| s-101
| Wolker trpěl sám ve své Těžké hodině, jako básník a jako tvůrce může a má být sám jen tolik, kolik sama je se svou bolestí matka, která rodí. |
| s-102
| Fučík odmítá žít svou těžkou hodinu celý život, odmítá představu, že člověk se končí člověkem, umělecké dílo se stává revolučním a pravdivým v momentu, kdy přesahuje hranice individuálního zaujetí, kdy se objektivizuje. |
| s-103
| V roce # , v době, kdy úzkostlivě hospodaří s každičkou hodnotou, která existuje v české literatuře, říká na adresu * Svatopluka Machara a na adresu části příslušníků generace devadesátých let, že k velké a živé poezii nestačí mít silnou víru v člověka kromě sebe samého. |
| s-104
| Individualismus Fučík odmítá, osobitost a tvůrčí osobnost jsou pro něho v umění nezbytné. |
| s-105
| Je pro kolektivismus, nevidí však v kolektivu spásu. |
| s-106
| V souvislosti s poezií Jaroslava Seiferta například konstatuje fanatismus pro kolektivum, současně však i bohapusté estétství, které nemůže mít přímého pokračování prospěšného proletářské poezii. |
| s-107
| Rozchod s tendencemi a potřebami buržoazního umění je pro Fučíka předpokladem novodobé literární tvorby. |
| s-108
| Formulace o básnících, kteří se obětovali revoluci, je pro něho nepřijatelná a směšná, stejně jako by se vysmál všem, kdož by z komunistického stranického umělce chtěli udělat básníka, který se obětoval pro politiku strany. |
| s-109
| Takto chápat věci je možné jen za předpokladu neporozumění povaze a zákonitostem, v nichž se formuje nová revoluční slovesnost, nové divadlo. |
| s-110
| Jen politicky myslící a vzdělaný člověk mohl v kritice stvořit novou revoluční kvalitu, realizovat onen zlom, k němuž ve dvacátých letech dochází v souvislosti se vznikem marxistické kritiky. |
| s-111
| Umění, které lokajsky posluhuje buržoazii, Fučík jednoznačně neguje. |
| s-112
| Odhaluje jeho vnitřní prázdnotu, jeho přetvářku, polemizuje s ním jen v extrémních případech. |
| s-113
| Nebezpečí vidí jinde. |
| s-114
| Ve dvacátých letech například rozlišuje mezi divadlem, knihou, které jsou obráceny k lidu, které ústí do ulic, po nichž chodí lidé, a mezi uměním, které je obráceno do kavárny, které ústí do kavárny, kde se z velkých problémů stávají klevety, uměním, které je přístupné jen zasvěceným, artistním profesionálům. |
| s-115
| To je hledisko, které Fučík uplatňuje i později. |
| s-116
| Bezpečně jej orientovalo, pokud šlo o stanovení hodnoty díla i rozpoznání vývoje. |
| s-117
| Kritika nemůže jinak prověřovat pravdivost svých soudů než tvůrčí praxí a životností díla. |
| s-118
| Kritéria, s nimiž pracoval Fučík, se ukázala nosnými a schopnými diferencovat mezi hodnotami skutečnými a zdánlivými. |
| s-119
| V # letech Julius Fučík například poukazuje na nebezpečí, které hrozí proletářské poezii, jestliže by se chtěla uzavřít za okna buržoazní kavárny a čekat v bohémské měšťácké atmosféře na revoluci. |
| s-120
| Pamatovat na tuto fučíkovskou zkušenost mohlo pomoci v nedávné minulosti, v šedesátých letech, k rozpoznání krize ne kritérií marxistické estetiky, ale kritérií odvozených eklekticky z estetiky idealistické. |
| s-121
| Fučíkova literárněkritická a historická tvorba měla svůj vývojový rytmus, neuchýlila se od principiálních marxistických stanovisek, obohacovala se novými poznatky, projasňovala se. |
| s-122
| Například pokud jde o Fučíkovu interpretaci realismu, podrobně se otázkou zabýval Dostál ve studii o Fučíkově divadelní kritice a rozšifrovat problém zpětně znamená vrátit se k pojmové nejasnosti a nepřehlednosti dvacátých a třicátých let, pak se Fučík distancuje od naturalismu, sentimentálního realismu, od realismu spjatého s maloměšťáckým vztahem k světu a s maloměšťáckou mentalitou, má plné pochopení pro realismus Antala Staška, Terezy Novákové a Heleny Malířové, postuluje nový realismus, který je pro něho určen kolektivismem, reálností předmětu i stanoviska, pravdivým poznáním skutečnosti a bojovností. |
| s-123
| Když například rýsuje linii Šaldovy tvorby i života, vidí ji v osvobozování od romantismu, v cestě k realismu. |
| s-124
| Nový realismus, zživotňování poezie i prózy chápe jako jejich demokratizaci a neustálé prohlubování, zvýrazňování jejich společenské funkce. |
| s-125
