| s-104
| Někdo může mít motiv, ale nemusí jednat, neboť motivy ho nemusí bezprostředně energizovat a řídit. |
| s-105
| Mohu říci, že X má motiv pro zabití Y, a přitom vyslovit pochybnost, že to udělá. |
| s-106
| Známe- li své motivy, neznamená to ještě, že je chceme uspokojit. |
| s-107
| Motivy mohou být i nezaměřené, ačkoli jsou vědomé. |
| s-108
| Uvedeme motiv člověka, jak by jednal, kdyby jednal. |
| s-109
| V tom je odlišnost motivů od důvodů. |
| s-110
| Důvody ukazují, jak se jedinec staví k určitému jednání, jde tedy spíše o úsudek, o vysvětlení určitého motivu. |
| s-111
| Důvody nemohou být nevědomé, motivy ano. |
| s-112
| Naznačili jsme již, že na pojetí motivace jsou různé názory podle toho, které aspekty vyzdvihujeme do popředí. |
| s-113
| Zopakujme si nejprve dvě protichůdná obecná pojetí. |
| s-114
| Jedno zabsolutňuje motivaci, považuje motivy za skutečné příčiny našeho jednání a chování, chápe je jako síly působící v organismu a seskupující kolem sebe všechnu jeho aktivitu. |
| s-115
| Druhé krajní hledisko popírá motivaci vůbec jako něco, co není pro vysvětlení lidského chování nutné. |
| s-116
| Tak Bindra vychází ze stanoviska, že to, zda dojde k určité odpovědi, je určeno stimulací senzorických orgánů a senzorickými stopami, takže jde o asociace, a není zapotřebí zavádět zvláštní motivační konstrukce. |
| s-117
| Důvody pro užitečnost motivačních pojmů jsme již uvedli a zdůraznili jsme, že jde o vyvozené konstrukce, že motivační činitelé jsou nepostradatelným předpokladem pro vysvětlení lidského chování, ale že za chování neodpovídají pouze samy. |
| s-118
| Uvedená krajní hlediska jsou spíše rámcová, jestliže se podíváme podrobněji na jednotlivá pojetí motivace, vidíme větší pestrost názorů. |
| s-119
| Thomase uvádí šest základních pohledů na motivaci. |
| s-120
| Motivace jako příčina pohybu. |
| s-121
| Motivace uvádí organismus do chodu, aktivizuje jej a udržuje v chodu. |
| s-122
| Motiv je tedy příčinou pohybu a změny. |
| s-123
| Toto hledisko je velmi staré a ještě se s ním setkáme, především ve fyziologických pojetích motivace. |
| s-124
| Motivace jako následek určitých změn ve stavu organismu. |
| s-125
| Toto pojetí, které zastávají všechny biologizující teorie, vysvětlíme podrobně později. |
| s-126
| Jeho základem je, že ve vnitřním prostředí organismu dojde k určité změně, nerovnováze či tlaku. |
| s-127
| Tak vzniká motivace, jejímž cílem je redukce tohoto stavu a obnovení rovnováhy. |
| s-128
| Nejběžnějším příkladem tohoto pojetí jsou teorie homeostázy. |
| s-129
| Motivace jako aktivační kontinuum. |
| s-130
| Motiv je vlastně jen aspektem nějakých aktivačních změn. |
| s-131
| Jsou to především aktivační teorie emocí, o nichž se rovněž podrobněji zmíníme. |
| s-132
| Motivace jako směrový determinant, jako zaměřující činitel. |
| s-133
| S tímto pojetím se setkáme především v tvarových fenomenologických a kognitivních teoriích. |
| s-134
| Motivace jako pojetí chápajících vztahů, motivy jako články smysluplné struktury zahrnující osobnost a její životní prostor, nejde tedy o kauzalitu, ale o smysl, význam. |
| s-135
| Motivy jako důvody pro rozhodnutí při volbě. |
| s-136
| V tomto smyslu se užívá někdy pojmu motiv i běžně, ve smyslu střetávání různých důvodů při rozhodování o alternativách. |
| s-137
| Je to velmi úzké pojetí. |
| s-138
| Uvedená hlediska můžeme v podstatě shrnout do tří okruhů. |
| s-139
| První zdůrazňuje energizující funkci motivace, druhý její funkci řídící, třetí připisuje motivaci obě tyto funkce. |
| s-140
