| s-1
| Vztah člověka, vědy a techniky je bezesporu jedním z hlavních problémů současné filosofie a není také nikterak náhodné, že se stal nejen motem Světového filosofického kongresu, Varna, ale také ústředním tématem příštího kongresu Světové sociologické asociace, Toronto. |
| s-2
| Cílem této kritické asociace je poodhalit některé buržoazní interpretace vědeckotechnického fenoménu, které se prezentují jako nová syntéza či jako překonání dílčí omezenosti pretendující na pravou, vědecky fundovanou obecnost. |
| s-3
| Základním určením všech současných nemarxistických interpretací vědeckotechnického fenoménu je jejich vázanost na ony různé vrstvy soudobé buržoazní společnosti, které nejsou s to nalézt nosné východisko z prohlubující se všeobecné krize monopolního kapitalismu. |
| s-4
| To podmiňuje v rovinách poznávacího procesu zorné úhly jejich přístupů k světu, člověku a jeho dílu. |
| s-5
| Tento situační, referenční i omezující rámec poznamenává bytostně jak existencialistické, tak scientistní, spekulativní, tak pozitivistické, jak spiritualistické, tak behavioristické pokusy o výklad člověka a společnosti současné epochy. |
| s-6
| V tomto rámci jsou také subsumovány i různé, po mnoha stránkách protikladné teorie odcizení navazující jednou na racionální představy o absolutně adekvátní inkarnaci idejí v dějinách, jindy na iracionalistické tradice a představy o zásadní neovladatelnosti lidských produktů člověkem a tím také o praktické neuskutečnitelnosti idejí a duchovních projektů lidstva. |
| s-7
| Ve všech případech jde o formy tak či onak deformovaného ideologického vidění světa a člověka, které, upínajíce se k některému aspektu či k některým reálným stránkám skutečnosti, dovádějí je tím k jakési teoretické absolutizaci, do více či méně zjevného mýtu. |
| s-8
| Bylo by možno doložit touto cestou absolutizace parcialit, jsou běžně a dosti masově konstruovány celé teorie, jejichž originalita a prodejnost na kapitalistickém trhu idejí jsou vykupovány ukvapenými generalizacemi a limitovány * tkvícími již v gnoseologických a třídních podmínkách jejich zrodu. |
| s-9
| Hovoříme- li o prodejnosti, nemáme přirozeně vždy a všude na mysli nejvlastnější smysl tohoto označení, ale jeho přenesený význam. |
| s-10
| V tomto duchu jsou formulovány teorie o společnosti volného času, civilizaci oka, civilizaci hříček a další, které představují mnohotvárnou spleť iluzí, mýtů a reálných postřehů o některých stránkách skutečného společenského pohybu. |
| s-11
| Přitom současně umožňují žádoucí prezentaci a individualizaci svých autorů podle současných norem nabídky, poptávky, přizpůsobených oblasti vědeckých institucí a nakladatelského podnikání. |
| s-12
| Ponořenost všech těchto teorií a samozřejmě také jakkoli různorodých filosofických směrů do širšího rámce buržoazní ideologie a celého systému monopolního kapitalismu také zakládá zpola skutečný a zpola iluzorní charakter různých navenek jakoby nesmiřitelných sporů a polemik, probíhajících například po léta mezi pozitivisty a dialektiky v západoněmecké filosofii a sociologii, mezi stoupenci scientismu a antropologismu. |
| s-13
| Každé jednostranné opomenutí jak reálné, tak iluzorní stránky těchto polemických * při pokusu o jejich kritický rozbor znamená propadnout obdobnému mýtu dílčích stránek, který v různých podobách ovládá obě polemizující strany. |
| s-14
| V těchto polemikách se stále výrazněji stává předmětem sporu a objektem teoretické reflexe i sebereflexe sama věda. |
