Přitom je ovšem známo, že geologický výzkum, informace získané některou z geofyzikálních metod, zpravidla nemůže použít v jednoznačném smyslu pro geologickou interpretaci.
Proto je nezřídka nevyhnutelné doplnit výklad zjištěných geofyzikálních informací a geologické dedukce z nich dalšími nezávislými údaji, které původní mnohoznačnost vyloučí a zjistí pokud možno jednoznačný závěr bez vnitřních rozporů.
Geologové potřebují a přejí si od geofyziků obdržet k souboru své vlastní geologické informace, soubor spolehlivých údajů, který je vnitřně ucelený a takový, aby na jeho základě mohli s minimálním rizikem omylu rozvíjet další úvahy a na svých závěrech dále budovat.
Vyžaduje totiž vedle teoretické a experimentální cesty shromáždění a srovnání geofyzikálních údajů, také jejich účelné vytřídění a promyšlení do důsledků ve všech myslitelných souvislostech tak, abychom nakonec dospěli k ucelenému celkovému obrazu obsahujícímu tolik zákonitostí, kolik je potřebí k uspokojivému výkladu geofyzikálních i geologických skutečností a nakonec k jejich předvídání.
Není při něm vyloučena ani zásadní revize názorů do této doby uznávaných, jestliže nás k tomu nutí průkaznost nově získané informace a logika jejího umístění ve všech dalších kontextech.
Proto naznačený nový přístup označovaný jako geofyzikální syntéza je pro účelné využití geofyzikálních poznatků v geologii a dalších oborech nejen velmi užitečný, ale zcela nezbytný.
Tehdy bylo zamýšleno poznávat soustavně těsnější geofyzikální souvislosti mezi dvěma nebo více soubory geofyzikálních dat získávaných do té doby v různých částech našeho státního území týmiž nebo rozličnými metodami.
Za posledních patnáct let bylo v ČSSR a jejím okolí získáno veliké množství geofyzikálních informací, aniž byla vždy mezi nimi objasněna vzájemná vazba a souvislosti.
Proto geofyzikální syntézy zařazené jako náplň stěžejního úkolu základního geofyzikálního výzkumu ve státních programech ČSAV na pětiletku mají hluboký význam.
Znamenají již nyní a očekává se, že budou v blízké budoucnosti ještě více znamenat přímo kvalitativní zvrat v našich znalostech o stavbě a fyzikálních vlastnostech zemské kůry v oblasti naší republiky a jejím širším okolí, možná dokonce v celém evropském kontinentu.
To určitě ovlivní porozumění geologickým faktům a také důsledkům z nich plynoucím o hlubinné stavbě velkých geologických struktur území ČSSR a v širších souvislostech celého evropského kontinentu.
Nyní si povšimněme podrobněji závěrů, které pro geofyzikální syntézy již vyplynuly z komplexu dosud u nás a v okolí provedených hlubinných seismických sondáží z let # a # , důsledků plynoucích zejména z interpretace gravimetrických měření z let # - # .
Ve společenském zpracování s informacemi z úseku seismiky, geomagnetismu včetně paleomagnetismu, geoelektřiny, geotermiky, georadioaktivity a dalších poznatků o zemské kůře a zčásti i o svrchním plášti, k nimž přibyly zásadní poznatky o recentních pohybech u nás, a vlivu vnější topografie zbavených odchylek tížnic, můžeme vidět důležitou základnu pro strukturně-geologickézávěry.
Syntéza založená na souboru těchto mnohostranných informací tvoří, pokud se geofyziky týče, již značně obsáhlou oblast poznatků, které mají hlubší význam pro rozvoj řady oborů, na prvním místě ovšem geologie.
Druhou oblastí je oblast severní Evropy a třetí oblast karpato-balkánskás okrajovými geologicky odlišnými oblastmi, jako je Český masív a Sasko-durynskýblok a přilehlé oblasti v jižní Evropě, Ukrajině a dalších částech Sovětského svazu na západ od Uralu.
Přirozenou cestou mu připadá úkol zajišťovat spojení západoevropské a jihoevropské oblasti s oblastmi na severu, jihu i východě, neboť na našem státním území nebo v jeho bezprostřední blízkosti se nacházejí dotykové oblasti nejdůležitějších velikých evropských geologických celků.
Rozhodně nebylo očekáváno tolik zvláštností, jako jsou skoky více než v úrovni Mohorovičićovy plochy na strukturních kontaktech nebo mnohonásobná její struktura.
Podstatného zvýšení stupně spolehlivosti strukturního modelu Mohorovičićovy plochy bude na území naší republiky docíleno soustavným využíváním střeleb v lomech, jak již dokazují první výsledky.
Hlavní význam hlubinných seismických sondování je v tom, že nás poučují jak o geometrii, tak také, alespoň pokud se týká východní oblasti, o charakteru hlubinných zlomových zón.
