Universal Dependencies - Czech - CAC

s-1

s49w-s1

s49w#1

Účelem přehledu teorií, který podáváme, je získání představy o tom, které seriózní odpovědi na otázku po podstatě hypnózy a hypnotických jevů máme brát v úvahu.

s-2

s49w-s2

s49w#2

Nejde nám o přehled historický, a proto zcela pomíjíme teorie jakkoliv historicky významné, které jsou dnes již evidentně neudržitelné, jako byla Mesmerova teorie živočišného magnetismu, Charcotova teorie uměle vyvolané hysterie či Babinského teorie vědomé simulace.

s-3

s49w-s3

s49w#3

Současné výklady hypnózy nelze však už snadno schematicky rozdělit.

s-4

s49w-s4

s49w#4

Řada autorů, kteří mají přehled o světové literatuře, cítí dnes již nedostatečnost jednostranného přístupu a pokouší se plauzibilní koncepce různě kombinovat.

s-5

s49w-s5

s49w#5

Četné současné autority v oblasti hypnózy bychom dnes již stěží mohli zařadit do úzkých rámců jednotlivých směrů.

s-6

s49w-s6

s49w#6

Lze buď vybrat nejvýznamnější autory a vyložit jejich teorie, které se budou nezřídka křížit, nebo se pokusit stávající teorie rozložit na základní výkladové prvky.

s-7

s49w-s7

s49w#7

Oba způsoby utřídění dat mohou být užitečné.

s-8

s49w-s8

s49w#8

Podáváme nejprve analýzu základních výkladových prvků dnešních teorií a pak uvedeme příklady nejvýznamnějších pojetí vícedimensionálních.

s-9

s49w-s9

s49w#9

Tuto formulaci začali razit Bernheim a Liebault již v druhé polovině minulého století a přiklonilo se k nim mnoho badatelů.

s-10

s49w-s10

s49w#10

Zvláště je spojena se jménem Hulla.

s-11

s49w-s11

s49w#11

Sugesce v nejširším smyslu je podnět nebo myšlenka, která na jedince působí, aniž byla podrobena logickému zpracování a kritice.

s-12

s49w-s12

s49w#12

Je to podnět ve formě významového tvrzení nebo gesta, jež v individuu vyvolá určitou změnu psychických procesů a chování za nepřítomnosti vědomé, volní účasti.

s-13

s49w-s13

s49w#13

Sugestibilita je pak schopností individua reagovat na sugesce.

s-14

s49w-s14

s49w#14

Sugesce jsou základní metodou uvádění do hypnózy.

s-15

s49w-s15

s49w#15

Navodí se jimi stav, když se další sugesce uskutečňují snáze a mají vliv i na procesy, jež jsou vůlí neovladatelné.

s-16

s49w-s16

s49w#16

Na základě této koncepce lze ovšem hypnózu těžko odlišit od bdělého stavu, ježto uvedení do stavu zvýšené sugestibility určitou základní sugestibilitu již předpokládá a tato základní sugestibilita je u různých lidí různá, takže někteří mohou být hypersugestibilní i bez speciálního uvádění do hypnózy.

s-17

s49w-s17

s49w#17

Hranice mezi bdělou a hypnotickou hypersugestibilitou jsou neostré.

s-18

s49w-s18

s49w#18

V hluboké hypnóze se charakteristickým způsobem pozměňuje vědomí hypnotizovaného.

s-19

s49w-s19

s49w#19

Hypnotizovaný provede určité výkony, vědomí o nich se však do bdělého vědomí nepřenáší.

s-20

s49w-s20

s49w#20

Je tu porušena kontinuita.

s-21

s49w-s21

s49w#21

Při tom v další hypnóze lze vzpomínku na události z minulé hypnózy snadno vyvolat.

s-22

s49w-s22

s49w#22

Vypadá to tak, jako by řízení motorické i ideační činnosti pokusné osoby přešlo na nějakou jinou instanci.

s-23

s49w-s23

s49w#23

Jednání se tu děje na nevědomé či podvědomé úrovni.

s-24

s49w-s24

s49w#24

Disociační hypotéza má dodnes jistou plauzibilitu, jelikož převádí na společného jmenovatele jevy známé z psychopatologie jako mrákotné stavy, alternace osobnosti či mnohonásobná osobnost.

s-25

s49w-s25

s49w#25

Jedná se o stavy, kdy postižená osoba byla určitou dobu sama sebou a určitou dobu jakoby osobou jinou, při čemž některých schopností užívala v obou nebo více stavech, jiné se z jednoho do druhého nepřenášely a byly od sebe odděleny závorou amnézie.

