| s-101
| Horedt zkoumal možnost zachycení v omezeném kruhovém problému tří těles, dvě velká tělesa se pohybují kolem sebe po kružnici, všechny další částice mají tak malou hmotu, že neovlivňují velká tělesa ani sebe navzájem, z hlediska pravděpodobnosti, jaký bude charakter pohybu částice po setkání. |
| s-102
| Bailey se zabýval možností zachycení družice planetou v eliptickém omezeném problému tří těles. |
| s-103
| Ukázal, že kterákoliv planeta může v perihelu chytit družici, a to na přímou i retrográdní dráhu. |
| s-104
| Další hojně diskutovanou problematikou je stabilita drah. |
| s-105
| Olszewski a v jiných pracích Alfriend a Giacaglia se zabývali otázkou stability v oblasti trojúhelníkových libračních center, body, které s oběma velkými tělesy tvoří rovnostranný trojúhelník. |
| s-106
| Filjanskaja zkoumala stabilitu pohybu v oblasti přímkových libračních center, působí- li na částici navíc tlak záření, Standish stabilitu řešení obecného problému tří těles. |
| s-107
| Jako každoročně se nejvíc prací o omezeném problému tří těles zabývalo hledáním nových periodických drah. |
| s-108
| Uvedeme heslovitě několik namátkou vybraných prací, Meyer a Palmore, Jefferys a Standish, Nové třídy periodických drah v kruhovém problému, Shelus, Dvouparametrická soustava periodických drah v eliptickém problému, Broucke, Srážkové periodické dráhy v eliptickém problému. |
| s-109
| Při přečtení těchto nadpisů by se mohlo zdát, že problematika se každoročně víceméně opakuje. |
| s-110
| Je to však pravda jenom částečně. |
| s-111
| Neustále se totiž zvyšuje přesnost, viz zejména problematiku sluneční soustavy, a jsou řešeny nové varianty problémů. |
| s-112
| Tak Bozis a Antonacopoulos zkoumali jako prví periodické dráhy v kruhovém problému, u nichž dochází ke srážkám pod šikmým úhlem. |
| s-113
| Jako syntéza mnoha prací tohoto druhu se čas od času objeví pojednání, které i mezi obecně neřešitelné problémy zavádí systém. |
| s-114
| Szebehely provedl klasifikaci pohybů tří těles v rovině. |
| s-115
| U nás pokračoval Matas ve studiu problematiky omezeného problému čtyř těles. |
| s-116
| Zabýval se oběhem částice kolem nejmenšího z velkých těles. |
| s-117
| V jiné práci se Matas zabýval studiem poruch libračních center v důsledku odporu prostředí a rušivého působení dalšího tělesa. |
| s-118
| Omezeným problémem v nejryzejší podobě jsou pohyby umělých nebeských těles, jejichž hmoty jsou tak malé, že jakékoliv ovlivňování přirozených nebeských těles zcela odpadá. |
| s-119
| Fyzikálně řečeno jsou umělá nebeská tělesa příkladnou realizací testovacích částic. |
| s-120
| Marsh a Douglas a jinde Ivanovskaja zkoumali problematiku testování potenciálu Země pomocí družic a ukázali, že největším zdrojem odchylek jsou rezonance různého druhu, oběžná doba družice je s dobou zemské rotace v poměru # celých čísel. |
| s-121
| Mnohé práce se zabývaly zpřesňováním drah umělých družic. |
| s-122
| Tak Myint vytvořil teorii umělých družic pohybujících se po drahách, které leží nízko nad zemským povrchem. |
| s-123
| Ve své práci uvažoval odpor zemské atmosféry a zploštění Země, přičemž prvé přiblížení odpovídá známým řešením. |
| s-124
| King-Helea Walkerová zkoumali změny sklonu dráhy družice způsobované rotující zemskou atmosférou, jejíž hustota se mění podle denní doby. |
| s-125
| Ukázali, že pokud nedochází k rezonancím, jsou tyto změny periodické. |
| s-126
| Vaškovjak provedl výpočty pohybu stacionární umělé družice Země, družice pohybující se v rovině zemského rovníku, jejíž oběžná doba je hvězdný den. |
| s-127
