Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - CAC

LanguageCzech
ProjectCAC
Corpus Parttrain
AnnotationHladká, Barbora; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 133 • previousnext

s-1 Etnografie dělnictva, ÚEF ČSAV se počátkem roku # ujalo plnění celoústavního závazku vypracovat etnografické dílo o kultuře a způsobu života pražského dělnictva.
s-2 Pro tento úkol bylo třeba v prvé řadě vyjasnit si základní teoretické přístupy k danému tématu a specifikovat ekonomické, historické a demografické podmínky, za nichž se v historickém procesu vytvářely specifické rysy v kultuře a způsobu života pražského proletariátu.
s-3 Bylo rovněž nutné si ujasnit, ve které etapě historického vývoje se především zformovaly ty rysy způsobu života a kultury pražského dělnictva, jež byly pro pražské dělnictvo nejen charakteristické, nýbrž i určující z hlediska třídního.
s-4 V předkládané stati se chci proto pokusit ukázat na teoretický přístup k danému tématu, vymezit jeho předmět, tematický rozsah a jeho zařazení časové.
s-5 Pokusím se dále nastínit základní podmínky sídelně demografické, společenské a profesionální, které podstatným způsobem ovlivňovaly vytváření svébytných rysů v kultuře pražského dělnictva.
s-6 Teoreticky naše práce vychází z hledisek vědeckého komunismu, dialektického a historického materialismu, opírá se o výsledky studia vývoje dělnického hnutí, ale podstatou jejího úkolu a jejím cílem je na základě specifického etnografického materiálu osvětlit způsob života a kulturu dělníků.
s-7 Po teoretických úvahách a na základě rozboru časových i kádrových možností oddělení jsme se rozhodli soustředit své studium především na tu část pražské dělnické třídy, která pracovala v průmyslové velkovýrobě a řemeslné malovýrobě.
s-8 Zaměřujeme se jednak na tovární dělnictvo jako na nejdůležitější složku dělnické třídy, jednak se zabýváme problematikou námezdních dělníků pracujících v řemeslných provozech.
s-9 Z hlediska etnografického přístupu ke studiu vývoje způsobu života a kultury dělnictva nelze totiž odloučit problematiku dělnictva továrního od problematiky dělnictva manufakturního a řemeslnického, a to zejména v druhé polovině # století.
s-10 Řemeslnické i manufakturní dělnictvo bylo v historickém vývoji předchůdcem dělnictva továrního, v Praze pak navíc téměř po celou druhou polovinu # století bylo nejen početně silnou, ale i progresívní složkou dělnické třídy.
s-11 Význam vzájemného propojení dělnictva továrního a řemeslnického v Praze umocňuje dále skutečnost, že místní tovární výroba se rozvíjela především v těch průmyslových odvětvích, která byla založena na práci specializovaných vyučených dělníků, jejichž rezervu vychovávalo a dodávalo především právě pražské řemeslo.
s-12 Svým způsobem jsme si tímto předmět studia nejen přesně vymezili, ale i omezili, a to na průmyslové dělnictvo v širokém historickém pojetí tohoto významu.
s-13 Předmět studia, pražské průmyslové dělnictvo, pojímáme jako nejdůležitější složku dělnické třídy v Praze spojenou s nejpokrokovějšími výrobními způsoby.
s-14 Chápeme je jako početnou, historicky progresívní sociální skupinu, která vzniká integrací starého obyvatelstva pražského a imigrované pauperizované populace mimopražské, především zemědělské a řemeslnické.
s-15 Spatřujeme v něm hlavního nositele starších městských lidových tradic a pokračovatele pokrokových rysů kultury národní.
s-16 V našem pojetí je pražské průmyslové dělnictvo svébytnou, i když sociálně hierarchizovanou skupinou prosazující vysoké požadavky na vzdělání, úroveň spotřeby, způsob života a společenskopolitickou seberealizaci a zároveň i skupinou, která určovala základní rysy městského způsobu života Prahy.
