| s-101
| 'Ale, urozený pane, kdo by mi to radil? |
| s-102
| Ráno chalupník poděkoval a šel dál. |
| s-103
| Toulal se cestou necestou, až se octl v úzkém údolí, které leželo mezi vysokými vrchy. |
| s-104
| Šel dál, ale údolí jako by nemělo konce. |
| s-105
| Už se mu zdálo, že snad nikdy nevyjde ven, když vtom uviděl, jak proti němu kráčí šedovlasý stařeček s dlouhými vousy na bradě a s velkou železnou holí. |
| s-106
| Stařeček se zeptal, kam jde, a chudák mu vyprávěl, jak zasil poslední žito a jak mu nevzešlo. |
| s-107
| A tak si myslí, že ho o něj připravili zlí duchové, a jde je hledat. |
| s-108
| 'A víš, kde ti zlí duchové žijí?' zeptal se stařeček. |
| s-109
| Vzbudila tovaryše, dala jim ochutnat z těch pochoutek a nakázala, aby do rána vyrobili zrovna takový stolek, jako byl ten kouzelný. |
| s-110
| Ráno stolky vyměnila a chalupník uháněl domů. |
| s-111
| Už se nemohl dočkat, jak si se ženou pochutnají. |
| s-112
| Svolal děti a všichni se těšili, jak se konečně pořádně najedí. |
| s-113
| Sedli si kolem stolu a otec řekl: |
| s-114
| 'Stolečku, prostři se! ' |
| s-115
| Opakoval to znovu a ještě jednou, ale nic! |
| s-116
| Stolek stál, jak ho tam chalupník postavil. |
| s-117
| Všichni se zklamaně zvedli a byli stejně hladoví, jako když si ke stolku sedali. |
| s-118
| Chalupníkovi to vrtalo hlavou. |
| s-119
| 'To není jen tak,' povídá ženě. |
| s-120
| 'To by bylo něco, tolik zlata!' šeptal soused sousedovi a rozběhli se na všechny strany, proslídili všechny kouty, div že nevlezli do myší díry. |
| s-121
| Hledali mužíčka, hledali, ale nic nenašli. |
| s-122
| Blížil se poslední den, ale po tom mrňousovi ani vidu, ani slechu. |
| s-123
| Hanička lomila rukama a už se s mužem a se synáčkem pomalu loučila. |
| s-124
| Muž se na svou utrápenou ženu nemohl dívat. |
| s-125
| Vzal pušku a psy a vyrazil s družinou na lov. |
| s-126
| Lovili v hlubokém lese, když tu najednou začalo hřmět. |
| s-127
| Blesk stíhal blesk a lilo jako z konve. |
| s-128
| Nastalo boží dopuštění, psa by v tom nečase nevyhnal. |
| s-129
| Mlýnek jim namlel peněz, kolik potřebovali, stoleček byl plný jídla, že se všichni dosyta najedli, a když chtěl chalupníkovi někdo ublížit, obušek mu to rychle vyhnal z hlavy. |
| s-130
| Potom už všichni žili spokojeně, bída se od nich odstěhovala. |
| s-131
| Nezapomněli však, jaké to bylo, když neměli co do úst, a žádného chudáka nikdy od dveří nevyhnali. |
| s-132
| Chytrá horákyně |
| s-133
| Ve vsi pod horami žili kdysi na jednom dvoře dva hospodáři. |
| s-134
| Jeden byl chudý, druhý bohatý. |
| s-135
| Ten chudý měl jen jedno prasátko a často nevěděl, čím by ho nakrmil. |
| s-136
| Bohatý choval deset vepříků, kteří měli stále plné koryto. |
| s-137
| Těšil ji, jak mohl, ale nebylo to nic platné. |
| s-138
| Hanička se utěšit nedala. |
| s-139
| Když si pomyslela, že místo urostlého muže dostane škaredého mužíčka, div jí žalem nepuklo srdce. |
| s-140
| Celá usoužená se nakonec rozhodla, že muži řekne pravdu. |
| s-141
| Šla za ním a svěřila se mu, co se té první noci přihodilo. |
| s-142
| Pán zbledl jako stěna a hned dal vybubnovat, že kdyby někdo věděl jméno mužíčka v červené čepičce, modré zástěrce a se zlatým trakařem, ať to hned oznámí na zámku. |
| s-143
| Dostane kus zlata velikosti koňské hlavy. |
| s-144
| Když šel chalupník spát, poprosil hospodyni, aby mu mlýnek schovala na bezpečné místo. |
| s-145
| Jen ji nabádal, aby neříkala: |
| s-146
| 'Mlýnku mel!' |
| s-147
| Mlynářka šla s mlýnkem do komory a žertem řekla: |
| s-148
