Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Partdev
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 234 • previousnext

s-1 Všimla jsem si, že pokoj je zaplněný květinami, zřejmě k téhle dívce každý nějaké přinesl - a podle toho k musela chodit spousta lidí.
s-2 Daly jsme se do řeči.
s-3 Jestli si představujete, že mluvila nějakým kazatelským tónem nebo vemlouvavým hlasem, kdepak.
s-4 Mluvila, jako kdyby byla mou kamarádkou z diskotéky, smála se každou chvíli - to bylo zvláštní, stále vyhledávala nějaký veselý rys na tom, o čem jsme mluvily, i když to vůbec veselé zdánlivě nebylo.
s-5 Tím smíchem ale dodávala každému jevu nějaký snesitelnější smysl.
s-6 A odjel jsem.
s-7 Víte - a to je třeba říct - byl jsem v době ve zlé osobní situaci, není třeba ji popisovat.
s-8 Ale tohle setkání se zachráněným kotětem mi dodalo sílu.
s-9 Představte si, že to kotě hodili do vody přesně tak, aby je proud vynesl pod rameno bagru, který nakládal písek.
s-10 Že ho naložili na vůz tak, aby se pískem neudusilo, a že se při transportu krabice prorazila, aby mohlo vyběhnout.
s-11 Představte si: přijel z daleké země a zastavil se zrovna u toho stavení.
s-12 Zajímal jsem se, proč dítě pláče.
s-13 A tam jsem mu vypravovala, jak kdysi dávno - hodně dávno - dokud jsem byla mladá - jsem lovila ty rudohnědé chlupaté mamuty s třímetrovými kly..
s-14 Poslouchal a tváře mu svítily obdivným nadšením...
s-15 A když jsem mu nakonec svěřila, že jsem mamuty nelovila, že mu jen tak povídám příběhy, nebyl zklamaný, děti mají fantazii stejně rády jako skutečnost, mívají ve zvyku přece obě zaměňovat.
s-16 Jistě jsem u něj stoupla v ceně.
s-17 O tohle jde: neurazit se.
s-18 Umím si představit řadu svých přítelkyň, které by se urazily, kdyby je jejich vnuk o něco podobného požádal.
s-19 Cítily by se zahanbené a směšné.
s-20 Byla válka.
s-21 V válce zabili jednoho pána.
s-22 Tatínka.
s-23 Dítě chápe, že tím jediným výstřelem, který zahlédlo v televizi, nebo o kterém zaslechlo vyprávět, zanikl celý svět.
s-24 Proč?
s-25 Proč zanikl?
s-26 Neumíme na to rozumně odpovědět, to dětské žasnutí je tak logické a objevné.
s-27 'Tatínku, víš, že Honzovi odešla maminka?'
s-28 Vím to.
s-29 Co na to říct.
s-30 Kývnu.
s-31 'A on dnes ve školce tolik plakal,' žaluje dítě.
s-32 Mlčím.
s-33 Dítě ke mně obrací veliké užaslé oči, jako by v jeho dnešní zkušenosti byly vměstnány všechny tragedie světa.
s-34 Desetileté dítě se diví úžasu tříletého:
s-35 'Rozvedli se.'
s-36 Zvedl jsem se a prošel kolem řeky a práce mi opravdu šla líp.
s-37 Vyráběl jsem právě podklady pro uměleckou reprodukci obrazu jarní krajiny a mistr asi usoudil, že abych barvy vystihl, musím jarní krajinu vidět.
s-38 Rozumíte mi?
s-39 Jemu nešlo o nějaké splnění hodin pracovní doby, on věděl, že zharmonizovaný člověk tvoří nejen mnohem kvalitněji, tvoří daleko rychleji než ten, který nemá své síly soustředěny.
s-40 Bylo to v letech velké krize v tiskárenství a byl velice vděčný za to, že jsem tohle místo nalezl.
s-41 Práci jsem odvedl znamenitě.
s-42 A věděl jsem, že mám nejlepšího nadřízeného na světě.
s-43 Když člověk , že ho šéf rád, že mu věří, že si ho váží, odvede tolik díla jako nikdo jiný.
s-44 Když jsem později pracoval ve velké tiskárně, vzpomínal jsem na starou partu, na to, jak bychom se byli nechali rozkrájet pro slávu naší firmy.
s-45 Pokud si vás zaměstnavatel váží a pokud vám to umí dát najevo, bude jeho firma vždy o několik kol před těmi firmami, které vidí ve svých zaměstnancích jen položky na výplatní pásce.
s-46 Lekci, kterou mi šéf dal, jsem si odnesl do života.
