| s-2
| Fučíkovy reportáže, povídky, fragment románu Pokolení před Petrem a Reportáž psaná na oprátce jsou integrální součástí socialistické prózy dvacátých a třicátých let. |
| s-3
| Fučíkovy divadelní a literární kritiky, studie, články, glosy spolutvořily českou socialistickou literaturu, umocňovaly její sílu, odkrývaly pro ni nové možnosti, pomáhaly rozpoznat a označit slepé uličky a případné omyly. |
| s-4
| Julius Fučík patřil k těm komunistickým kulturním pracovníkům, kteří koncipovali, proklamovali a současně už uskutečňovali program nutného životadárného spojení socialistické kultury s hodnotami, které byly vytvořeny v blízké i dávné minulosti a které svou povahou byly hluboce lidové a demokratické. |
| s-5
| Literárněkritická a literárněhistorická tvorba je jedním z celků, které tvoří Fučíkův odkaz dnešku. |
| s-6
| Zájem o literaturu a láska k ní patřily k okruhu jeho vyhraněných zájmů a lásek, stejně tak jako kritický talent byl jedním z talentů, jimiž Fučík disponoval. |
| s-7
| Láska k literatuře a zájem o ni provázely Fučíka po celý život, i když v různé intenzitě a s různou možností uplatnění. |
| s-8
| Už v roce # v dopise Marii Vaníčkové se Fučík ptá. |
| s-9
| Do čeho mám dělat. |
| s-10
| Do politiky. |
| s-11
| Nebo do kumštu. |
| s-12
| V politice ze mne bude docela průměrný redaktůrek, mám literární intelektuálské sklony, které budu muset neustále korigovat míněním vedoucích, kteří tomu rozumějí bezprostředně, samostatně a správně. |
| s-13
| A bude to vlastně ještě méně. |
| s-14
| Možná že ani v literatuře nejsem nic nadprůměrného, ale jsem alespoň samostatný, něco dělám, něco udělám, rozhodně to bude víc dobré než nějaká žurnalistická reprodukce přemílaných hesel. |
| s-15
| Fučík, Korespondence. |
| s-16
| A právě s vědomím těchto slov dvaadvacetiletého Fučíka je třeba odmítnout tendence, které se pokusily preferovat jen jeden z celků Fučíkova odkazu a tak rozrušit jednotu tvorby a jednotu osobnosti, která je pro Fučíka a pro moderní revoluční tvorbu a osobnost vůbec tak příznačná. |
| s-17
| Tyto tendence se octly v rozporu s vnitřní logikou jeho díla i vývoje. |
| s-18
| Integrujícím prvkem Fučíkovy tvorby a osobnosti je komunistické přesvědčení, skutečnost, že Julius Fučík byl komunista gottwaldovské generace, generace # sjezdu KSČ. |
| s-19
| Hájil politiku gottwaldovského vedení vůči oněm levým intelektuálům, kteří v roce # nepochopili, ať už jednou provždy, nebo jen dočasně, novou kvalitu komunistické politické praxe. |
| s-20
| V roce # , kdy část tvůrčích pracovníků dosud spjatých se stranou opouští revoluční frontu, Julius Fučík vstupuje do redakce Rudého práva a profesionalizuje se jako komunistický novinář. |
| s-21
| Stává se politickým stranickým pracovníkem, utíká z umění do politiky, šaldovský termín, ovšem jen proto, aby realizoval jeden z předpokladů nezbytných pro růst a zrání marxistického kritika. |
| s-22
| Julius Fučík naplňuje ve svrchované míře podmínku moderní revoluční umělecké kritiky, sepětí s revoluční politikou, nutnost cítit se její součástí, hlásit se k zodpovědnosti za realizaci revolučních idejí, nedovolit, aby se mezi kritikou a životem rozprostřel prázdný prostor, bílá místa. |
| s-23
| Snad každý z Fučíkových zájmů mohl zůstat torzovitý, nedokončený. |
| s-24
| Knižně za jeho života vyšla reportáž ze # sjezdu KSČ Sjezd fronty, v letech # - # v sešitech vycházelo V zemi, kde zítra již znamená včera, v roce # vyšla brožura Přijde nám Rudá armáda na pomoc, v roce # vyšel esej Božena Němcová bojující, jinak všechno ostatní publikoval Julius Fučík v novinách a v časopisech. |
