I když bylo dosaženo pozoruhodných výsledků v rozpracování teorie stacionárního hydromagnetického dynama a byly vysvětleny některé zákonitosti, nepodařilo se vyložit nestability geomagnetického pole ani objasnit zdroje, které jsou příčinou zvláště inverzí.
Za hlavní důvod je třeba pokládat kromě teoretické obtížnosti zvláště nedostatek údajů, které by charakterizovaly chování geomagnetického pole po dlouhou dobu.
Kontinentální sedimenty kvartérního stáří, vyskytující se ve značných mocnostech na území Československa a zahrnující svou postupnou sedimentací téměř celý časový interval kvartéru, představují vedle mořských sedimentů jednu z mála možností, jak získat úplnější údaje o minulosti geomagnetického pole, i když jejich vyšetřování je velice náročné na vysokou citlivost používaných přístrojů a na techniku zpracování.
Stáří sedimentů do # let bylo stanoveno pro základní profily radiokarbonovou metodou a pro starší bylo použito korelace mezi * dvou pleistocenních zvýšení hladiny moře a * interglaciálními půdami.
Výsledky paleomagnetických vyšetřování několika tisíc vzorků umožnily určit hodnoty deklinace a inklinace spolu s polohami paleomagnetických pólů, jak jsou uvedeny na * .
Vyšetřené poznatky o charakteru geomagnetického pole v období kvartéru ukazují, že pole vykazovalo v deklinaci a inklinaci cyklické změny a kmity o několika různých periodách, které se přes sebe překládaly.
Kvazisinusoidální vlny vyjadřující vyrovnaný průběh středních hodnot se postupně mění ze záporných hodnot pro nejstarší časový úsek, pro inklinaci k hodnotám kolem # v současnosti.
Ukazuje se, že pro nejstarší období před # lety docházelo ke kmitání magnetického pólu z oblasti jižního geografického pólu směrem k Austrálii a Japonsku.
Je pozoruhodné, že postupný kmitavý přesun od jižního pólu v době inverze k pólu severnímu se dál převážně přibližně po velké kružnici odpovídající poledníkům # * délky a # * délky.
Ze získaných výsledků vyplývá, že geomagnetické pole pravděpodobně vykazovalo postupné změny v poloze své magnetické osy přemísťující se z oblasti jižního do oblasti severního pólu v průměru # * za dobu přibližně miliónu let formou dlouhodobých kmitů vyvolaných určitým impulsem opakujícím se s periodou kolem # let.
Získané výsledky paleomagnetického výzkumu kvartérních sedimentů lze dále využít hlavně ve třech směrech, k upřesňování teorie vzniku a regenerace geomagnetického pole, zvláště pokud jde o jeho zdroje, ke geologickým korelacím v kvartéru a ke studiu dob ledových.
Dosud se předpokládalo, že tato vazba je převážně elektromagnetické povahy v tom smyslu, že síly elektromagnetického původu zabezpečují vzájemnou soudržnost jádra a pláště.
Je však možné, a naše nové výsledky ukazující výrazné geomagnetické změny tomu nasvědčují, že tato vazba je pouze částečná a že tedy jádro vykonává precesi po vlastní dráze a plášť po jiné, přičemž se po určité době obě dráhy opět k sobě přibližují.