| s-2
| Nelákala mě přitom jen ta erotická lechtivost divadla, hudba, vůně tělky. |
| s-3
| Ten svět zdání mě přitahoval i z toho důvodu, že jsem instinktivně cítil, že pravdu srdce vyjevuje mnohem přesněji než ty nejupřímnější konfese, nejmoudřejší výklady či nejučenější analýzy. |
| s-4
| Brzy jsem zjistil, že přímo v objektu zámku sídlí Divadlo na kovárně, v křídle, kde kdysi bývala kovárna královské kavalerie. |
| s-5
| Vešlo se tam zhruba tři sta diváků a na jeho prknech uváděla naše škola každý rok vlastní představení. |
| s-6
| Viděl jsem bystrou stařenku upadnout do nejhlubší senility ve chvíli, kdy do kupé strčil hlavu průvodčí, protože neměla lístek, který si zjevně mohla dovolit. |
| s-7
| Sledoval jsem kapsáře při práci. |
| s-8
| Poslouchal jsem všechny možné hlasy: stydlivé, generálské, opilecké, narcistní, pichlavé, melodické a moc času jsem strávil studiem dívek a žen. |
| s-9
| Snažil jsem se lapnout jejich pohled. |
| s-10
| Byl jsem napumpovaný hormony, a tak jsem s otevřenýma očima snil, jak je budu svádět, a doufal jsem, že si uspořádají životní program tak, abychom se každou sobotu odpoledne potkávali ve vlaku. |
| s-11
| Jak jsem tak putoval s kufrem od rodiny k rodině všech těch, kteří mne přijali do svých domovů, brzy jsem si uvědomil, že v životě moc pomůže, když se člověk dokáže zalíbit a nedělá zbytečné potíže. |
| s-12
| Ve škole jsem si dal pozor, abych dobře prospíval, a čas od času jsem se na svou situaci díval očima svých dobrodinců. |
| s-13
| Pomáhal jsem v domácnosti i v obchodech a snažil jsem se nikoho ničím nedráždit. |
| s-14
| Přišel jsem na to, že bouřit se a dělat kravál je obrovský existencionální luxus, a tak ze mě vyrostl spíš diplomat než cokoli jiného. |
| s-15
| A my tam stáli pořád dál, i když se všechny dveře opět zavřely, lokomotiva si zlobně odfrkla oblakem páry a vyrazila směrem k východu. |
| s-16
| Stáli jsme tam a zírali, jako by tatínek mohl být pořád ještě uvnitř, snad že si zdříml a zmeškal svou stanici a teď zatáhne za ruční brzdu a vyskočí ven. |
| s-17
| Ve čtyři přijede další,řekla maminka a kráčeli jsme zpátky domů. |
| s-18
| Ale ani tenhle vlak tatínka nepřivezl a večerní taky ne. |
| s-19
| Čekala nás dlouhá noc a další tři vlaky nazítří. |
| s-20
| Byli jsme u všech. |
| s-21
| Tatínek nepřijel. |
| s-22
| Bylo jí hodně přes dvacet, takže mi připadala jako starší paní. |
| s-23
| Ve snu bych ji nepodezíral, že jí to onemocnění Moravských očí možná i vyhovuje. |
| s-24
| Začali jsme si povídat. |
| s-25
| Netrvalo jí dlouho, než ze mě vytáhla, že jsem ještě panic, a než jsem se nadál, už jsem nebyl. |
| s-26
| Ztratil jsem svou poctivost na písčité lesní půdě pokryté suchými bodlinami jehličí. |
| s-27
| U uší mi bzučeli komáři a učitelka socialistických modelek se odborně postarala o zdárný průběh. |
| s-28
| Nemusel jsem se mordovat s podprsenkou a pátrat jí mezi stehny. |
| s-29
| V Náchodě jsem přečetl celého Julese Verna a spoustu dalších dobrodružných knížek. |
| s-30
| Zvlášť si vzpomínám na jednu, která mi učarovala. |
| s-31
| Jmenovala se Plavčíci kapitána Bontekoea a pojednávala o partě kluků ukrývajících se na lodi, která pluje do Afriky. |
| s-32
| Taky jsem četl Marka Twaina a Victora Huga. |
| s-33
| Knížky mě chytly a nejvíc mě na nich bavil příběh. |
| s-34
| Válka škrtila Evropu čím dál víc a jednoho dne mi teta Anna se slzami v očích řekla, že si budu muset sbalit kufr. |
