| s-2
| Poslali mě do Rakovníka, kde se těží lupek, což je břidličnatý jíl, ze kterého se dělá šamot. |
| s-3
| Strávil jsem tam měsíc a uvědomil jsem si, že po těch čtyřech týdnech by pro mě i galeje byly hračka. |
| s-4
| Do Vikárky jsme vstupovali po špičkách a rozsadili se na židle, celí vyplašení tou úchvatnou nádherou. |
| s-5
| Nikdo se neodvažoval promluvit. |
| s-6
| U talíře bylo nějak moc vidliček. |
| s-7
| Jediný, kdo zůstal sám sebou, byl profesor Kratochvíl, který chladnokrevně nasměroval kolektiv k závěru, že mně a Borovcovi je třeba dát ještě šanci, možnost k nápravě a růstu, příležitost překonat naše dekadentní sklony. |
| s-8
| Soudruzi z našeho ročníku jeho návrh bez námitek odsouhlasili. |
| s-9
| Z Vikárky jsme byli venku ani ne za hodinu. |
| s-10
| Teprve cestou domů mi došlo, co profesor Kratochvíl vlastně udělal. |
| s-11
| Na konci války uvízl cirkus u jednoho menšího českého městečka nedaleko Čáslavi. |
| s-12
| Češi čekali šest let na to, až se budou moci Němcům pomstít. |
| s-13
| Na tanky a náklaďáky wehrmachtu, které se v dlouhých kolonách stále ještě valily směrem na západ, si ale netroufli. |
| s-14
| Zato sebrali dost odvahy k tomu, aby napadli vyčerpanou cirkusáckou tlupu. |
| s-15
| Němec jako Němec. |
| s-16
| Zabili všechny včetně medvěda. |
| s-17
| Muži, ženy, děti, zvířata, všecko to byli Němci. |
| s-18
| Zabili koně a jejich maso snědli. |
| s-19
| Jediný, komu se podařilo v tom nelítostném zmatku uprchnout, byl velbloud dvouhrbý, který pelášil a pelášil, dokud ho nezastavila šťavnatá jarní pšenice pod mým oknem. |
| s-20
| Pak se otec s těmi dvěma pány vydal po schodišti dolů a já s panem ředitelem jsme je sledovali z výšky odpočívadla, jak se vzdalují, jak se opírají do těžkých vstupních dveří a vycházejí ven. |
| s-21
| Dveře se za nimi pomalu zavřely a já čekal, až ředitel něco řekne, jenže on tam dál stál a zíral na výplň dveří. |
| s-22
| Tak si sbal věci, Miloši,řekl nakonec. |
| s-23
| Musíš mamince odnést ten dopis. |
| s-24
| Srdce mi poskočilo radostí. |
| s-25
| Můžu domů! |
| s-26
| Tatínek přece říkal, že je všecko v pořádku, takže není o co se strachovat a přede mnou je celý volný den. |
| s-27
| Slova a obraz odcházely přímo do éteru, což komunisty děsilo natolik, že každé odvysílané slovo muselo být předem schváleno tiskovými dozorci, kterým se předem posílal detailní scénář s kopií. |
| s-28
| Na originál dali cenzoři štempl a poslali ho zpátky. |
| s-29
| Kopii si nechali, a když se pořad vysílal, vždycky někdo někde pečlivě sledoval, jestli se náhodou člověk neodchyluje od povoleného textu. |
| s-30
| Samozřejmě že ještě neexistovaly čtecí stroje, takže všecko se muselo buď číst z papíru, nebo naučit nazpaměť, a když se člověk přeřekl nebo jenom zpřeházel slova ve větě, už si ho šéfové zvali na kobereček. |
| s-31
| Byla to moje první cesta do Prahy, ale z města si už vůbec nic nepamatuju. |
| s-32
| Měl jsem plnou hlavu jiných starostí. |
| s-33
| V obrovské dvoraně hlavního nádraží na nás čekal můj bratr Pavel. |
| s-34
| Tehdy to byl slibný mladý malíř, který měl za sebou svou první výstavu v Čáslavi. |
| s-35
| Zle se mu ale nevyplatila, neboť místní špiclové objevili na pozadí jeho groteskních maleb karikatury hákových křížů a udali ho gestapu. |
| s-36
| Naštěstí mu dal někdo echo a bratrovi se podařilo v rychlosti utéct. |
| s-37