| s-25
| Už jen v tematice jeho prvních knížek jsou ve zkratce a téměř symbolicky vyznačeny historické, politické a životní souvislosti, v nichž se formovala a uplatňovala jeho literárněkritická a literárněhistorická tvorba. |
| s-26
| A jestliže # léta jsou léty Fučíkovy zralosti lidské, politické a umělecké, pak v této době vyzrává k jedinečné a velkolepé syntéze i Julius Fučík, kritik a historik české literatury, autor Boženy Němcové bojující, studie o Karlu Sabinovi a o Juliu Zeyerovi. |
| s-27
| I v Reportáži psané na oprátce, v díle, jež se vzpírá jakékoliv analýze, tak syntetickou podobu má, v němž je vysloveno Fučíkovo pojetí života, člověka a doby, i v Reportáži je přítomen Fučíkův zájem literárněhistorický a kritický. |
| s-28
| Ani tehdy neustupuje do pozadí Fučík, kritik. |
| s-29
| Fučíkova literárněkritická tvorba stává se tak součástí vyššího celku, co platí obecně, zásadně o něm, platí i pro ni. |
| s-30
| V jednom ze svých nekrologů * * Šaldy napsal Julius Fučík, že Šalda poznával život skrze umění a uměním, a to je poznatek, který se vztahuje i k Fučíkovi. |
| s-31
| Jeho poznávání světa a člověka inspirovaly zvláště zpočátku literatura a divadlo, knihy byly mu kusem světa, v nich nalezl slova, která jen tušil, aniž by je dokázal vyslovit, v nich byly rozšifrovány nejskrytější jeho myšlenky a činy. |
| s-32
| Ve Šrámkově Stříbrném větru například nalezl životopis svůj i mnohých ze své generace. |
| s-33
| Julius Fučík mezi knihami rozlišoval ty, které k němu promlouvají, a ty, které zůstávají němé, a pomáhat k tomu, aby nebylo ani němých, ani lživých knih, považoval za svůj úkol v boji o lepší svět. |
| s-34
| Osobní zaujetí pro literaturu, horoucí láska k ní, touha znásobit její sílu, rozevřít ji před čtenářem, pomoci mu orientovat se v ní, osvojit si všechno její bohatství, její poznání i krásu, to jsou rysy Fučíkova přístupu k literatuře, předpoklady, z nichž vycházel při své kritické a historické tvorbě. |
| s-35
| Je třeba ještě v jednom směru vymezení Fučíkova přístupu k literatuře zpřesnit, Fučík chápe literaturu v souvislostech společenských, v souvislostech třídního zápasu, a jestliže chápe svou práci jako práci pro čtenáře a pro diváka, pak má na mysli především čtenáře a diváka dělnického. |
| s-36
| V roce # se uskutečňuje Fučíkův programový návrat k literatuře národního obrození a k historii české literatury vůbec. |
| s-37
| Intenzívně studuje a koncipuje, promýšlí, připravuje články, studie i úkoly větší syntetické povahy. |
| s-38
| Tehdy vzniká esej o Boženě Němcové. |
| s-39
| Julius Fučík jej píše v Chotiměři * # , kdy má ještě po ruce dostatek materiálu. |
| s-40
| V Chotiměři rozepisuje i studii o Karlu Sabinovi, dokončuje ji však už v Praze v různých ilegálních bytech. |
| s-41
| Za stejných podmínek pracuje na studiích o Juliu Zeyerovi a Janu Nerudovi, text druhé z nich zůstal nejen nedokončen, ale nepodařilo se jej po válce nalézt. |
| s-42
| V cele pankráckého vězení píše Fučík Reportáž psanou na oprátce, označenou jako rukopis, současně však promýšlí a rozepisuje i úvahu nazvanou O povaze české literatury a označenou jako rukopis. |
| s-43
| Volí téma, které jej lákalo a pronásledovalo už pět let od osudného konce třicátých let, musí se pokusit vyrovnat se s ním, i když může počítat jen s tím, co se uložilo v jeho paměti, i když nemá nejmenší možnost ověřit si svůj poznatek nebo představu nahlédnutím do materiálu. |