| s-15
| Její rostoucí pronikání do života společnosti i do nejintimnějších oblastí soukromí si přímo vynucuje pokusy o teoretické uchopení této její expanze. |
| s-16
| Známé protikladné póly těchto interpretací, scientismus a různé iracionální varianty kritiky vědecké civilizace, nejsou skutečným vysvětlením celého tohoto procesu růstu společenské role vědy, ale musí být nejprve samy vysvětleny ve svých sociálních a gnoseologických kořenech. |
| s-17
| Kritika vědy jako ideologie, formulovaná například představiteli frankfurtské školy, se ve světle tohoto rozboru ukáže být jen jinou formou zdánlivé * , která pouze v dílčím aspektu představuje kontrapozici svého scientistického protipólu. |
| s-18
| Sama situace současné vědy a společnosti je ovšem nabita různými podobnými snahami po scelujícím pohledu, a to z mnoha rozličných příčin. |
| s-19
| Bellův slogan o konci ideologie, více než sporný mimo jiné i pro falešné pojetí ideologie, ležící v základech této teze, vyjadřoval například určité zájmy, názory a tendence některých kruhů americké inteligence, které spatřovaly svou šanci i šanci své společnosti ve vědě, a to jmenovitě v exaktní vědě o přírodě i společnosti. |
| s-20
| Záhy se však ukázalo, že v určitém mocenském kontextu se i takto pojatá věda stává ideologickým a praktickým nástrojem upevňování moci vládnoucích kruhů. |
| s-21
| Její čistý zájem o exacta, a tedy o něco vyňatého ze zájmového pole jednání, je profesionální zástěrkou zakrývající vazby vědeckých pracovníků a jejich institucí s orgány decize, například ministerstev, několik koncernů, podniků, jakož i s programem společenského jednání tříd, vrstev a skupin. |
| s-22
| I když samozřejmě formy nepřímé apologetiky hrají v řadách buržoazních ideologů svou významnou úlohu, přece jen stále užší a nezakrytější zapojování vědy přírodní i společenské do rozhodovacího procesu a do ovládání společnosti menšinou mocných vede poslední dobou stále častěji k otevřenějšímu přiznání této vazby. |
| s-23
| Dosti jasně vyjádřil vědomí vzájemné spojitosti vědeckých a státních institucí * Salomon ve své knize Science et politiques vzniklé převážně na základě výzkumu fenoménu vědy v politickém systému Spojených států amerických. |
| s-24
| Věda nabízí své služby mocenským orgánům a je tak zainteresovaným účastníkem při rozhodování. |
| s-25
| Mocenské orgány využívají vědy a berou tak účast na jejím poslání. |
| s-26
| Klíčovou otázkou v moderním světě se ovšem stává nikoli sám růst vědy a její aplikability ve společnosti, nýbrž dějinný smysl a povaha politického programu těch či oněch společenských tříd a skupin, do jehož rámce je celý komplex vědeckých institucí začleněn. |
| s-27
| Tím se však spojení vědy a společnosti ještě více zužuje a otázka praktického využití vědeckého poznání vtahuje vědce do oblasti morálky, axiologie, politiky a dějin. |
| s-28
| Dochází dokonce k tomu, že nikoli stát, ale vědec je volán k zodpovědnosti za uplatnění svého objevu. |
| s-29
| Problémy, které se kladou vědcům, jsou většinou voleny jimi samými. |
| s-30
| Například nebylo to naše ministerstvo války, které by bylo bývalo jednoho dne rozhodlo, že si přeje mít atomovou bombu, a požádalo pak vědu, aby ji vyrobila. |
| s-31
| Byl to naopak Albert Einstein, člověk, který na sebe vzal rozhodnutí, že atomová bomba tohoto druhu je možná. |
| s-32
| Tento varovný signál jako jeden z mnoha dalších a jiných probouzí poznenáhlu alespoň u některých vědců vědomí společenské a osobní zodpovědnosti za další společenské * jejich vědeckých objevů. |
