Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Partdev
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 101 - 200 of 234 • previousnext

s-101 Byl uprostřed práce, kterou chtěl dokončit, a náhle uviděl její konec.
s-102 Naprostý konec.
s-103 Když se zhroutí optimista, bývá to obzvlášť smutné.
s-104 Manželka se snažila jej utěšovat, jenže jakápak útěcha, když sama plakala celé dny.
s-105 Hledal se dárce kostní dřeně.
s-106 Manželka neváhala ani okamžik, ale vysvětlili , že ona dárcem být nemůže, že najít vhodného dárce je velice těžké.
s-107 Aby splňoval podmínky, musí se hledat v mezinárodních bankách dárců.
s-108 Utekl k nám z Polska před německým násilím, co bylo s jeho rodinou, nikdo netušil, ani on, byli všichni na útěku a nějak se ztratili.
s-109 Měl ve Švýcarsku bohaté příbuzné a měl se za nimi vypravit, hned jak dostane vízum.
s-110 Věděl, že když vízum nedostane, umučí ho.
s-111 Přišel k nám do domu, protože sousedé, co bydleli nad námi, měli na domě nabídku na pronájem, to se dělávalo, činže byly vysoké, a tak, kdo měl pokoj, který zrovna nepotřeboval, někoho u sebe ubytoval a pomohl si s nájemným.
s-112 Aby jednou, budou uvažovat tak, jako teď uvažuji , byly stejně spokojené s tím, co jsem jim ve vzpomínkách zanechal.
s-113 Možná tohle je to hlavní, v životě jde... zanechat hezkou vzpomínku.
s-114 Zanechat tu pár lidí šťastnějších, než kdybychom tu nebyli.
s-115 CHTĚL BYCH BÝT SVÝM DÍTĚTEM?
s-116 Když se tak dívám na drobotinu vybíhající ze školních vrat, uvažuji, kolik rodičů by na tuto otázku odpovědělo kladně.
s-117 Kolik z těch dětí je rádo, že je dětmi svých rodičů.
s-118 A proč?
s-119 Proč je rádo nebo nerado, že je dítětem svých rodičů?
s-120 'Kdo se směje, ten se nezabije,' řekla mi na jedné z mých posledních návštěv u a tuhle větu si dobře pamatuji.
s-121 Požádala , abych si připravila čaj a pro ni také, nemohla pohnout rukama, uvařila jsem čaj a pak dala do pusy brčko, aby mohla čaj vypít.
s-122 Za půl hodiny se ozval zvonek, dívka zmáčkla palcem nohy tlačítko u postele a otevřely se dveře.
s-123 Ilona přišla s další návštěvou, která k oné dívce přicházela a která vystřídala.
s-124 Scházela jsem po schodech a bylo mi, jako bych létala.
s-125 'Ještě je ti zle?' zeptala se Ilona.
s-126 Tříleté dítě neví, co je válka, neví, co je rozvod, jen to, co se dozvědělo, právě teď dozvědělo a pojímá to v plnosti skutečného významu.
s-127 Byla válka.
s-128 Zabili jednoho pána.
s-129 Jednoho tatínka.
s-130 Honza plakal.
s-131 Odešla jedna paní.
s-132 Jedna maminka.
s-133 Nechápe.
s-134 A většímu dítěti připadá směšné.
s-135 A dospělým naivní.
s-136 Jsou války.
s-137 Jsou rozchody.
s-138 Odcházejí tatínkové.
s-139 Odcházejí maminky.
s-140 Děti pláčí.
s-141 Dítě se dívá s nechápavou, užaslou hloubavostí.
s-142 Ještě si nezvyklo.
s-143 Ještě je směšné, se svým užaslým pohledem.
s-144 'Tatínku,' zašeptá.
s-145 A stiskne mi maličkou ručkou mou velkou, pro něho mocnou ruku, křečovitě drží za dlaň a dívá se oknem do tmy.
s-146 Litoval jsem ho a byl jsem šťastný.
s-147 Svět kolem měl najednou barvy, přestal být vyděšeně šedý, svět se rozzářil a rozkvetl.
s-148 Došel jsem si do ledničky pro další skleničku.
s-149 Předtím jsem pil na svou smrt, teď na život.
