| s-2
| Objevil se v podobě skutečně slavnostní, vysoce muzikantsky disponované. |
| s-3
| Zazněl v podání Smetanova kvarteta a Josefa Suka. |
| s-4
| Nikoli však Suka houslisty, ale Suka violisty. |
| s-5
| Ne, není to mýlka. |
| s-6
| Vnuk Sukův a pravnuk Dvořákův zasedl k prvnímu ze dvou violových pultů, aby završil svou hrou znamenitý projev Smetanovců, připomenul někdejší Dvořákovu hru na tento nástroj, a tak znovu potvrdil vlastní až podivuhodnou hudebnost. |
| s-7
| Zasvítila tu i známá, mnohdy opakovaná pravda, že každý dobrý český houslista může být přes noc dobrým violistou a že každý z dobrých českých violistů byl vyučen dobrým houslistou. |
| s-8
| Josef Suk dokázal tuto pravdu. |
| s-9
| Na tomto koncertu vzal violu do rukou na veřejnosti poprvé. |
| s-10
| I když měl k dispozici pradědečkův nástroj, použil jiný, zapůjčený od přítele, violisty amatéra. |
| s-11
| Violu nepříliš velké menzury, tak, aby se mohl snáze přizpůsobit. |
| s-12
| Výsledek byl znamenitý, ale jak tvrdí violoncelista kvarteta Antonín Kohout, nemusel to být ani tak dobrý nástroj. |
| s-13
| Sukovi zní v rukou, cokoli do nich vezme. |
| s-14
| Dvořákův kvintet je hudba překrásná, ale choulostivá, která najde své uplatnění jen v interpretaci skutečných muzikantů. |
| s-15
| Jak jinak mohl potom zaznít, když se ho ujali umělci nejpřednější. |
| s-16
| Sami říkali, že si bez velikého študýrování rádi zamuzicírovali s radostí svých amatérských kolegů, avšak na profesionální úrovni. |
| s-17
| Co snad bylo vůbec nejzajímavější, Smetanovci s Josefem Sukem dílo vůbec nezkoušeli. |
| s-18
| Jen se několikrát sešli, aby si s chutí zahráli, a před koncertem i na něm se pokochali krásnou hudbou a spoluprací s umělcem nad jiné vynikajícím. |
| s-19
| Ten vroucí vstup Sukovy sólové violy v úvodu Dvořákova Kvintetu Es dur, kde Milan Škampa propůjčil Josefu Sukovi pro první takty svůj part, nám ještě dlouho bude připomínat velikou a památnou hudební slavnost. |
| s-20
| Opera pražského Národního divadla uvádí poprvé mimo SSSR dílo skladatele Marka Karminského, které čerpá námět z proslulé reportáže Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem a které převzalo odtud i název. |
| s-21
| Podnětem k české premiéře byly oslavy velkých výročí, # výročí Velké říjnové socialistické revoluce a # let SSSR, a také i živý ohlas, jehož Karminský svým dílem v Doněcku dosáhl. |
| s-22
| Jde totiž o zajímavý pokus v oblasti operní tvorby, o hudební reportáž dramatických událostí z revoluce, která znamenala převrat v dějinách a vedla ke vzniku prvého socialistického státu. |
| s-23
| Libreto uložilo skladateli zhudebnit schůze, vzpoury, politické projevy, vojenské přehlídky, velkou tryznu za padlé, konečně grandiózní výhled do šťastné budoucnosti. |
| s-24
| Proměnlivý děj provázejí a komentují dva prostí lidé, voják a námořník. |
| s-25
| Představují třídu, která nový řád vybojuje a ubrání. |
| s-26
| Jde tedy o výřez z nedávné minulosti v podobě opery, v níž vystupuje řada historických osobností. |
| s-27
| Karminský dostal do rukou rušný námět, v němž jediným lyrickým kontrastem je velká panychida, a zvládl jej dynamickou a útočnou hudbou. |
| s-28
| Dovedl si vkusně poradit se zpěvem, zejména u Lenina, používaje často recitativu. |
| s-29
| Zabránil tím možné nevhodnosti obvyklého operního stylu, který by v podobné situaci vadil. |
| s-30