s-26

s49w-s26

s49w#26

Teorie vyrůstá z názorů Janeta, Prince a McDougala.

s-27

s49w-s27

s49w#27

Změněný stav vědomí, trans, je považován mnoha současnými autory za podstatný znak hluboké hypnózy.

s-28

s49w-s28

s49w#28

Motivační teorie hypnózy pochází z roku # od Whitea, který se snažil vysvětlit hypnotické chování jako smysluplné, k cíli zaměřené snažení, jehož hlavním cílem je chovat se jako hypnotizovaná osoba, jak je to určováno operátorem a chápáno subjektem.

s-29

s49w-s29

s49w#29

Pokusná osoba je prostě zvýšeně motivována chovat se tak, jak si to hypnotizér přeje a jak to sama chápe.

s-30

s49w-s30

s49w#30

Nemůže- li osoba rozdělat sevřené ruce, nejde o disociaci, jak myslí McDougall, nýbrž subjekt prostě dělá to, co se mu říká.

s-31

s49w-s31

s49w#31

Pokouší se rozdělat ruce a současně je sevřít.

s-32

s49w-s32

s49w#32

Podobně posthypnotická amnézie není případem dvou disociovaných systémů, ale pokusná osoba se prostě nepokouší vyvolat si zážitky z hypnózy.

s-33

s49w-s33

s49w#33

Někteří dovádějí Whiteovu teorii dále a hovoří o přijetí role hypnotizované osoby.

s-34

s49w-s34

s49w#34

Hypnóza je tak včleněna do sociálně psychologické koncepce hraní role.

s-35

s49w-s35

s49w#35

Předpokládá jednak schopnost k hraní příslušné role, jednak přijetí této role.

s-36

s49w-s36

s49w#36

Sarbin srovnává hypnózu s dramatem.

s-37

s49w-s37

s49w#37

Herec musí přijmout roli, přijme- li ji dokonale, sám se v ní ztratí, prožívá ji a příliš si již neuvědomuje ani publikum, ani okolní předměty.

s-38

s49w-s38

s49w#38

Subjekt se tedy snaží situaci si živě představit tak, jak ji hypnotizér popisuje, a sebe si představit v ní.

s-39

s49w-s39

s49w#39

Jeho jednání je jednáním jakoby .

s-40

s49w-s40

s49w#40

Tato teorie vysvětluje zejména skutečnost, že chování pokusných osob se v hypnotickém stavu často liší podle toho, jaké mají o hypnóze představy a co o ní četly, slyšely, co viděly.

s-41

s49w-s41

s49w#41

Blízko k této teorii má i Stokvis, když charakterizuje hypnózu jako polovědomé divadlo, k jehož přerušení chybí hypnotizovanému impuls.

s-42

s49w-s42

s49w#42

Vysoký stupeň motivace však nevysvětlí řadu důležitých věcí.

s-43

s49w-s43

s49w#43

Jdeme- li k zubaři a pokoušíme- li se sebevíc ignorovat bolest, nedaří se nám to.

s-44

s49w-s44

s49w#44

Hypnotizovaná osoba však po sugesci bolest nepociťuje.

s-45

s49w-s45

s49w#45

Tato koncepce vychází z poznatku o obtížnosti v určování objektivních kritérií hypnotického stavu.

s-46

s49w-s46

s49w#46

Považuje to prostě za nemožné.

s-47

s49w-s47

s49w#47

Zda je nějaká osoba v tomto stavu, nemůže být ve skutečnosti zjištěno o nic lépe, než může být zjištěno, co si nějaká osoba myslí a zda si vůbec něco myslí.

s-48

s49w-s48

s49w#48

O subjektivním zážitku se můžeme pouze dohadovat.

s-49

s49w-s49

s49w#49

Orne na základě svých pokusů s dvojitě slepou kontrolou dvou skupin subjektů, z nichž jedna byla ve skutečné hypnóze a druhá měla hypnózu předstírat, došel k závěru, že ohnisko hypnózy je spíše v subjektivních zážitcích individua než v objektivně patrném chování.

s-50

s49w-s50

s49w#50

Barber jde dále a snaží se určit, v čem tato změna subjektivní zkušenosti spočívá.

s-51

s49w-s51

s49w#51

Určuje ji jako kognitivně percepční restrukturaci, změnu, představu, vnímání a úsudku.

s-52

s49w-s52

s49w#52

Vnější chování hypnotizovaného je v souladu s touto změnou.

s-53

s49w-s53

s49w#53

Podle Orna je hlavní složkou subjektivní zážitkové změny to, že hypnotizovaná osoba je schopna tolerovat logické rozpory.

