| s-101
| Tak proč ten pláč? |
| s-102
| Jeden rok jakýsi dobroděj věnoval škole bicykl a my jsme se na něm po vyučování učili jezdit. |
| s-103
| Člověk na tu těžkou kraksnu naskočil na nádvoří, dojel na náměstí, objel sochu krále Jiřího a vrátil se zpátky k partě kluků, kteří už netrpělivě čekali, kdy na ně přijde řada, a povykovali všelijaké fórky. |
| s-104
| Celá ta objížďka neměla víc než sto metrů. |
| s-105
| Přišlo mi, že je to škola jako dělaná pro mě, tak jsem si sedl a napsal přihlášku a začas dostal pozvánku na pohovor. |
| s-106
| To malé městečko na Labi se mi zalíbilo na první pohled. |
| s-107
| V Československu se za války příliš nebojovalo, ani tu Američani tolik nebombardovali, a Poděbrady snad nebyly zasaženy válkou vůbec. |
| s-108
| Byly zde, a dodnes tu jsou, lázně pro pacienty se srdečními chorobami, kteří usrkávali poděbradku, procházeli se po parcích a kolonádách a podřimovali při zahradních koncertech. |
| s-109
| Hranice přeskočila přes komín a načas stála Rut v cizí zemi. |
| s-110
| Po půl roce ale Hitler obsadil i zbytek Čech a Moravy a my opět nepotřebovali pas, když jsme chtěli hotel navštívit. |
| s-111
| Jenže to bylo jedno. |
| s-112
| Do té krajiny jsme se už nehodili a Němci stejně hotel brzy zrekvírovali. |
| s-113
| Nejprve z něj udělali útulek pro německé matky s dětmi, později v průběhu války se klientela zúžila na válečné vdovy. |
| s-114
| Na konci války si rudoarmějci zřídili v hotelu kasárna. |
| s-115
| V saloně si udělali táborák a vůbec se tam chovali, jako by se ubytovali v přírodě. |
| s-116
| Z haly se ozval vzrušený halas, pak motor zaburácel a celý hotel se zas ponořil do klidu. |
| s-117
| Můj život muže mohl začít. |
| s-118
| Večer jsem přišel na karty dřív než obvykle. |
| s-119
| Tak jak to šlo?zeptali se mě kluci. |
| s-120
| Dala ti? |
| s-121
| Jasně. |
| s-122
| Nekecej! |
| s-123
| Fakt už nejseš panic? |
| s-124
| Jasně že ne. |
| s-125
| A byla to ta kočka z Moravy? |
| s-126
| Jasně,zalhal jsem, protože jsem jim nechtěl vyprávět o té změně na poslední chvíli. |
| s-127
| Býval bych se nikdy nedozvěděl, že dívka z Moravy nebyla vůbec nemocná, kdybych na ni o pár let později v Praze nenarazil. |
| s-128
| Havel pochází z bohaté vzdělané rodiny, a tak o těchhle věcech musel něco vědět, a já zas věděl, jak báječný dojem dělají drobky znalostí o pražských elegantních kavárnách na maloměstské holky. |
| s-129
| A často právě bezděčná poznámka, náhodný pohled, zběžné gesto dokáže člověku změnit běh celého života. |
| s-130
| O něco později, zřejmě tak v roce 1947, jsem jednou nestihl svůj vlak k Máchovu jezeru a vydal jsem se nazdařbůh po výpadovce ven z Poděbrad. |
| s-131
| Napadlo mě, že bych si mohl něco stopnout. |
| s-132
| Žádný pevný cíl jsem si ale nedal. |
| s-133
| Měl jsem kliku. |
| s-134
| Zastavil mi náklaďák, který jel až do centra Prahy. |
| s-135
| Natočil jsem pět minut zkušebního komentáře. |
| s-136
| Dal jsem do toho všecko, ale ze sportovní redakce se mi nikdy nikdo neozval. |
| s-137
| Úplně opuštěn jsem ale nebyl, protože mí bratři se v té oblasti usadili taky a neměl jsem k nim daleko. |
| s-138
| Byl jsem však svým vlastním pánem, a tak jsem se mohl pustit do projektu, který jsem si pro léto 1948 vytyčil - zbavit se panictví. |
| s-139