| Úspornost prostředků umožnila postavit na scénu tvůrce velké revoluce důstojně, třeba zbavila autora možnosti hudebně tuto postavu více charakterizovat a vytvořit v ní kulminační střed díla. |
| s-31
| Skladatel podal s překvapivou jistotou živé, komplikované a mluvené výjevy hromadné, kde si lidé skáčí do řeči, vzrušeně debatují, gestikulují a křičí. |
| s-32
| Tyto scény vypracoval hostující režisér * Kušakov z Doněcka brilantně. |
| s-33
| Přihlížel všude k dobové dokumentaci zachované na fotografiích, filmech nebo jiných záznamech. |
| s-34
| Vyvážil ruch jeviště statickým sborem postaveným v levém rohu scény. |
| s-35
| V pásu svinutého praporu tento sbor ve vzpřímeném postoji celý večer sleduje události a zasahuje do nich poznámkami, radami a výkřiky. |
| s-36
| Také pomalý pohyb pohřebního výjevu pomohl vyrovnat rytmus představení. |
| s-37
| Hostující dirigent * Lacanič dal opeře prudký puls a * Šimáček dostal pomocí projekcí historickou realitu do výtvarně moderní scény. |
| s-38
| K realizaci se spojil orchestr Smetanova divadla s oběma sbory naší první scény a skoro se všemi sólisty divadla i s mnoha dalšími činiteli. |
| s-39
| Karminského dílo je pozoruhodné. |
| s-40
| Skladatel nečekal na obvyklý časový odstup k historickému námětu a sáhl po dosud živé, aktuální látce. |
| s-41
| Tím k sobě připoutal pozornost, a jestliže přiblížil zvolené téma dnešním divákům umělecky přesvědčivě, lze mluvit o úspěchu, který ho zavazuje v jeho další činnosti. |
| s-42
| Na supraphonském kompletu se diskofilům již dostává k ruce, a jistě i k potěšení, nahrávka opery Gioacchina Rossiniho Lazebník sevillský. |
| s-43
| Mluvíme o Rossiniho opeře, ale je ten každému známý a všemi milovaný Lazebník pravým dílem geniálního italského skladatele, jehož hudba soutěžila odevždy v oblibě s legendami o jejím tvůrci. |
| s-44
| Nicméně ty legendy mají pravdivé jádro, eminentní tvůrčí ingenium se u Rossiniho snoubilo s neméně výjimečným talentem merkantilním i s vrozeným savoir vivre. |
| s-45
| Tohoto praktického ducha osvědčil Rossini již ve svých učednických letech. |
| s-46
| Na ohlášení preceptora, že nyní bude potřebí probrat fugu, zeptal se Rossini učitele, zda mu to bude co platné v opeře. |
| s-47
| Když pak obdržel odpověď, že asi sotva, zřekl se Rossini náhledů do učeností kontrapunktu, i když je později ve svém díle suverénně zvládl. |
| s-48
| Příslovečnou se stala i lenost Rossiniho, který prý své partitury psal ponejvíce v posteli. |
| s-49
| Stejně tak i jeho gourmetství, nebyl * , dnes si v dobrém restaurantu můžeme objednat tournedos a la Rossini, to znamená řez ze svíčkové s husími játry. |
| s-50
| A praktická vloha Rossiniho se projevila i v bezpečném odhadu okamžiku, kdy je třeba odejít ze scény. |
| s-51
| Na vrcholu slávy se skladatel prozíravě odmlčel, dožívaje poslední léta v odlesku dosažených úspěchů i z tučných tantiém. |
| s-52
| Proto nemůžeme brát vážně nevrlou poznámku Beethovenovu, který o Rossinim, jehož hudba si získala srdce Vídeňáků, prohlásil, je to fušer. |
| s-53
| Jistěže se Beethoven cítil právem ukřivděn, když jeho Vídeň dala přednost lehkým Rossiniho melodiím před nesrovnatelně vyššími hodnotami vlastní Beethovenovy hudby, ale fušerem Rossini rozhodně nebyl ani v kompozici, ani, a to především, v životě. |
| s-54
| Mluvíme o legendách, jež Rossiniho osobnost opřádají, ale legendou je vlastně víceméně i skladatelův chef d'oeuvre, jeho Lazebník sevillský. |
| s-55