| s-33
| Tím také u nich roste zájem o vazby jejich oboru s jinými zejména společenskovědními obory a v neposlední řadě ovšem s filosofií, v níž se domnívají nalézt odpověď na smysl své vědecké činnosti a objasnění role vědce jako kulturního činitele a funkcionáře lidskosti. |
| s-34
| Uvnitř rostoucí armády vědeckých pracovníků produkujících stále bezprostředněji pro potřeby průmyslu se tak alespoň u některých vytváří postupně vědomí, že vědu nesmějí prosazovat jen pro ni samu, nýbrž uvažují o ní jako o problému, který je kladen pro lidstvo. |
| s-35
| Tato situace je živnou půdou snah při hledání vazeb mezi různými vědními obory, při řešení paradigmatických jevů, v překračování hranic a nalézání komunikace s ostatními oblastmi lidské činnosti. |
| s-36
| Zákonitě se dostávají do popředí otázky modelového a systémového přístupu, otázky jazyka a metajazyka a ovšem v neposlední řadě problémy metodologie věd, respektive výzkumu základů vědy. |
| s-37
| Tyto tendence zpřítomňují stále zřetelněji to, co spojuje vědní disciplíny mezi sebou, co je spojuje s ostatními obory, s praxí lidského jednání a s celistvostí skutečnosti samé. |
| s-38
| Cesta k obecnosti, syntéze a úsilí o filosofické pochopení základů vědy, jakož i o sociologickou integraci jejího společenského fungování však ještě sama o sobě nepředstavuje kladnou hodnotu. |
| s-39
| Právě naopak, nastoupení této cesty musí koneckonců vést k prohloubení divergencí mezi jednotlivými vědci nastoupivšími tento v principu plodný kurs. |
| s-40
| Záleží tu totiž nikoli na tomto pouhém tíhnutí k zobecnění a integraci, nýbrž především na tom, jak se chápe samo obecné a co se rozumí pod syntézou. |
| s-41
| V neposlední řadě celá tato k obecnosti směřující intence nabývá své určenosti teprve v závislosti na tom či onom pojetí člověka a společnosti, v níž toto obecné v podobě jakési novodobé instaurace a integrace vědy má jako po výtce společenský faktor fungovat. |
| s-42
| Takže tedy týž v principu aktuální a nosný heuristický a metodologický postulát vede v závislosti na těchto okolnostech k různým, často diametrálně protilehlým metám. |
| s-43
| Všimněme si podrobněji některých momentů, které charakterizují náznaky snah o výše naznačenou integraci v oblasti komunikace a integrace mezi nemarxisticky založenou sociologií a filosofií v soudobém kapitalismu. |
| s-44
| Dlouholetý rozvoj empirické sociologie, masový rozmach soustředěný na techniku výzkumu reprezentativního vzorku budovanou skoro výlučně na principu anketního dotazníku, postupně vyvolaly dosti silné vědomí o omezenosti této cesty. |
| s-45
| Nikoli náhodou se dosti často konstatuje krize empirismu a volá se po zfilosofičtění sociologie. |
| s-46
| Hledá se viník a samozřejmě i řešení. |
| s-47
| Budiž řečeno, že příklady uváděné zpravidla jako teoretická sebepozvednutí empirické sociologie jsou při bližším ohledání většinou dosti banální. |
| s-48
| Potvrzují se slova Bedřicha Engelse, že vědec ponechávající výběr své filosofické metody * propadá nakonec nejhoršímu eklekticismu a světonázorové povrchnosti. |
| s-49
| Snahy o zfilosofičtění empirické sociologie vně dialektického materialismu ztroskotají mimo jiné především na samotné interpretaci empirického faktu a jeho zobecnění, jakož i na neschopnosti organicky včlenit do empirických dat moment času a dějinného pohybu. |
| s-50