| s-44
| V dopise adresovaném Gustině a komentujícím úvahu O povaze české literatury čteme. |
| s-45
| V čase, který kradu smrti, píšu tyto poznámky o české literatuře. |
| s-46
| Nebude asi vůbec snadné psát bez dokladů, bez citátů, srdce a hlava jsou plné, ale stěny jsou prázdné. |
| s-47
| A je to přece jen divné psát o literatuře a nemít ani knížečky, kterou bys mohl alespoň očima pohladit. |
| s-48
| V úvodních větách dopisu je zdůrazněno. |
| s-49
| Nechci se však dát, nechci se poddat, aby i ten druhý kus zahynul beze zbytku, zašel beze stopy v bílé kobce. |
| s-50
| * Fučíková, Vzpomínky. |
| s-51
| Ani okamžik skepse, ani stín malomyslnosti nebo pochybnosti o smyslu a významu konané práce, naopak hluboké přesvědčení o jejím poslání osobním i nadosobním, o budoucnosti, která jí bude patřit, když už jí nemůže patřit přítomnost. |
| s-52
| Fučík nemá naději na bezprostřední publikaci, a přece píše pro sebe i pro ty, kteří přežijí nebo přijdou. |
| s-53
| Jak silné a nepřemožitelné je přesvědčení o úloze literatury, o jejím významu pro přítomný i budoucí zápas člověka, třídy, celé společnosti. |
| s-54
| Nabízí se okamžitě historické srovnání, z nichž jedno, fakt Havlíčkovy básnické tvorby v brixenském vyhnanství, komentoval a hluboce, pravdivě pochopil a osvětlil sám Julius Fučík. |
| s-55
| Byla to heroická práce. |
| s-56
| Havlíček byl neustále pod přísným dozorem, policejní úředníci měli kdykoliv zcela volný přístup do jeho pokoje a kdykoliv mohli také zabavit kteroukoliv z jeho písemností. |
| s-57
| Ano, za takových okolností bylo hrdinstvím psát, a psát věci tak silné, jaké Havlíček v Brixenu vytvořil, k tomu bylo třeba nesmírné vnitřní pevnosti a věrnosti myšlence. |
| s-58
| Fučík, Milujeme svůj národ. |
| s-59
| Taková jsou tedy po mém soudu určující výchozí hlediska pro náš pohled na Julia Fučíka a na jeho vztah k české literatuře. |
| s-60
| Jen jejich vědomí nám dovoluje vidět na jedné straně výjimečnost jeho postavení v historii české marxistické literární kritiky a historie a současně hlubokou zákonitost jeho tvorby i vývoje. |
| s-61
| Julius Fučík publikuje první literární a divadelní kritiky na počátku dvacátých let. |
| s-62
| V nekrologu * * Šaldy v roce # charakterizuje # léta slovy. |
| s-63
| Všechny syfilitické rány měšťácké společnosti jsou obnaženy a páchnou. |
| s-64
| Zmatek, rozvrat, rozklad všech hodnot. |
| s-65
| Jen proletariát vystupuje z toho zmatku jako jediná síla konsolidující, jejímž znamením je řád. |
| s-66
| Ale ne každý ji dovede vidět. |
| s-67
| Fučík, Stati o literatuře. |
| s-68
| Julius Fučík tuto konsolidující sílu viděl. |
| s-69
| Patří ke generaci, která vystupuje z první světové války. |
| s-70
| Lidské utrpení bylo těm jejím příslušníkům, kteří jako Fučík nebo Wolker vnímali svět pozorně a citlivě se smyslem pro logiku dějin i pro sociální spravedlnost, stříbrnou hřivnou, neboť z něho viděli růst květinu lidského souručenství. |
| s-71
| Fučík vstupuje do literatury ve chvíli, kdy se jasně rýsuje možnost zrodu nové revoluční literatury, v období, kdy si umělci osvojují nové chápání světa. |
| s-72
| Kritika tvoří součást procesu formování revolučního umění, je sebezdůvodněním tohoto umění, jeho sebepoznáním. |
| s-73
| Julius Fučík od počátku chápe literaturu ve společenských souvislostech, i když problém na počátku dvacátých let ještě takto přímo a teoreticky neformuluje. |
| s-74