Horské oblasti jsou pravidelně charakterizovány zápornými gravimetrickými anomáliemi a bude podstatné zabývati se podrobněji problémy jejich vztahu k poloze Mohorovičićovy plochy, ploch a Conradovy diskontinuity i jejich dislokacemi v oblastech hlubinných zlomových zón zjištěných hlubinným seismickým sondováním.
Zatím je možné obecně říci, že v alpském systému jsou záporné anomálie a megaanomálie v dobrém kvalitativním souladu s geometrickým obrazem Mohorovičićovy plochy v alpské oblasti.
Výjimky, jako je oblast Ivres v západních Alpách, nalezneme ve zmenšeném měřítku také na území naší republiky a je možné je lokalizovat na řezu středních rychlostí.
V této souvislosti se jeví velmi žádoucím docílit doplnění podrobností strukturního obrazu Mohorovičićovy plochy i souboru gravimetrických hodnot v hraniční oblasti Rakousko, ČSSR a Maďarsko.
Na rozdíl od Alp je u karpatského systému ve střední a východní jeho části charakteristické posunutí maxima záporných odchylek a také maximální hloubky Moho na sever od morfologického povrchového reliéfu.
Na sever od našeho státního území by bylo rovněž potřebí zpřesnit seismické i gravimetrické charakteristiky, aby bylo možné posoudit průkazně zlomový charakter, který je naznačen ve výsledcích profilových měření hlubinného seismického sondování.
Tedy otázka týkající se spolupráce maďarských a rakouských geofyziků, jejíž řešení ovšem má i pro řešení československých strukturních otázek klíčový význam.
Pro československé území byla interpretace výše zmíněných gravimetrických měření a z nich odvozené mapy po hlubinném seismickém sondování nejdůležitějším podkladem geologické interpretace.
Výsledky studií seismicity Evropy ukazují, že peripieninský lineament vedle svých zvláštností, které byly zjištěny na profilech hlubinného seismického sondování, případně gravimetrické mapě, se výrazně rýsuje jako zóna zvýšené seismické pohyblivosti.
Geomagnetické anomálie v komplexní geofyzikální syntéze ukazují na význačnou souvislost systému pohyblivých zón výše zmíněných v Českém masívu s rozložením kladných magnetických anomálií.
Tyto oblasti, z nichž na prvém místě je pruh lineárních geomagnetických anomálií na * od Prahy probíhající v délce # * , si zaslouží souborného studia.
Co do rozložení geomagnetických anomálií je velmi zajímavá již zmíněná přechodová oblast mezi Českým masívem a Karpaty, pokud se týče pozitivních magnetických anomálií přiřazených lednické zóně a zóně anomálií složitějšího charakteru, které možno spojit s peripieninským lineamentem směrem od Bratislavy na * .
V severní části této oblasti je možno pozorovat podobně jako u gravimetrických anomálií, a jak uvidíme níže u izočar, redukovaných odchylek tížnic, rozšíření poruchové oblasti a její rozštěpení ve složitější strukturní útvar.
Je zajímavé, že výrazné uplatnění severo-jižnísložky magnetické indukce, které je typické pro převážnou část profilu, je podstatně rušeno v okolí zmíněné přechodové zóny mezi Karpatami a Českým masívem.
Ukazuje to na existenci povrchu bližšího poruchového pole, rozložení vodivostí v této oblasti a perspektivnost bližšího vyšetřování tohoto rozložení a jeho komplexní interpretace.
Také magnetotelurická sondování v karpatské části našeho území a to v oblasti středního a severního Slovenska by mohla přinést velmi zajímavé závěry, závažné také proto, že seismické profily hlubinného seismického sondování v této oblasti dosud nemáme.
Nicméně však již z posouzení vztahu dosud nalezených více než # hodnot tepelného toku můžeme právem uzavírat, že soubor těchto hodnot odpovídá obecným v jiných oblastech světa určeným zákonitostem.
Zbývá provést analýzu georadioaktivních měření dosud uskutečněných a začlenit je organicky do syntetického souboru našich poznatků a promyslet další rozvoj těchto prací nejen z hlediska geofyzikálních syntéz, ale také z hledisek strukturní geologie.
Zajímavá jsou také zjištění o vzestupných pohybech bloku Doupovských hor a oblastí ležících od nich na sever právě tak jako vzestupné pohyby v oblasti moravských a slezských Beskyd.
Jeví se tedy také jejich důležitost pro strukturální závěry, takže zakřivení geoidu, které z redukovaných odchylek tížnic vyplývá, se jeví jako důležitá strukturní charakteristika, což je poznatek úplně nový.