| Výsledkem této snahy není proto často více než jakýsi zeměpis či přírodopis člověka a společnosti. |
| s-51
| Tak například definice proletářského konzumenta se sestavuje jako popis různých znaků, jako résumé velkého počtu výzkumů, z nichž každý sám o sobě nepředstavuje mnoho. |
| s-52
| Obecné je pojímáno jako suma individuálních případů povznesená v nejlepším případě do podoby ideálního typu. |
| s-53
| Dějinný pohyb se konstruuje jako mechanický sled jednotlivých case studies, který může jako trikový film v nejlepším případě vytvořit optický klam skutečného pohybu a změny. |
| s-54
| Obecné je tedy konstituováno na základě aditivního principu, který je ve většině případů považován i za kýženou cestu k interdisciplinárním syntézám. |
| s-55
| Výsledkem této cesty je ovšem v nejlepším případě multidisciplinarita, a tedy faktická iluze interdisciplinarity, která navíc sama o sobě stejně vytváří teprve předpoklad skutečné integrace a syntézy různých vědních oborů. |
| s-56
| Tak například volání po spojení sociologie, filosofie, historie a retrospektivní sondáže veřejného mínění, jež by mělo dodat sociální vědě skutečnou pronikavost a pravou obecnost, je naivní, kvalita a efekt tohoto spojení závisí především na výchozích principech sociologie, filosofie, historiografie a na teoretické úrovni přístupu k výzkumu veřejnosti, které společně vstupují do takového projektu. |
| s-57
| Na první místo se tak zde znovu dostává otázka předpokladů jakéhokoli poznání, otázka filosofických základů jakékoli vědy, otázka, co je a jak je vůbec možná věda, neboť Popper ve snaze ubránit se před výtkami z afilosofičnosti prohlašuje, že uznává smysluplnost metafyzických, rozuměj filosofických, úvah i jejich velikou roli při vytváření * . |
| s-58
| Sám se prohlašuje za vyznavače metafyzického realismu. |
| s-59
| Jeho podstatou je právě určité, na Západě dosti rozšířené, pojetí observace empirického faktu. |
| s-60
| Popper tvrdí, že veškerá observace je theory-impregnateda že její hlavní funkcí je spíše vyvracet naše teorie než je potvrzovat. |
| s-61
| Jádrem jeho metafyzického realismu je tedy odmítnutí teze o praxi jako o kritériu předmětného dosahu a objektivní pravdivosti lidského poznání. |
| s-62
| Současně týž Popper staví před společenskou vědu úkol charakterizovaný jako socialengineering, sociální inženýrství, který dokonce označuje za podstatu její kritické funkce. |
| s-63
| Skutečnou podobou takto pojaté funkce vědy je její mnohotvárné zapojení do různých pater systému expertizy, a to až po její zapojení do služeb obchodu a dělání peněz pro sebe i pro kapitalisty, jak o něm se sympatiemi hovoří právě Lazarsfeld. |
| s-64
| Sociální intence a služebná funkce celého tohoto zapojení vědy do společenského systému, jak jsme již úvodem naznačili, jsou tudíž dnes častěji než kdy jindy víceméně otevřeně přiznávány, ba přímo postulovány. |
| s-65
| V diskusi zůstává přítomnost této intence a zájmu v samotném poznávacím procesu, který je často stále ještě vydáván za jakýsi pozůstatek někdejšího hájemství čisté vědy, za jakýsi blackbox nezainteresovaného poznání, které teprve svým outputem vstupuje a chce vstupovat do pole sociálních zájmů. |
| s-66
| Adorno označil kdysi tento prakticky služebný sociální výzkum za činnost, která není s to poskytnout více než předvědeckou informaci k administrativním účelům. |
| s-67
| Podstata problému tkví hlouběji. |
| s-68
