Universal Dependencies - Czech - FicTree

s-1

dev-tri3XXXX001-s1

012#2

Jen Hanka spokojeně dřímala za pecí.

s-2

dev-tri3XXXX001-s2

012#3

Mladý pán se tomu podivil a povídá:

s-3

dev-tri3XXXX001-s3

012#4

'Povězte mi, matičko, proč tamhleta nepřede?

s-4

dev-tri3XXXX001-s4

012#5

Vždyť už je dost velká.

s-5

dev-tri3XXXX001-s5

012#6

A při práci by jí čas rychleji utíkal.'

s-6

dev-tri3XXXX001-s6

012#7

'To máte tak, vzácný pane, ráda bych jí to dopřála i len bych jí na kužel navinula, ale není to možné.

s-7

dev-tri3XXXX001-s7

012#8

Není to obyčejná přadlena.

s-8

dev-tri3XXXX001-s8

012#9

Do rána by všechen len, co je v domě, sama na zlaté nitky spředla.

s-9

dev-tri3XXXX001-s9

012#10

A když už by neměla co příst, pustila by se do mých šedivých vlasů.'

s-10

dev-tri3XXXX001-s10

012#11

Matka se styděla přiznat, že má línou dceru.

s-11

dev-tri3XXXX011-s1

012#12

Po večeři zavedli nevěstu do velké komnaty, která byla plná plničká lnu a konopí.

s-12

dev-tri3XXXX011-s2

012#13

'Tak,' povídá pán, 'tady máš kolovrátek, červená jablíčka a trochu hrachu a můžeš se pustit do práce.

s-13

dev-tri3XXXX011-s3

012#14

Když všechen len do rána spředeš na zlaté nitky, bude svatba, když ne, bude zle.'

s-14

dev-tri3XXXX011-s4

012#15

Pán odešel a nechal přadlenku být.

s-15

dev-tri3XXXX011-s5

012#16

Hanička se ani nepokoušela příst, vždyť o předení nic nevěděla.

s-16

dev-tri3XXXX011-s6

012#17

Začala plakat a naříkat:

s-17

dev-tri3XXXX011-s7

012#18

'Ach, bože, co si teď počnu!

s-18

dev-tri3XXXX011-s8

012#19

Proč jsem jen neposlechla matku a nenaučila se příst.

s-19

dev-tri3XXXX011-s9

012#20

Mohla jsem si hovět pěkně doma ve světnici!

s-20

dev-tri3XXXX011-s10

012#21

Co se mnou bude!'

s-21

dev-tri3XXXX021-s1

012#22

'Naučím tě příst zlaté nitě, ale musíš mi slíbit, že tu na mě za rok zase počkáš.

s-22

dev-tri3XXXX021-s2

012#23

Když uhodneš, jak se jmenuji, nechám tě na pokoji, ale když neuhodneš, budeš mojí ženou a já si tě odvezu tady na tom trakaři.

s-23

dev-tri3XXXX021-s3

012#24

Ale to ti povídám!

s-24

dev-tri3XXXX021-s4

012#25

Nemysli si, že mě nějak ošidíš.

s-25

dev-tri3XXXX021-s5

012#26

Nikam se přede mnou neschováš, všude tě najdu.

s-26

dev-tri3XXXX021-s6

012#27

Co tomu říkáš?'

s-27

dev-tri3XXXX021-s7

012#28

Haničce se to moc nelíbilo, ale co měla, chudák, dělat?

s-28

dev-tri3XXXX021-s8

012#29

Nakonec řekla:

s-29

dev-tri3XXXX021-s9

012#30

'Dobře, počkám tu na tebe.

s-30

dev-tri3XXXX021-s10

012#31

Beztak nemám na vybranou.'

s-31

dev-tri3XXXX021-s11

012#32

Mužíček oběhl s trakařem třikrát kolem a přitom odříkával:

s-32

dev-tri3XXXX021-s12

012#33

'Takto, Haničko, takto, takto se přede zlato.

s-33

dev-tri3XXXX031-s1

012#34

'Už toho mám dost.

s-34

dev-tri3XXXX031-s2

012#35

To bych se na to podíval, jestli mi to žito vrátí, nebo ne.

s-35

dev-tri3XXXX031-s3

012#36

Půjdu tam ještě jednou!'

s-36

dev-tri3XXXX031-s4

012#37

Vyrazil stejnou cestou jako předtím.

s-37

dev-tri3XXXX031-s5

012#38

Přenocoval ve mlýně a pak už to do údolí neměl daleko.

s-38

dev-tri3XXXX031-s6

012#39

Znovu potkal toho šedivého stařečka s železnou holí.

s-39

dev-tri3XXXX031-s7

012#40

'Kam máš namířeno, synku?' ptal se stařeček.

s-40

dev-tri3XXXX031-s8

012#41

'Ach, dědečku, jdu si pro to žito.

s-41

dev-tri3XXXX031-s9

012#42

Mlýnek nemele, stolek se neprostírá, doma je čím dál hůř.'

s-42

dev-tri3XXXX031-s10

012#43

'Svoje žito už zpátky nedostaneš, ale víš co?' povídá stařeček.

s-43

dev-tri3XXXX031-s11

012#44

'Vezmi si hůl, udělej všechno jako minule a řekni si o pytel s obuškem, který tam visí na hřebu.

s-44

dev-tri3XXXX041-s1

012#45

Po svatbě žili mladí manželé šťastně a spokojeně.

s-45

dev-tri3XXXX041-s2

012#46

Pán svou ženu nade vše miloval, a když mu porodila hezkého synáčka, byl nejšťastnějším člověkem na zemi.

s-46

dev-tri3XXXX041-s3

012#47

Ale každá písnička má svůj konec a zrovna tak měla skončit radost mladých manželů.

s-47

dev-tri3XXXX041-s4

012#48

Čas ubíhal jako voda v řece.

s-48

dev-tri3XXXX041-s5

012#49

Ode dne, kdy Hanička poprvé zasedla ke kolovrátku, už uplynul skoro celý rok.

s-49

dev-tri3XXXX041-s6

012#50

Mladá paní byla čím dál smutnější.

s-50

dev-tri3XXXX041-s7

012#51

Oči měla uplakané a ploužila se po zámku jako stín.

s-51

dev-tri3XXXX041-s8

012#52

Však taky měla proč!

s-52

dev-tri3XXXX041-s9

012#53

Ztratit hodného muže a synáčka, který se měl čile k světu!

s-53

dev-tri3XXXX041-s10

012#54

Pán netušil, co jeho ženu trápí.