s-17 Téma našeho studia, totiž způsob života dělníků, chápeme jako součást jejich společenského bytí a vědomí v dané historické epoše.
s-18 Ve své práci budeme však muset abstrahovat od některých, byť podstatných, stránek, jako je výroba sama.
s-19 Studium způsobu života pražských průmyslových dělníků zaměřujeme na sféru nevýrobní.
s-20 Na rozdíl od běžně uznávaných norem etnografického studia vesnické společnosti nechceme se zabývat výrobní činností dělníků jako takovou.
s-21 Tovární průmyslová velkovýroba a stejně tak i rozvinutá městská řemeslnická malovýroba a jejich technické postupy spadají do oblasti dějin techniky a průmyslu.
s-22 Vymykají se studijnímu zájmu i možnostem etnografie.
s-23 Z produktivní sféry života dělníků budeme proto ve své práci sledovat pouze problémy společenských vztahů, které se vytvářejí na pracovišti v důsledku profesionálního a sociálně zaměstnaneckého zařazení dělníků, a dále dopad jejich profesionálního zařazení, a tím i jejich ekonomické situace, specifických životních podmínek a návyků na jednotlivé prvky a jevy materiálního, duchovního a společenského života.
s-24 Naše práce tedy tematicky obsáhne ze sféry produktivní společenské vztahy dělníků na bázi zaměstnanecké, ze sféry neproduktivní pak se bude zabývat všemi složkami společenského, materiálního i duchovního života dělníků.
s-25 Cílem své práce jsme si určili sledovat vytváření, existenci a případně i zanikání těch rysů ve způsobu života a v kultuře pražských dělníků, které tuto nejpočetnější skupinu pražského obyvatelstva charakterizují.
s-26 Chceme tedy studovat historický proces vývoje způsobu života dělníků a nikoli pouze stav v určité úzce časově ohraničené etapě.
s-27 Proto jsme si práci vymezili počátkem rozvoje továrního průmyslu v Praze na straně jedné a vypuknutím druhé světové války na straně druhé, tedy v podstatě # léty # století a rokem # .
s-28 Termín post guerram je jasný.
s-29 Rokem # pak končí určitá vývojová etapa.
s-30 Německá okupace předchozí vývoj narušila.
s-31 Přinesla řadu retardačních momentů do způsobu života dělníků a jejich kultuře dala podnět k řadě revolučních, protifašistických a národně pokrokových tradic.
s-32 Vytvoření lidově demokratické republiky v roce # znamená pak počátek politické hegemonie dělnické třídy a konečnou fázi bojů za vydobytí jejich politických práv, která vrcholí v roce # .
s-33 Znamená však zároveň i zásadní změnu společenskoekonomického postavení dělníků, profesionálních, lokálních i kulturních vztahů, které mění celkový způsob jejich života.
s-34 Jsme si vědomi, že zvolená historická epocha představuje v životě dělnické třídy převratný úsek historického vývoje.
s-35 Je historickou epochou vzniku, formování a konsolidování dělnické třídy v podmínkách buržoazního a buržoazně demokratického státu.
s-36 Po stránce ekonomické je jednak dobou rozmachu průmyslové revoluce a jejího dovršení, které znamenaly přechod od feudalismu ke kapitalismu a vytvoření základny kapitalismu, volné konkurence, a potom v následujícím vývoji je dobou revoluce technickovědecké, která představuje přechod ke kapitalismu monopolnímu a státně monopolnímu.
s-37 Námi sledovaná historická epocha je v rozvoji dělnického revolučního hnutí uzavřenou etapou bojů za hospodářská, sociální a politická práva v rámci buržoazních států.
s-38 V kulturním vývoji pak vytvořila ve složitých podmínkách národního, demokratického a společenského kvasu to, čemu říkáme dělnická či proletářská kultura.
s-39 Etnografická periodizace tohoto období zůstává pro nás prozatím otevřenou otázkou.
