| s-102
| Kmotr Pyskáček byl sedlák ve vsi Košťálově. |
| s-103
| Dále ponechal a vsuvkami ještě rozmnožil systém několika epizod k jednomu ústřednímu tématu, ke konkrétnímu místu děje nebo ke konkrétním jednajícím osobám. |
| s-104
| Znamenitě vystihl, a to platí všeobecně, charakterizační účin vložených rýmů. |
| s-105
| Verše, rytmizované nebo alespoň slovně ustálené výroky, jsou typickou součástí charakteristiky zejména pověrečných bytostí. |
| s-106
| Erben je proto vkládá i tam, kde původně nebyly. |
| s-107
| Je tomu tak i v závěrečné epizodě první části cyklu o rarášovi a Šetkovi. |
| s-108
| Funkčně je vložený veršík dones mne tam, kdes mne vzal, nebude mi tebe žal použit znamenitě. |
| s-109
| Jeho forma však prozrazuje, že sem byl vložen dodatečně. |
| s-110
| Ne vždycky si však byl Erben vědom, co ten nebo onen námětový podtyp vyžaduje. |
| s-111
| Na systematické rozlišení formálních podtypů lidové ústní prózy doba ještě nebyla zralá. |
| s-112
| Vědci o ně usilují teprve v posledních desítiletích. |
| s-113
| Názorně to můžeme sledovat zejména na způsobu, jak překládal do češtiny jednotlivé texty svého výboru slovanských pohádek. |
| s-114
| Uznává sice v zásadě určitou rozmanitost již proto, že je do určité míry i žákem bratří Grimmů, kteří razí dualistické pojetí s protikladem pohádky a pověsti, a proto také svůj výbor nazývá Vybrané báje a pověsti. |
| s-115
| Spíše než kvalitu stylistickou chce však tímto dvojím označením vyjádřit rozdílnost námětovou a odlišný přístup k látce u jednotlivých textů. |
| s-116
| Slovanské pohádky jsou pro nás velmi příznačným příkladem také v jiném směru. |
| s-117
| Výrazová nerovnoměrnost, jak se jeví při srovnání jednotlivých námětových a geografických okruhů, nám totiž ukáže v novém světle Erbena básníka, který se nedokáže Erbenovi vědci beze zbytku přizpůsobit. |
| s-118
| Z důvodů naučně didaktických totiž Erben usiloval podat co možná vyvážený výbor charakteristických textů jednotlivých slovanských národů, kde by vystupovaly bytosti příznačné pro tu či onu krajinu a kde by právě kontrastem různých krajových zvláštností knížka co nejlépe působila jako celek. |
| s-119
| Právě toto odborné zaměření Erbenovo způsobilo, že jeho výbor značně předstihl svou dobu a že Erben dovedl vedle vlastních textů pohádkových ocenit i drobnější útvary rázu pověrečné povídky nebo textů novelistických, zpravidla s výraznou tendencí morální, jako je polský text Almužna, který se právě pro svou tendenci dostal do školních čítanek a působí zde ryze českým dojmem. |
| s-120
| Výběr textů tedy provedl Erben vědec, avšak převod do češtiny prováděl Erben básník a srdce básníkovo si nedá poručit. |
| s-121
| Reaguje po svém, ne každé téma je zaujme. |
| s-122
| A tak postavíme- li vedle sebe ruskou pohádku Nesmrtelný Kostěj a slovinskou látku Víla, máme téměř dojem, jakoby autorem překladu byly dvě různé osoby. |
| s-123
| Ruský text je vyprávěn krátkými souřadnými větami. |
| s-124
| Drobné hovorové výrazy, taky místo také, ještě zvyšují dojem, že jde o přímé ústní podání. |
| s-125
| Erben pomíjí všechny pro českého čtenáře únavné obraty obřadného slohu ruských pohádkářů a omezuje se jen na sám holý a spádný děj. |
| s-126
| Pominul místa, kde se v úvodu hovoří o tom, jak synové postupně žádají na otci požehnání na cestu, až je nejmladšímu odepřeno, on však přesto odjíždí. |
| s-127
| S pravou epickou úsečností Erben tuto pasáž zakončuje větou bez veškerých příkras. |
| s-128
| Tatíčku dovol, nedovol, pojedu. |
| s-129
| Erben, a nikoli jen v tomto případě, pominul již samu tradiční ruskou úvodní formuli a nahradil ji českým byl jeden cař. |