| Vyvrácení Popperovy teze o zásadní disjunkci mezi teorií a praxí spolu s popřením jeho subjektivně idealistického gnoseologického východiska ve věci předmětnosti lidského poznání nutno ipsofacto vztáhnout také na ony dílčí poznatky sociálního výzkumu a teoretického poznání, které, jak tvrdí sám Popper, mohou pomáhat jednání, mohou modifikovat naše jednání a předjímat neočekávané důsledky našich činů. |
| s-69
| V této souvislosti i věda v soudobé buržoazní společnosti, přes některá vysloveně opačná tvrzení mnoha západních filosofů, v některých směrech navazuje na galileovsko-descartovskoutradici budovanou na úsilí o spojení teorie a praxe a na využití vědy jakožto nástroje ovládnutí přírody a společnosti. |
| s-70
| Platnost teze o předmětném dosahu víceméně adekvátně prosazeného poznatku a jeho intendovaného uplatnění ve společenské praxi je neoddělitelná. |
| s-71
| V tomto smyslu se týká i objektivní platnosti některých dílčích postřehů soudobých buržoazních sociálně vědních disciplín, a to jmenovitě oněch jejích poznatků a metod, které představují bezprostřední nástroje manipulace mas a projekty přechodného upevňování respektive reformisticky pojatého vylepšování statusquo. |
| s-72
| Souhrnně lze říci, že syntetizující úsilí o smyslu speciálního vědeckého bádání v soudobém kapitalismu se rodí jak z vnitřních potřeb dané fáze vědeckých výzkumů, tak společenských příčin a zájmů tkvících mimo oblast vědy. |
| s-73
| Do prvního okruhu patří současný stav některých vědních disciplín, jako je například současná sociologie, která nakupila celý Montblank empirických dat, jejichž teoreticky fundovaná sekundární analýza je podmínkou překonání dnes již chronické redundance určitých stereotypních výzkumných postupů. |
| s-74
| Současně s tím se však stále výrazněji potvrzuje, že i způsob a východiska sběru těchto empirických faktů jsou poznamenány zájmy a představují tak jakési kategoriální lešení, které předurčuje jejich výběr, uspořádání a interpretaci. |
| s-75
| Vnější příčiny volání po teoretickém osmyslení speciálního bádání mají v podmínkách krize monopolně kapitalistické společnosti souvislost se zjevným rozpadem jejích tradičních hodnot. |
| s-76
| K tomu více či méně reflektovaný zájem některých kruhů scelit rozpadnuvší se buržoazní vědomí a vypracovat nosnou světonázorovou koncepci jako protiváhu vůči marxismu-leninismu, a tak se v nerozlučné spojitosti s hlásáním konce ideologie rodí staronové varianty jakési zdánlivě antiideologické metateorie o smyslu a východiscích vědeckého poznání a konání v rámci společnosti přezrálého kapitalismu. |
| s-77
| Probouzejícím se snahám přírodovědecky a empiricky založeného společenského výzkumu jde svým způsobem vstříc úsilí nejrůznějších filosofických proudů směřujících stále soustředěněji k pokusům o objasnění vědeckotechnického fenoménu. |
| s-78
| Růst úlohy vědy v životě člověka a společnosti se například * v duchu Webera jako odkouzlení světa, jako překonání mytologie, jako nalezení antropocentrického a na člověku budujícího konceptu změny světa a člověka. |
| s-79
| Tento svobodomyslný duch vědy, praví Fink, vedl konečně k vědeckotechnickému úkolu plánovité organizace lidské svobody. |
| s-80
| Stojíme před prahem obratu lidské svobody. |
| s-81
| Její život není jen zaměřen směrem k organizaci věcí, nespočívá v ovládání věcí, v technickém upravování světa, nýbrž obrací se především na sebe sama. |
| s-82
| Člověk se stává přednostně technickým projektem. |
| s-83
| Člověk se v tomto světle náhle jeví jako nejudělatelnější ze všech věcí a současně také jako jediná dělající bytost. |
