| s-1
| A celá Paříž pod jejich nohama jako by dřímala, spala. |
| s-2
| 'Chutná? |
| s-3
| Není moc silná?' vyrušil ho ze vzpomínání svobodník. |
| s-4
| 'Ne,' zavrtěl Havlena hlavou, 'kdepak.' |
| s-5
| A klouzali zase mlčky zimní krajinou. |
| s-6
| Nazelenalá políčka vystřídaly hnědé a rezavé pásy země, provlhlé lesy a opuštěné chmelnice. |
| s-7
| Silnice také oschla a Havlenův favorit na ní osiřel. |
| s-8
| Jen občas potkávali ohromné tirácké vozy, putující od hranic. |
| s-9
| 'Zbývá mi osm měsíců,' řekl svobodník, 'snad už je přečkám bez potíží.' |
| s-10
| 'Co děláte v civilu?' zeptal se profesor se zájmem. |
| s-11
| Nikdy nic nepředstíral a skutečný zájem se poznal i na tónu jeho hlasu. |
| s-12
| 'Chemii, průmyslovou chemii. |
| s-13
| Loni jsem promoval na technice a v létě jsem nastoupil u nás v cukrovaru. |
| s-14
| V Předměřicích, je to kousek od Hradce. |
| s-15
| 'Aha,' přikývl profesor. |
| s-16
| Předměřice neznal, ale vojáka to nijak nepřekvapilo. |
| s-17
| 'A víte, že mi na vánoce poslali z podniku blahopřání a taky dvě knížky?' |
| s-18
| Koho by to nepotěšilo, když má před sebou skoro rok klauzury. |
| s-19
| Havlena hleděl dopředu, sledoval tu dlouhou bílou čáru, někdy plnou, jindy přerušovanou. |
| s-20
| Jako klubíčko nití, které vede z labyrintu opět na světlo. |
| s-21
| Kam vede tahle čára? |
| s-22
| Vede ho správným směrem? |
| s-23
| Ale už se rozhodl a rozhodnutí trvá, nelze ho změnit. |
| s-24
| Blinkr napravo! |
| s-25
| Předchozí majitel tu nechal u zdi narovnané špalíky březového dřeva, které léty vyschly, nyní se hodily, protože nebyly navlhlé jako dřevo ze sklepa nebo ze zápraží. |
| s-26
| Kachlová pec patřila k nejmalebnějším místům v celé chalupě a svým způsobem ke koupi domku ještě přispěla: trochu připomínala kachlová kamna v jeho pracovně na klinice. |
| s-27
| Snad i kvůli tomu... |
| s-28
| Hned první večer je podrobně studoval a prohlížel. |
| s-29
| Pracovní a řemeslnické motivy se neopakovaly, i když zdánlivě působila kachlová pec jednolitě. |
| s-30
| A ukázal na slepého hejtmana na koni, s páskou přes oči a s palcátem v ruce. |
| s-31
| Staříkovi zasvítily oči a vítězoslavně se po ostatních rozhlédl. |
| s-32
| 'Aha! |
| s-33
| A když obléhal hrad Žižka, to znamená, že hrad existoval! |
| s-34
| Kdo měl pravdu?' |
| s-35
| A v tu chvíli se Havlena probral, a aniž sám věděl, co ho to napadlo, nezúčastněným, klidným hlasem, avšak zřetelně prohlásil: |
| s-36
| 'Ale Jan Žižka zemřel už 11. října 1424.' |
| s-37
| Nic víc. |
| s-38
| V udanou dobu byl tedy již dobře tři roky po smrti. |
| s-39
| Staříci rázem zmlkli, i hostinský. |
| s-40
| Teprve teď si Havlena uvědomil, že to neměl říkat, dotkl se jich. |
| s-41
| Kdybyste chtěl chleba na pátek, musíte si ho už dneska objednat.' |
| s-42
| Ukázala na tlustou knihu, kam inkoustovou tužkou poznamenávala jména zákazníků. |
| s-43
| Otevřela na poslední stránce a vyčkávala. |
| s-44
| Profesor Havlena zaváhal. |
| s-45
| Nedokázal si ještě spočítat, kolik čeho spotřebuje, nicméně chlebem, opravdovým venkovským chlebem se člověk nikdy nepřejí. |
| s-46
| Kdysi jezdil kupovat pecny chleba k pekaři do Písnice, a když pekař zemřel, musel se spokojit s tím, co prodávali v obchodě. |
| s-47
| Ale čerstvému venkovskému chlebu z malé parní pekárny se nemůže rovnat. |
| s-48
| To je lahůdka, jen se na jazyku sliny sbíhají, lepší než dort. |
| s-49
| 'Dobře, tak mě napište taky.' |
| s-50
| Okamžitě mu naskočila představa jednoduchých dřevěných panelů, zavěšených na pevných trámech krovu, na nichž by mohl instalovat nejen výtvarné projevy, ale i předměty z cest, plakáty, mapky, zkrátka nejmilejší předměty, ke kterým se rád a často vracel. |
| s-51