| 'Mlýnku, mel!' |
| s-149
| Z mlýnku začaly padat zlaté dukáty, za chvíli jich byla pěkná hromádka. |
| s-150
| Takový pomocník by se mi hodil, pomyslela si mlynářka. |
| s-151
| Vzbudila tovaryše a nakázala jim, aby do rána zhotovili mlýnek, který bude navlas stejný jako ten chalupníkův. |
| s-152
| Tovaryši udělali, jak paní poručila, a když se ráno pocestný chystal vyrazit, mlynářka mlýnky vyměnila. |
| s-153
| 'Pojď sem, ženo!' volal chalupník, když přišel domů. |
| s-154
| 'Nastanou nám lepší časy.' |
| s-155
| A tak jsem si vzala tebe.' |
| s-156
| 'Ženo moje, na tebe si nikdo nepřijde!' usmál se muž a zase bylo dobře. |
| s-157
| Přichystali se i s otcem na cestu a pan soudce si svou chytrou ženu pyšně vezl domů. |
| s-158
| Jak tak lamentuje a lomí rukama, otevře se znenadání stěna a před vylekanou Haničkou se objeví malý mužíček. |
| s-159
| Na hlavě má červenou čepičku, na břiše uvázanou modrou zástěrku a před sebou tlačí zlatý trakař. |
| s-160
| 'Proč pláčeš, panenko?' zeptal se. |
| s-161
| 'Co se ti stalo?' |
| s-162
| 'Jak nemám plakat, když mi nakázali, abych všechen len a konopí do rána spředla na zlaté nitě. |
| s-163
| Když to neudělám, bude se mnou zle. |
| s-164
| Bože, co si jen počnu?' naříkala Hanička a po tvářích se jí koulely slzy jako hrachy. |
| s-165
| 'Když to není nic jiného, nemusíš se bát,' utěšoval ji mužíček. |
| s-166
| 'Už se netrap, ženo!' řekl pán, když vešel do pokoje. |
| s-167
| 'Vím, jak se ten mrňous jmenuje -- Martínek Klingáč!' |
| s-168
| Potom jí vyprávěl, kudy chodil a co v lese viděl a slyšel. |
| s-169
| Hanička byla radostí bez sebe. |
| s-170
| Objala muže a šla do komnaty, kde měla čekat na mužíčka. |
| s-171
| Chtěla ještě naposledy upříst trochu zlatých nití. |
| s-172
| O půlnoci se otevřela stěna a do komnaty vešel mužíček v červené čepičce a modré zástěrce a před sebou tlačil zlatý trakař. |
| s-173
| Začal běhat kolem Haničky a křičel z plných plic: |
| s-174
| 'Když uhodneš moje jméno, tak tě nechám být. |
| s-175
| Ale jestli neuhodneš, musíš se mnou jít. |
| s-176
| Položil mlýnek na stůl a řekl: |
| s-177
| 'Mlýnku, mel!' |
| s-178
| Ale mlýnek nic. |
| s-179
| Chalupník to zkusil znovu a pak ještě do třetice, ale nebylo to nic platné. |
| s-180
| Neměli zase nic! |
| s-181
| Jak se to mohlo stát? lámal si chudák hlavu, ale na nic nepřišel. |
| s-182
| Rozhodl se, že půjde znovu do světa. |
| s-183
| Šel stejnou cestou. |
| s-184
| Zase přenocoval ve mlýně, znovu se dostal do toho údolí a potkal stařečka s železnou holí. |
| s-185
| 'Kam jdeš, synku?' zeptal se stařeček. |
| s-186
| 'Ale, dědečku, znovu jdu hledat ztracené žito. |
| s-187
| Mlýnek nemele a u nás je ještě hůř než dřív.' |
| s-188
| Pánova družina se rozutekla na všechny strany. |
| s-189
| Každý si hledal nějaký úkryt. |
| s-190
| Pán, promočený až na kůži, zůstal sám jen s jedním sluhou v hustém mlází. |
| s-191
| Kam se schovat před tou slotou? |
| s-192
| Kde přečkat noc? |
| s-193
| Rozhlížejí se, chudáci, na všechny strany, jestli neuvidí alespoň nějakou kolibu, ale kde nic, tu nic. |
| s-194
| Konečně, když už si skoro oči vykoukali, zahlédli, jak se kousek od nich začaly valit obláčky dýmu. |
| s-195
| 'Běž se podívat, odkud ten dým vychází,' povídá pán sluhovi. |
| s-196
| 'Kde se kouří, tam musejí být lidé. |
| s-197
| Popros je, jestli bychom se u nich nemohli schovat.' |
| s-198
| Jen co se vrátil domů, řekl ženě, že všechno ví a co si o tom myslí. |
| s-199
| Nakonec dodal: |
| s-200
| 'Vezmi si, co se ti nejvíc líbí, a běž!' |