| s-101
| Termín anticipační socializace se však používá v odlišném smyslu, a to v podstatě ve dvou rovinách. |
| s-102
| V prvním případě je anticipační socializace vymezována značně úzce a je spojována se souborem mentálních aktivit, které vyvolávají postoje nebo chování odpovídající předpokládaným, očekávaným nebo i vysněným situacím. |
| s-103
| Děti, které si hrají na maminku a na tatínka, nenapodobují jenom své rodiče, ale zkoušejí si své budoucí role, student, který se pokouší vyřešit nebo zodpovědět vykonstruovaný morální konflikt, dívka, která se vžívá do postavy literární hrdinky a hodnotí ji, to jsou situace, v nichž mladí lidé získávají zcela specifické zkušenosti, které mohou být významné pro formování jejich osobnosti i pro definování vlastních rolí dávno před tím, než jim snad budou připsány. |
| s-104
| Anticipační socializace v tomto smyslu je součástí celé sociální zkušenosti a nemůžeme ji považovat za zdroj autosocializace. |
| s-105
| Širší pojetí anticipační socializace je odvozováno z problémů plynoucích z měnícího se systému sociálního a kulturního. |
| s-106
| Vezměme například přípravu na profesionální role. |
| s-107
| Změny v dělbě a charakteru práce, stále nové technické inovace nejenom že neustále zasahují do soustavy vyžadovaných dovedností, ale stávají se zdrojem problémů již při přípravě na povolání u mladých lidí. |
| s-108
| Nestačí již, aby byly předávány dosud nahromaděné zkušenosti a znalosti, nýbrž je třeba v maximálním rozsahu anticipovat možné změny v profesionálních kvalifikačních nárocích, vytvářet soubor kreativních dispozic a vlastně uvolňovat hranice jednoznačně vymezované profesionální role. |
| s-109
| Ale nejenom to. |
| s-110
| V případě, že by v rámci socializačního procesu nebylo počítáno s existencí vývoje pokroku, s možností sociálních a kulturních změn a že by socializace byla jednoznačně založena v tradování fixních normativních a hodnotových systémů a na uzavřeném komplexu zkušeností a znalostí, vzniklo by nebezpečí propasti mezi nároky budoucí společnosti a připraveností jejich členů. |
| s-111
| Tak se do procesu socializace stále intenzívněji dostávají otázky, jak připravovat jedince na úlohy, které můžeme v budoucnu očekávat, jak ho připravovat na změny, jimiž může být zasažena nejedna jeho sociální role, jak ho připravovat na to, aby se dovedl vyrovnat se situacemi, které by překračovaly hranice zkušeností, jež jsou mu zprostředkovány nebo které by se vymykaly z povahy prostředí, v němž vyrůstá. |
| s-112
| Všechny tyto problémy se nejcitlivěji aktualizují v rámci školy a vyvolávají značný pohyb v koncepcích výchovy a vzdělávání. |
| s-113
| Výchova, na rozdíl od socializace jako celkového procesu, v němž na základě souboru všech možných vlivů a tlaků dochází k formování člověka jako společenské bytosti, se vyznačuje prvkem záměrnosti. |
| s-114
| Výchova, to je záměrné formování osobnosti realizované v rámci výchovného vztahu a řídící se podle výchovného ideálu, který byl v určité skupině přijat. |
| s-115
| Avšak vedle pojmu výchova se pro záměrné formování osobnosti používá i pojmu vzdělání. |
| s-116
| Tato dvojice pojmů, kterou například Angličan nebo Francouz nezná, sice na jedné straně komplikuje rozbor procesu záměrné socializace, na druhé straně však skrývá jisté inspirativní momenty relevantní pro hlubší proniknutí do jeho strukturace. |
| s-117
| Rozdíl mezi pojmy výchova a vzdělání, který v běžné řeči intuitivně postihujeme, má své kořeny v rozdílu mezi významovou intencí latinského educatio a eruditio. |
| s-118
| Zatímco první pojem se pohybuje ve významové dimenzi vyznačené slovy pěstování, vychování a byl od počátku vztahován na oblast chování k jiným i k sobě samému, takže souvisel s úvahami o morálce, charakteru, pojem eruditio označující sféru učení, vzdělání a učenosti se vztahuje spíše k procesu předávání a získávání obsahů zvěcněné kultury, jazyka, vědy, umění. |
| s-119
| Tento významný rozdíl zachovaný v podstatě dodnes současně naznačuje odlišnou předmětnou náplň záměrného socializačního působení. |
| s-120
| Výchovu chápeme především jako formativní proces ( formo: utvářet, formovat, dávat podobu) , v němž společnost záměrným působením utváří osobnostní vlastnosti jedince, jeho morální charakterové rysy a v němž z druhé strany si sám jedinec osvojuje základní principy a způsoby chování ve společenském styku. |
| s-121
| Oproti tomu v procesu vzdělávání převažuje informativní aspekt ( informatio: výklad, poučení) . |
| s-122
| Jedinec si osvojuje soustavu znalostí a dovedností, jakož i metodu jejich získávání, které mají buď instrumentální, nebo kultivační povahu technických osvojování těch * . |