s-40 Při stanovení základních etap vývoje se nemůžeme opřít o žádnou etnografickou práci.
s-41 Vycházíme proto z periodizace historické, ze základních etap a určitých mezníků vývoje dělnického hnutí v Čechách, z etap, které jsou charakterizovány do konce šedesátých let živelným postupem dělnického hnutí, v období let sedmdesátých devadesátých pak vznikem vlastního dělnického hnutí s pronikáním marxismu a zakládáním prvních sociálně demokratických stran, které na konci století vrcholí velkým rozmachem dělnického hnutí s masovou stranickou základnou sociálně demokratickou.
s-42 Od počátku # století do roku # dochází v dělnickém hnutí k oportunistickým a revizionistickým tendencím, k pozvolnému rozkladu a k podřizování zájmům buržoazie.
s-43 Nová etapa se otevírá ustavením buržoazně demokratické republiky a založením KSČ, pod jejímž vedením se dostává boj dělnické třídy na důsledně internacionální bázi.
s-44 Historickými mezníky vývoje dělnického hnutí v Čechách jsou tedy léta sedmdesátá, přelom století a rok # .
s-45 Při svém rozhodnutí pracovně se opřít o periodizaci historickou jsme vyšli ze dvou skutečností.
s-46 První bylo rozvržení jediné folkloristické práce obdobného historického záběru, jaký jsme si vytyčili my, totiž rozsáhlé studie o dělnické písni.
s-47 Rozborem tohoto folklórního materiálu, tedy jedné ze složek, která je předmětem našeho studia, dospěli autoři k periodizaci v podstatě shodné s periodizací historickou.
s-48 Pro nás bylo však podstatnější poznání, že každé vítězství, kterého dělnická třída dosáhla na poli hospodářském, pracovním nebo politickém, ovlivnilo, a mnohdy i rozhodujícím způsobem se projevilo ve způsobu života dělníků.
s-49 Vezměme si jako příklad zákaz práce dětí a postupné zkracování pracovní doby.
s-50 V prvém případě byla dětem umožněna školní docházka nebo její prodloužení, a tím zvýšení základní kvalifikace při vstupu do zaměstnání na straně jedné a upevněny svazky rodinné i rozvoj rodiny na straně druhé.
s-51 V druhém případě každou hodinou zkrácené pracovní doby získal dělník volný čas, kterým mohl disponovat a věnovat jej již spolkovému životu, sebevzdělání, zábavě nebo intenzívnějšímu životu v rodině či mimopracovní výrobní činnosti.
s-52 V každém případě se měnil jeho denní režim, jeho způsob života.
s-53 Stejně tak rozhodující vliv na způsob života dělníků a jejich rodin mělo každé hospodářské, i sebenepatrnější zlepšení a velice záhy se projevilo alespoň v jednom ze základních komponentů materiálního života dělníků, v jejich oděvu.
s-54 Zda však a do jaké míry se základní etapy vývoje dělnického hnutí kryjí s mezníky vývoje způsobu života a kultury dělníků, bude úkolem, který budeme muset objasnit.
s-55 Do materiálních složek života dělníků zasáhla totiž řada regresívních vlivů hospodářství, krize, nejintenzivněji vleklá krize let sedmdesátých a osmdesátých, krize na počátku # století a v třicátých letech, války v roce # a především první světová válka, které podstatně zhoršovaly materiální situaci a zastavovaly určité již nastoupené tendence vývojové, posunovaly vývoj řady prvků hmotné i duchovní kultury dělníků zpět.
s-56 Je jisté, že v oblasti společenské a kulturní tyto historické situace působily specificky, upevňovaly vzájemné společenské vazby dělníků a daly podnět k řadě pokrokových a z hlediska folkloristického zajímavých hodnot v tvorbě písňové i slovesné.
s-57 V těchto oblastech měly tyto regresívní vlivy v podstatě stejný dopad jako ve vývoji dělnického hnutí.
