| s-1
| Účelem přehledu teorií, který podáváme, je získání představy o tom, které seriózní odpovědi na otázku po podstatě hypnózy a hypnotických jevů máme brát v úvahu. |
| s-2
| Nejde nám o přehled historický, a proto zcela pomíjíme teorie jakkoliv historicky významné, které jsou dnes již evidentně neudržitelné, jako byla Mesmerova teorie živočišného magnetismu, Charcotova teorie uměle vyvolané hysterie či Babinského teorie vědomé simulace. |
| s-3
| Současné výklady hypnózy nelze však už snadno schematicky rozdělit. |
| s-4
| Řada autorů, kteří mají přehled o světové literatuře, cítí dnes již nedostatečnost jednostranného přístupu a pokouší se plauzibilní koncepce různě kombinovat. |
| s-5
| Četné současné autority v oblasti hypnózy bychom dnes již stěží mohli zařadit do úzkých rámců jednotlivých směrů. |
| s-6
| Lze buď vybrat nejvýznamnější autory a vyložit jejich teorie, které se budou nezřídka křížit, nebo se pokusit stávající teorie rozložit na základní výkladové prvky. |
| s-7
| Oba způsoby utřídění dat mohou být užitečné. |
| s-8
| Podáváme nejprve analýzu základních výkladových prvků dnešních teorií a pak uvedeme příklady nejvýznamnějších pojetí vícedimensionálních. |
| s-9
| Tuto formulaci začali razit Bernheim a Liebault již v druhé polovině minulého století a přiklonilo se k nim mnoho badatelů. |
| s-10
| Zvláště je spojena se jménem Hulla. |
| s-11
| Sugesce v nejširším smyslu je podnět nebo myšlenka, která na jedince působí, aniž byla podrobena logickému zpracování a kritice. |
| s-12
| Je to podnět ve formě významového tvrzení nebo gesta, jež v individuu vyvolá určitou změnu psychických procesů a chování za nepřítomnosti vědomé, volní účasti. |
| s-13
| Sugestibilita je pak schopností individua reagovat na sugesce. |
| s-14
| Sugesce jsou základní metodou uvádění do hypnózy. |
| s-15
| Navodí se jimi stav, když se další sugesce uskutečňují snáze a mají vliv i na procesy, jež jsou vůlí neovladatelné. |
| s-16
| Na základě této koncepce lze ovšem hypnózu těžko odlišit od bdělého stavu, ježto uvedení do stavu zvýšené sugestibility určitou základní sugestibilitu již předpokládá a tato základní sugestibilita je u různých lidí různá, takže někteří mohou být hypersugestibilní i bez speciálního uvádění do hypnózy. |
| s-17
| Hranice mezi bdělou a hypnotickou hypersugestibilitou jsou neostré. |
| s-18
| V hluboké hypnóze se charakteristickým způsobem pozměňuje vědomí hypnotizovaného. |
| s-19
| Hypnotizovaný provede určité výkony, vědomí o nich se však do bdělého vědomí nepřenáší. |
| s-20
| Je tu porušena kontinuita. |
| s-21
| Při tom v další hypnóze lze vzpomínku na události z minulé hypnózy snadno vyvolat. |
| s-22
| Vypadá to tak, jako by řízení motorické i ideační činnosti pokusné osoby přešlo na nějakou jinou instanci. |
| s-23
| Jednání se tu děje na nevědomé či podvědomé úrovni. |
| s-24
| Disociační hypotéza má dodnes jistou plauzibilitu, jelikož převádí na společného jmenovatele jevy známé z psychopatologie jako mrákotné stavy, alternace osobnosti či mnohonásobná osobnost. |
| s-25
| Jedná se o stavy, kdy postižená osoba byla určitou dobu sama sebou a určitou dobu jakoby osobou jinou, při čemž některých schopností užívala v obou nebo více stavech, jiné se z jednoho do druhého nepřenášely a byly od sebe odděleny závorou amnézie. |
| s-26