| Byl na něho sice založen fascikl, rozběhlo se vyšetřování, ale nakonec byl případ dán ad acta. |
| s-38
| Vynořily se aktuálnější problémy. |
| s-39
| Janata byl z Poděbrad, takže s námi na zámku nebydlel, ale měl jsem ho moc rád. |
| s-40
| Byl klidný a skromný a měl podobný smysl pro humor jako já, takže jsme spolu vycházeli jedna báseň. |
| s-41
| Později se mi nějak ztratil ze života. |
| s-42
| Už nevím proč, zřejmě přešel na jinou školu, a neslyšel jsem o něm až do roku 1953, kdy se náhle objevil jako velezrádce před stalinským soudem. |
| s-43
| Jak jsem později zjistil, v tom mezidobí čtyř nebo pěti let se Janata stal členem protikomunistické podzemní buňky zorganizované bratry Mašínovými, což byli taky naši spolužáci z Poděbrad. |
| s-44
| Gestapák, který rozhodl, že matku nepropustí, znal totiž naši rodinu už před válkou. |
| s-45
| Pocházel ze Sudet a moji rodiče ho kdysi zaměstnali jako políra při stavbě hotýlku. |
| s-46
| V souvislosti s ním se nic mimořádného nestalo. |
| s-47
| Prostě chvíli pro rodiče dělal a pak opět vypadl z jejich života, nic víc. |
| s-48
| Byl to však člověk, který po Hitlerově nástupu uvěřil v nadřazenost německého národa. |
| s-49
| Přidal se ke gestapu a udělal v něm nepříliš závratnou kariéru. |
| s-50
| Za války se ocitl na velitelství gestapa v Kolíně a Čáslav spadala do jeho rajonu. |
| s-51
| Jednou odpoledne jsem se ocitl v kupé sám s krásnou holkou v bledě šedé sukni. |
| s-52
| Měla nakrátko ostříhané hnědé vlasy a byla o pár let starší než já, tak sedmnáct let. |
| s-53
| Seděl jsem u okna nad stolkem a ona úhlopříčně na tom nejvzdálenějším konci ode mě. |
| s-54
| Když jsem se podíval na okno, na špinavém skle se matně odrážel její obrys. |
| s-55
| Mučil jsem si mozek, co bych tak vtipného řekl, když ona jako by nic vstala, přistoupila k oknu, stáhla ho a koukala ven na ubíhající pole. |
| s-56
| Ten to režíroval,odpověděl mi Pavel. |
| s-57
| A umí? |
| s-58
| Jo, hlavně chlastat! |
| s-59
| Můj bratr zjevně neměl o režisérovi nejlepší mínění, zato já objevil svůj životní vzor. |
| s-60
| Východočeská opereta zůstala v Náchodě asi týden, a než vyrazili na další štaci, měl jsem jasno o svém životě. |
| s-61
| V roce 1944 jsem je viděl znovu v Čáslavi, když jsem tam bydlel v plynárně. |
| s-62
| Pavel byl pořád ještě s nimi a dal mi lístek na Polskou krev. |
| s-63
| Na ten večer v Dusíkově divadle nikdy nezapomenu. |
| s-64
| Bylo narváno. |
| s-65
| Žasl jsem, kolik lidí se do divadla vešlo, ale brzy jsem na ně na všechny zapomněl. |
| s-66
| Během toho školního roku jsem se doslechl, že Československá televize shání člověka, který by byl schopný uvádět nový televizní pořad věnovaný filmu. |
| s-67
| Přihlásil jsem se. |
| s-68
| Napadlo mě totiž, že by to mohl být slušný start pro práci sportovního reportéra, což mi připadalo jako vůbec nejlepší práce na světě, jelikož sportovní reportér chodil na fotbal a na hokej, dostával za to slušné peníze, a navíc mohl cestovat na Západ. |
| s-69
| V padesátých letech Československá televize teprve začínala. |
| s-70
| V zemi bylo jenom pár stovek přijímačů a dosud nikdo ani netušil, jakou moc tohle médium má. |
| s-71
| Na konci prvního ročníku na DAMU se na nástěnce u děkanátu objevil seznam brigád. |
| s-72
| Tahle letní nádeničina na poli nebo v továrně měla přivést studenty do kontaktu s hrdinným proletariátem. |
