| s-101
| Kdyby se všechny molekuly plynů ve vzduchu mohly pohybovat jedním směrem, vznikl by jejich proud nepředstavitelné rychlosti a síly, jako vichřice, zkázonosná pro celou naši zeměkouli. |
| s-102
| Také v kapalinách jsou molekuly v podobném pohybu. |
| s-103
| Pomocí ultramikroskopu můžeme jeho projevy nepřímo pozorovat na koloidních částečkách osvětlených svazkem světelných paprsků, které na nich vytvářejí viditelné světelné body větších rozměrů, než jsou neviditelné částice. |
| s-104
| Molekuly kapaliny na ně narážejí a uvádějí je do neuspořádaného translačního pohybu, který poprvé popsal anglický botanik * Brown. |
| s-105
| Tento Brownův pohyb podléhá podobným zákonitostem jako pohyb neviditelných molekul plynů a na jeho základě byla také začátkem našeho století dokázána reálná existence molekul a jejich pohybu a potvrzena jednota hmoty a energie. |
| s-106
| Kapaliny vyplňují objem nádoby a vytvářejí hladinu a na rozdíl od plynů jsou, podobně jako tuhé látky, málo stlačitelné. |
| s-107
| Z toho soudíme, že vzájemná vzdálenost molekul v kapalném skupenství je mnohem menší než u plynů, takže na sebe mohou působit určitými soudržnými silami. |
| s-108
| Rychlost jejich pohybu je závislá na teplotě a za obyčejné teploty není tak velká, aby překonala přitažlivé síly, jak tomu je u plynů, které se rozpínají. |
| s-109
| Přitom však nedovoluje, aby se částice kapalin mohly uložit do určitých uspořádaných poloh jako u krystalů tuhých látek. |
| s-110
| Tyto síly však mohou i v kapalném skupenství způsobit za obyčejné teploty částečné omezené uspořádání přítomných částic. |
| s-111
| Kapaliny tím tvoří přechod od plynů k tuhým látkám. |
| s-112
| Při svém neustálém pohybu se mohou molekuly odtrhovat od povrchu kapaliny, která se tím vypařuje. |
| s-113
| Zahříváním se rychlost jejich pohybu zvětšuje a při teplotě varu je tak veliká, že tlak par kapaliny dosahuje tlaku atmosférického a molekuly se uvolňují i zevnitř z kapaliny. |
| s-114
| Skupenství tuhé, především krystalické, se vyznačuje určitým tvarem, jenž se mění jen nepatrně působením tlaku nebo změnami teploty, pokud látky netají. |
| s-115
| Molekuly, atomy, ionty jsou v něm pravidelně uspořádány do krystalových mřížek, což se navenek projevuje geometrickými tvary krystalů. |
| s-116
| Vzdálenosti stavebních částic jsou nejmenší, soudržné síly největší, ale jejich pohyb neustává, mění jen svou povahu, svou kvalitu. |
| s-117
| V tuhých látkách se částice nepohybují volně, ale obvykle jen v různých směrech kmitají kolem uspořádaných rovnovážných poloh. |
| s-118
| Zahříváním se zvětšuje jejich rozkmit, tuhá látka se tepelně roztahuje, přitažlivé síly se zmenšují. |
| s-119
| Při teplotě tání krystal ztrácí svou stavbu tuhé látky. |
| s-120
| Některé tuhé látky neprojevují krystalovou stavbu, nemají určitou teplotu tání a zahříváním přecházejí plynule v kapalné skupenství ( sklo, pryskyřice) , jsou to amorfní látky. |
| s-121
| Schéma uspořádání částic a změn skupenství naznačuje * . |
| s-122
| Představy o pohybu molekul a ostatních stavebních částic látek, o jejich uspořádání a soudržných silách přispívají k pochopení významu chemického vzorce, který vystihuje obvykle jedinou molekulu z jejich obrovského počtu v nepatrném množství dané látky. |
