Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - CAC

LanguageCzech
ProjectCAC
Corpus Parttrain

Select a sentence

Showing 103 - 202 of 200 • previous

s-103 Ukázal, že kterákoliv planeta může v perihelu chytit družici, a to na přímou i retrográdní dráhu.
s-104 Další hojně diskutovanou problematikou je stabilita drah.
s-105 Olszewski a v jiných pracích Alfriend a Giacaglia se zabývali otázkou stability v oblasti trojúhelníkových libračních center, body, které s oběma velkými tělesy tvoří rovnostranný trojúhelník.
s-106 Filjanskaja zkoumala stabilitu pohybu v oblasti přímkových libračních center, působí- li na částici navíc tlak záření, Standish stabilitu řešení obecného problému tří těles.
s-107 Jako každoročně se nejvíc prací o omezeném problému tří těles zabývalo hledáním nových periodických drah.
s-108 Uvedeme heslovitě několik namátkou vybraných prací, Meyer a Palmore, Jefferys a Standish, Nové třídy periodických drah v kruhovém problému, Shelus, Dvouparametrická soustava periodických drah v eliptickém problému, Broucke, Srážkové periodické dráhy v eliptickém problému.
s-109 Při přečtení těchto nadpisů by se mohlo zdát, že problematika se každoročně víceméně opakuje.
s-110 Je to však pravda jenom částečně.
s-111 Neustále se totiž zvyšuje přesnost, viz zejména problematiku sluneční soustavy, a jsou řešeny nové varianty problémů.
s-112 Tak Bozis a Antonacopoulos zkoumali jako prví periodické dráhy v kruhovém problému, u nichž dochází ke srážkám pod šikmým úhlem.
s-113 Jako syntéza mnoha prací tohoto druhu se čas od času objeví pojednání, které i mezi obecně neřešitelné problémy zavádí systém.
s-114 Szebehely provedl klasifikaci pohybů tří těles v rovině.
s-115 U nás pokračoval Matas ve studiu problematiky omezeného problému čtyř těles.
s-116 Zabýval se oběhem částice kolem nejmenšího z velkých těles.
s-117 V jiné práci se Matas zabýval studiem poruch libračních center v důsledku odporu prostředí a rušivého působení dalšího tělesa.
s-118 Omezeným problémem v nejryzejší podobě jsou pohyby umělých nebeských těles, jejichž hmoty jsou tak malé, že jakékoliv ovlivňování přirozených nebeských těles zcela odpadá.
s-119 Fyzikálně řečeno jsou umělá nebeská tělesa příkladnou realizací testovacích částic.
s-120 Marsh a Douglas a jinde Ivanovskaja zkoumali problematiku testování potenciálu Země pomocí družic a ukázali, že největším zdrojem odchylek jsou rezonance různého druhu, oběžná doba družice je s dobou zemské rotace v poměru # celých čísel.
s-121 Mnohé práce se zabývaly zpřesňováním drah umělých družic.
s-122 Tak Myint vytvořil teorii umělých družic pohybujících se po drahách, které leží nízko nad zemským povrchem.
s-123 Ve své práci uvažoval odpor zemské atmosféry a zploštění Země, přičemž prvé přiblížení odpovídá známým řešením.
s-124 King-Helea Walkerová zkoumali změny sklonu dráhy družice způsobované rotující zemskou atmosférou, jejíž hustota se mění podle denní doby.
s-125 Ukázali, že pokud nedochází k rezonancím, jsou tyto změny periodické.
s-126 Vaškovjak provedl výpočty pohybu stacionární umělé družice Země, družice pohybující se v rovině zemského rovníku, jejíž oběžná doba je hvězdný den.
s-127 Ukázal, že v důsledku zploštění Země, vlivu Slunce a Měsíce a působení tlaku slunečního záření jsou odchylky od nerušené dráhy # * přibližně za # hodin.