| s-73
| Na brigádách se dělalo skoro zadarmo a byly zcela dobrovolné. |
| s-74
| Byly zcela dobrovolné, neboť se předpokládalo, že je budou bojkotovat pouze antisocialistické živly. |
| s-75
| Antisocialistické živly ovšem nepatřily na vysokou školu, a tak se všichni hrnuli, aby utrhli práci někde v JZD. |
| s-76
| Tam se mohli aspoň opálit. |
| s-77
| Já se ve slabé chvilce zapsal do dolů. |
| s-78
| Smějí se a o něčem si jen tak povídají, takže se cítím docela bezpečně v tom rodinném kruhu, tak bezpečně, že si dokonce troufnu se na čarodějnici zašklebit a vypláznout jazyk, přitom ale dál svírám kliku od dveří, za kterými se můžu schovat. |
| s-79
| Čarodějnice ale zničehonic vyletí, jako by byla jakousi astronomickou silou vymrštěna proti dveřím, chňapne mě, zem se pode mnou otevře a začneme se propadat do hlubin. |
| s-80
| V tom těsném sevření nejsem schopen ze sebe vyrazit ani hlásku, protože srdce se mi zastavilo, nemůžu popadnout dech, svaly mám ztuhlé děsem a padáme a padáme a padáme. |
| s-81
| KROKY |
| s-82
| Nakonec ale ta letní facha v Rakovníku splnila svůj účel. |
| s-83
| Nikdy předtím jsem si neuvědomoval, jak tvrdý dělnický život opravdu je. |
| s-84
| Ale přesvědčilo mě to, že něco takového už nikdy nechci a že na to ani nejsem stavěný. |
| s-85
| Když jsem se po létě vrátil do Prahy, přestěhoval jsem se na studentskou kolej a jako spolubydlícího jsem vyfasoval studenta HAMU jménem Ševčík. |
| s-86
| Jako hlavní obor měl dirigování a jako vedlejší bicí nástroje. |
| s-87
| Zrovna se připravoval na závěrečné zkoušky, takže skoro celý den tam v pokoji dirigoval desky. |
| s-88
| Ani s velbloudem, ani s důstojníkem dlouho nic nehnulo, až po chvíli velbloud zničehonic krknul a z huby mu vychrstl obrovský zelený žvanec, který mi přistál přímo na hlavě. |
| s-89
| Po tom strašlivém velbloudím zvratku jsem smrděl ještě týden, ale to bylo vedlejší, protože v tu chvíli se ten ruský oficír zachechtal a schoval revolver, zatímco velbloud, kterému se konečně ulevilo, ožil a nechal se v klidu odvést ze silnice. |
| s-90
| Důstojník naskočil zpátky do džípu a kolona Rudé armády se dala do pohybu. |
| s-91
| Na jejím konci se unaveně vláčel oddíl jízdy a za ním pár valachů táhl zelenou polní kuchyni. |
| s-92
| Zlikvidovat celou organizaci byla pro gestapo hračka. |
| s-93
| Těsně po vypuknutí války dva pribinští důstojníci v Praze vysypali všechno, co věděli. |
| s-94
| Nejspíš je mučili a oni si mysleli, že když budou mluvit, zachrání si život, jenže šíře jejich znalostí se stala jejich přitěžující okolností a oba skončili na šibenici. |
| s-95
| Dali gestapu třicet čtyři jmen, jedno až dvě v každém městě od Prahy po Čáslav. |
| s-96
| Dál už jim zřejmě paměť nesahala, protože zatýkání skončilo právě v Čáslavi. |
| s-97
| Otec věděl o dalších lidech v řetězci táhnoucím se dál na východ, což není právě nejlepší vizitkou konspirativních metod skupiny, ale všechno popřel. |
| s-98
| V Divadle na kovárně se mi taky podařilo splašit své první rande. |
| s-99
| Marta byla jednou z poděbradských dívek, které s námi chodily do školy, a už léta mi ve třídě motala hlavu. |
| s-100
| Byla chytrá, vtipná, měla světle kaštanové vlasy, hezkou tvář, skvělé nohy a už dost vyspělou postavu. |
| s-101
| Problém byl, že za ní pálili kluci z vyšších ročníků a někteří z nich se už holili. |