| s-123
| Chemický vzorec vody představuje její jednu molekulu, ale neudává její skupenství. |
| s-124
| Teprve velký počet molekul vody a jejich uspořádání určuje, zda jde o páru, kapalinu, nebo led. |
| s-125
| Všechny vlastnosti látek tedy nejsou dány jen vlastnostmi jejich jednotlivých molekul, ale také jejich počtem, vzdálenostmi mezi nimi a jejich uspořádáním. |
| s-126
| Uvedené poznámky zjednodušují představy o pohybu stavebních částic látek, které kromě kmitání se mohou také otáčet, a výklad nepřihlíží k pohybům uvnitř molekul a atomů. |
| s-127
| Molekuly prvků i sloučenin jsou útvary složené z atomů, molekuly prvků se skládají z atomů téhož druhu, molekuly sloučenin z atomů různého druhu, z atomů různých prvků. |
| s-128
| Molekula volného kyslíku nebo ozónu má atomy stejného druhu, je to molekula prvku. |
| s-129
| V molekule vody jsou dva atomy vodíku a atom kyslíku, tedy atomy dvou prvků, je to molekula sloučeniny. |
| s-130
| Molekuly vznikají trvalým spojením dvou nebo více atomů buď stejných ( molekuly prvků) , nebo různých ( molekuly sloučenin) . |
| s-131
| Toto spojení se nazývá chemická vazba. |
| s-132
| Chemické složení jedné molekuly, váhový poměr jejích prvků, je stejné jako složení libovolného počtu těchto molekul a jako libovolného množství chemicky čisté látky z nich složené. |
| s-133
| Atomy téhož prvku mají stejné chemické vlastnosti, a protože prvky nejsou chemicky dělitelné, jsou i jejich atomy nedělitelné. |
| s-134
| Základní vlastností atomů je zase neustálý pohyb v struktuře dané molekuly. |
| s-135
| V tomto smyslu se tedy rozšiřuje dříve uvedená definice prvku. |
| s-136
| Chemický prvek je určitý druh atomů stejných chemických vlastností. |
| s-137
| Atom je nejmenší chemicky nedělitelná částice prvku. |
| s-138
| Úplná definice pojmu chemických prvků vyžaduje znalost vnitřní stavby atomového jádra a jeho elektronových obalů. |
| s-139
| Atomy, s výjimkou vzácných plynů ( hélia, neónu, argonu) , neexistují obvykle samostatně a shlukují se v molekuly prvků nebo tvoří různé druhy sloučenin. |
| s-140
| Molekuly volných plynných prvků, vodíku, kyslíku nebo chlóru, jsou dvojatomové, molekula ozónu má tři atomy kyslíku, síra nebo fosfor tvoří víceatomové molekuly. |
| s-141
| U některých prvků, které se nemění v páry ani při vysokých teplotách, mnohé kovy nebo diamant, jsou atomy vzájemně vázány v takovém počtu, že nemůžeme určit jednotlivé molekuly. |
| s-142
| Každý kousek diamantu je pak vlastně obří molekulou. |
| s-143
| Složité molekuly prvků ve stavu tuhém nebo kapalném, síry nebo některých kovů, se mohou při přeměně v plynné skupenství štěpit na dvojatomové. |
| s-144
| Znázornění plynných prvků, směsi a sloučeniny je uvedeno na * , přehled jejich molekulové a atomové stavby udává tabulka * . |
| s-145
| Podstatou hmoty se zabývaly různé filozofické školy od nepaměti. |
| s-146
| Proti názorům o spojitosti, celistvosti hmoty předpokládali již řečtí filozofové ve starověku, že látky jsou složeny nespojitě z nepatrných stálých částeček, které nazvali atomy, nedělitelnými. |
| s-147
| Příčinu všech změn v přírodě viděli v jejich pohybu a seskupování. |
| s-148
| Tyto významné spekulativní názory zůstaly však nevyužity až do # století. |
| s-149