| s-130
| Z domácího koloritu ruského ponechává jen výrazy cař, cařovna, označení váhy pud a záměrně doslovně převádí do češtiny přímou řeč Kostějovu, neboť ta má, jak už jsme se o tom zmínili, význam charakterizační. |
| s-131
| Fí, fí, ruské kůstky tu nevidět, ni slyšet o ní a ruská kůstka mi přišla sama na dvůr. |
| s-132
| Ostatní dialogy jsou stylizovány výbornou jadrnou češtinou, která ještě dnes, po celém století, nezní archaizovaně. |
| s-133
| Naproti tomu slovinský text ukazuje, že jej Erben převáděl do češtiny bez zvláštní chuti a že jej potřeboval mít ve výboru především z důvodů tematických. |
| s-134
| Text, který už ani v originálu nemá zvláštní účinnosti slohové, ponechal Erben zcela v poloze knižního stylu. |
| s-135
| Jsou zde přechodníky, infinitivy, na ty výrazy jako tázala se, jistý mládenec, jistá selská rodina * . |
| s-136
| Text má spíše charakter látkového regestu než živého podání. |
| s-137
| Podobně i tematicky příbuzná látka Víla přítelkyně a dvanácte měsíců pomocných prozrazuje knižní sloh už svým nápisem. |
| s-138
| Je příznačné, že to jsou právě podobné texty pověrečného rázu, a mezi nimi převážně texty jihoslovanské, které zůstávají v této knižní stylové rovině. |
| s-139
| Erben u nich zachycuje jen momenty podstatné pro rozvití děje a ostatní vynechává. |
| s-140
| Na jednotlivé případy upozorňuje v poznámkové části vydání, které připravil, * Horák, ztotožňuje se přitom s Erbenem. |
| s-141
| Původní verzi textu Otvírací bylina Horák označuje za neladnou směsici zvykoslovných poznámek, takže je přirozené, že se Erbenovi nelíbil tento pohádkový styl. |
| s-142
| Podle dnešních zkušeností nejde ovšem o styl pohádkový, nýbrž pověstní, a nadto o jeho určitou zápisovou formu. |
| s-143
| Tak, jak se jeví celá věc z dnešního hlediska, je velmi pravděpodobné, že spíše než na vrub Valjacův, který text zapsal, je třeba přičítat formu závěrů včetně uzavření mravoličnými veršíky vlivu situace. |
| s-144
| Text mohl takto formulovat sám vypravěč ve snaze o vytříbené a co možná úplné podání pro cizího návštěvníka, jejímž výsledkem zpravidla bývá analogický sloh, jaký nacházíme v této Erbenově předloze. |
| s-145
| Je zde nadbytek informací, mnohomluvnost, snaha dát textu nějaký výrazný formální závěr, v našem případě závěrečné verše, které splňují funkci přísloví. |
| s-146
| Erben se však snaží udržet text v linii pohádkové, jak svědčí i charakteristický neurčitý úvod byl jednou nějaký pastýř. |
| s-147
| Unifikační snaha se projevuje také tam, kde texty inklinují k obřadnějšímu stylu epickému, jako je tomu v případě prozaického zpracování ruské byliny v textu Ilja Muromec a slavík loupežník a v analogickém případě prozaického zpracování typického námětu junácké epiky jihoslovanské v textu Marek králevic. |
| s-148
| Na ráz změn upozornil ve svém komentáři již Horák. |
| s-149
| Erben ustálená epiteta a jiné typické obraty příznačné pro epickou obřadnost a ruský text i pronikavě krátí. |
| s-150
| Erben si byl ovšem dobře vědom vnitřní stylové příbuznosti obou textů, jak vyplývá z toho, že jsou zařazeny hned za sebou. |
| s-151
| Nástin záměrných tendencí Erbenova stylistického postupu při zpracování lidové pohádky bych ráda uzavřela několika poznámkami k ústředním textům Erbenovy tvorby v oboru pohádek, k českým textům v oboru kouzelné pohádky, v nichž dosáhl, jak se na tom oprávněně shodli všichni starší autoři posuzující jeho dílo, skutečného mistrovství, tedy k textům Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska a Tři zlaté vlasy děda Vševěda. |
| s-152
| V těchto textech je také jeho spisovatelský podíl na dotváření textu nejvyšší. |