s-128 Lowreyová hledala efemeridu družice se značně výstřednou drahou při uvážení gravitačního vlivu Slunce, Měsíce, nesférické Země a tlaku slunečního záření.
s-129 Do této skupiny patří i práce, kterou publikoval Lála a jež se týká poruch velké poloosy umělé družice způsobovaných nesférickou Zemí a tlakem slunečního záření.
s-130 Teoretické výsledky autor porovnává s pozorováními balonových družic.
s-131 Mluvíme- li v souvislosti s umělými družicemi o stabilitě, myslíváme tím většinou stabilitu polohy na dráze.
s-132 Pokud jde o stabilitu dráhy, můžeme aplikovat všechny závěry z omezeného problému, pro něž jsou splněny výchozí předpoklady, zejména předpoklad o bodových hmotách.
s-133 Stabilita polohy je specificky družicový problém, protože pouze u umělých nebeských těles známe přesně rozložení hmoty.
s-134 Kane a Marsh se zabývali stabilitou orientace symetrické družice v libračních centrech kruhového omezeného problému tří těles.
s-135 Předpokládali, že osa družice je kolmá k oběžné rovině velkých těles, a ukázali, že v trojúhelníkových centrech je situace obdobná jako při zkoumání stability polohy družice na kruhové dráze v problému dvou těles.
s-136 Hughes se zabýval stabilitou podle Ljapunova rotující družice s dlouhými ohebnými přívěsky.
s-137 Ukázal, že když družice rotuje kolem osy, která je v případě bez přívěsků nejstabilnější, nebudou mít šlahouny, panely slunečních baterií na stabilitu vliv.
s-138 Klasifikaci drah ze Země na Měsíc vytvořil Hentzsche, který ukázal, že takovouto složitou dráhu lze vždy aproximovat soustavou.
s-139 Optimalizací meziplanetárních drah s aplikací na lety Země, Venuše a Země, Mars se zabýval Gravier.
s-140 Snad největší zájem z této oblasti byl o transplutonské planety.
s-141 Brady se zabýval vlivem hypotetické desáté planety na Halleyovu kometu.
s-142 Ukázal, že existence této planety by zmenšila poruchy průchodu perihelem o # * , bereme- li v úvahu časový interval # * .
s-143 Planeta by pomohla i některým dalším kometám.
s-144 Podezřelé přitom však je, že se mezi elementy této planety vyskytují veličiny ve světě planet zcela neobvyklé, sklon dráhy k ekliptice okolo # * .
s-145 Nebylo by to ale první ani poslední překvapení.
s-146 Podstatnější je, že přes všechny snahy se Leverrierova historie zatím neopakovala.
s-147 Rovněž Čebotarev se zabýval otázkou nepřímého hledání dalších planet.
s-148 Jako testovací objekty si zvolil krátkoperiodické komety se vzdálenými afely a na základě studia jejich drah vyslovil hypotézu, že existují dvě transplutonské planety, z nichž jedna # * velkou poloosu a druhá # * jednotek.
s-149 Jabušita hledal poruchy drah dlouhoperiodických komet způsobované okolními hvězdami.
s-150 I když případné změna energie nepřevýší několik procent, změny dráhy mohou být tak velké, že se průvodič perihelu změní o několik jednotek.
s-151 Další skupinu by tvořily práce týkající se problematiky v minulosti mnohokrát zkoumané, jež se však vyznačují přesností ještě před několika lety nemyslitelnou.
s-152 Oesterwinter a Cohen určovali nové elementy drah Měsíce a planet, přičemž vycházeli ze optických pozorování z období # - současnost.
s-153 Melbourne a pět dalších spoluautorů určili pomocí pozorování hmoty velkých planet.
s-154 Broucke odvodil teorii pohybu planet, přičemž pro Merkura vycházel z teorie relativity.
s-155 Seidelmann se zabýval hranicí možností pro určování hmot vnějších planet pomocí poruch drah jiných těles jimi způsobovaných.