| Dirigent Erich Leinsdorf vzpomíná, že Arturo Toscanini, jehož jistě nikdo nebude podezírat z předpojatosti vůči italské opeře, z důvodu tradice nikdy nedirigoval Lazebníka sevillského. |
| s-56
| Toscanini byl toho názoru, že přikrašlování, vylepšování, přehazování a efekty, které se po celá desetiletí ze všech stran do díla vnášely, aby se představení udělala zábavnější pro galérii, že nespočet těchto tradic změnilo původní partituru tak, že její uvedení do původního stavu, kdyby se o to někdo pokusil, by se minulo účinkem. |
| s-57
| Nechal tradici tradicí, a aby se nemusil sklonit před těmi všemi nesmyslně zpozdilými interpolacemi, doplňky a změnami v Lazebníku, rozhodl se, že do tohoto případu se nebude pouštět. |
| s-58
| Ale nyní již tedy k samotné supraphonské nahrávce, kterou si jistě s chutí poslechneme i s vědomím problematiky, kterou jsem se pokusil nastínit. |
| s-59
| Je to nahrávka vzniklá ze spolupráce českých uměleckých sil ( Pražský komorní orchestr a Pražský filharmonický sbor) s kádrem * Stabile del viotti, scény italského města * . |
| s-60
| Nahrávka je v italštině, což by již mělo být samozřejmé v době, kdy prominentní operní scény uvádějí hudebně dramatická díla zásadně v originálním jazyce, u poznání skutečnosti, že sebevýstižnější překlad znamená vždy dalekosáhlé zkreslení také hudebního textu. |
| s-61
| Mezi sólisty jsou zvučná jména, tak především Giuseppe Valdengo, jehož Bartolo je po všech stránkách dokonalá kreace, kterou na desce plně vychutnáme. |
| s-62
| Úspěšně s ním může soupeřit Silvano Pagliuca výrazným uchopením role Basilia. |
| s-63
| Piero Capuccilli vytváří svého Figara s neobyčejnou bravurou, kde však je to zapotřebí, dovede se i decentně stáhnout do pozadí. |
| s-64
| K nim se ještě druží Antonio Cucuccio, představitel hraběte Almavivy. |
| s-65
| Je to dosti útlý tenor, který musí příležitostně až příliš forsírovat, aby se plně prosadil. |
| s-66
| Další dvě jména, další dva výkony však připraví posluchači nezkalené potěšení. |
| s-67
| Margheritta Gugliemi je ideální představitelkou Rosiny, má pro tuto roli čistý, přitom objemný hlas, dává své postavě buffózní hravost, ale především intenzívní prožitek. |
| s-68
| V podání této vynikající pěvkyně vzpomínáme v duchu na hraběnku z Mozartovy Figarovy svatby, je to jistě anachronismus, který se však dnešnímu posluchači přímo nabízí a s nímž se inteligentní zpěvačka musí utkat a vyrovnat. |
| s-69
| Gugliemi myslí při své Rosině na Mozarta a je to tak dobře. |
| s-70
| A nakonec jsem si nechal drobnou úlohu služky v podání Gabrielly Schubertové. |
| s-71
| Takový alt člověk dnes málokdy slyší, tady opravdu litujeme, že ji Rossini obdařil jen jedinou árií. |
| s-72
| Pražský komorní orchestr hraje zpravidla bez dirigenta, pod taktovkou Giacoma Zaniho dosáhl nejlepší úrovně již v temperamentně zahrané ouvertuře, ale i v doprovodných úkolech. |
| s-73
| Avšak mladý dirigent drží otěže pevně v celé své koncepci a nahrávka je mu dobrou vizitkou. |
| s-74
| Na vrcholu umělecké činnosti vychází zasloužilému umělci Ivo Žídkovi nová gramofonová deska Operní recitál. |
| s-75
| Jeden z jeho mnohých tvůrčích výsledků, jimiž od léta naplňuje své sólistické poslání. |
| s-76
| Tehdy jej totiž angažoval národní umělec Otakar Jeremiáš do sólistického souboru Národního divadla. |
| s-77
| Od té doby zůstalo jeho jméno nerozlučně spjato se životem naší první operní scény, nechybělo při žádné významné události, stalo se pojmem i symbolem celé etapy českého pěveckého interpretačního umění. |