| Skupina psychologů, která přikládá motivaci pouze energizující funkci, vychází z toho, že jejím posláním je uvést organismus do stavu aktivity, v němž je schopen činnosti. |
| s-141
| To, kam se tato činnost zaměří, je záležitostí jiných, nemotivačních činitelů kognitivních procesů. |
| s-142
| Motiv lze pak jednoduše definovat jako určitý vnitřní faktor či podmínku, která má tendenci vyvolat a udržet aktivitu. |
| s-143
| Přirovnává se k výbuchu pohánějící směsi v motoru auta. |
| s-144
| Druhá skupina psychologů, která připisuje motivaci pouze regulující funkci, se opírá o názor, že jeden a týž činitel nemůže být současně zdrojem vyvolávajícím aktivitu a zároveň ji zaměřovat určitým směrem. |
| s-145
| Motiv se pak definuje jako činitel, který umožňuje člověku rozhodnout se začít činnost určitého druhu. |
| s-146
| V případě, kdy nejde o regulaci motivem, hovoříme o nemotivovaném chování. |
| s-147
| Tak Obuchowski vymezuje motivu regulační úlohu spočívající v určení cíle jednání a dávající základnu pro rozhodnutí. |
| s-148
| Při motivované činnosti nejde o jakoukoli činnost, ale o určitý druh činnosti vyznačující se tím, že je zaměřena k dosažení předem plánovaného výsledku. |
| s-149
| Použijeme- li opět příkladu s autem, pak se za motiv považuje řízení auta a způsob jeho jízdy do cíle. |
| s-150
| Třetí a největší skupina psychologů přiznává motivaci jak funkci energizující, tak funkci regulující. |
| s-151
| To je i mé stanovisko. |
| s-152
| V dalších výkladech ukáži, že pojetí motivace pouze jako energizujícího nebo pouze jako regulujícího činitele naráží na značné potíže. |
| s-153
| Považuji motivy za činitele energizující a regulující, vyvolávající chování, udržující aktivitu organismu a zaměřující ji určitým směrem. |
| s-154
| U jednotlivých motivů může ovšem vystupovat do popředí více aspekt energizující, nebo řídící. |
| s-155
| Považuji motivaci za jeden z klíčových faktorů, které určují, jak se osoba bude chovat. |
| s-156
| Vztahuji ji na všechny druhy chování, přičemž vztah mezi chováním a motivací považuji za komplexní. |
| s-157
| Motivy jsou vždy zasazeny do smysluplné souvislosti lidské aktivity, do osobnosti jako celku a do jejích vztahů s obklopující ji skutečností. |
| s-158
| O motivech jako jednotkách motivace můžeme uvažovat rovněž z různých hledisek. |
| s-159
| Jedním z nich je klasifikace motivů. |
| s-160
| Klasifikace motivů je neobyčejně obtížná, protože jde o terminologickou houštinu. |
| s-161
| Jeden z velkých psychologických slovníků udává pod pojmem motivace # zvláštních termínů. |
| s-162
| Setkáme se v dalším výkladu s některými děleními motivů, přičemž poukáži na jejich nesnáze. |
| s-163
| Motivy se zásadně dělí podle vzniku na primární a sekundární, podle orientace na prostředky a cíle instrumentální a konzumační, podle znaménka pozitivní ( apetitivní) a negativní ( averzívní) , podle stupně vědomí ( vědomé a nevědomé) , podle intenzity. |
| s-164
| Žádná klasifikace motivů není zatím uspokojivá. |
| s-165
| Je možno se zabývat motivy i vzhledem k jejich časovým vlastnostem, jejich trvalosti, k jejich vztahu k já jako centru osobnosti, k jejich rozsahu, kolik různých možných odpovědí s nimi může být spojeno, i k jejich postavení v osobnosti a jejich vzniku, zda jsou závislé na jiných motivech, či zda jsou autonomní. |
| s-166
| Se všemi problémy se postupně setkáme. |
| s-167
| V úvodní kapitole bývá zvykem uvést některé základní definice. |
| s-168
| V našem případě by šlo o některé vybrané definice motivace a motivů, které mají ilustrovat základní pojetí, jak bylo výše načrtnuto. |