| s-35
| Nějací lidé doma v Čáslavi se nabídli, že se o mě postarají. |
| s-36
| Příbuzenská rada v Náchodě se sešla a rozhodla, že nějaký čas pobudu u tety Anny. |
| s-37
| Sbalil jsem si kufr a přestěhoval se na opačný konec Náchoda. |
| s-38
| Ten rok došlo ke zvratu ve válce. |
| s-39
| Do léta 1943 se německá šestá armáda vzdala u Stalingradu a spojenci provedli velkou invazi v Itálii. |
| s-40
| Střední Evropu sice Němci drželi dosud pevně v rukou, ale v protektorátu Čechy a Morava bylo čím dál tím míň co jíst a dospívající kluk znamenal pořádnou zátěž pro rodinný rozpočet. |
| s-41
| Musím ale říct, že nikdo z rodiny mi to nikdy nedal najevo. |
| s-42
| NÁVŠTĚVNÍ KNIHA HOTELU RUT |
| s-43
| Poválečný chaos po pár týdnech ustal, a jakmile dráhy sesmolily jakýs takýs jízdní řád, vypravil jsem se se svými bratry k Máchovu jezeru. |
| s-44
| Rut byla v zoufalém stavu. |
| s-45
| Okna vymlácená, dveře vylomeny, nábytek rozkraden nebo zničen, zdi byly zčernalé sazemi, v každé místnosti smrděly hromady výkalů. |
| s-46
| Jak mohla naše radost a pýcha takhle upadnout? |
| s-47
| Ať žiješ v zajímavé době,zní jedna čínská kletba, dovolte mi tedy, abych zalistoval v návštěvní knize obyvatel malého letního hotýlku v nejzajímavějším období středoevropské historie. |
| s-48
| Nebyl to právě nejpovzbudivější počátek mého milostného života a trvalo mi čtyřicet let, než jsem toho trapasu dokázal využít. |
| s-49
| Nevím přesně, jak se osobní zážitky dostávají do filmu, ale nějakým tajemným řízením se tak stává. |
| s-50
| Podaří-li se totiž spojit nějakou filmovou sekvenci s osobním prožitkem, je šance, že film bude pravdivější a získá hlubší rezonanci. |
| s-51
| Nikdy jsem ještě neudělal otevřeně autobiografický film, ale v mých filmech je spousta nepřímých souvislostí s obskurními událostmi mého života. |
| s-52
| Když se Rut stavěla, Stalin soupeřil s Trockým v sovětském politbyru a Hitler přednášel své proslovy v pivnicích. |
| s-53
| Československo bylo demokratický stát, a tak měli mí rodiče pár let na to, aby mohli vést svůj hotýlek pro radost a pro zisk. |
| s-54
| Na konci třicátých let se Hitlerova pozice v Německu natolik posílila, že se místní architekt, který na hotelu provedl některé úpravy, rozhodl odejít od Hitlera co nejdál. |
| s-55
| Byl Žid a viděl dopředu, takže se odstěhoval až do jižní Ameriky. |
| s-56
| Po mnichovské dohodě na podzim roku 1938 zabral Hitler část Československa. |
| s-57
| Ráno jsem s nimi vždycky dlouze posnídal a už byl čas jít zpátky na nádraží, abych to do Poděbrad stihl do večerky, která byla v deset hodin. |
| s-58
| Málokdy jsem tu víkendovou návštěvu vynechal, a to i v době, kdy mezi mnou a mým nejstarším bratrem panovalo napětí. |
| s-59
| Blahoslav byl o čtrnáct let starší, sám byl učitel, a tak se snažil převzít nade mnou po válce otcovskou zodpovědnost. |
| s-60
| Bránil jsem se jeho snahám po výchově, protože jsem nechápal, proč bych měl vyměnit bráchu za přísného fotra, ale málo platné, Blahoslav to cítil jako svou povinnost. |
| s-61
| Když snad nejlepší sportovec všech dob Michael Jordan dokázal silou vůle a ryzím mistrovstvím dovést svůj basketbalový tým k nejvyšším metám, rozbrečel se štěstím. |
| s-62
| Podle mě ale ten pláč nevyjadřoval nějaké čiré štěstí, kterým se člověk nafoukne jak balon a stoupá k nebi. |
| s-63