| Ukázal, že v důsledku zploštění Země, vlivu Slunce a Měsíce a působení tlaku slunečního záření jsou odchylky od nerušené dráhy # * přibližně za # hodin. |
| s-128
| Lowreyová hledala efemeridu družice se značně výstřednou drahou při uvážení gravitačního vlivu Slunce, Měsíce, nesférické Země a tlaku slunečního záření. |
| s-129
| Do této skupiny patří i práce, kterou publikoval Lála a jež se týká poruch velké poloosy umělé družice způsobovaných nesférickou Zemí a tlakem slunečního záření. |
| s-130
| Teoretické výsledky autor porovnává s pozorováními balonových družic. |
| s-131
| Mluvíme- li v souvislosti s umělými družicemi o stabilitě, myslíváme tím většinou stabilitu polohy na dráze. |
| s-132
| Pokud jde o stabilitu dráhy, můžeme aplikovat všechny závěry z omezeného problému, pro něž jsou splněny výchozí předpoklady, zejména předpoklad o bodových hmotách. |
| s-133
| Stabilita polohy je specificky družicový problém, protože pouze u umělých nebeských těles známe přesně rozložení hmoty. |
| s-134
| Kane a Marsh se zabývali stabilitou orientace symetrické družice v libračních centrech kruhového omezeného problému tří těles. |
| s-135
| Předpokládali, že osa družice je kolmá k oběžné rovině velkých těles, a ukázali, že v trojúhelníkových centrech je situace obdobná jako při zkoumání stability polohy družice na kruhové dráze v problému dvou těles. |
| s-136
| Hughes se zabýval stabilitou podle Ljapunova rotující družice s dlouhými ohebnými přívěsky. |
| s-137
| Ukázal, že když družice rotuje kolem osy, která je v případě bez přívěsků nejstabilnější, nebudou mít šlahouny, panely slunečních baterií na stabilitu vliv. |
| s-138
| Klasifikaci drah ze Země na Měsíc vytvořil Hentzsche, který ukázal, že takovouto složitou dráhu lze vždy aproximovat soustavou. |
| s-139
| Optimalizací meziplanetárních drah s aplikací na lety Země, Venuše a Země, Mars se zabýval Gravier. |
| s-140
| Snad největší zájem z této oblasti byl o transplutonské planety. |
| s-141
| Brady se zabýval vlivem hypotetické desáté planety na Halleyovu kometu. |
| s-142
| Ukázal, že existence této planety by zmenšila poruchy průchodu perihelem o # * , bereme- li v úvahu časový interval # * . |
| s-143
| Planeta by pomohla i některým dalším kometám. |
| s-144
| Podezřelé přitom však je, že se mezi elementy této planety vyskytují veličiny ve světě planet zcela neobvyklé, sklon dráhy k ekliptice okolo # * . |
| s-145
| Nebylo by to ale první ani poslední překvapení. |
| s-146
| Podstatnější je, že přes všechny snahy se Leverrierova historie zatím neopakovala. |
| s-147
| Rovněž Čebotarev se zabýval otázkou nepřímého hledání dalších planet. |
| s-148
| Jako testovací objekty si zvolil krátkoperiodické komety se vzdálenými afely a na základě studia jejich drah vyslovil hypotézu, že existují dvě transplutonské planety, z nichž jedna má # * velkou poloosu a druhá # * jednotek. |
| s-149
| Jabušita hledal poruchy drah dlouhoperiodických komet způsobované okolními hvězdami. |
| s-150
| I když případné změna energie nepřevýší několik procent, změny dráhy mohou být tak velké, že se průvodič perihelu změní o několik jednotek. |
| s-151
| Další skupinu by tvořily práce týkající se problematiky v minulosti mnohokrát zkoumané, jež se však vyznačují přesností ještě před několika lety nemyslitelnou. |
| s-152
| Oesterwinter a Cohen určovali nové elementy drah Měsíce a planet, přičemž vycházeli ze optických pozorování z období # - současnost. |
| s-153
| Melbourne a pět dalších spoluautorů určili pomocí pozorování hmoty velkých planet. |
| s-154
