| s-102
| Naprostý konec. |
| s-103
| Když se zhroutí optimista, bývá to obzvlášť smutné. |
| s-104
| Manželka se snažila jej utěšovat, jenže jakápak útěcha, když sama plakala celé dny. |
| s-105
| Hledal se dárce kostní dřeně. |
| s-106
| Manželka neváhala ani okamžik, ale vysvětlili jí, že ona dárcem být nemůže, že najít vhodného dárce je velice těžké. |
| s-107
| Aby splňoval podmínky, musí se hledat v mezinárodních bankách dárců. |
| s-108
| Utekl k nám z Polska před německým násilím, co bylo s jeho rodinou, nikdo netušil, ani on, byli všichni na útěku a nějak se ztratili. |
| s-109
| Měl ve Švýcarsku bohaté příbuzné a měl se za nimi vypravit, hned jak dostane vízum. |
| s-110
| Věděl, že když vízum nedostane, umučí ho. |
| s-111
| Přišel k nám do domu, protože sousedé, co bydleli nad námi, měli na domě nabídku na pronájem, to se dělávalo, činže byly vysoké, a tak, kdo měl pokoj, který zrovna nepotřeboval, někoho u sebe ubytoval a pomohl si s nájemným. |
| s-112
| Aby jednou, až budou uvažovat tak, jako teď uvažuji já, byly stejně spokojené s tím, co jsem jim ve vzpomínkách zanechal. |
| s-113
| Možná tohle je to hlavní, oč v životě jde... zanechat hezkou vzpomínku. |
| s-114
| Zanechat tu pár lidí šťastnějších, než kdybychom tu nebyli. |
| s-115
| CHTĚL BYCH BÝT SVÝM DÍTĚTEM? |
| s-116
| Když se tak dívám na drobotinu vybíhající ze školních vrat, uvažuji, kolik rodičů by na tuto otázku odpovědělo kladně. |
| s-117
| Kolik z těch dětí je rádo, že je dětmi svých rodičů. |
| s-118
| A proč? |
| s-119
| Proč je rádo nebo nerado, že je dítětem svých rodičů? |
| s-120
| 'Kdo se směje, ten se nezabije,' řekla mi na jedné z mých posledních návštěv u ní a tuhle větu si dobře pamatuji. |
| s-121
| Požádala mě, abych si připravila čaj a pro ni také, nemohla pohnout rukama, uvařila jsem čaj a pak jí dala do pusy brčko, aby mohla čaj vypít. |
| s-122
| Za půl hodiny se ozval zvonek, dívka zmáčkla palcem nohy tlačítko u postele a otevřely se dveře. |
| s-123
| Ilona přišla s další návštěvou, která k oné dívce přicházela a která mě vystřídala. |
| s-124
| Scházela jsem po schodech a bylo mi, jako bych létala. |
| s-125
| 'Ještě je ti zle?' zeptala se Ilona. |
| s-126
| Tříleté dítě neví, co je válka, neví, co je rozvod, ví jen to, co se dozvědělo, právě teď dozvědělo a pojímá to v plnosti skutečného významu. |
| s-127
| Byla válka. |
| s-128
| Zabili jednoho pána. |
| s-129
| Jednoho tatínka. |
| s-130
| Honza plakal. |
| s-131
| Odešla jedna paní. |
| s-132
| Jedna maminka. |
| s-133
| Nechápe. |
| s-134
| A většímu dítěti připadá směšné. |
| s-135
| A dospělým naivní. |
| s-136
| Jsou války. |
| s-137
| Jsou rozchody. |
| s-138
| Odcházejí tatínkové. |
| s-139
| Odcházejí maminky. |
| s-140
| Děti pláčí. |
| s-141
| Dítě se dívá s nechápavou, užaslou hloubavostí. |
| s-142
| Ještě si nezvyklo. |
| s-143
| Ještě je směšné, se svým užaslým pohledem. |
| s-144
| 'Tatínku,' zašeptá. |
| s-145
| A stiskne mi maličkou ručkou mou velkou, pro něho mocnou ruku, křečovitě mě drží za dlaň a dívá se oknem do tmy. |
| s-146
| Litoval jsem ho a byl jsem šťastný. |
| s-147
| Svět kolem měl najednou barvy, přestal být vyděšeně šedý, svět se rozzářil a rozkvetl. |
| s-148
| Došel jsem si do ledničky pro další skleničku. |
| s-149
| Předtím jsem pil na svou smrt, teď na život. |
| s-150
| Otevřel jsem okno a vyklonil se do noci, na kostelní věži zrovna odbíjely hodiny. |
| s-151
| Tak tyhle zvony budu slyšet i za čtrnáct dní! |
| s-152
| I za rok! |
| s-153