| Teorie vyrůstá z názorů Janeta, Prince a McDougala. |
| s-27
| Změněný stav vědomí, trans, je považován mnoha současnými autory za podstatný znak hluboké hypnózy. |
| s-28
| Motivační teorie hypnózy pochází z roku # od Whitea, který se snažil vysvětlit hypnotické chování jako smysluplné, k cíli zaměřené snažení, jehož hlavním cílem je chovat se jako hypnotizovaná osoba, jak je to určováno operátorem a chápáno subjektem. |
| s-29
| Pokusná osoba je prostě zvýšeně motivována chovat se tak, jak si to hypnotizér přeje a jak to sama chápe. |
| s-30
| Nemůže- li osoba rozdělat sevřené ruce, nejde o disociaci, jak myslí McDougall, nýbrž subjekt prostě dělá to, co se mu říká. |
| s-31
| Pokouší se rozdělat ruce a současně je sevřít. |
| s-32
| Podobně posthypnotická amnézie není případem dvou disociovaných systémů, ale pokusná osoba se prostě nepokouší vyvolat si zážitky z hypnózy. |
| s-33
| Někteří dovádějí Whiteovu teorii dále a hovoří o přijetí role hypnotizované osoby. |
| s-34
| Hypnóza je tak včleněna do sociálně psychologické koncepce hraní role. |
| s-35
| Předpokládá jednak schopnost k hraní příslušné role, jednak přijetí této role. |
| s-36
| Sarbin srovnává hypnózu s dramatem. |
| s-37
| Herec musí přijmout roli, přijme- li ji dokonale, sám se v ní ztratí, prožívá ji a příliš si již neuvědomuje ani publikum, ani okolní předměty. |
| s-38
| Subjekt se tedy snaží situaci si živě představit tak, jak ji hypnotizér popisuje, a sebe si představit v ní. |
| s-39
| Jeho jednání je jednáním jakoby . |
| s-40
| Tato teorie vysvětluje zejména skutečnost, že chování pokusných osob se v hypnotickém stavu často liší podle toho, jaké mají o hypnóze představy a co o ní četly, slyšely, co viděly. |
| s-41
| Blízko k této teorii má i Stokvis, když charakterizuje hypnózu jako polovědomé divadlo, k jehož přerušení chybí hypnotizovanému impuls. |
| s-42
| Vysoký stupeň motivace však nevysvětlí řadu důležitých věcí. |
| s-43
| Jdeme- li k zubaři a pokoušíme- li se sebevíc ignorovat bolest, nedaří se nám to. |
| s-44
| Hypnotizovaná osoba však po sugesci bolest nepociťuje. |
| s-45
| Tato koncepce vychází z poznatku o obtížnosti v určování objektivních kritérií hypnotického stavu. |
| s-46
| Považuje to prostě za nemožné. |
| s-47
| Zda je nějaká osoba v tomto stavu, nemůže být ve skutečnosti zjištěno o nic lépe, než může být zjištěno, co si nějaká osoba myslí a zda si vůbec něco myslí. |
| s-48
| O subjektivním zážitku se můžeme pouze dohadovat. |
| s-49
| Orne na základě svých pokusů s dvojitě slepou kontrolou dvou skupin subjektů, z nichž jedna byla ve skutečné hypnóze a druhá měla hypnózu předstírat, došel k závěru, že ohnisko hypnózy je spíše v subjektivních zážitcích individua než v objektivně patrném chování. |
| s-50
| Barber jde dále a snaží se určit, v čem tato změna subjektivní zkušenosti spočívá. |
| s-51
| Určuje ji jako kognitivně percepční restrukturaci, změnu, představu, vnímání a úsudku. |
| s-52
| Vnější chování hypnotizovaného je v souladu s touto změnou. |
| s-53
| Podle Orna je hlavní složkou subjektivní zážitkové změny to, že hypnotizovaná osoba je schopna tolerovat logické rozpory. |
| s-54
| I Stokvis a jiní se domnívají, že podstatě hypnózy se lze přiblížit pouze analyzováním, sebepozorováním osoby do hypnózy uvedené. |
| s-55
| Zážitek hypnózy, zážitek transu diferencuje hypnózu od nehypnózy. |