s-156 Problémem Marsových družic se zabýval Sinclair, který vycházel ze pozorování z období * , dosáhl přesnosti v poloze satelitu vůči planetě a dospěl k závěru, že fakta, která jsou k dispozici, nedovolují vyslovit závěr o sekulárním zrychlování, jehož domnělá existence vedla v minulém desetiletí k hypotéze o umělém původu Marsových měsíců.
s-157 Tuto hypotézu však nejlépe vyvrátily snímky pořízené sondou Mariner.
s-158 Newton zkoumal negravitační síly v soustavě Země, Měsíc.
s-159 Ukázal, že část zrychlení Měsíce, změny rotace Země nelze vysvětlit pomocí teorie slapů.
s-160 Newton se domnívá, že zde hrají roli vliv okolních polí na zemský magnetismus a změny rotačních vlastností momentu setrvačnosti Země v důsledku kolísání teplot.
s-161 Podobně zaměřené jsou i dvě následující práce.
s-162 Aoki a Kakuta se snažili vysvětlit změny sklonu ekliptiky # století pomocí pohybu hmot uvnitř Země.
s-163 Clube zkoumal vliv galaktické rotace na určení precesních konstant a ukázal, že pozorovaný pohyb jarního bodu vůči hvězdám je galaktickou rotací ovlivněn.
s-164 Když mluvíme o problému dvou nebo více těles, činíme mlčky předpoklad, že rozměry těchto těles jsou zanedbatelné vůči jejich vzdálenostem.
s-165 Jestliže však zanedbatelné nejsou, potom se mechanika hmotných bodů změní v mechaniku skutečných těles a všechno se značně zkomplikuje.
s-166 V poslední době vychází čím dál tím víc prací zabývajících se právě těmito otázkami.
s-167 Kondurar a Šinkarik zkoumali pohyb rotující družice v gravitačním poli dvou sférických těles a nalezli řešení lišící se od klasického Langrangeova výsledku.
s-168 Rovnovážnou polohou zde není rovnostranný, ale rovnoramenný trojúhelník.
s-169 Nduka se zabýval excentrickou drahou homogenního satelitu kolem centrálního tělesa.
s-170 Autor numericky ukázal, že při značném přiblížení pod Rocheovou mez musí dojít přinejmenším k deformacím družice.
s-171 Kopal se v několika podrobných pracích zabýval vlivem viskózního tření na pracích a nutaci nebeských těles.
s-172 Ukázal, že vzniká tendence, aby rotační osa uvažovaných těles byla kolmá k oběžné rovině a aby doba rotace byla stejná jako doba oběhu synchronní rotace.
s-173 Kopalovy výsledky je možné aplikovat na těsné dvojhvězdy a na soustavu Země, Měsíc.
s-174 Výpočtem přírůstku hybnosti při průletu částice kolem protáhlého elipsoidu se zabýval Ogorodnikov a ukázal, že tímto způsobem lze vysvětlit některé vlastnosti a vývoj hvězdných proudů.
s-175 Dubošin pokračoval v publikování prací o zobecněné nebeské mechanice v úvahách, jak by vypadala nebeská mechanika, kdyby nebyly splněny některé základní předpoklady, zejména princip akce a reakce.
s-176 Necháme- li stranou některé praktické aplikace modelování složitých potenciálů těles, ukazují nám práce tohoto druhu, které závěry nebeské mechaniky jsou důsledkem speciálních předpokladů a které mají obecnější platnost.
s-177 Omarov studoval problém dvou těles na pozadí homogenně rozložené rozpínající se hmoty odpovídající Einsteinovu Desitterovu vesmíru.
s-178 Ukázal, že tato úloha vede k nalezení dvou integrálů, tedy je principiálně řešitelná.
s-179 V podstatě analogický problém nazval Neiman vesmírnou mechanikou.