| Když jsem se na Máchovo jezero dostal, hned mi jako první hlásil brácha, že v Rut právě probíhá dvoutýdenní školení socialistických modelek. |
| s-140
| Nevěřil jsem svému štěstí. |
| s-141
| Utíkal jsem k baráku a zjistil jsem, že je plný holek. |
| s-142
| Bohužel však byly vybrány podle socialistického hlediska, ne pro svou krásu, ale pro politickou vyzrálost. |
| s-143
| Zahlídl jsem ji v davu lidí, jak si to štráduje po ulici, stejně opálená a svěží a na krátko ostříhaná jako předtím. |
| s-144
| Studovala teď na univerzitě a bydlela v Praze. |
| s-145
| Žádná modelka se z ní nestala a díky bohu za to, protože to byla stejně od samého začátku pitomost. |
| s-146
| Povídali jsme si a nakonec jsem zavedl řeč i na to rande na lavičce u jezera. |
| s-147
| Neměla nejmenší ponětí, o čem to mluvím. |
| s-148
| Naše prostřednice jí vůbec nic neřekla. |
| s-149
| Jednoho jarního dne v roce 1940 vstoupil ředitel školy do naší třídy, a protože se tak stalo poprvé, rozhostilo se v místnosti takové ticho, že by bylo slyšet upadnout na zem špendlík. |
| s-150
| Zašeptal něco do ucha učiteli a namířil si to rovnou k mé lavici. |
| s-151
| Miloši, pojď se mnou ven,řekl mi tiše. |
| s-152
| Následoval jsem ho ke dveřím, po chodbě a vzhůru po schodišti, kde na odpočívadle stál můj otec s dvěma muži v kožených kabátech. |
| s-153
| Otce jsem vídal ve škole pořád, a tak mi ta situace nepřipadla nijak zvláštní. |
| s-154
| Srdce mi spadlo do kalhot. |
| s-155
| Bylo otázkou několika vteřin, než si mě všimnou, a když si uvědomí, jak přede mnou mluvili, letím ze školy jak namydlenej blesk. |
| s-156
| Byl jsem ale v pasti a neodvažoval jsem se ani dýchat, natož pohnout. |
| s-157
| Čas ubíhal. |
| s-158
| Z druhého konce nádvoří se přirachotil náklaďák, co vozil zásoby, a přejel kolem nás směrem na náměstí. |
| s-159
| Řidič se vykulil, když mě míjel tváří v tvář. |
| s-160
| Musel to být pohled, když reflektory vykrojily ze tmy záběr na kluka, který celý zkroucený visí nad dvěma vážně si povídajícími gentlemany. |
| s-161
| Náklaďák jel dál, ale jeden z profesorů vzhlédl vzhůru. |
| s-162
| A tak jsem si představoval, že bych mohl být třeba spisovatel nebo skladatel. |
| s-163
| Pak ale do šatny vtrhl postarší chlápek. |
| s-164
| Tvářil se naštvaně, měl pomačkané sako, na hlavě pleš, a přesto všechny ty nádherné ženské na něm mohly oči nechat. |
| s-165
| Motaly se kolem něho, jen aby si jich všiml. |
| s-166
| Ten chlápek měl jasně už něco vypito, ale ony se na něho culily, laškovaly s ním, producírovaly se před ním, dělaly všecko pro to, aby ho zaujaly a potěšily. |
| s-167
| To by se mi taky líbilo, pomyslel jsem si. |
| s-168
| Kdo je to?zeptal jsem se bráchy. |
| s-169
| Tohle? |
| s-170
| Ve třicátých letech, krátce nato, kdy tohohle kubánského génia připravil o titul notorický pijan Alexander Aljechin, cestoval Capablanca po celém světě a živil se hraním simultánek. |
| s-171
| A tak se stalo, že dorazil i do Čáslavi, aby si tu vydělal nějaké drobné. |
| s-172
| Městečko proti němu postavilo třicítku nejlepších hráčů a dvacet devět jich dostalo brzy mat. |
| s-173
| Jen jeden Čáslavák ho ale potrápil a přitom to bylo ještě dítě. |
| s-174
| Nakonec mu velmistr byl nucen nabídnout remízu. |
| s-175
| To dítě byl můj bratr Pavel, má vlastní krev. |