| s-103
| Zvuk vlastní papouškovy produkce tohoto slova v něm automaticky vyvolá pocit odměny jakožto hodnoty sekundárního posílení, posílení bez primární odměny. |
| s-104
| Podobně si podle Mowrera i dítě osvojuje jazyk na základě sekundárního posilování spojeného s příjemným pocitem při vlastním vyslovování a poslechu hláskových sekvencí napodobovaných podle vzoru dospělých. |
| s-105
| Dítě tu reprodukuje slovo pro vlastní sekundární autistické uspokojení, proto svou teorii označuje Mowrer jako akustickou teorii osvojování jazyka dítěte. |
| s-106
| Pomineme- li tradičně uváděné kritické připomínky, že rodiče nečekají na to, co dítě řekne, aby výběrovým posilováním tvarovali, Skinnerův shaping, řečové chování dítěte, pomineme- li dál často v pochybnost uváděnou Mowrerovu teorii osvojování jazyka na základě autistického sekundárního posilování, podle níž by první slova osvojovaná dítětem měla označovat příjemné stavy, podle empirických pozorování se první projevy nevyskytují u dětí vždy a převážně v příjemné situaci, je nutno zdůraznit, že klasická i operativní teorie nejsou schopny vysvětlit osvojování gramatických a sémantických pravidel jazyka. |
| s-107
| Nové přístupy poslední doby tu vycházejí ze snahy překonat omezenosti obou těchto teorií, přehodnotit je a na základě tohoto přehodnocení vytvořit teorii, která by adekvátněji postihovala všechny aspekty jazyka. |
| s-108
| Jedním z těchto přístupů je přístup Staatsův, Osgoodova, Mowrerova i Skinnerova teorie se podle Staatse zaměřovaly pouze na omezené stránky jazykových problémů. |
| s-109
| Teprve propojením těchto teorií a širším pojetím jejich uplatnění je podle něho možno problém osvojování jazyka vhodně vysvětlit. |
| s-110
| Staats předpokládá, že z různých raných hlasových projevů dítěte, vychází tu z obecných zjištění, že v předřečovém stadiu žvatlání je dítě schopno produkovat veškeré hlásky vyskytující se v kterémkoli jazyce na světě, jsou posilovány k častějšímu opakování ty zvuky, hlásky, které dítě slyší kolem sebe, hlásky některého určitého jazyka. |
| s-111
| Dítě pak upouští od vokalizace hlásek ostatních, těch, které ve svém okolí neslyší. |
| s-112
| K tomu Staats přejímá ještě Mowrerovo pojetí, že hlasové projevy rodičů, spojené zpravidla s kladným posílením, nabývají u dítěte vlastnosti sekundárního posílení. |
| s-113
| Přibližování ke správné výslovnosti, myšleno normální výslovností dospělých, se uskutečňuje procesem Skinnerova tvarování ze strany rodičů nebo ostatního okolí. |
| s-114
| Počáteční dítětem dosažená úroveň vyslovování slov se vyznačuje ve Staatsově pojetí pouhým opakováním slov slyšených. |
| s-115
| Nejde tu tedy o vytváření vlastních slovních jednotek. |
| s-116
| Přímými stimulujícími podněty jsou zde jednak rodiče, kteří buď přímo vybízejí děti k mluvení okřídleným řekni, nebo nepřímo ukazováním na předměty a jejich pojmenováním, jednak je to prostředí samo. |
| s-117
| Dítě vidí auto a zvolá. |
| s-118
| Auto. |
| s-119
| Podněty mohou být i vnitřní tělesné potřeby. |
| s-120
| Řeč tu hraje úlohu podnětu i odpovědi, osvojené řečové reakce působí jako podněty pro jiné řečové reakce. |
| s-121
| Osvojování gramatiky, k němuž dochází po osvojení určitého množství slovní zásoby, nechápe Staats jako důsledek zrání, nýbrž jako funkci cvičení ze strany rodičů, kteří zpravidla rozšiřují jednoduchá dětská slova na věty. |
| s-122
| Dítě samo tyto věty napodobuje a učí se je konstruovat proto, že je k tomu vedeno posilováním ze strany rodičů. |
| s-123
| Toto rozšiřování často probíhá tak, že k jednotlivému slovu si dítě přidává slova další, původně rovněž vyslovovaná jednotlivě. |
| s-124
| Vzniká tak stadium dvou slov. |
| s-125
| Schopnost diferencovaného spojování slov si dítě osvojuje jednak na základě právě uvedené přímé stimulace ze strany rodičů v důsledku úsilí o jejich napodobení, jednak na základě generalizace vnějších podnětů. |
| s-126
| Gramatice se dítě učí tak, že si osvojuje gramatické návyky, grammatical habits, přibližující se svou formou větným strukturám dospělých. |
| s-127
| Tak si dítě osvojí velice složitý způsob vzájemného spojování slov, kde výskyt jedněch slov je podmíněn výskytem slov druhých. |