| A je tu i vymezení negativní poezie, která předstírá skutečnost, která ztratila poetičnost a je ve jménu jakéhosi všeobecného života ochuzována o básnickost, nemůže být chápána jako ztělesnění nového realismu. |
| s-126
| Vývojem a proměnami prochází i Fučíkovo pojetí tradice. |
| s-127
| V roce # , v souvislosti s útoky proti Wolkerovi, Fučík charakterizuje a interpretuje Wolkerovu tvorbu jako porušení tradice, jako protitradiční, i se svým Erbenem je Wolker protitradičním, protože tradice může pro něho v té době znamenat jen tradici buržoazního umění. |
| s-128
| Od konce dvacátých let se však datuje Fučíkův zápas o vyznačení demokratické tradice, hodnot vytvořených v minulosti a hodných socialistické kultury. |
| s-129
| Fučík hledal a dařilo se mu nacházet v minulosti korektiv odpovědi na nejživější přítomné otázky. |
| s-130
| Minulost jej učila rozumět přítomnosti a přítomnost, její hluboké prožití, účast v zápase o její tvář a charakter, jej orientovaly při poznávání minulosti. |
| s-131
| V komentáři k Leninovým Statím o Tolstém poukazuje Julius Fučík na odvážnost Leninova portrétu Tolstého a na naprostou vědeckou přesnost. |
| s-132
| Odvážný portrét, který zde Lenin kreslí, má naprostou vědeckou přesnost. |
| s-133
| Můžeme uvést další doklady. |
| s-134
| V roce # se ptá, kdy vzniká zčasovění poezie po letech * , a odpovídá. |
| s-135
| Tehdy, kdy básník zněl se svou dobou a kdy nová doba zní s dobou, v níž básník mluvil. |
| s-136
| A Julius Fučík uměl odhalit tyto spoje, švy, v nichž se stýkaly dvě doby, položil odvážným a zároveň vědecky naprosto přesným * . |
| s-137
| V roce # například položil vůči dílu Boženy Němcové otázky, které jemu, a nejen jemu, kladla přítomnost. |
| s-138
| V roce # existovalo několik literárněhistorických výkladů Boženy Němcové, jediný byl adekvátní době i literatuře, a to výklad Fučíkův. |
| s-139
| Stejně tak v nových významech a v novém smyslu se objevila i tragédie osobnosti * Sabiny. |
| s-140
| Odvážně byla volena i otázka lidovosti Zeyerova díla. |
| s-141
| Leninskou koncepci kulturního dědictví Fučík interpretoval v estetické rovině. |
| s-142
| Fučíkovo umění portrétu působilo spontánně, ve skutečnosti se však za ním skrývaly hluboce promyšlené koncepce autora, doby, literatury vůbec, úsilí nalézt adekvátní přístup k interpretaci tvorby i osobnosti. |
| s-143
| Fučík si je teoreticky uvědomil v roce # při rozboru Leninových Statí o Tolstém. |
| s-144
| Šlo mu o to, postihnout jednotu literárního jevu, byť sebesložitějšího a seberozpornějšího, nalézt pramen, z něhož vyvěrají nejrůznější, třebas i příkře protikladné stránky umělecké interpretace skutečnosti. |
| s-145
| A podařilo- li se klíč nalézt, pak jej sledoval ve všech polohách a rovinách, v jazyce, ve výběru obrazů, ve volbě typů, v literární technice, tedy přesně stanovený postup umožňující otevřít cestu k nitru literárního díla. |
| s-146
| A konfrontujme s tímto postulátem a s představou Fučíkovy portréty autorů české i jiných literatur. |
| s-147
| Všechny jsou pokusem o jejich realizaci. |
| s-148
| Fučík chce spatřit tvůrce díla v jednotě všech jeho projevů, rysů, chce podat klíč k interpretaci povahy jeho díla, jeho osobnosti. |
| s-149
| Tak vysvětluje například Sabinu, Zeyera, Staška, tak dokonale vystihuje Boženu Němcovou jako ženu, buřičku společenskou, a to mu dovoluje vidět a odhalit i její buřičství jazykové a stylové, tak podává klíč k Šaldovi, k Nejedlému i k Seifertovi, Čapkovi, Macharovi. |
| s-150
| Nalézt jednotící, integrující prvek umožňuje mu začlenit osobnost i tvorbu do společenských souvislostí, což pro Fučíka znamená dvojí, chápat a pravdivě interpretovat dobu, v níž autor žil a tvořil, a chápat a víc ztotožnit se, což je možné jen účastí v třídním politickém zápase s dobou, v níž je dílo interpretováno. |
| s-151
| Trvalá hodnota slova spočívá pro Fučíka v tom, že je to slovo řečené včas, ve svůj čas, a v tomto smyslu leží i trvalá hodnota Fučíkova slova literárněkritického, * historického. |
| s-152
| Hovoříme- li o včasnosti Fučíkova literárněhistorického poznání, nemůžeme opomenout význam Fučíkovy politické občanské aktivity pro vědeckou přesnost, pravdivost a objevnost jeho pohledu. |
| s-153
| Modernost, revoluční kvalita marxistické kritiky je určena i jejím otevřeným sepětím s kulturní politikou komunistické strany. |