| Soustavný názor na stavbu látek vypracoval začátkem # století ve své atomové teorii John Dalton. |
| s-150
| Tehdejší hypotézy, domněnky a předpoklady, nedokázané pokusně, o existenci atomů ověřil výsledky pokusů o hmotnostních poměrech prvků ve sloučeninách, z nichž plynou slučovací zákony o stálých a násobných hmotnostních poměrech prvků ve sloučeninách. |
| s-151
| Základy atomové teorie shrnují tyto poučky. |
| s-152
| Prvky se skládají z nepatrných částeček, z atomů, které jsou chemicky nedělitelné a zůstávají zachovány při všech chemických změnách. |
| s-153
| Je tolik druhů atomů, kolik je prvků, atomy téhož prvku mají stejné chemické vlastnosti i stejnou váhu, hmotnost. |
| s-154
| Atomy se mohou vzájemně slučovat, ale vždy jen celé atomy. |
| s-155
| Daltonova atomová teorie představuje významný pokrok v poznání stavby látek. |
| s-156
| V roce # však byla objevena radioaktivita a s ní převratně nové pohledy na základní stavební částice látek. |
| s-157
| Atom již není obecně nedělitelný, ale tvoří soustavu ještě menších částeček a jejich změnami v atomovém jádře mohou vznikat nové atomy jiných prvků. |
| s-158
| Při chemických reakcích však takové změny neprobíhají, atomy zůstávají v základě nedělitelné, takže platí i principy uvedené atomové teorie. |
| s-159
| Rozměry ve světě základních částic chemických látek jsou nepředstavitelně malé a obvykle se vyjadřují v nanometrech. |
| s-160
| Například z hmotnosti a velikosti povrchu nejtenčí vrstvičky oleje na vodě nebo mýdlové bubliny se dá vypočítat, že její tloušťka je jen několik nanometrů. |
| s-161
| Přitom jsou to vrstvy složené z poměrně velkých molekul, rozměry molekul většiny látek jsou menší. |
| s-162
| Rozměry atomů jsou ještě menší a za předpokladu, že zaujímají kulový prostor, lze vypočítat jejich poloměr, který bývá udáván v rozmezí od # * do # * . |
| s-163
| Když zvětšíme rozměr molekul asi stomiliónkrát, vyjdou jejich průměry v # centimetrech, tak velké jsou ořechy. |
| s-164
| Při stejném zvětšení ořechů dostaneme tělesa s průměrem # tisíce kilometrů, tedy tak velká, jako je třeba Měsíc. |
| s-165
| Také hmotnosti základních stavebních částeček látek jsou nepředstavitelně malé. |
| s-166
| V této souvislosti je účelné všimnout si názvu váha těles, který se mnohdy chápe ve dvojím významu, jako tíha, tíhová síla, a hmotnost. |
| s-167
| Tíha nebo tíhová síla znamená sílu, kterou působí na těleso v klidu tíhové pole, a je dána součinem jeho hmotnosti a tíhového zrychlení. |
| s-168
| Takto chápaná váha se vyjadřuje v jednotkách síly, v newtonech nebo kilopondech, a je závislá na místním tíhovém zrychlení. |
| s-169
| Hmotnost znamená váhu určitého množství látky zjištěnou vážením, srovnáváním se závažím, na určitém místě zemského gravitačního pole na základě mezinárodního standardu mezinárodního kilogramu. |
| s-170
| Tímto způsobem se srovnává váha i v chemii a přitom se často užívá i zlomků této jednotky, gramů, miligramů a mikrogramů, jak to připouští příslušná norma. |
| s-171
| V chemii mají proto názvy hmotnost a váha tentýž význam a tradičně se setkáváme s názvy atomová a molekulová váha látek. |
| s-172
| V dalším textu budeme dávat přednost názvu hmotnost, ale vzhledem k naší i mezinárodní chemické literatuře budeme zatím považovat název váha za rovnocenný. |