| s-56
| Shor, Weitzenhoffer, Hilgard a zejména As zkoumali, jak souvisí hypnotické zkušenosti s různými zážitky známými z bdělého stavu. |
| s-57
| Stelterová popsala ve své disertační práci četné vlastní subjektivní zážitky při podrobování se hypnotizaci u Klumbiese a srovnala je s jinými publikovanými údaji. |
| s-58
| Proti uvedenému pojetí lze namítnout, že ač hypnóza nepochybně je subjektivním zážitkem, přece jen subjektivní stránka znamená pouze jeden aspekt a nelze se na něj omezit. |
| s-59
| I Stelterová upozornila, že posouzení tohoto zážitku hypnotizovaným i při školenosti v introspekci může být značně subjektivně zabarveno a že se od sebe liší rovněž subjektivní zážitky osob hypnotizovaných různými hypnotizéry. |
| s-60
| Podstatou hypnózy je vztah mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, interakce mezi nimi. |
| s-61
| Jevy pozorované v hypnóze z tohoto vztahu rezultují. |
| s-62
| Tímto interpersonálním vztahem je raport, rourovité spojení mezi hypnotizérem a hypnotizovaným, jež má často ráz selektivní. |
| s-63
| Hypnotizovaný reaguje poslušností jen na slova hypnotizérova, a nikoliv na slova ostatních lidí z okolí. |
| s-64
| Zajímavou teorií této kategorie je teorie Haleye, jež vysvětluje navození hypnózy tím, že hypnotizér dává dvě různé úrovně příkazů, aby subjekt něco udělal a současně aby to nedělal, zvedá se vám ruka a nezvedejte ruku, tu dvojí vazba, z níž pokusná osoba, pokud experiment ? přerušit ? , nemá jiné východisko než požadovaný výkon udělat a při tom popírat, že jej dělá. |
| s-65
| Proti názoru, že podstatnou součástí při hypnóze je interpersonální vztah, uvádějí se pokusy s navozením hypnózy bez hypnotizéra pomocí magnetofonového záznamu. |
| s-66
| Proti tomu lze ovšem postavit pozorování Klumbiesovo, že se takovéto navození nikdy nepodaří při první hypnotizaci a že při dalších experimentech s hypnózou je možnost hypnózy bez hypnotizéra podmíněna vlastně posthypnotickým přenesením usínání na příslušný signál, hlas hypnotizéra z magnetofonu. |
| s-67
| Psychoanalytické teorie hypnózy vysvětlují ve shodě s obecnou teorií psychoanalýzy hypnózu jako záležitost erotického vztahu mezi hypnotizérem a hypnotizovaným. |
| s-68
| Jde o uplatnění regresívního mechanismu, pacient přenáší na hypnotizéra infantilní erotické city k otci a matce. |
| s-69
| Libido se nevědomě fixuje na osobu hypnotizéra pomocí masochistické komponenty v sexuálním instinktu. |
| s-70
| Vyvolávají se archaická infantilní přání a fantazie týkající se hypnotizérovy magické všemohoucnosti, podobné infantilním představám o neomezené moci všemohoucího rodiče. |
| s-71
| Takto koncipují ze známých pracovníků v oboru hypnózy její podstatu Schilder a Kauders, Soloveyová a Milechnin a Mears, včleňuje ji do své koncepce i Stokvis. |
| s-72
| Gill a Brenmanová připojují k pojetí hypnózy jako přenosového jevu spočívajícího v regresi ještě koncepci změněného stavu ega. |
| s-73
| Koncepce předpokládají přijetí sporného psychoanalytického pojetí struktury a dynamiky osobnosti. |
| s-74
| Cenné je v pracích rozlišování otcovské hypnózy, která je autoritativní a diktátorská, a laskavé, uspávací hypnózy mateřské. |
| s-75
| O tom, v čem tato změna spočívá, byly vysloveny různé názory. |
| s-76
| Někteří spojovali hypnotický stav s různými změnami prokrvení mozku, buď s hyperemií, nebo s anemií. |