s-54

s49w-s54

s49w#54

I Stokvis a jiní se domnívají, že podstatě hypnózy se lze přiblížit pouze analyzováním, sebepozorováním osoby do hypnózy uvedené.

s-55

s49w-s55

s49w#55

Zážitek hypnózy, zážitek transu diferencuje hypnózu od nehypnózy.

s-56

s49w-s56

s49w#56

Shor, Weitzenhoffer, Hilgard a zejména As zkoumali, jak souvisí hypnotické zkušenosti s různými zážitky známými z bdělého stavu.

s-57

s49w-s57

s49w#57

Stelterová popsala ve své disertační práci četné vlastní subjektivní zážitky při podrobování se hypnotizaci u Klumbiese a srovnala je s jinými publikovanými údaji.

s-58

s49w-s58

s49w#58

Proti uvedenému pojetí lze namítnout, že ač hypnóza nepochybně je subjektivním zážitkem, přece jen subjektivní stránka znamená pouze jeden aspekt a nelze se na něj omezit.

s-59

s49w-s59

s49w#59

I Stelterová upozornila, že posouzení tohoto zážitku hypnotizovaným i při školenosti v introspekci může být značně subjektivně zabarveno a že se od sebe liší rovněž subjektivní zážitky osob hypnotizovaných různými hypnotizéry.

s-60

s49w-s60

s49w#60

Podstatou hypnózy je vztah mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, interakce mezi nimi.

s-61

s49w-s61

s49w#61

Jevy pozorované v hypnóze z tohoto vztahu rezultují.

s-62

s49w-s62

s49w#62

Tímto interpersonálním vztahem je raport, rourovité spojení mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, jež má často ráz selektivní.

s-63

s49w-s63

s49w#63

Hypnotizovaný reaguje poslušností jen na slova hypnotizérova, a nikoliv na slova ostatních lidí z okolí.

s-64

s49w-s64

s49w#64

Zajímavou teorií této kategorie je teorie Haleye, jež vysvětluje navození hypnózy tím, že hypnotizér dává dvě různé úrovně příkazů, aby subjekt něco udělal a současně aby to nedělal, zvedá se vám ruka a nezvedejte ruku, tu dvojí vazba, z níž pokusná osoba, pokud experiment ? přerušit ? , nemá jiné východisko než požadovaný výkon udělat a při tom popírat, že jej dělá.

s-65

s49w-s65

s49w#65

Proti názoru, že podstatnou součástí při hypnóze je interpersonální vztah, uvádějí se pokusy s navozením hypnózy bez hypnotizéra pomocí magnetofonového záznamu.

s-66

s49w-s66

s49w#66

Proti tomu lze ovšem postavit pozorování Klumbiesovo, že se takovéto navození nikdy nepodaří při první hypnotizaci a že při dalších experimentech s hypnózou je možnost hypnózy bez hypnotizéra podmíněna vlastně posthypnotickým přenesením usínání na příslušný signál, hlas hypnotizéra z magnetofonu.

s-67

s49w-s67

s49w#67

Psychoanalytické teorie hypnózy vysvětlují ve shodě s obecnou teorií psychoanalýzy hypnózu jako záležitost erotického vztahu mezi hypnotizérem a hypnotizovaným.

s-68

s49w-s68

s49w#68

Jde o uplatnění regresívního mechanismu, pacient přenáší na hypnotizéra infantilní erotické city k otci a matce.

s-69

s49w-s69

s49w#69

Libido se nevědomě fixuje na osobu hypnotizéra pomocí masochistické komponenty v sexuálním instinktu.

s-70

s49w-s70

s49w#70

Vyvolávají se archaická infantilní přání a fantazie týkající se hypnotizérovy magické všemohoucnosti, podobné infantilním představám o neomezené moci všemohoucího rodiče.

s-71

s49w-s71

s49w#71

Takto koncipují ze známých pracovníků v oboru hypnózy její podstatu Schilder a Kauders, Soloveyová a Milechnin a Mears, včleňuje ji do své koncepce i Stokvis.

s-72

s49w-s72

s49w#72

Gill a Brenmanová připojují k pojetí hypnózy jako přenosového jevu spočívajícího v regresi ještě koncepci změněného stavu ega.

s-73

s49w-s73

s49w#73

Koncepce předpokládají přijetí sporného psychoanalytického pojetí struktury a dynamiky osobnosti.

s-74

s49w-s74

s49w#74

Cenné je v pracích rozlišování otcovské hypnózy, která je autoritativní a diktátorská, a laskavé, uspávací hypnózy mateřské.

s-75

s49w-s75

s49w#75

O tom, v čem tato změna spočívá, byly vysloveny různé názory.