| Broucke odvodil teorii pohybu planet, přičemž pro Merkura vycházel z teorie relativity. |
| s-155
| Seidelmann se zabýval hranicí možností pro určování hmot vnějších planet pomocí poruch drah jiných těles jimi způsobovaných. |
| s-156
| Problémem Marsových družic se zabýval Sinclair, který vycházel ze pozorování z období * , dosáhl přesnosti v poloze satelitu vůči planetě a dospěl k závěru, že fakta, která jsou k dispozici, nedovolují vyslovit závěr o sekulárním zrychlování, jehož domnělá existence vedla v minulém desetiletí k hypotéze o umělém původu Marsových měsíců. |
| s-157
| Tuto hypotézu však nejlépe vyvrátily snímky pořízené sondou Mariner. |
| s-158
| Newton zkoumal negravitační síly v soustavě Země, Měsíc. |
| s-159
| Ukázal, že část zrychlení Měsíce, změny rotace Země nelze vysvětlit pomocí teorie slapů. |
| s-160
| Newton se domnívá, že zde hrají roli vliv okolních polí na zemský magnetismus a změny rotačních vlastností momentu setrvačnosti Země v důsledku kolísání teplot. |
| s-161
| Podobně zaměřené jsou i dvě následující práce. |
| s-162
| Aoki a Kakuta se snažili vysvětlit změny sklonu ekliptiky # století pomocí pohybu hmot uvnitř Země. |
| s-163
| Clube zkoumal vliv galaktické rotace na určení precesních konstant a ukázal, že pozorovaný pohyb jarního bodu vůči hvězdám je galaktickou rotací ovlivněn. |
| s-164
| Když mluvíme o problému dvou nebo více těles, činíme mlčky předpoklad, že rozměry těchto těles jsou zanedbatelné vůči jejich vzdálenostem. |
| s-165
| Jestliže však zanedbatelné nejsou, potom se mechanika hmotných bodů změní v mechaniku skutečných těles a všechno se značně zkomplikuje. |
| s-166
| V poslední době vychází čím dál tím víc prací zabývajících se právě těmito otázkami. |
| s-167
| Kondurar a Šinkarik zkoumali pohyb rotující družice v gravitačním poli dvou sférických těles a nalezli řešení lišící se od klasického Langrangeova výsledku. |
| s-168
| Rovnovážnou polohou zde není rovnostranný, ale rovnoramenný trojúhelník. |
| s-169
| Nduka se zabýval excentrickou drahou homogenního satelitu kolem centrálního tělesa. |
| s-170
| Autor numericky ukázal, že při značném přiblížení pod Rocheovou mez musí dojít přinejmenším k deformacím družice. |
| s-171
| Kopal se v několika podrobných pracích zabýval vlivem viskózního tření na pracích a nutaci nebeských těles. |
| s-172
| Ukázal, že vzniká tendence, aby rotační osa uvažovaných těles byla kolmá k oběžné rovině a aby doba rotace byla stejná jako doba oběhu synchronní rotace. |
| s-173
| Kopalovy výsledky je možné aplikovat na těsné dvojhvězdy a na soustavu Země, Měsíc. |
| s-174
| Výpočtem přírůstku hybnosti při průletu částice kolem protáhlého elipsoidu se zabýval Ogorodnikov a ukázal, že tímto způsobem lze vysvětlit některé vlastnosti a vývoj hvězdných proudů. |
| s-175
| Dubošin pokračoval v publikování prací o zobecněné nebeské mechanice v úvahách, jak by vypadala nebeská mechanika, kdyby nebyly splněny některé základní předpoklady, zejména princip akce a reakce. |
| s-176
| Necháme- li stranou některé praktické aplikace modelování složitých potenciálů těles, ukazují nám práce tohoto druhu, které závěry nebeské mechaniky jsou důsledkem speciálních předpokladů a které mají obecnější platnost. |
| s-177
| Omarov studoval problém dvou těles na pozadí homogenně rozložené rozpínající se hmoty odpovídající Einsteinovu Desitterovu vesmíru. |
| s-178
| Ukázal, že tato úloha vede k nalezení dvou integrálů, tedy je principiálně řešitelná. |
| s-179
| V podstatě analogický problém nazval Neiman vesmírnou mechanikou. |
| s-180