Projevuje se u nás zejména podél západní větve peripieninského lineamentu, kde v oblasti Beskyd indikují izočáry redukovaných odchylek tížnic již zmíněné rozšíření zlomové oblasti a její složitější stavbu v překvapující shodě s gravimetrickými a magnetickými anomáliemi.
V předešlém * byl stručně zhodnocen význam jednotlivých geofyzikálních metod ve vztahu k hlubinným sondážím a strukturnímu modelu Mohorovičićovy diskontinuity v oblasti naší republiky.
Jak ukazuje názorně nynější podstatně vyšší stupeň znalostí o přechodové oblasti mezi Českým masívem a Karpatami, která byla na základě hlubinné seismické sondáže a dalších geofyzikálních anomálií prozkoumána, je podrobné poznání geofyzikálních dat a jejich souvislostí zdrojem podstatně hlubšího pochopení vlastností strukturně-geologických.
Oblasti, které by se měly v nejbližší době připravit geofyzikálně tak, aby v nich bylo možné provést syntézu a geologickou interpretaci, jsou přechodová oblast mezi Českým masívem a severními vápencovými Alpami, přechodová oblast mezi Českým masívem a východními Alpami, přechodová oblast mezi východními Alpami a panonským blokem a konečně přechodová oblast mezi východními Alpami a Dinaridami.
Pokud se týče výzkumných prací v naší republice ve vztahu k její geologické stavbě, jeví se účelným dobudovat síť profilů hlubinného seismického sondování, a to především v přechodové oblasti mezi Českým masívem a Karpatami rovnoběžně s profilem tak, aby byly vyjasněny strukturální souvislosti i ve větší vzdálenosti po obou stranách západní větve peripieninského lineamentu.
Tato oblast je, jak známo, charakterizována občasnými zemětřesnými roji o mnoha stech otřesů, což poukazuje na její maloblokovou stavbu se značně volnými vazbami jednotlivých bloků.
Jeví se také velmi žádoucím detailnější výzkum charakteru výše zmíněných magnetických anomálií, a to v jejich souvislosti s magnetismem a metamorfními pochody.
Již pro nejbližší budoucnost bude soustavné studium recentních pohybů na celém území republiky vzhledem k národnímu charakteru kompetentních institucí otázkou zodpovědných míst v ČSR i SSR, neboť tyto informace se ukazují jako strukturně i dynamicky velmi významné.
Nejbližší doba si také vyžádá využití všech možností pro rozšíření údajů geotermických a georadioaktivních tak, aby bylo možné dospět k informacím vyjádřitelným mapovým obrazem těchto parametrů.
Z uvedeného vyplývá, že postup dalšího studia hlubinné geologické stavby ČSSR je velmi závislý na tom, jak se podaří vybudovat a prohloubit mezinárodní geofyzikální spolupráci v přechodových zónách.
Právě tak měla by se věnovat na vědeckých setkáních, konferencích, sympoziích těmto otázkám a realizaci potřebných měření soustavná pozornost a to tak, aby zodpovědné instituce přispěly k tomu, aby výše naznačené otázky mohly být úspěšně vyřešeny k prospěchu nejen vědy, ale také společnosti.
Na základě západního driftu kontinentálních magnetických anomálií a izoporických ohnisek sekulární variace bylo vyvozeno, že ve vnějších partiích zemského jádra a ve spodním plášti dochází k magnetohydrodynamickým pohybům žhavé hmoty.
Jedno ze schemat postupných procesů, které podle Vanbemmelena probíhají v zemském nitru, na základě nichž se endogenní energie uvolňuje ve vnitřních částech země a přenáší se postupně směrem k povrchu, je uvedeno na * .
V důsledku turbulence nastává transformace endogenní energie v hraničních oblastech, jádro, plášť, která pak může způsobovat vzestupné pohyby hmoty o relativně nízké hustotě, její zahřívání, fázové přechody a diferenciaci.
Coriolisova síla jako důsledek zemské rotace pak způsobuje zakřivování původně přímočarého vzestupného pohybu hmoty v některých místech proti směru zemské rotace a po určitém vodorovném přesunu změnu v sestupný pohyb hmoty.
Tento geodynamický model by mohl vysvětlit nesymetrii v rozšiřování dna Atlantického oceánu v důsledku západního driftu amerického štítu stejně jako zdvihání vnějšího pláště, a tedy i kůry v Atlantiku a naproti tomu má za následek určité klesání americké kry.
Zůstává otázkou, zda- li shora uvedené příčiny, fázové přechody, diferenciace mohou vyvolat tak rozsáhlé pohyby hmoty, přihlédneme- li k tomu, že se dosud nepodařilo objasnit některé dynamické projevy v geomagnetickém poli, inverze, sekulární variace, které mají velmi pravděpodobně blízkou souvislost s pohyby hmoty v zemském nitru, stejně jako tomu je u západního geomagnetického driftu.