s-76

s49w-s76

s49w#76

Někteří spojovali hypnotický stav s různými změnami prokrvení mozku, buď s hyperemií, nebo s anemií.

s-77

s49w-s77

s49w#77

Z novějších autorů Volgyesi hovořil o vazomotorické decerebraci zahrnující anemii frontálních laloků.

s-78

s49w-s78

s49w#78

Jiní spojují hypnotický stav se změnami na synapsích.

s-79

s49w-s79

s49w#79

Eysenck dle Horvaie se domnívá, že při hypnóze se nervová energie usměrňuje do menšího počtu nervových spojů, čímž se snižuje rezistence na synapsích a průchod nervové energie se usnadňuje.

s-80

s49w-s80

s49w#80

Kretschmerova škola přikládá zásadní význam mezimozku, hovoří o přepnutí na trofotropní úsporný metabolismus a zdůrazňuje vliv určitých poloh očních svalů při navozování hypnózy.

s-81

s49w-s81

s49w#81

Značné naděje byly skládány do bádání o retikulární formaci.

s-82

s49w-s82

s49w#82

Předpoklad, že sídlem vědomí je centrencefalický systém, vede Robertse k formulování elektrofyziologické teorie hypnózy.

s-83

s49w-s83

s49w#83

Hypnóza je vyvolána elektrickou blokádou mezi retikulární formací mozkového kmene a specifickými senzorickými, parasenzorickými a koordinačními neuronálními drahami.

s-84

s49w-s84

s49w#84

Jelikož se dále již speciálními problémy neurofyziologie hypnózy nezabýváme, uvedeme zde několik pokusů o elektrofyziologický výklad v souvislosti s ascendentním retikulárním aktivačním systémem podrobněji.

s-85

s49w-s85

s49w#85

Jak je vidět, mají zatím pokusy o výklad hypnózy ve spojitosti s činností RF a MDAS víceméně spekulativní charakter a zejména Arnoldová a West tu dosti lehkomyslně směšují psychologické a neurofyziologické pojmy.

s-86

s49w-s86

s49w#86

Nicméně lze vidět v této orientaci slibný směr pro hledání fyziologického substrátu hypnózy.

s-87

s49w-s87

s49w#87

Uznává to u nás Horvai, který předpokládá, že v hypnotickém stavu by mohl být útlum lokalisován především v kůře, zatím co aferentace do RF by byla neporušená.

s-88

s49w-s88

s49w#88

To by odpovídalo skutečnosti, že hypnotizovaným nejsou vnímány reálné podněty, zatímco má v podstatě shodný obraz s obrazem bdělého stavu.

s-89

s49w-s89

s49w#89

Hoskovec upozorňuje na některé další teorie latinsko-americképrovenience, domnívá se stejně jako my, že při vytváření vícedimensionální teorie hypnózy bude nutno s příspěvky moderní neurofyziologie zásadně počítat.

s-90

s49w-s90

s49w#90

Při uvádění do hypnózy hrají roli podněty, které jsou spojeny s usínáním, s navozením atmosféry, která vede k usnutí.

s-91

s49w-s91

s49w#91

Vyvolává se spánek jako podmíněný reflex.

s-92

s49w-s92

s49w#92

Při sugesci slovo jako podmíněný podnět zastupuje realitu.

s-93

s49w-s93

s49w#93

Podle Pavlova je u člověka slovo stejně reálným podnětem jako ostatní podněty, takže na sugesci lze pohlížet jako na nejjednodušší typický podmíněný reflex člověka.

s-94

s49w-s94

s49w#94

K teorii hypnózy jako formě podmiňování se staví kladně Young, Welch, Furneaux, za jednu složku hypnózy ji považují Kleinsorge a Klumbies, propaguje ji zejména Ind Das, který provedl experiment ke zjišťování korelace mezi podmiňováním a hypnózou.

s-95

s49w-s95

s49w#95

Podmiňování zjišťoval pomocí mrkacího reflexu a zjistil korelaci významně pozitivní.

s-96

s49w-s96

s49w#96

Velmi zajímavý aspekt přinesl experiment Corn-Beckera, Welche a Fisichelliho s abstraktním podmiňováním.

s-97

s49w-s97

s49w#97

Subjektu je v tomto experimentu dávána řada podnětů, slov, jež jsou vždy posíleny fyzikální skutečností.

s-98

s49w-s98

s49w#98

Pak je dán podnět, který není posílen.

s-99

s49w-s99

s49w#99

Reakce je zjišťována pomocí kožně galvanického reflexu.

s-100

s49w-s100

s49w#100

Například slovo červené světlo je doprovázeno červeným světlem, slovo vítr je doprovázeno ofukováním ventilátorem.