s-150 Otevřel jsem okno a vyklonil se do noci, na kostelní věži zrovna odbíjely hodiny.
s-151 Tak tyhle zvony budu slyšet i za čtrnáct dní!
s-152 I za rok!
s-153 Nikdy jsem si neuvědomoval, jaké to je štěstí.
s-154 Rozesmál jsem se zalykavě.
s-155 Ach přátelé, to byla noc, to byla nádherná noc!
s-156 Ráno jsem na stolku objevil svůj seznam.
s-157 Četl jsem očíslované řádky a znovu a znovu.
s-158 Mont Saint Michel.
s-159 Je to kouzelná hora, tyčí se nad hladinou moře a na vrcholu je kostel.
s-160 Jsou místa, která vás přímo vybízejí, abyste zvolnili a zamysleli se nad sebou, nad tím kratičkým časem, který ještě máme tady před sebou na světě.
s-161 Ta hora pokaždé uchvátila.
s-162 Je spojená s pevninou.
s-163 Za odlivu se k dojít suchou nohou, a jakmile přijde příliv, obklopí ji moře a z hory se stává ostrov.
s-164 Ze Saint Michel je nádherný výhled.
s-165 Proč to říkám:
s-166 Neměl jsem po ránu dojem, že jdu do práce, nýbrž za zálibou a těšil jsem se na ni každý den, hned jak jsem se probudil.
s-167 Věděl jsem, že se propouští, jenže náš závůdek byl tak specializovaný a fungoval na vytříbených zakázkách, že jsem si o své místo strach nedělal.
s-168 A pak...
s-169 Dobře jsem věděl, že dělám práci výborně a že šéf potřebuje.
s-170 Jenomže manželka čekala druhé dítě a bývalo nevolno, naše první dítě noci proplakávalo, chodil jsem do práce nevyspalý, často pořádně nevyspalý.
s-171 A jednou se mi stalo, že jsem v práci usnul.
s-172 Bylo tak zkroucené, že jsem nejprve myslela, že dělá nějaký jogínský cvik, teprve pak jsem pochopila, že to není v pořádku.
s-173 Mrzáček?
s-174 To jsem si myslela zpočátku...
s-175 Když jsem od odcházela, připadalo mi, že ona je jediná zdravá mezi statisíci zmrzačených, kteří žijí kolem.
s-176 Její tvář byla překrásná.
s-177 Jednak měla hezké rysy, ovšem to, co dodávalo krásu, byl pohled.
s-178 Podobný pohled mívají krátkozrací lidé, jenže tahle dívka nebyla krátkozraká, naopak, ti, co vidí moc, a ti, co vidí málo, mají něco společného.
s-179 Oči anděla.
s-180 Tak bych to řekla.
s-181 'Spočítal jsem si, že jedu na fakultu pětkrát týdně.
s-182 Zpátky taky.
s-183 To je deset cest za týden.
s-184 Nějakých čtyřicet za měsíc.
s-185 A to znamená čtyři sta hodin do roka.
s-186 Během každé cesty jsem se naučil několik slovíček.
s-187 Lidé v tramvajích a metru jen tak koukají a si opakoval pár slovíček.
s-188 Ráno při holení jsem měl na zrcadle přilepený lísteček s několika slovíčky.
s-189 Při čištění zubů jsem se taky díval na takový papírek...'
s-190 Aha.
s-191 Prostoje!
s-192 Můj život se skládá z celé spousty prostojů, chvil, co mi jsou na nic a co by se daly báječně využít.
s-193 Ale ne, když mu nasekám, bude brečet a rušit ještě víc, a potom: se musím dovědět, proč VLASTNÍ DÍTĚ chce vidět mrtvou...
s-194 'A bych chtěl taky umřít.'
s-195 '??????'
s-196 Ne, tohle je sen, probudím se, probudím se.
s-197 'Ty že bys chtěl umřít?'
s-198 Pokýval zvolna hlavičkou.
s-199 Tak tohle byla děsivá představa, moje můra, jednou přijdu domů a on... nebo mi zazvoní v práci telefon a řeknou mi, že...
s-200 Kolegyni se to stalo, měla takový vzkaz.

Text viewDownload CoNNL-U