležitosti za zmínku, že se Flajšman vůbec často, ne-li nepřetržitě (a se sebezalíbením), viděl, což ho ustavičně zdvojovalo a činilo jeho samotu docela zábavnou. |
| s-12
| 'Myslíte tím plemenem všechny ženy?' ptala se dívka. |
| s-13
| 'Ne, myslím jen ty, které se podobají vám.' |
| s-14
| 'Stejně mi nepřipadá moc vtipné srovnávat ženu se zvířetem.' |
| s-15
| 'Dobrá,' držel mladík pozvednutý kalíšek, 'nepřipiju tedy na vaše plemeno, ale na vaši duši; |
| s-16
| souhlasíte? |
| s-17
| Na vaši duši, která se rozsvěcuje, když se spouští z hlavy dolů do břicha, a která zhasíná, když stoupá zase vzhůru do hlavy.' |
| s-18
| Dívka zvedla kalíšek: |
| s-19
| 'Dobře, tak na mou duši, která se spouští do břicha.' |
| s-20
| 'Ještě jednou se opravím,' řekl mladík, 'raději na vaše břicho, do kterého se spouští vaše duše.' |
| s-21
| Nahnula se přes stolek k Eduardovi a v teskném odmlčení (s úsměvem strnule křečovitým) na něho upírala strašlivě veliké oči, zatímco on si říkal, že jestli se mu nepodaří trochu se přiopít, skončí pro něho tento večer velikou ostudou; |
| s-22
| nalil si proto do kalíšku koňak a rychle ho vypil. |
| s-23
| A ředitelka pokračovala: |
| s-24
| 'Ale já ho chci tak vidět! |
| s-25
| Tak jako vy!' |
| s-26
| A potom se vztyčila z křesla, vypjala hruď a řekla: |
| s-27
| 'Že nejsem otravná ženská! |
| s-28
| Že ne!' |
| s-29
| A obešla stolek a chytila Eduarda za ruku: |
| s-30
| 'Že ne!' |
| s-31
| 'Ne,' řekl Eduard. |
| s-32
| Účastnil se docela vesele úvodní konverzace (obsahově neurčité a všeobecné), vypil nabídnutou číšku a docela bezelstně se nudil. |
| s-33
| Po půlhodině či po hodině přešla ředitelka nenápadně k osobnějším tématům; |
| s-34
| 'Co měla dělat, když jste si jí nevšímal? |
| s-35
| Provokovala vás. |
| s-36
| A netoužila po ničem jiném než po drobečku vaší žárlivosti. |
| s-37
| Vy džentlmene.' |
| s-38
| 'Už ho netrapte, primáři,' řekla doktorka. |
| s-39
| 'Je krutý, ale zato je mladý.' |
| s-40
| 'Je to trestající archanděl,' řekl Havel. |
| s-41
| Mytologické role |
| s-42
| 'Ano, opravdu,' řekla doktorka, 'podívejte se na něho; |
| s-43
| krásný, zlý archanděl.' |
| s-44
| 'Jsme tu mytologická společnost,' podotkl ospale primář, 'protože ty jsi Diana. |
| s-45
| Frigidní, sportovní, zlomyslná.' |
| s-46
| 'A vy jste satyr. |
| s-47
| Zestárlý, chlípný, užvaněný,' řekla zase doktorka. |
| s-48
| 'A Havel je Don Juan. |
| s-49
| Ne starý, ale stárnoucí.' |
| s-50
| 'Kdepak. |
| s-51
| Havel je smrt,' oponoval primář svou starou tezí. |
| s-52
| Konec Donů Juanů |
| s-53
| Páni kolegové, ať žije svoboda,' řekl Havel a smutně pozvedl sklenku k přípitku. |
| s-54
| Kam sahá odpovědnost člověka |
| s-55
| V té chvíli se objevila v místnosti nová láhev, která na sebe svedla veškeru pozornost přítomných lékařů. |
| s-56
| Půvabný vytáhlý mladíček, který s ní stál ve dveřích, byl medik Flajšman, praktikující na zdejším oddělení. |
| s-57
| Postavil ji pak (pomalu) na stůl, hledal (dlouho) vývrtku, potom ji nasadil (zvolna) na hrdlo láhve a (zdlouhavě) ji zavrtával do zátky, kterou pak (zamyšleně) vytáhl. |
| s-58
| Je na něho milá, ale přesto mu odpírá. |
| s-59
| Vám to zní nelogicky, ale láska je právě to, co je nelogické.' |
| s-60
| 'Co je na tom nelogického?' smála se znovu nevhodně Alžběta: |