s-58 Ovšem pokud zkoumáme historický proces vývoje způsobu života a kultury pražských dělníků jako určitý celek, tyto historické situace mohly vedle dalších faktorů působit na případný posun etnografických mezníků vzhledem k periodizačním etapám vývoje dělnického hnutí.
s-59 Z hlediska etnografického se nám již nyní jeví jako problematické zakončení druhé vývojové etapy přelomem století a kloníme se k názoru, že pro nás mezníkem budou již léta devadesátá.
s-60 Správnost tohoto předpokladu musí však prověřit další analýza materiálu.
s-61 Časové vymezení projektované práce nás však staví před závažnou skutečnost.
s-62 Praha let čtyřicátých # století byla zcela jinou sídelní jednotkou než Praha let třicátých # století.
s-63 V polovině # století Prahu, respektive její čtyři města, Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany, ještě obklopovaly zbytky středověkých hradeb, na něž navazovala průmyslová předměstí, urbanisticky řešený Karlín a živelně v okolí průmyslových závodů vyrůstající Smíchov.
s-64 Praha let devadesátých byla průmyslovým velkoměstem se sedmi čtvrtěmi, k původním byly připojeny Josefov, Vyšehrad a Holešovice, Bubny.
s-65 Byla však zároveň městem se širokým předměstským zázemím, se kterým byla hospodářsky i sídelně spjata.
s-66 K průmyslovému Karlínu a Smíchovu přibyla průmyslová Libeň a na ni navazující se Vysočany a dále dvě převážně obyvatelské čtvrti, Žižkov a Královské Vinohrady.
s-67 Nejpozději od # let pak na jihu Prahy vyrůstají další velká předměstí, Nusle, Vršovice, Košíře, Hlubočepy, na severu Prahy pak Břevnov a Bubeneč.
s-68 Vývoj v prvých desetiletích # století zasáhl širokou oblast okrajových území, především Strašnice, Michli, Podolí, Bráník, Dejvice a Hloubětín.
s-69 Každých # let se tedy rozšiřují hranice, v nichž máme sledovat vývoj kultury a způsobu života pražského dělnictva, a to ne o nevýznamné a málo početné celky.
s-70 Již sama tato skutečnost nejenže komplikuje naši práci a staví nás před řadu problémů, které budeme muset řešit, ale především determinuje i naši činnost výzkumnou.
s-71 Průmyslové dělnictvo, početná a svým významem nejdůležitější složka dělnické třídy v Praze, nebylo však nikdy jednolitou skupinou pražského obyvatelstva.
s-72 Naopak, v průběhu celého svého historického vývoje bylo skupinou, která se různila jak lokalitou, tak generačním stářím dělnické populace, v ideově politickou angažovaností, profesionálním zařazením, kvalifikací, a tím i sociálně ekonomickým postavením uvnitř dané skupiny, společenskou a kulturní vyspělostí.
s-73 Průmyslové dělnictvo Prahy žilo v námi sledovaném období především v šesti dělnických čtvrtích, na Smíchově, v Karlíně, v Holešovicích, Bubnech, v Libni, na Žižkově a ve Vysočanech.
s-74 Zde bylo základní a určující složkou obyvatelstva.
s-75 Další pražské čtvrti se silnými enklávami dělnické populace, Staré Město, Malá Strana a horní část Nového Města, a od osmdesátých let # století i čtvrti, původně předměstí, rozložené na okrajích Prahy, Nusle, Vršovice, Košíře, Břevnov, neměly již výlučně dělnický a především průmyslově dělnický charakter.
s-76 Proto svůj badatelský zájem v první fázi práce soustřeďujeme na výše zmíněných šest čtvrtí.
s-77 Tradice dělnického osídlení a generační stáří dělnického obyvatelstva na Smíchově, v Karlíně, v Libni, v Holešovicích, Bubnech, na Žižkově a ve Vysočanech není však stejná.
