Vytvořitelnost všech lidských věcí přestala být tajemstvím césarických osobností a velikých činitelů, dnes to vědí také masy a v tom spočívá veliká šance, avšak současně také veliké nebezpečí.
Jakmile vůbec společenský životní způsob a jeho měřítka jsou rozpoznány jako cosi udělatelného a tedy závislého na člověku, pak se odehrává největší otřes společnosti.
Vysloveně aktivní povaha tohoto nihilismu však současně naznačuje novou iniciativu, která na troskách starých propadlých konceptů a povětšinou i z těchto trosek buduje nové principy, které pretendují na jakousi věčnou nehotovost, otevřenost a tvořivost.
Důraz na takové kategorie, jako je rozpoutaná subjektivita, tvořivost a suverenita lidí, jde tu bez explicitních odvolání, tu se jménem Marxe na rtech, ruku v ruce s rozvíjením jakéhosi zdánlivě radikálního humanismu, jehož druhou tváří je reformismus, protirevolučnost, a jak bude prokázáno, mnohotvárná afirmace společenských poměrů pozdního kapitalismu.
Právě na dně tohoto filosofického uvažování o nové ontologii společenské činnosti člověka vědeckotechnické éry a z jeho spekulativní potence se rodí koncepty, kategorie a myšlenkové postupy, které tvoří základ a teoretická východiska ostatních vědních disciplín, představující například také onu nastavenou ruku ke zfilosofičtění a spiritualistickému osmyslení sociologie, historiografie, přírodovědy.
Odtud také pak přes různá zprostředkování a metamorfózy proniká tato nová obrozená metafyzika do bestsellerů, žurnálů, mass-mediía touto cestou do vědomí širokých vrstev.
Průběžná napětí, polemiky či dokonce dramaticky vytvářené konflikty těchto jednotlivých sfér, a zejména četná kulturně kritická antimanipulační, antiscientistická či antitechnokratická kázání z filosofického piedestalu, to vše nemůže zastínit základní společný jmenovatel a zejména společné hluboké duchovní kořeny celého buržoazního ideologického komplexu vyrůstajícího, často bez vědomí této souvislosti, z určitého společného třídního a filosofického podhoubí.
Představuje spojení silných slov o radikalitě revoluční změny, která podle okolností buď má proběhnout, anebo prý již probíhá, s faktickým a praktickým reformismem v jeho důvěrně známé ochočené podobě vyjádřené kdysi * * Masarykem.
Zdůrazňuje se, že suverénní lid se musí chopit svobody v jejím celku, protože svoboda nikdy není skutečná, pokud neusiluje o úplnost, a v takovéto totální svobodě možno opravdově existovat jen tehdy, jestliže ji vykonáváme.