| Nápad ho tak zaujal, že po několik dnů hledal ve sněhu kolem domku, ve sklípku i v kůlně vhodná dřeva. |
| s-52
| Nakonec objevil asi deset nádherných, rovných, voňavých smrkových prken, původně asi připravených na opravu podlahy, a pustil se do práce. |
| s-53
| Vznikly čtyři dokonalé desky, které zavěsil, aby na ně dopadalo lomené denní světlo, pod úhlem. |
| s-54
| Špinavé zbytky sněhu se rozpouštěly a zbývala po nich odporná černá břečka, před níž nebylo úniku. |
| s-55
| Skrývala se v prohlubinkách chodníků i v dírách ulice. |
| s-56
| Na stráních v okolí města však ještě sníh jiskřil bělobou a nohy se do něho bořily stejně hluboko jako na počátku zimy. |
| s-57
| Jestliže se dříve Láďa rád toulal venku, nyní ho objevování nových míst lákalo a přitahovalo dvojnásob. |
| s-58
| Už dobré dva měsíce s nikým nekamarádil, dokonce ani s Berkou a Vaněčkem, s nimiž ještě na podzim podnikal tajné výpravy. |
| s-59
| Žena za pultem se rozjasnila. |
| s-60
| 'Samozřejmě, a jak se jmenujete?' |
| s-61
| 'Havlena. |
| s-62
| Profesor Havlena,' upřesnil. |
| s-63
| Vedoucí důstojně zapisovala a přitom po očku sledovala starého muže před sebou. |
| s-64
| Tak vida, zase něco nového a ona se to dozvěděla první. |
| s-65
| 'Poslyšte,' zeptal se ještě profesor na odchodu, 'nevíte, kde bych si tady mohl předplatit noviny?' |
| s-66
| 'Naproti je pošta, hned u kostela.' |
| s-67
| Zvonek u dveří cinkne, vchází další zákaznice. |
| s-68
| Profesor se s ní málem srazil. |
| s-69
| 'Na shledanou.' |
| s-70
| 'Na shledanou,' odpovídá vedoucí, a jen se dveře za profesorem zavřou, nakloní se přes pult. |
| s-71
| Vždycky rád cestoval a obrazy mu většinou připomínaly místa, kam se podíval, nebo kam se chtěl podívat. |
| s-72
| Nejbližší věci měl tedy opět na dosah ruky. |
| s-73
| Odpoledne se profesor vypravil ven. |
| s-74
| Bylo však na čase, aby se trochu seznámil s okolím. |
| s-75
| Věděl už, že široká cesta vede podél chalupy na hřeben kopce, kde se kolem kostela na obě strany rozkládá Krásná, do níž patří i jeho nový domov. |
| s-76
| Vyšel ze dveří a hned ho oslnilo slunce, drobné sněžení ustalo a vítr rozehnal mraky. |
| s-77
| Cípkem oblohy nahlížela oranžově zářivá koule a rozptylovala se po jiskřícím sněhu. |
| s-78
| Havlena přivřel oči a zhluboka vdechl. |
| s-79
| 'Dejte mi kilo cukru, bochník chleba a máslo,' požádal profesor, když na něho došla řada. |
| s-80
| Za ním nestál nikdo, zůstal poslední. |
| s-81
| 'To je všechno?' ujišťovala se žena za pultem a změřila si ho. |
| s-82
| 'Zatím snad ano, kdybych něco zapomněl nebo potřeboval, vrátím se, nemám to daleko.' |
| s-83
| Prodavačka ho zkoumavě odhadovala. |
| s-84
| 'Vy jste tady nový, viďte?' |
| s-85
| Profesor přisvědčil. |
| s-86
| 'Přistěhoval jsem se nedávno.' |
| s-87
| Přece nebude hned každému vykládat, co a jak! |
| s-88
| Nikdy to nedělal. |
| s-89
| Vedoucí se chápavě usmála. |
| s-90
| 'K dětem, ne?' prověřovala si nového zákazníka. |
| s-91
| 'Koupil jsem tady domek.' |
| s-92
| 'Aha,' přikývla vedoucí, 'tak proto! |
| s-93
| Snad ještě před čtvrt rokem se chtěl vyrovnat ostatním - a teď mu to bylo úplně lhostejné. |
| s-94
| Chodil do školy, protože musel, odseděl hodiny, inkasoval známky - všechno jakoby se ho ani netýkalo. |
| s-95
| Skutečný život začínal až po posledním zvonění, když za ním zaskřípala vrata školy a Láďa byl volný. |
| s-96
| Byl pak sám, ale ne tak docela: podnikal závratná dobrodružství, která tisíckrát převyšovala všechny zážitky ze školy. |
| s-97
| Nebyl v jeho blízkosti nikdo, jediná autorita nebo osoba, které by se chtěl přiblížit a podobat se jí, která by na něho zapůsobila a ovlivnila ho. |
| s-98
| Otec? |
| s-99
| Má úplně promočené punčocháče, jak padala do zvlhlého sněhu. |
| s-100
| Aby tak ještě onemocněla! |