| s-61
| 'Klára stojí o byt. |
| s-62
| Proto je na Flajšmana milá. |
| s-63
| Ale spát se jí s ním nechce, protože má asi někoho jiného, s kým spí. |
| s-64
| Ale ten jí zas nemůže obstarat byt.' |
| s-65
| V té chvíli zvedl Flajšman hlavu a řekl: |
| s-66
| 'Jdete mi na nervy. |
| s-67
| Jste jako v pubertě. |
| s-68
| Co když brání ženě stud? |
| s-69
| To vás nenapadne? |
| s-70
| Co když má nějakou nemoc, kterou přede mnou tají? |
| s-71
| Jizvu po operaci, která ji hyzdí? |
| s-72
| 'Vy se bát nemusíte. |
| s-73
| Na cucáky nejdu,' odsekla Alžběta a kroužila poprsím kolem Havla. |
| s-74
| 'A líbil se vám ten striptýz?' vyptával se dál otcovsky primář. |
| s-75
| 'Líbil,' opověděla Alžběta, 'byla tam jedna Švédka s obrovskýma prsama, ale to já mám hezčí prsa' (pohladila se při těch slovech po prsou), 'a taky tam byla jedna holka, která dělala, jako by se koupala v samých mydlinkách v takové papírové vaně, a jedna mulatka, a ta onanovala před celým publikem, to bylo nejlepší ze všeho...' |
| s-76
| 'Chachá!' řekl Flajšman na vrcholu ďábelského sarkasmu, 'onanie, to je přesně to, co je pro vás!' |
| s-77
| Žal ve tvaru zadnice |
| s-78
| Alžběta pořád tančila, ale její publikum bylo pravděpodobně mnohem horší než publikum na vídeňském striptýzu: |
| s-79
| Havel klopil hlavu, doktorka se dívala posměšně, Flajšman odmítavě a primář s otcovskou shovívavostí. |
| s-80
| A Alžbětina zadnice potažená bílou látkou ošetřovatelské zástěry kroužila zatím místností jako krásně kulaté slunce, leč slunce vyhaslé a mrtvé (zahalené do bílého rubáše), slunce odsuzované lhostejnými a rozpačitými zraky přítomných lékařů k žalostné zbytečnosti. |
| s-81
| V jednu chvíli se zdálo, že Alžběta začne opravdu shazovat součástky oděvu, takže se primář ozval stísněným hlasem: |
| s-82
| 'Ale Alžbětko! |
| s-83
| Snad byste nám tady nechtěla tu Vídeň předvádět!' |
| s-84
| A protože se pochopitelně toužila sama před sebou stvrdit jako nejkrásnější a nejlepší, vybírala si toho jediného, kterého poctí svým odmítnutím, velice přísně a náročně. |
| s-85
| Když si nakonec vybrala mne, pochopil jsem, že je to mimořádná čest, a považuju to dosud za svůj největší erotický úspěch.' |
| s-86
| 'Umíte proměňovat podivuhodně vodu ve víno,' řekla doktorka. |
| s-87
| 'Dotklo se vás, že nepovažuju za svůj největší úspěch vás?' řekl primář. |
| s-88
| 'Musíte mne pochopit. |
| s-89
| I když jste ctná žena, přece jen nejsem pro vás (ani nevíte, jak mne to rmoutí) váš první a poslední, kdežto pro tu kurvičku jsem byl. |
| s-90
| Dívejte se! |
| s-91
| Ano! |
| s-92
| Eduard se usmívá! |
| s-93
| Usmívá se, a jeho úsměv je šťastný... |
| s-94
| Ponechejte si ho, prosím, v paměti s tímto úsměvem. |
| s-95
| dívka se totiž vzápětí usmála nad tím, jak je to krásné, že tou cizí ženou je nyní ona; |
| s-96
| tou cizí, neodpovědnou a neslušnou ženou, jednou z těch, na které tolik žárlila; |
| s-97
| zdálo se jí, že jim všem tím vypaluje rybník; |
| s-98
| že přišla na to, jak se zmocnit jejich zbraní; |
| s-99
| jak dát mladíkovi to, co mu až dosud dát neuměla: lehkost, necudnost a nevázanost; |
| s-100
| naplnil ji zvláštní pocit spokojenosti, že ona sama jediná má schopnost být všemi ženami a svého miláčka takto zcela (ona sama jediná) zaujmout a pohltit. |