| Spíš jsem v něm viděl šťastné zadostiučinění člověka, který konečně dosáhl svého, úlevu, že všechna ta vleklá dřina je u konce, a poznání, že příští vítězství bude ještě větší dřina. |
| s-64
| Bylo to tvrdě vybojované štěstí outsidera, který ze sebe vymáčkl, co v něm bylo, a dočkal se odměny. |
| s-65
| Amadeus, podobně rozpolcený jako já, je americký film natočený v Československu. |
| s-66
| Znamenal pro mě letenku do Prahy po desetiletém exilu. |
| s-67
| V Československu v té době vládl tuhý totalitní režim, který mě, emigranta, nutně považoval za zrádce. |
| s-68
| Komunisti vydrželi u moci víc než čtyřicet let a hodně ovlivnili můj život. |
| s-69
| Nebýt jich, asi bych neskončil za oceánem. |
| s-70
| Věřil jsem sice, že komunismus jednou padne, ale sotva se dalo čekat, že se toho ještě dožiju. |
| s-71
| Mí rodiče byli vlastenci a více méně právě kvůli tomu zemřeli. |
| s-72
| Hmoždil jsem se s tím, co jsem mohl, ale nepodařilo se mi skříň nadlehčit ani tak, že by se pod ni dal vsunout list papíru. |
| s-73
| Nechal jsem nohy nohama a zkoušel jsem přirazit skříň ke zdi zády. |
| s-74
| Ale ať jsem tlačil sebevíc, skříň stála jako přibitá a mně se bosá chodidla smekala po hladké podlaze. |
| s-75
| Odplazil jsem se zpátky do postele, propocené pyžamo nalepené na těle, a cítil jsem se menší než ty nožičky od skříně. |
| s-76
| Zrovna když mě má rodina nejvíc potřebovala, jsem zklamal na celé čáře a bylo jen otázkou času, kdy gestapo objeví naši zásobárnu. |
| s-77
| Evidentně na tom kole zdrhal pryč a my zůstali stát s otevřenou pusou. |
| s-78
| Naposled jsme ho zahlídli, jak si to nejistě metelí směrem na Nymburk. |
| s-79
| Dozor nad výcvikem měl profesor Hofhans, ale zrovna se bavil se školníkem, takže mu uniklo, co se děje, až někdo začal posměšně skandovat a ostatní se přidali: |
| s-80
| Ha-vel pr-chá! |
| s-81
| Ha-vel pr-chá! |
| s-82
| Ha-vel pr-chá! |
| s-83
| Profesor Hofhans vlastnil motocykl, ale protože byl profesor, nemohl jen tak skočit na mašinu a pustit se za uprchlíkem. |
| s-84
| Profesor musel dbát na pravidla, a tak nám přísně nakázal, abychom zůstali na místě, a zmizel v zámku. |
| s-85
| Vycouvala z místnosti a pořád se po nás ještě dívala, dokud gestapák mezi námi nezabouchl dveře. |
| s-86
| Seděli jsme tam dalších deset minut zamlklí a rozechvělí. |
| s-87
| Dveře se otevřely a opět zcela jiný muž nás vyvedl po schodišti vzhůru a ven z budovy. |
| s-88
| Svět byl stále na svém místě. |
| s-89
| Stejné pouliční lampy, které už léta nesvítily, stejné tramvaje, stejné náklaďáky kodrcající po kočičích hlavách, stejně uspěchaný dav na chodnících. |
| s-90
| Na jaře nám pošťák přinesl malý uzlík v balicím papíře. |
| s-91
| Byl v něm baret barvy zralých malin a hadrová panenka, kterou máma udělala ve vězení. |
| s-92
| Pádil jsem do třídy a poškleboval se spolužákům, když jsem si ukládal knihy do tašky. |
| s-93
| Vzal jsem to domů co největší oklikou, šoural se co noha nohu mine, jen abych si tu náhlou svobodu co nejvíc vychutnal. |
| s-94
| Město jsem v téhle denní době neznal a všecko mi připadalo zajímavé, takže jsem si dával pořádně načas. |
| s-95
| Dodnes vidím tu náhlou změnu v maminčině tváři, když dopis otevřela. |
| s-96
| Ztuhla a na smrt zbledla. |
| s-97
| Pak se dala do tichého pláče. |
| s-98
| Byl jsem z toho celý pryč. |
| s-99
| Ničemu jsem nerozuměl. |
| s-100
| Tatínek přece říkal, že je všecko v pořádku. |
| s-101
| Tak proč ten pláč? |