| s-78
| Bylo to období jistě mnohem složitější, než jak známe z literatury, doba Kovařovicova či Ostrčilova. |
| s-79
| I představitele hudebního umění stavělo před složité problémy společenské a tvůrčí, které najednou žádaly víc, než jen znát dokonale předmět svého povolání. |
| s-80
| Žídkova situace byla o to odpovědnější, že byl od samého začátku působení v Národním divadle středem zájmu našeho operního světa. |
| s-81
| Téměř tři generace se spojily v řadách jeho obdivovatelů, přijali ho příznivci Žídkových uměleckých předchůdců, jejichž hvězda dosud zářila nezkaleným jasem, štíhlému a pohlednému tenoristovi fandily patnáctileté ctitelky a věkoví vrstevníci v něm nalézali mluvčího vlastní generace. |
| s-82
| Paleta Žídkových posluchačů a diváků byla vždycky široká. |
| s-83
| Nezapomínal na to, věděl, že uměleckou osobnost nedělá jen dobrý zpěv, a proto se dnes může se ctí i slávou ohlédnout zpět. |
| s-84
| Ivo Žídek se zařadil mezi mimořádné zjevy našeho operního umění velmi rychle. |
| s-85
| Nehledejme však v jeho začátcích jenom štěstí a nahraďme si toto slovo jinými. |
| s-86
| Říká se jim talent, vytrvalost a inteligence. |
| s-87
| Všechna tři charakterizují jeho práci podnes. |
| s-88
| První jej kvalifikovalo pro umělecké povolání, druhé mu umožnilo, aby se umělcem opravdu stal, a třetí jej učinilo tím, čím je, operním pěvcem své doby bez zbytků anachronismu, s tváří, cítěním i myšlením člověka našich dnů. |
| s-89
| Pokud štěstí přece jen sehrálo svou úlohu, tedy především v setkáních s těmi, kteří mu dali pevnou výzbroj do samostatného uměleckého života. |
| s-90
| Ostravský pedagog Rudolf Vašek byl jediným Žídkovým učitelem a rádcem, národní umělec Zdeněk Chalabala prvním uměleckým spolupracovníkem u dirigentského pultu a nad klavírním výtahem. |
| s-91
| Po krátké době ostravského působení k nim ovšem přibyli další, vnesli do Žídkova vývoje něco svého a ovlivnili jej v tom nejpříznivějším světle. |
| s-92
| V Praze to byl národní umělec Jaroslav Krombholc, ve Vídni dirigent Dimitri Mitropolos. |
| s-93
| Pětadvacetileté výročí umělecké práce ve vrcholném ústavu českého operního umění podnítí jistě hudební kritiky, aby vyjádřili komplexní přínos tohoto pěvce naší scény. |
| s-94
| Tisícům diváků však dává právo vidět ho především v rolích a úkolech pro sebe nejpřesvědčivějších. |
| s-95
| Mozaika takových postřehů by byla jistě hodně pestrá, smetanovský milovník, galantní mozartovský kavalír, jemný tlumočník italské lyriky, pravdivý realizátor skladatelského rukopisu dvacátého století. |
| s-96
| Ani koncertní působení Ivo Žídka nezůstalo v ústraní. |
| s-97
| Domácí a světoví dirigenti oceňovali jeho pochopení pro nejrůznější styl děl kantátové a oratorní povahy, neméně úspěšný se však Ivo Žídek ukázal i jako sólista komorního koncertu. |
| s-98
| Vzácný cit pro písňovou interpretaci osvědčil nesčíslněkrát, třebaže v našich poměrech tato oblast nepřináší ani nepatrný díl vděčnosti operního jeviště. |
| s-99
| Připomeňme si tu dva vzdálené póly umělcových kreací. |
| s-100
| Na jedné straně to byl pozoruhodný přednes Schubertových Písňových cyklů, na druhé jedinečná interpretace Janáčkova Zápisníku zmizelého. |
| s-101
| Z přítomných asi nikomu nevymizí z paměti matiné Národního divadla uspořádané po návratu z úspěšného zájezdu do Edinburghu. |