| s-169
| Setkáme se s nimi při probírání jednotlivých okruhů motivů, kde uvedeme vždy hlavní zastánce daného pojetí a jejich teorie. |
| s-170
| Při zmíněných nejasnostech v oblasti motivace není divu, že nemáme obecně uznávanou teorii motivace, ale že jsou značné rozdíly v přístupu k motivaci u jednotlivých psychologů. |
| s-171
| Ačkoli v novějších motivačních teoriích vidíme jasnou snahu sjednotit různá stanoviska a ačkoli mnohé závěry se dnes přijímají jako obecně platné, stále tu jsou odlišné názory na některé problémy obsahové i metodologické. |
| s-172
| V přehledných dílech o motivaci se užívá různých způsobů klasifikace jejích teorií. |
| s-173
| Tak co do přístupu k motivaci se tyto teorie dělí podle druhů determinantů určujících činitelů, které se v nich projevují jako rozhodující. |
| s-174
| Příkladem je Rethlihgshaferová, která dělí teorie motivace na biologické, kognitivní a personalistické, nebo Young, klasifikující teorie motivace na biologické, sociokulturní a individuální. |
| s-175
| Jiní autoři užívají jako výchozího bodu příslušnosti k psychologickým školám, takže hovoří o teoriích psychoanalytických, o teoriích * , o teoriích konceptualistických, založených na tvarové psychologii. |
| s-176
| Různých klasifikačních měřítek používá Madsen, který dělí motivační teorie jednak na teorie fyziologicky orientované ( teorie učení a teorie osobnostní) , jednak je klasifikuje na konstruktivní a reduktivní ( zda vycházejí z vlastních principů, nebo z jiných věd) , mentalistické a behavioristické podle fenomenologické, nebo neurologické interpretace, molekulární a molární podle toho, zda jsou zaměřeny na elementy chování, nebo na celostní chování jedince v každodenních situacích, teorie mechanistické a teorie pole, zda jde o závislost dvou proměnných, stimulu a reakce, nebo o vztahy mezi organismem a okolím, deterministické a statistické, stojí- li na kauzálních vztazích, nebo na statistických korelacích. |
| s-177
| Uvedl jsem pouze příklady klasifikací. |
| s-178
| Žádné z těchto dělení není vyčerpávající a přesné, protože nelze jednotlivé autory beze zbytku roztřídit a protože, jak jsem již uvedl, dochází dnes k vzájemnému prolínání jednotlivých hledisek. |
| s-179
| Kromě toho neberou tato dělení v úvahu psychologii socialistických zemí, kde sice problematika motivace byla dlouho opomíjena, ale v poslední době se dostává do popředí zájmu. |
| s-180
| I v této práci postupuji podle určitých dělících hledisek, ovšem nejde v ní o klasifikaci motivačních teorií. |
| s-181
| Jejím cílem je především podat přehled o základních oblastech motivů lidského chování. |
| s-182
| Vychází od biologických činitelů fyziologické základny, motivace fyziologické, potřeby ( instinkty a homeostáza) , zabývá se získanými sekundárními motivy, uvažuje o emocích jako motivech, řeší problematiku speciálně lidských motivů, zabývá se cílovým jednáním, získanými predispozicemi, sociálními vlivy na motivaci a kognitivními činiteli jako motivy. |
| s-183
| Uvádí i základní názory na motivační působení frustrace a konfliktů a zabývá se vztahem motivace k našemu já. |
| s-184
| V závěrečných kapitolách pak podává přehled vývoje motivů v ontogenezi a sleduje základní motivační problematiku v pedagogickém a pracovním procesu. |
| s-185
| Studium motivace má ústřední význam pro pochopení osobnosti. |
| s-186
| Nemůžeme poznat a zhodnotit chování jedince bez zřetele k motivačním aspektům. |
| s-187
| Chování osobnosti je výběrové, právě motivace rozhoduje, jak se bude člověk chovat, jak a s jakým výsledkem bude jednat. |