| s-84
| Jako základní cíl nové vědeckotechnické civilizace se vytyčuje nikoli pouze produkce, ale především produkce člověka člověkem. |
| s-85
| Tyto filosofické teze na téma člověk, věda, technika zprvu a na první letmý pohled opalizují jako varianta Marxovy koncepce radikálního humanismu. |
| s-86
| Jejich vlastní smysl a funkce v kontextu současného třídně rozděleného světa však nejsou revoluční, nýbrž představují umně zfabrikovaný surogát humanismu. |
| s-87
| Budiž napřed konstatováno, že stejně jako sociologie pod vlivem rostoucích a v kapitalismu nezvladatelných důsledků působení vědeckotechnické revoluce na člověka hledá oporu v různých filosofických interpretacích, tak také pro filosofii se tato tematika odsouzená kdysi na periférii autenticky filosofického uvažování stává stále naléhavější a veskrze legitimní. |
| s-88
| Do centra se dostává otázka filosofie společenského jednání a pro určení filosofické diagnózy doby se jeví nepostradatelným přesun tradiční filosofie směrem k sociální filosofii. |
| s-89
| Pokusy o objasnění smyslu vědeckotechnického jednání a sebeutváření člověka v procesu této akce sledované současnou buržoazní filosofií ovšem většinou a priori odmítají plytkost sociálního výzkumnictví, empirické sociologie, techniky práce volného času a podobně. |
| s-90
| Usilují přitom o vypracování jakési ontologie společenskosti, která současně z druhé strany má reflektovat a zpřítomňovat společenský charakter ontologie tkvící již v samotné podstatě člověka definovaného jakožto zoon politikon, jemuž odpovídá, že lidská existence je současně a vždy také co-existence. |
| s-91
| Také zde se setkáváme stále častěji s explicitním vyjádřením a uznáním situační vázanosti takto pojaté sociální filosofie, i když toto přiznání je velmi neurčitým zahalením konkrétní třídní příslušnosti a ideologické vázanosti. |
| s-92
| Ontologie společnosti poukazuje k společenským předpokladům ontologie. |
| s-93
| Tato zpětná vazba vypovídá, že filosofie nemůže být vůči společenské skutečnosti vydělenou anebo dokonce nadřazenou instancí, že není absolutním věděním o člověku, nýbrž že daleko více představuje společenskou akci. |
| s-94
| Je vždy současně také vázaná na dějiny, nakolik je také zahrnuta a vtažena do všeobecného ducha doby, v němž promlouvá. |
| s-95
| Filosofie je vždy také umístěna ve společenské situaci. |
| s-96
| Poslední dobou, zejména v souvislosti s narůstáním závažnosti a napjatosti vztahu člověk, věda, technika, společnost, je tato situace stále častěji charakterizována v duchu jakéhosi nihilismu, pojatého ovšem víceméně ve smyslu Nietscheova přehodnocení hodnot a zdánlivě radikálně humanistického zdůraznění principu člověka jakožto causa sui. |
| s-97
| Pracující člověk, homo faber, se tu často líčí jako Hefaistos pokulhávající za bohy, jenž však s pomocí moderní * stále naléhavěji představuje výzvu supranaturálnímu principu, čímž prý přivozuje smrt boha, a tím také konec panství mýtu. |
| s-98
| V navázání na baconovsko-vicovskoutradici se do centra dostává člověk a svrchovanost jeho bezpodmínečné vůle spoléhající na udělatelnost dějin včetně všech společenských věcí, a jmenovitě na tvorbu a sebeuskutečnění sama sebe. |
| s-99
| Smrt boha je takto předčasně a v podobě anticipace vydávána za akutní konec náboženství, a to v rozporu s empiricky doloženým stavem vědomí dosud zdaleka nezanedbatelné části lidstva. |
| s-100
| V témž směru je stylizována i duchovní situace současné doby. |