| s-128
| Velký počet vět se tak dá vytvářet jako funkce asociací podmíněných mezi slovy. |
| s-129
| Pro ně platí zásada výsadního výskytu oproti výskytu spojení nevětných, jenom některá slova se podmiňují na některá slova jiná. |
| s-130
| Schematicky si naučené interkonekce slovních řetězů lze představit jako komplexní mechanismus skládající se z řady hierarchických konvergentních mechanismů, reakce, která je však zároveň divergentně působícím stimulem pro reakce další. |
| s-131
| Narůstání délky dětských výpovědí je funkcí vzrůstu počtu nacvičených vokálních odpovědí a asociací mezi hierarchickými sekvencemi osvojovaných reakcí. |
| s-132
| Tyto sekvence zahrnují podmínění slov na ohýbací koncovky, podmínění jedněch slov na slova druhá a podmínění jedněch slovních sekvencí na slovní sekvence jiné. |
| s-133
| Osvojováním si slovní zásoby a způsobů tvoření gramatických sekvencí se dítě učí zároveň významu slov. |
| s-134
| Slovo prezentované dítěti poprvé nemá pro ně žádný význam, čili na tento slovní podnět nebyla ještě podmíněna žádná odpověď. |
| s-135
| Původně neutrální podnět nabývá na významu prostřednictvím klasicky na něj podmiňovaných reakcí. |
| s-136
| Podmiňování je zprvu přímé, později, po osvojení významu určitého počtu slov, se takto podmíněných slov užívá jako nepodmíněných podnětů k podmiňování významu dalších slov. |
| s-137
| Celkově lze říci, že ve Staatsově pojetí je jazykové chování v celé své složitosti redukováno na prosté zásady klasického a instrumentálního podmiňování vycházejícího z tradice učení u zvířat. |
| s-138
| Složitost jazykových procesů nespočívá v povaze jazyka, nýbrž v počtu podnětů a odpovědí a v tom, že pro vyvolání jazykového chování se vyžaduje vliv řady simultánně působících stimulů, reakcí a posílení * může přitom probíhat současně na základě způsobu klasického a instrumentálního nebo na základě vzájemné interakce obou těchto procesů. |
| s-139
| Zatímco Staatsův teoretický model vychází z tradice učení u zvířat, opírají se mediační teorie o bohatě propracovanou oblast verbálního učení. |
| s-140
| Jenkinsova a Palermova teorie osvojování syntaxe předpokládá podobnost procesu jazykového osvojování s procesem osvojování kteréhokoli druhu chování. |
| s-141
| Analýzou prostředí vyvíjejícího se dítěte se dají zjistit potenciální kontextové a jazykové podněty působící na receptory organismu a určit, které z těchto potenciálních podnětů jsou podněty funkčními. |
| s-142
| Cíl analýzy jazykového vývoje se předpokládá ve stanovení zákonitých vztahů mezi funkčními a jazykovými reakcemi dítěte. |
| s-143
| Tyto vztahy se pak srovnávají se způsoby učení studovanými v párově asociačních úkolech. |
| s-144
| Braine vysvětluje proces osvojování syntaxe nejen na základě párověasociačního učení se různým druhům slov, nýbrž především na základě pozičního osvojování, osvojování si pozice, kterou určitá slova zpravidla ve větě zaujímají. |
| s-145
| Brainovi jde o vysvětlení systémovosti dětských výpovědí, konstatované řadou badatelů již ve stadiu dvou slov. |
| s-146
| Systém spočívá v tom, že zatímco v jedné pozici používá dítě jedno slovo, základové slovo, v pozici druhé užívá slov několik, otevřená třída slov. |
| s-147
| Mohou to být spojení jako všechno čisté, všechno hotovo, všechno suché. |
| s-148
| Braine ve snaze vysvětlit proces osvojování struktury determinující slovosled věty sahá k pojmu kontextové generalizace. |
| s-149
| Předpokládá, že když dítě slyší věty, v nichž se nějaký segment, morfém, slovo nebo věta, objevuje v určité pozici a v určitém kontextu, bude později projevovat tendenci klást tento segment v jiném kontextu opět na stejnou pozici, což znamená, že segmentový kontext tak generalizovalo, čisté, hotovo, suché jsou v našich příkladech v kontextu s všechno. |
| s-150
| Pozoruhodné je v poslední době úsilí některých badatelů o uvědomění si nedostatků modelů uživatele jazyka navrhovaných současnými psychologickými a lingvistickými teoretiky. |
| s-151
| Z amerických badatelů si to jasně uvědomuje zejména Osgood, který otevřeně přiznává, že psycholingvisté vycházející z teorie * . |