| s-77
| Z novějších autorů Volgyesi hovořil o vazomotorické decerebraci zahrnující anemii frontálních laloků. |
| s-78
| Jiní spojují hypnotický stav se změnami na synapsích. |
| s-79
| Eysenck dle Horvaie se domnívá, že při hypnóze se nervová energie usměrňuje do menšího počtu nervových spojů, čímž se snižuje rezistence na synapsích a průchod nervové energie se usnadňuje. |
| s-80
| Kretschmerova škola přikládá zásadní význam mezimozku, hovoří o přepnutí na trofotropní úsporný metabolismus a zdůrazňuje vliv určitých poloh očních svalů při navozování hypnózy. |
| s-81
| Značné naděje byly skládány do bádání o retikulární formaci. |
| s-82
| Předpoklad, že sídlem vědomí je centrencefalický systém, vede Robertse k formulování elektrofyziologické teorie hypnózy. |
| s-83
| Hypnóza je vyvolána elektrickou blokádou mezi retikulární formací mozkového kmene a specifickými senzorickými, parasenzorickými a koordinačními neuronálními drahami. |
| s-84
| Jelikož se dále již speciálními problémy neurofyziologie hypnózy nezabýváme, uvedeme zde několik pokusů o elektrofyziologický výklad v souvislosti s ascendentním retikulárním aktivačním systémem podrobněji. |
| s-85
| Jak je vidět, mají zatím pokusy o výklad hypnózy ve spojitosti s činností RF a MDAS víceméně spekulativní charakter a zejména Arnoldová a West tu dosti lehkomyslně směšují psychologické a neurofyziologické pojmy. |
| s-86
| Nicméně lze vidět v této orientaci slibný směr pro hledání fyziologického substrátu hypnózy. |
| s-87
| Uznává to u nás Horvai, který předpokládá, že v hypnotickém stavu by mohl být útlum lokalisován především v kůře, zatím co aferentace do RF by byla neporušená. |
| s-88
| To by odpovídalo skutečnosti, že hypnotizovaným nejsou vnímány reálné podněty, zatímco má v podstatě shodný obraz s obrazem bdělého stavu. |
| s-89
| Hoskovec upozorňuje na některé další teorie latinsko-americképrovenience, domnívá se stejně jako my, že při vytváření vícedimensionální teorie hypnózy bude nutno s příspěvky moderní neurofyziologie zásadně počítat. |
| s-90
| Při uvádění do hypnózy hrají roli podněty, které jsou spojeny s usínáním, s navozením atmosféry, která vede k usnutí. |
| s-91
| Vyvolává se spánek jako podmíněný reflex. |
| s-92
| Při sugesci slovo jako podmíněný podnět zastupuje realitu. |
| s-93
| Podle Pavlova je u člověka slovo stejně reálným podnětem jako ostatní podněty, takže na sugesci lze pohlížet jako na nejjednodušší typický podmíněný reflex člověka. |
| s-94
| K teorii hypnózy jako formě podmiňování se staví kladně Young, Welch, Furneaux, za jednu složku hypnózy ji považují Kleinsorge a Klumbies, propaguje ji zejména Ind Das, který provedl experiment ke zjišťování korelace mezi podmiňováním a hypnózou. |
| s-95
| Podmiňování zjišťoval pomocí mrkacího reflexu a zjistil korelaci významně pozitivní. |
| s-96
| Velmi zajímavý aspekt přinesl experiment Corn-Beckera, Welche a Fisichelliho s abstraktním podmiňováním. |
| s-97
| Subjektu je v tomto experimentu dávána řada podnětů, slov, jež jsou vždy posíleny fyzikální skutečností. |
| s-98
| Pak je dán podnět, který není posílen. |
| s-99
| Reakce je zjišťována pomocí kožně galvanického reflexu. |
| s-100
| Například slovo červené světlo je doprovázeno červeným světlem, slovo vítr je doprovázeno ofukováním ventilátorem. |