| Avšak už v roce # v předmluvě k Leninovým Statím o Tolstém, které k nám Fučík uvedl, hledá-livýchozí určující rys Leninova pohledu na literaturu, pak jej nachází v Leninově schopnosti hluboce začlenit jev do společenského vývoje. |
| s-75
| V roce # podtrhuje Fučík v charakteristice dvacátých let pojem řád a fakt konsolidující síly dělnické třídy. |
| s-76
| A to je příznačný rys Fučíkova pojetí a vymezení vztahu umění k revoluci, umělce k revolučnímu zápasu. |
| s-77
| Mimo revoluci není pro Fučíka moderního umění. |
| s-78
| Ve dvacátých letech převládalo v kruzích levicové umělecké inteligence zhruba dvojí pojetí vztahu umění a revoluce. |
| s-79
| Jedni zdůrazňovali především aspekt boje proti starému pořádku, moment diskontinuity a destrukce, chtěli rozbít staré umění, negovat je, a v tom spatřovali smysl svých činů, k tomu především hovořily jejich teoretické proklamace. |
| s-80
| Druzí chápali revoluci jako počátek nového řádu, revoluce má spoutat chaos a překonat rozvrat, proletariát je pro ně skutečnou konsolidující silou. |
| s-81
| K nim patřil i Julius Fučík. |
| s-82
| Pokračujme však dál ve své úvaze. |
| s-83
| Část levicových umělců zdůrazňovala především umělcův přínos revoluci, zajímalo je, co revoluce od umělce, jenž se ztotožnil s hnutím, získá, hodnoty, talent, jaké hodnoty. |
| s-84
| Kritéria druhé části levicové inteligence byla jiná. |
| s-85
| Všímala si, co pro umělce a pro jeho tvorbu znamená, pochopí-lilogiku dějin, ztotožní-lise s hnutím a silou, která rozhodne o osudu lidské společnosti dvacátého století. |
| s-86
| Julius Fučík znal až příliš dobře složitou povahu vztahu umění a revoluce, i v tomto případě však preferoval druhé hledisko a pracoval s ním. |
| s-87
| V roce # v komentáři k generační diskusi polemizoval se stanoviskem některých čtenářů Tvorby, s jejich rozmrzelostí nad diskusí pouze intelektuálskou. |
| s-88
| Spojení intelektuála s revolučním hnutím dělnickým je ovšem životní otázkou především pro něho. |
| s-89
| Ale domnívat se, že tyto vztahy jsou jen takto jednostranné, to není nic jiného než oslabování revolučních sil. |
| s-90
| Avantgarda známá a neznámá. |
| s-91
| Fučíkovo pojetí literatury, jeho osvojení si marxisticko-leninskéteorie a pravdivé poznání umění obecně i historicky a adresně se formovalo v dvojí souvislosti, v boji s buržoazní estetikou a kritikou a neustálým průběžným překonáváním vlastních omylů, prohlubujícím se poznáním teoretickým i praktickým. |
| s-92
| Časově první Fučíkovo vymezení umění, dvacátá léta, vychází z pojetí umění jako výrazu zápasu umělce samotného a zápasu společnosti, v níž umělec žije a tvoří. |
| s-93
| V Knize generace píše o tom, že jen to umění, které vyrůstá z boje, je velké. |
| s-94
| Všechno umění, jež je vpravdě veliké, vyrůstá z boje. |
| s-95
| Na sklonku třicátých let poznamenává, cituje Šaldu. |
| s-96
| Básník nesmí být demagogem, může být propagátorem, musí být bojovníkem. |
| s-97
| Kvalitativně nový, objevný Fučíkův pohled na osobnost i tvorbu Boženy Němcové spočívá v odhalení jednoty jejího zápasu lidského a uměleckého se zápasem progresívních společenských sil. |
| s-98
| Němcová revolucionizuje českou prózu myšlenkově i formálně. |
| s-99
| Charakteristický rys nového umění spatřuje Fučík v jeho kolektivismu, chápaném jako protiklad individualismu. |
| s-100
| Fučík interpretuje vůbec principy revoluční proletářské literatury v přímém protikladu k individualismu buržoazního umění. |
| s-101
| Wolker trpěl sám ve své Těžké hodině, jako básník a jako tvůrce může a má být sám jen tolik, kolik sama je se svou bolestí matka, která rodí. |