s-180 Sluneční činnost v roce # vykazovala ve svém ročním průměru pokles oproti předchozímu roku a nesla všechny příznaky rozvoje sluneční aktivity v sestupné části cyklu.
s-181 Průměrné roční relativní číslo podle Waldmeiera mělo hodnotu # * .
s-182 Největší průměrné měsíční relativní číslo dosáhlo v únoru # hodnoty # * a největší denní relativní číslo nabylo hodnoty # * dne # února # .
s-183 V průběhu roku # relativní číslo, které ve svých měsíčních průměrech fluktuuje oproti vyhlazené křivce cyklu, vykazovalo přibližně dvě podružná maxima.
s-184 Jedno výraznější nastalo v únoru a druhé v letních měsících, především v srpnu.
s-185 Tento srpnový vzrůst sluneční činnosti byl charakterizován především vznikem mohutné skupiny slunečních skvrn, která se objevila v posledních červencových dnech a která potom a vyprodukovala tři mohutné protonové erupce a velké množství drobných erupcí.
s-186 Největší z protonových erupcí nastala dne # a podle řady autorů se jednalo o jeden z nejmohutnějších efektů tohoto cyklu.
s-187 Srpnová skupina tím nabyla takového významu pro astrofyziku, že bylo celosvětově rozhodnuto expost mezinárodně koordinovat studium a zpracování pozorovacího materiálu z tohoto období.
s-188 Je třeba zdůraznit, že Bumba a Suda v Ondřejově během celého letního období prováděli intenzívní pozorování slunečních skvrn s velikým rozlišením a shromáždili značné množství velmi kvalitního materiálu.
s-189 Je zřejmé, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších pozorovacích sérií na světě, a na podrobném zpracování tohoto materiálu se pracuje.
s-190 Jestliže jsme se na začátku zmínili o postavení sluneční činnosti v průběhu roku # v rámci * cyklu, je pozoruhodné, že srpnové zvýšení aktivity posuzováno z hlediska relativního čísla bylo mnohem méně významné než únorové, avšak posuzujeme- li je z hlediska mohutnosti jednotlivých efektů, již z hlediska skupin skvrn nebo erupcí, bylo zcela dominantní.
s-191 Toto je podle některých autorů typická vlastnost aktivních jevů pozorovaných v okolí druhého maxima cyklu prosazovaného Gněvyševem.
s-192 V těchto souvislostech je potom tedy možné hovořit o tom, že v roce # toto druhé maximum zřejmě nastalo.
s-193 Vědecké práce publikované v roce # svědčí o nezmenšeném zájmu odborníků o tradiční problémy.
s-194 Velký zájem je stále soustředěn na zpracování a vyhodnocování materiálů z kosmických experimentů a jsou hledány vztahy mezi těmito novými výsledky a znalostmi z pozemních pozorování.
s-195 Pozoruhodný je vzrůst zájmu o některé problémy spojované s využitím metod spektrální analýzy.
s-196 Zdá se, že vzrostl zájem i o teoretické otázky týkající se metod spektrální analýzy, tedy především teorie formování spektrálních čar s přihlédnutím na jemnou strukturu nehomogenit ve sluneční atmosféře.
s-197 Zvláštní zájem byl věnován otázkám formování spektrálních čar v podmínkách přítomnosti magnetického pole.
s-198 Poslední veliký okruh problémů, které vzrušují sluneční fyziky v poslední době, se týká obecné otázky vzniku aktivní činnosti na Slunci jako na hvězdě.
s-199 Poměrně nedávno se podařilo opatřit dostatečné množství pozorovacích faktů obecného charakteru, které se týkají periodicity, časově prostorového rozložení i detailní morfologie jednotlivých aktivních procesů.
s-200 S ohledem na tyto poznatky řada teoretiků, především matematických fyziků, rozpracovala různé varianty modelů sluneční činnosti, které byly předloženy široké veřejnosti k diskusi a kritice.

Text viewDownload CoNNL-U