s-47 Chvíli jsme šly mlčky a mně to připadalo moc divné, takhle asi vodili zmatené lidi ve staré Indii k Buddhovi a ve staré Palestině za Ježíšem.
s-48 'Kolik je?'
s-49 'Devětadvacet.'
s-50 'Jak vypadá?'
s-51 'Uvidíš.'
s-52 A tak jsem zase mlčela, než jsme došli k paneláku na sídlišti a Ilona zazvonila na jeden ze zvonků.
s-53 V kostele mělo tohle dítě speciální židličku, aby mohlo sedět a zpívat s ostatními.
s-54 Bratranec se ženou stárli a jejich děti také, starší děti si našly partnery a odešly z domu, mrzáček zůstával doma, nezemřel brzy, jak lékaři předpokládali.
s-55 Bratrancova rodina byla jedna z těch rodin, o jejichž štěstí je lépe nehovořit, aby se nezakřiklo, všichni se měli rádi, vesele rádi, býval u nich smích od rána do večera a manželé si ani neuměli představit, že se někdy uvažovalo o tom, že by jejich holčička zmizela za zdmi nějakého ústavu.
s-56 Jednou se měla přistavovat část mlýna.
s-57 Stavitel rozhodl, že lípa musí pryč.
s-58 Ale babička si postavila hlavu.
s-59 Ne a ne!
s-60 Nenechá lípu porazit!
s-61 Všichni babičce tvrdili, že se nedá nic dělat, lípa musí ustoupit, jestli se mlýn přestavět, a mlýn se přestavět musí.
s-62 Ale babička si prosadila, že se lípa přesadí a hotovo.
s-63 A vybrala místo.
s-64 Její bratr, můj prastrýc, byl slavný pražský zahradník.
s-65 Když se o tom doslechl, vysmál se sestře, kdo prý kdy slyšel, aby se tak velká lípa přesazovala.
s-66 Podle všech biologických zákonů to nemůže přečkat.
s-67 A nikdy jsem tu starou dámu nepotkala a dodnes nevím, kdo to byl.
s-68 Vím jen, že jsem , malá hloupá holka, zachránila život.'
s-69 Hleděli jsme chvíli mlčky na náramek a pak si ho přítelova prateta nasadila na zápěstí, líbezná víla tenké zápěstí objala.
s-70 'Myslíme si, že dokážeme na tomhle světě moc málo,' řekla prateta, 'ale zapomínáme, že se na někoho můžeme usmát.
s-71 A třeba tím někoho zachránit před smrtí.'
s-72 Vlídná slova
s-73 Jednou jsem přinesl své pratetě květinu.
s-74 Obyčejnou kytku, jaké se prodávají, v květináči obtočeném papírem.
s-75 Moje prateta květiny nedostávala.
s-76 Uvažoval jsem, co těch zbytečných dvacet minut budu na opuštěném venkovském nádraží dělat.
s-77 A pak mne zamrazilo.
s-78 Dvacet minut.
s-79 Prostoj.
s-80 Jaká je to příležitost!
s-81 Mám před sebou dvacet minut.
s-82 Celých dvacet minut...
s-83 Srdce a čas
s-84 'Můj dobrý přítel,' začal vyprávět L. D., 'byl tím, co se nazývá úspěšný člověk.
s-85 Dosáhl ve svých čtyřiceti toho, o čem většina čtyřicátníků jen teskně sní.
s-86 Znáte to: možná jste také zažili onu hranici stínu.
s-87 Člověk jde a jde životem, stále po ozářené straně, a náhle udělá krok a zjistí, že tím krokem překračuje z ozářené strany do stínu.
s-88 Jely na nákup a nějaký náklaďák s opilým řidičem do nich vrazil.
s-89 Něco se ve mně převrátilo naruby a dodnes jsem to nepřekonal.
s-90 Víte, mrzí v životě hodně věcí.
s-91 Ale tahle s tím obrázkem bude strašit do smrti.
s-92 O nic nešlo.
s-93 Zdánlivě vůbec o nic.
s-94 Jen jsem se zachoval jako zodpovědný dospělý, nenechal jsem se vyrušit z práce.
s-95 Nějakým malým radostným děvčátkem.
s-96 Ale napořád budu vidět její dychtivou tvářičku, její touhu ukázat mi neumělý obrázek, její nadšení, její zklamání.
s-97 Stačilo pár vteřin, pár nepatrných vteřin a jejich vůz by o pár vteřin minul onen druhý vůz!
s-98 Konečně: tělo je obálka a duše je dopis, obálka se snadno okouká, dopis je důležitý.
s-99 Když bylo bratranci pětačtyřicet let, zjistili u něj v nemocnici leukémii.
s-100 Zhroutil se.

Text viewDownload CoNNL-U