| Sluneční činnost v roce # vykazovala ve svém ročním průměru pokles oproti předchozímu roku a nesla všechny příznaky rozvoje sluneční aktivity v sestupné části cyklu. |
| s-181
| Průměrné roční relativní číslo podle Waldmeiera mělo hodnotu # * . |
| s-182
| Největší průměrné měsíční relativní číslo dosáhlo v únoru # hodnoty # * a největší denní relativní číslo nabylo hodnoty # * dne # února # . |
| s-183
| V průběhu roku # relativní číslo, které ve svých měsíčních průměrech fluktuuje oproti vyhlazené křivce cyklu, vykazovalo přibližně dvě podružná maxima. |
| s-184
| Jedno výraznější nastalo v únoru a druhé v letních měsících, především v srpnu. |
| s-185
| Tento srpnový vzrůst sluneční činnosti byl charakterizován především vznikem mohutné skupiny slunečních skvrn, která se objevila v posledních červencových dnech a která potom a vyprodukovala tři mohutné protonové erupce a velké množství drobných erupcí. |
| s-186
| Největší z protonových erupcí nastala dne # a podle řady autorů se jednalo o jeden z nejmohutnějších efektů tohoto cyklu. |
| s-187
| Srpnová skupina tím nabyla takového významu pro astrofyziku, že bylo celosvětově rozhodnuto expost mezinárodně koordinovat studium a zpracování pozorovacího materiálu z tohoto období. |
| s-188
| Je třeba zdůraznit, že Bumba a Suda v Ondřejově během celého letního období prováděli intenzívní pozorování slunečních skvrn s velikým rozlišením a shromáždili značné množství velmi kvalitního materiálu. |
| s-189
| Je zřejmé, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších pozorovacích sérií na světě, a na podrobném zpracování tohoto materiálu se pracuje. |
| s-190
| Jestliže jsme se na začátku zmínili o postavení sluneční činnosti v průběhu roku # v rámci * cyklu, je pozoruhodné, že srpnové zvýšení aktivity posuzováno z hlediska relativního čísla bylo mnohem méně významné než únorové, avšak posuzujeme- li je z hlediska mohutnosti jednotlivých efektů, ať již z hlediska skupin skvrn nebo erupcí, bylo zcela dominantní. |
| s-191
| Toto je podle některých autorů typická vlastnost aktivních jevů pozorovaných v okolí druhého maxima cyklu prosazovaného Gněvyševem. |
| s-192
| V těchto souvislostech je potom tedy možné hovořit o tom, že v roce # toto druhé maximum zřejmě nastalo. |
| s-193
| Vědecké práce publikované v roce # svědčí o nezmenšeném zájmu odborníků o tradiční problémy. |
| s-194
| Velký zájem je stále soustředěn na zpracování a vyhodnocování materiálů z kosmických experimentů a jsou hledány vztahy mezi těmito novými výsledky a znalostmi z pozemních pozorování. |
| s-195
| Pozoruhodný je vzrůst zájmu o některé problémy spojované s využitím metod spektrální analýzy. |
| s-196
| Zdá se, že vzrostl zájem i o teoretické otázky týkající se metod spektrální analýzy, tedy především teorie formování spektrálních čar s přihlédnutím na jemnou strukturu nehomogenit ve sluneční atmosféře. |
| s-197
| Zvláštní zájem byl věnován otázkám formování spektrálních čar v podmínkách přítomnosti magnetického pole. |
| s-198
| Poslední veliký okruh problémů, které vzrušují sluneční fyziky v poslední době, se týká obecné otázky vzniku aktivní činnosti na Slunci jako na hvězdě. |
| s-199
| Poměrně nedávno se podařilo opatřit dostatečné množství pozorovacích faktů obecného charakteru, které se týkají periodicity, časově prostorového rozložení i detailní morfologie jednotlivých aktivních procesů. |
| s-200
| S ohledem na tyto poznatky řada teoretiků, především matematických fyziků, rozpracovala různé varianty modelů sluneční činnosti, které byly předloženy široké veřejnosti k diskusi a kritice. |