| Nikdy jsem si neuvědomoval, jaké to je štěstí. |
| s-154
| Rozesmál jsem se zalykavě. |
| s-155
| Ach přátelé, to byla noc, to byla nádherná noc! |
| s-156
| Ráno jsem na stolku objevil svůj seznam. |
| s-157
| Četl jsem očíslované řádky a znovu a znovu. |
| s-158
| Mont Saint Michel. |
| s-159
| Je to kouzelná hora, tyčí se nad hladinou moře a na vrcholu je kostel. |
| s-160
| Jsou místa, která vás přímo vybízejí, abyste zvolnili a zamysleli se nad sebou, nad tím kratičkým časem, který ještě máme tady před sebou na světě. |
| s-161
| Ta hora mě pokaždé uchvátila. |
| s-162
| Je spojená s pevninou. |
| s-163
| Za odlivu se k ní dá dojít suchou nohou, a jakmile přijde příliv, obklopí ji moře a z hory se stává ostrov. |
| s-164
| Ze Saint Michel je nádherný výhled. |
| s-165
| Proč to říkám: |
| s-166
| Neměl jsem po ránu dojem, že jdu do práce, nýbrž za zálibou a těšil jsem se na ni každý den, hned jak jsem se probudil. |
| s-167
| Věděl jsem, že se propouští, jenže náš závůdek byl tak specializovaný a fungoval na vytříbených zakázkách, že jsem si o své místo strach nedělal. |
| s-168
| A pak... |
| s-169
| Dobře jsem věděl, že dělám práci výborně a že mě šéf potřebuje. |
| s-170
| Jenomže manželka čekala druhé dítě a bývalo jí nevolno, naše první dítě noci proplakávalo, chodil jsem do práce nevyspalý, často pořádně nevyspalý. |
| s-171
| A jednou se mi stalo, že jsem v práci usnul. |
| s-172
| Bylo tak zkroucené, že jsem nejprve myslela, že dělá nějaký jogínský cvik, teprve pak jsem pochopila, že to není v pořádku. |
| s-173
| Mrzáček? |
| s-174
| To jsem si myslela zpočátku... |
| s-175
| Když jsem od ní odcházela, připadalo mi, že ona je jediná zdravá mezi statisíci zmrzačených, kteří žijí kolem. |
| s-176
| Její tvář byla překrásná. |
| s-177
| Jednak měla hezké rysy, ovšem to, co jí dodávalo krásu, byl pohled. |
| s-178
| Podobný pohled mívají krátkozrací lidé, jenže tahle dívka nebyla krátkozraká, naopak, ti, co vidí moc, a ti, co vidí málo, mají něco společného. |
| s-179
| Oči anděla. |
| s-180
| Tak bych to řekla. |
| s-181
| 'Spočítal jsem si, že jedu na fakultu pětkrát týdně. |
| s-182
| Zpátky taky. |
| s-183
| To je deset cest za týden. |
| s-184
| Nějakých čtyřicet za měsíc. |
| s-185
| A to znamená čtyři sta hodin do roka. |
| s-186
| Během každé cesty jsem se naučil několik slovíček. |
| s-187
| Lidé v tramvajích a metru jen tak koukají a já si opakoval pár slovíček. |
| s-188
| Ráno při holení jsem měl na zrcadle přilepený lísteček s několika slovíčky. |
| s-189
| Při čištění zubů jsem se taky díval na takový papírek...' |
| s-190
| Aha. |
| s-191
| Prostoje! |
| s-192
| Můj život se skládá z celé spousty prostojů, chvil, co mi jsou na nic a co by se daly báječně využít. |
| s-193
| Ale ne, když mu nasekám, bude brečet a rušit mě ještě víc, a potom: já se musím dovědět, proč MÉ VLASTNÍ DÍTĚ mě chce vidět mrtvou... |
| s-194
| 'A já bych chtěl taky umřít.' |
| s-195
| '??????' |
| s-196
| Ne, tohle je sen, probudím se, probudím se. |
| s-197
| 'Ty že bys chtěl umřít?' |
| s-198
| Pokýval zvolna hlavičkou. |
| s-199
| Tak tohle byla má děsivá představa, moje můra, jednou přijdu domů a on... nebo mi zazvoní v práci telefon a řeknou mi, že... |
| s-200
| Kolegyni se to stalo, měla takový vzkaz. |
| s-201
| Ona, která bývala vzorem jemnosti, používala hrubých slov, o kterých její muž ani netušil, že by je mohla znát, utíkala s mladší dcerkou ke svým rodičům, dokonce několikrát před synem napadla manžela pěstmi. |