s-78 Jestliže ve čtyřicátých letech # století měla tehdejší pražská předměstí Karlín a Smíchov # obyvatel, ostatní jmenované dělnické čtvrti byly v této době obcemi převážně nebo výlučně zemědělského charakteru, Žižkov nanejvýš se slabou enklávou dělnického obyvatelstva, které však v této době bylo buď pauperizovaným místním vesnickým obyvatelstvem, nebo cizím elementem v původním zemědělském a rybářském osídlení.
s-79 do šedesátých let # století se tento stav v podstatě neměnil.
s-80 Teprve v průběhu šedesátých let můžeme sledovat první závažnější změny v rozmístění dělnického obyvatelstva na území dnešní Prahy a přeměnu dalších vesnických obcí v obce dělnické.
s-81 I v této době ještě největší přírůstek obyvatelstva zaznamenávají stará dělnická předměstí.
s-82 V Karlíně se vzhledem k roku # obyvatelstvo téměř zdvojnásobuje, a na Smíchově se dokonce ztrojnásobuje.
s-83 V šedesátých letech však současně vyrůstá i dělnická Libeň, čítající na konci šedesátých let již # osob, a Žižkov, který je zakládán na volném katastru naráz, přímo jako dělnická čtvrť, a v téže době již # obyvatel.
s-84 Do horečné přeměny ve výrazně dělnické předměstí vstupují Holešovice, Bubny jako celek s desetiletým zpožděním, tedy teprve v sedmdesátých letech.
s-85 Velice rychle se však mění ve výraznou dělnickou čtvrť, kterou jako celek zůstávají po následujících čtyřicet let.
s-86 Ze sledovaných pražských čtvrtí jsou Vysočany generačně nejmladší, svého dělnického charakteru nabývají teprve v posledních letech # století.
s-87 Na počátku osmdesátých let bylo tedy pět z námi sledovaných čtvrtí lokalitami s výrazným dělnickým charakterem.
s-88 Vývoj obyvatelstva v jednotlivých čtvrtích nebyl však ani nadále rovnoměrný.
s-89 Hlavní vlna osídlování v Karlíně končí v osmdesátých a na počátku devadesátých let.
s-90 Katastr této obce je totiž tehdy již v podstatě vyčerpán.
s-91 Na konci # a počátku # století se stabilizuje i počet obyvatelstva Smíchova.
s-92 Žižkov, Holešovice, Bubny a Libeň vykazují naopak horečný příliv obyvatelstva ještě v prvém desetiletí # století.
s-93 Na Žižkově stoupá počet zde bydlících osob průměrně každých # let o # tisíc, s největším přírůstkem v letech # # , v Holešovicích, Bubnech a i Libni přibližně o # tisíc, nejvíce v letech # # .
s-94 Po násilném přerušení vývoje způsobeném první světovou válkou dochází k nové silné osídlovací vlně, která zasahuje především Žižkov, Holešovice, Bubny a Vysočany, tedy čtvrti, jejichž katastry nebyly na počátku dvacátých let ještě plně zastavěny.
s-95 Je třeba si však uvědomit, že i uvnitř jednotlivých dělnických čtvrtí existovaly sídelní jednotky s vlastní tradicí místního dělnického obyvatelstva a s migračním pohybem, který nemusel odpovídat základnímu trendu vývoje celé čtvrti, ba naopak mohl jít i v protisměru.
s-96 A nemíníme tím pouze dělnické kolonie, již vznikly v kterékoli době, nýbrž přímo určité obvody běžné zástavby čtvrti.
s-97 Ilustrujeme si tuto skutečnost na příkladu sedmé pražské čtvrti Holešovice, Bubny.
s-98 Holešovice, Bubny vznikly na katastrech dvou starých historických vsí, Buben a Holešovic.
s-99 Od sedmdesátých let # století do třicátých let # století vykazují stálý, ničím nepřerušený přírůstek obyvatelstva.
s-100 Sociální a zaměstnanecké složení jejich obyvatelstva však doznalo převratných změn.

Text viewDownload CoNNL-U